Přemíra vizuálních vjemů odrazuje lidi od delšího pobývání na daném místě a zhoršuje jejich orientaci v prostoru. „Konzumujeme tisíce sdělení denně, od loga na zubní pastě přes navigaci a reklamy na nádraží po post-it samolepky v práci,“ upozorňuje designérka, která se domnívá, že omezení těchto rušivých prvků bude spolu s péčí o mentální kondici hlavním tématem nadcházejícího století. „Máme spousty možností a technologie pádí kupředu, ale přežijí jen ti, co se nezblázní. K tomu může pomoct prostředí, které se jakýmkoliv způsobem povede uklidnit,“ dodává.

Česká nádraží trápí přemíra vizuálního smogu a informační zahlcení. | Zdroj: Veronika Rút Fullerová

Pokud jde o česká nádraží, doposud neexistoval nástroj, kterým by bylo možné je vyladit a koncepčně uchopit od cedulky na dveřích přes označení obchodů po billboard na nástupišti. „Jde spíš o chaotický celek, každá cedulka přispěje svou troškou. I kdybychom úplně opominuli vizuální rušivost, je to velmi nepraktický a drahý stav. Vyrábí se zbytečné věci za šílené peníze, od malých cedulek po obří bannery na fasádě. Prostor je úplně přesycený a nic pak neslouží tomu původnímu účelu, ať jde o navigaci, nebo propagaci. Vzniká zahlcení, které je těžké změnit,“ vysvětluje, proč se správce železničních budov rozhodl pro jednotné koncepční řešení.

Změny přicházejí postupně, je ale třeba mít koncepci a být pečlivý

Uvést novou podobu nádražních prostor do praxe ale není vůbec snadné, je totiž potřeba sladit různá oddělení Správy železnic napříč republikou. „Taková optimalizace mě zajímá, prostupuje to požadavky na efektivitu, vztahy a různé profese, pomocí vizuálního vjemu se jen odhalí a rozklíčují konkrétní problémy,“ říká Fullerová, jejímž úkolem bylo jednotlivé problémy pojmenovat, roztřídit a navrhnout řešení.

Ne všechna z nich lze realizovat hned, některé změny přicházejí postupně. „Výsledek je to, že o vás cestující vůbec neví, jen všechno najde v nejkratším čase, pobyt na nádraží je mu příjemný a usnadní mu to život,“ popisuje svůj cíl.

Manuál se týká jak velkoformátových a výrazných prvků, tak malých drobných detailů. | Zdroj: Veronika Rút Fullerová

Společným znakem řešení pro nádražní budovy je podle autorky manuálu péče a pečlivost. „Vizuální smog je laxní přístup a neschopnost o prostor pečovat,“ vysvětluje s tím, že manuál poskytl správcům nádraží návodného průvodce, podle kterého si můžou pohlídat maximum různých prvků. Tak aby výsledek bylo nádraží na co nejvyšší úrovni; i když to někde půjde snáz a někde hůř a pomaleji.

Velký prostor pro změnu mají jejich správci při rekonstrukcích nádražních budov. „Stálo by za to nechat vyznít architekturu budov, to je jasné, je to naše chlouba. Málokde mají tak dlouhou historii železnice, tak hustou sít a skvělou úroveň architektury nádražních budov,“ říká autorka manuálu. Zásadní zůstává očištění od balastu. „Nejdříve musíme z fasády sundat obří plachtu a pak se můžeme bavit o tom, jak vyhovuje design označení s nápisem města,“ upozorňuje.

U propagace obchodníků je třeba definovat stejná pravidla pro všechny

Některé prvky, které se občas v historických centrech či jinak cenných prostředích regulují, naopak ponechává. Například u barev logotypů jde podle ní především o orientaci nakupujících a vyjednávání s obchodníkem. „Barvy nebo jejich odstranění provází zbytečné hádky a tahanice, přitom zásadní je vždy jen definovat rovnocenný prostor pro logotyp, výšku umístění a omezit materiály a osvětlení. Pokud tohle dodržíte, je to kultivované a přehledné, jestli to je nebo není barevné, už nehraje takovou roli. I kdybyste všechny donutili k černobílé prezentaci, dokud bude pětimetrová foto cedule vedle miniaturního nápisu z jednotlivých písmen, nikdy to nebude ani přehledné pro nakupující, ani to neprospěje vyznění architektury,“ popisuje cílovou situaci, která bude přínosem pro všechny, od cestujícího přes majitele objektu po obchodníka v nájmu. „Když jako majitel nemovitosti nemáte žádný systém pro reklamu, obchodníci v nájmu se budou neustále předhánět a hádat o větší ceduli, než má soused,“ dodává.

Manuál má pracovníkům Správy železnic poskytnout praktické rady pro kultivaci prostředí nádraží. | Zdroj: Veronika Rút Fullerová

Na nádraží Veronika Rút Fullerová zároveň navrhuje doplnit i současná umělecká díla. „Umělecká díla tam jsou desítky let, jde o to je kontinuálně doplňovat srovnatelnou nebo vyšší kvalitou,“ vysvětluje s tím, že správcům poskytla instrukce, jak vypsat soutěž, jaké obory a jak vybírat. „Jde o to mít unikátní a excelentně řešené intervence, které dělají ti nejlepší ze své generace, tak jak to prestiži nádraží má odpovídat. Soutěž tomu výrazně pomůže,“ uzavírá.

Správa železnic ke změnám přistupuje aktivně, přesto nelze vše změnit hned

Spolupráci se Správou železnic považuje Fullerová za velice přínosnou, ostatně oslovila ji sama organizace, která cítila potřebu změny. „Jsou tam lidé, kterým na tom záleží a mají smysl pro systematičnost, a s takovými lidmi je vždycky radost pracovat,“ chválí si autorka manuálu. Zájem a chuť ke změně cítila i z mnohých zaměstnanců v regionech, s nimiž se potkala, u dalších se jí při školeních podařilo určitý ostych a nepochopení rozptýlit. „K tomu pomáhají i vizualizace, které umí lidi nadchnout a motivovat – takhle to u nás může vypadat, pojďme na tom začít pracovat,“ dodává.

Manuál má pracovníkům Správy železnic poskytnout praktické rady pro kultivaci prostředí nádraží. | Zdroj: Veronika Rút Fullerová

Veškeré změny, kterými by česká nádraží potřebovala projít, lze podle ní rozdělit na tři skupiny. Čtvrtina jsou věci, které nikdo z nás do konce života nezmění. Jsou podepsané různé smlouvy, které nejde vypovědět a podobně. Další polovinu tvoří věci, které je sice těžké změnit, ale když je snaha, je to možné. Poslední čtvrtinu je podle jejího názoru možné změnit vlastně lehce, jde to i při každodenním provozu. „S tímhle je dobré se smířit a začít pracovat. K něčemu jste přišli, něco ovlivníte a něco ne, ale chcete prostor svému následovníkovi předat v lepším stavu a pod něco se podepsat,“ uzavírá Fullerová s tím, že některé věci bude těžké a zdlouhavé měnit. I proto svou strategii vypracovala s horizontem 50 a více let.