Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Veronika Pařízková vede redakci CZECHDESIGN již třetím rokem. | Foto: Klára Kudláčková Veronika Pařízková vede redakci CZECHDESIGN již třetím rokem. | Foto: Klára Kudláčková

Představujeme vám CZECHDESIGN tým. Plácat se pořád jen po zádech nestačí, říká Veronika Pařízková, která vede magazín již třetím rokem

Veronika Pařízková vede nejčtenější magazín o designu CZECHDESIGN již třetím rokem. Za tu dobu se jí podařilo radikálně zvýšit čtenost webu, sestavit tým zkušených redaktorů i spustit nové formáty. Magazín je také seriózním a respektovaným partnerem uměleckých škol i etablovaných firem, kterým pomáhá komunikovat jejich úspěchy na poli designu. Za jaké zkušenosti, které během této doby nasbírala, je vděčná, proč je důležitý kritický pohled a co plánuje do budoucna?

Na co jsi za ty poslední tři roky, které jsi v CZECHDEIGNu prožila již jako šéfredaktorka, nejvíce hrdá? 

VERONIKA: Určitě jsem hrdá na náš redakční tým. V zásadě jsem ho po svém příchodu sestavovala celý znovu a najít schopné, spolehlivé a nadšené redaktory není vůbec snadné. Nám se to, myslím, povedlo a hlavně díky nim se našim článkům v poslední době tak daří. Hrdá jsem pak nejen na čtenost, která nám doslova vyrostla skokově, ale i na témata, často citlivá, kterým se věnujeme. 

Kompletní redakce magazínu Czechdesign | Foto: Michal HančovskýKompletní redakce magazínu Czechdesign | Foto: Michal Hančovský

Poté, co jsi na tuto pozici nastoupila, jsi začala psát měsíční editorial, ve kterém kritickým pohledem reflektuješ dění v prostředí českého designu. Myslíš si, že je kritický přístup důležitý? Setkáváte se například u kritičtějších článků s negativními reakcemi? 

VERONIKA: Jsou to právě ta citlivá témata, o kterých mluvím. Kritika je běžnou součástí každého uměleckého oboru. Já sama ji vystudovala na Univerzitě Karlově a troufnu si říct, že bez zpětné vazby, kritické reflexe začne každý stagnovat. Plácat se pořád jen po zádech nestačí. A bohužel to ani oboru nesvědčí. Samozřejmě se setkáváme s negativními reakcemi, nikdo neslyší rád, že se mu něco nepovedlo a šlo by to třeba lépe. „Kritika může být nepohodlná, ale nikdo neříká, že člověk je tu proto, aby žil v pohodlí,” říkal Jean-Paul Sartre. Ale upřímně, myslím, že obecně mnohem častěji český design stále chválím. 

Ve svých editorialech se ohlíží za nejzásadnějšími momenty na poli českého designu. | Foto: Štěpánka PasekováVe svých editorialech se ohlíží za nejzásadnějšími momenty na poli českého designu. | Foto: Štěpánka Paseková

Jakým způsobem hledáte témata pro nové články? Posílají vám někdy samotní čtenáři své návrhy?

VERONIKA: Čtenáři sami ne, ale často se na nás obracejí designéři a mladí studenti, kterým se snažíme často vyjít vstříc. Hlavní rolí CZECHDESIGNu je především popularizovat český design a na školách napříč celou republikou vzniká strašně moc zajímavých věcí. Já sama se snažím pravidelně navštěvovat klauzury, nejen v Praze, ale i Brně, Ústí nad Labem nebo Plzni. Jezdím na regionální přehlídky designu v Ostravě nebo ve Zlíně. Zkrátka, když to jde, jsem stále na cestách. Jen tak má, myslím, novinář opravdu šanci vidět, co se ve světě designu děje. A to nejen u mladých studentů, ale i jaký mají vztah k designu menší města, regionální muzea nebo kavárny a obchody. 

Veronika Pařízková vede nejčtenější magazín o designu CZECHDESIGN již třetím rokem. | Foto: Klára KudláčkováVeronika Pařízková vede nejčtenější magazín o designu CZECHDESIGN již třetím rokem. | Foto: Klára Kudláčková

Dokážete alespoň trošku dopředu předpovídat, jaké články budou úspěšné? Co byly například čtenářsky neúspěšnější články? 

