Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek

Přenáší dekor starých roubenek do skla. Představujeme Sebastiana Kitzbergra

Se Sebastianem jsme se sešli v jeho ateliéru, jenž se nachází v průmyslové části Rožnova pod Radhoštěm. Je z něj mimo jiné dechberoucí výhled na horu Radhošť tyčící se přímo nad tímto malým městečkem. Rožnov je známý hlavně díky svému malebnému muzeu v přírodě - skanzenu, který věrně zachycuje podobu typické valašské dědiny. Atmosféra místa a lidových tradic s ním spjatých prosákla také do našeho rozhovoru, který se rozhodně netočil pouze kolem skla.

Začneme obligátně, právě jsi ukončil své studium na UPRUM v Ateliéru skla pod vedením Ronyho Plesla. Jak vnímáš své několikaleté působení na škole? Co ti studium dalo nebo vzalo?

Studovalo se mi velmi dobře. Myslím si, že UMPRUM jako škola je na vysoké úrovni a všechny studenty motivuje správným směrem. Dává jim možnosti vystavovat a realizovat se. Mě tyto možnosti byly poskytnuty a já doufám, že jsem je využil tak, jak jsem měl, tedy dostatečně. Škola mi jen dala a nevnímám, že by mi něco vzala. Šest let, které jsem tam strávil, byly kladné.

Jak ses dostal k práci se sklem? Je něco, co tě na něm fascinuje, čím ti přijde výjimečné v porovnání s ostatními materiály?

Já jsem se ke sklu dostal vlastně náhodou, když jsem si vybíral střední školu, na kterou se budu hlásit. V době, kdy jsem se rozhodoval, jsem hrál hokej a neměl jsem dobré známky ve škole. Takže moje jediná volba byla umělecká škola, protože tam byla jednoduchá maturita (smích). Při studiu na střední jsem byl sklem učarován a rozhodl jsem se věnovat více času škole než hokeji. Potom jsem se dostal na vysokou a šel jsem právě na sklo, protože jsem jej měl nějakým způsobem už zažité, i když rodiče a prarodiče pracují s kovem. U nás doma je na prvním místě spíše kov a až potom další materiály. Já jsem se přece jen chtěl rozhodnout pro něco jiného, jelikož si myslím, že sklo je minimálně stejně ušlechtilý materiál jako kov.

Circus. Zdroj: archiv autoraCircus. Zdroj: archiv autora

Ve své práci spojuješ volnou tvorbu s designem. Máš k některému z těchto polí blíž, upřednostňuješ ho?

Já bych řekl, že ne. Snažím se dělat obojí napůl, nechci dělat ani pouze umění a nechci dělat ani pouze design. Myslím si, že taková střední cesta je pro mě zatím ideální. Určitým způsobem je to cesta bezproblémová, jelikož jsem tak směrovaný i ateliérem ve škole. Role zároveň designéra i umělce je pro mě nejlepší.

Máš nějaké inspirační zdroje, případně nějaké vzory v osobnostech, jejichž tvorba se ti líbí?

V umění příliš vzorů nemám, mám vzory spíše co se týče sportu nebo hudby. Vlastně to ani nejsou vzory, ale lidé, kteří mě inspirují svým konáním – tím, jak jednají. Líbí se mi vždy více názory nebo postoje lidí než jednotlivé osobnosti.

Sklenice Crystal. Zdroj: archiv autoraSklenice Crystal. Zdroj: archiv autora

Rád pracuješ s elementárními symboly, jako je například srdce. Jaký to pro tebe má význam?

Já tyhle emblémy používám rád. Když jsem byl v Londýně, hodně jsem se inspiroval ulicí. Vnímal jsem různé symboly a emblémy. Lebky a srdce vnímám více v rámci lokálního prostředí, protože na Moravě a zvlášť tady u nás na Valašsku mívají roubenky a staré dřevěnice specifické zdobení. Ten dekor vychází vesměs z lidových tradic a tam se srdce hodně používá. Lebky tolik ne, ale já je používám jako protiklad tomu srdci – jako protiklad životu. Srdce není jenom o tvaru, ale je i o tom, co znamená jako symbol. To je mi blízké spolu se zdejším prostředím. Nikdy jsem nevěděl, jak využít ten dekor starých roubenek. Chtěl jsem jej využít třeba do skleničky. Pak jsem si říkal, že nebudu dělat dekor do skleničky, ale udělám dekor jako prostředek. Jako srdce, které bude velké a bude mít třeba meč. A bude jako ten jeden dekor, který bude pojatý jako objekt.