VERONIKA: Samozřejmě myslíme i na to, aby nás četlo čím dál tím více lidí. A toho docílíme právě čtenářsky atraktivnímí články. Za poslední tři roky nám vzrostla čtenost o  30 %, což je pro oborový magazín obrovský úspěch. Tento rok jsme pokořili několik magických hranic, kdy náš letní článek o zahrádkách vidělo na Facebooku 200.000 lidí. Přičemž tolik máme běžně zobrazených stránek za měsíc. Vedle, jak říkáme, lifestylových témat ale letos moc dobře fungoval i článek o Fenoménu Brno, krkonošských útulnách, plagiátech nebo rouškách. Jak je vidět, tematický rozptyl je opravdu široký. 

Daří se vám oslovovat čtenáře i mimo bublinu designu? Například zaměřením na tato lifestylová témata? 

VERONIKA: Ano, určitě. CZECHDESIGN od jeho začátků četli hlavně designéři, studenti designu, grafici a pár dalších nadšenců. Ale popravdě, říkat právě jim, že design je důležitý, nedává moc smysl. Růst čtenosti a kvalita článků pro nás byly proto důležitým momentem, díky kterému se nám podařilo širší veřejnost informovat o českém designu, jeho roli, úspěších, ale i slepých uličkách. Například náš loňský článek o emotikonech Soni Juríkové, ve kterém jsme jako první informovali o její kolekci vtipných emoji pro typické Čechy, následně přebrala řada celostátních médií. 

Ve svých editorialech se ohlíží za nejzásadnějšími momenty na poli českého designu. | Foto: Juliana VlčkováVe svých editorialech se ohlíží za nejzásadnějšími momenty na poli českého designu. | Foto: Juliana Vlčková

Před nějakou dobou jste začali nahrávat také první český podcast o designu. Čím může v této době, kdy už je podcastů celá řada, zaujmout? 

VERONIKA: Právě se chystáme už na sedmý díl! I když přiznávám, že jsme na začátku sami přemýšleli, zda v aktuálním boomu bude další podcast někoho zajímat, s poslechovostí jsme spokojeni. Za každým produktem nebo věcí je lidský příběh jeho tvůrce a právě to nás v podcastu zajímá. Je cesta designéra snadná, nebo trnitá? Bavilo je to už v dětství a věnovali se něčemu podobnému i jejich rodiče? Hledáme zkrátka odpovědi na otázky, kdo jsou ti lidé, kteří dávají českému designu tvář.

Hostem prvního dílu našeho podcastu byla šperkařka Eva Růžičková. | Foto: Michal HančovskýHostem prvního dílu našeho podcastu byla šperkařka Eva Růžičková. | Foto: Michal Hančovský

Co ses za tu dobu, co jsi v CZECHDESIGNu naučila a za jaké zkušenosti jsi ráda? 

VERONIKA: Já jsem hodně tvrdohlavá, upřímná a přímočará. Má to svoje výhody, ale samozřejmě i nevýhody. Učím se proto hodně přemýšlet nad tím, co stojí za to publikovat a jakým způsobem. Pokud chceme, aby druzí uměli přiznat svoji chybu, nezbývá, než začít u sebe. Zároveň jsem se musela naučit být v práci velmi efektivní. Šéfredaktorkou jsem se stala, když bylo mé dceři 1,5 roku a rozhodně jsem nechtěla, aby tím trpěla. Pracovala jsem proto v noci, nebo když spala. A nebudu zastírat, že jsem ráda, když se teď těší do školky.

Kam se chcete do budoucna posouvat dál, v čem vidíš největší potenciál?  

VERONIKA: Co nás aktuálně moc těší, je spolupráce s českými firmami. Jako magazín máme sice pravidelné granty, ale jen s nimi bychom nemohli udržet aktuální vysokou kvalitu. Kolaborace se značkami jako je Javorina, Aitaa, IKEA, mmcité, studio 519 nebo Bulb je pro nás, a troufnu si říct, že pro všechny, win win situace. My jsme schopni informovat atraktivním a autentickým způsobem o jejich výrobcích a dostat je do povědomí v ideální sociologické skupině. Tím, že do každého článku přínášíme vlastní názor a zkušenosti, jsme pro české firmy vítanou platformou, která jen slepě nepřetiskuje PR zprávy, ale přináší živou novinařinu. A to může celému oboru jen prospět. 

Další články