Cult of hearth II. Zdroj: archiv autoraCult of hearth II. Zdroj: archiv autora

Sklo je druh materiálu se specifickými způsoby zpracování. Jaké využíváš postupy nebo strategie při tvorbě svých děl? Je nějaký postup, který třeba zásadně nevyužíváš?

Vždycky jsem se vyvarovával tavenému sklu. V poslední době jsem nicméně zjistil, že tavené sklo pro mě není až takový nepřítel, jak jsem si předtím myslel. A zrovna nyní dělám právě tavené sklo. Není ještě hotové, momentálně pracuji s tavenicí. Jinak používám snad všechny možné dostupné technologie, které zpracování skla nabízí. Od hutního skla po to broušené, které jsem používal opravdu hodně. Snažil jsem se dobádat k nějaké technologii, kterou jsem neznal. A u toho broušeného skla jsem se seznámil s množstvím šikovných brusičů, kteří mi ukázali některé techniky. Brousili teda hlavně oni, protože já tolik ty svoje věci nebrousím, i když tu technologii znám. Jak jsem říkal, počínaje broušením to končí tavenou plastikou. Snažím se využívat všechny aspekty skla.

Láhev. Zdroj: archiv autora.Láhev. Zdroj: archiv autora.

Přibliž mi, prosím, jak jsi koncipoval svou diplomovou práci, kterou tvoří série 15 skleněných váz a jež byla do půlky července spolu s ostatními diplomovými pracemi vystavena v galerii Um?

Moje diplomová práce Crust (název – pozn. red.) vychází z podobné technologie, jakou jsem používal už při své bakalářské práci. Už v té jsem totiž pracoval s dřevěnou formou jako pevnou formou, přičemž tato technika není při zpracovávání skla úplně běžná. Sklo se spíše fouká do dřevěné formy rotačním způsobem. Mě se ten přirozený dekor a struktura, které se vypálí do té pevné dřevěné formy natolik líbily, že jsem se snažil ji posunout ještě dál. Dál ve smyslu blíž ke mně, protože jsem do toho chtěl zaznamenat nějakým způsobem dekoraci nejen té přírodní struktury, ale především i svou vlastní. Řezal jsem do formy, aby následně vytvořila dekor do skla. Snažil jsem se docílit určité podoby spíš než abych celý proces nechal pouze na náhodě. Ve výsledné sérii váz jsem tak uplatnil fyzikální vlastnosti entropické, které se podepsaly na dřevěné formě a tu formu jsem zároveň doplnil o tvary, které jsem do ní sám vyřezal. Vytvořila se smyčka od mladé vázy až po tu starou, rozpadající se vázu.

Jaké projekty připravuješ nyní? Máš nějaké konkrétní představy o své profesní budoucnosti?

V současnosti se připravuji na Designblok, což je největší projekt, který mě teď čeká. Na Designbloku budu vystavovat svoje diplomové práce, vázy Crust. Taky bych chtěl představit svojí dosavadní práci, jako jsou lebky a srdce, spolu s novějšími produkty.

Crust. Zdroj: archiv autora.Crust. Zdroj: archiv autora.

Sebastian Kitzberger je čerstvým absolventem Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. V rámci svého studia navštěvoval ateliér Skla pod vedením Ronyho Plesla. Ateliér je známý svým balancováním na hraně umění a designu, důraz je zde kladen na myšlenkové zázemí díla a jeho technickou propracovanost. Snaha přísně nerozlišovat oblast volného a užitého umění je zřejmá i z práce Sebastiana. Zpracovává sklenice, lampy nebo vázy, a jejich precizní formu spojuje s vlastními myšlenkami a emocemi. Sebastian často užívá jednoduchých symbolů, které jsou více či méně latentně přítomny v jednotlivých dílech a rozehrávají napětí mezi designovým produktem a volným uměleckým dílem. Do finální podoby produktů se mnohdy propisují přírodní struktury dřeva nebo krystalu. Právě dřevo zanechalo svůj přirozený otisk také na vázách z kolekce diplomové práce Crust.

Další články