Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Modrý zkosený stůl byl přizpůsoben výšce všech členů rodiny. Foto: Andrea Bratrů Velnerová Modrý zkosený stůl byl přizpůsoben výšce všech členů rodiny. Foto: Andrea Bratrů Velnerová

Pražští architekti hravě a důstojně proměnili slavnou vilu v Žabovřeskách. Slaví 150 od narození Dušana Jurkoviče

Za architekta mluví stavby. Secesní vila, kterou Dušan Jurkovič navrhl pro sebe a svou rodinu tehdy ještě v samostatné příměstské obci Žabovřesky, stojí na úpatí brněnského Wilsonova lesa. Je obklopena zelení, tichem, které narušuje snad jen zpěv ptáků. Dům vytváří symbiózu ideálních představ architekta o rodinném bydlení stejně jako poodhaluje to, jaký Dušan Jurkovič byl. Milovník přírody a barev, vlastenec, obdivovatel lidové architektury a řemesla, vášnivý hráč ping pongu.

Tradiční (inspirace lidovým stavitelstvím a folklórem) se v Jurkovičově podání měnilo na moderní (uměl naplnit představy o novém životním stylu). Vila, jejíž interiér Jurkovič přizpůsobil potřebám rodiny, byla bez ohledu na tehdejší estetické požadavky a zvyklosti doby dokonalým propojením soukromého, pracovního i společenského života. Díky tomu mohl Jurkovič trávit s rodinou i přáteli poměrně hodně času. Jurkovičův přístup k tvorbě, cit pro detail i schopnost porozumět psychologii bydlení související s potřebami každého jedince lze proto z dnešního pohledu vnímat jako velmi nadčasový.

Autoři výstavy a architekti Lenka Křemenová s Davidem Maštálkou. Foto: archiv A1 architectsAutoři výstavy a architekti Lenka Křemenová s Davidem Maštálkou. Foto: archiv A1 architects

Architekti Lenka Křemenová a David Maštálka z pražského ateliéru A1 architects navštívili Jurkovičovu brněnskou vilu spolu s japonským kolegou, architektem a profesorem Terunobu Fujimorim ještě před rekonstrukcí v roce 2008 a stali se jejími velkými „fanoušky”. Když je pak v polovině minulého roku oslovil Rostislav Koryčánek, kurátor Jurkovičovy vily, s nímž se profesně znají víc jak patnáct let s pobídkou vytvořit introspekci, neváhali a shodli se, že tady o náhodu určitě nejde.

Jurkovič architekt modernista

Jejich výstava V kůži Dušana Jurkoviče poodhaluje nejen Jurkovičovu osobnost, seznamuje s jeho dílem, ale poukazuje i na aktuálnost jeho myšlenek. Zároveň v ní autoři nechávají návštěvníkům prostor plně zapojit vlastní fantazii. Na Jurkovičovi je podobně jako na řadě jeho kolegů vrstevníků ohromilo rozpětí jeho myšlenek a realizací.

Pohled z haly, kde byl původně přijímací salónek. Dnes místnost slouží k výstavním účelům. Foto: Andrea Bratrů VelnerováPohled z haly, kde byl původně přijímací salónek. Dnes místnost slouží k výstavním účelům. Foto: Andrea Bratrů Velnerová

„Doby kdy se architekti věnovali nejenom domu vnějším pohledem ale zejména též detailům interiéru až po konkrétní kusy nábytku, nás ve srovnání se současným přístupem stále fascinuje. U Jurkoviče o to víc, kdy je jeho hlavní inspirací lidová kultura - je to něco, co náš pohled velmi sbližuje”, říkají.

O aktuálnosti Jurkovičovy práce pak hovoří v souvislosti s jeho citem a pochopením lidové tvorby. „Jsme přesvědčeni, že Jurkovičův přístup bylo navrhnout dům, ve kterém se člověk cítí přirozeně a především příjemně - to považujeme v jistém slova smyslu za nadčasovost.”

Hra s fabulací a fantazií

Lenka Křemenová a David Maštálka vybízejí návštěvníky k prozkoumání nejrůznějších zákoutí vily hned po vstupu do interiéru. Často pracují s tématem fabulace a návštěvník je nucen zapojit vlastní imaginaci k tomu, aby postupně odhalil některé ze skrytých prvků a zamyslel se nad tím, co je dílem Jurkoviče, a s čím přišli oni.  Aby však nezůstal lehce zmaten, oddělili všechny implantované prvky modrou barvou (oblíbená Jurkovičova barva).

Jurkovič byl vášnivý hráč stolního tenisu. Foto: Andrea Bratrů VelnerováJurkovič byl vášnivý hráč stolního tenisu. Foto: Andrea Bratrů Velnerová

Tento dojem možného „tápání” navíc umocňuje i název výstavy, který odkazuje na film s Johnem Malkovichem v hlavní roli. Už vstup do haly v přízemí či jeho pracovny v prvním patře skrze menší dveře může evokovat Alenčin pád králičí norou do neprobádané říše divů nebo připomene Johna Cusacka v roli loutkáře Craiga, který podobným způsobem vstoupil do hlavy Johna Malkoviche.

Ostatně dveře v celé Jurkovičově vile jsou jednou velkou otázkou, protože každé z nich mají svou specifickou výšku. Zejména pak ty do jeho pracovny, kde se musí každý průměrně vysoký člověk sehnout, aby se neuhodil o futro. „Můžeme se jen domnívat, co bylo pravým důvodem, aby měl Jurkovič nízký vstup do vlastní pracovny..., ale chybou konstrukce to určitě není”, doplňují.

Jako Alenka či loutkář Craig si při bádání občas připadali i oni. „Před očima máte neuvěřitelné množství promyšlené práce, která musela vznikat postupně, alespoň jsme o tom přesvědčeni a vychází to opět z naší zkušenosti - říká se, že navrhnout rodinný dům je z nejnáročnějších disciplín, o to těžší je situace, kdy jste sám sobě stavebníkem - velmi často potom vznikají jednotlivé myšlenky konkrétně na stavbě samotné a to byly situace, které jsme se snažili sami představit - byl tento prvek skutečně vymyšlen předem, nebo vznikl v průběhu stavební činnosti?”

V arkýři si nechal Jurkovič vybudovat sprchu s výhledem do zahrady. Foto: Andrea Bratrů VelnerováV arkýři si nechal Jurkovič vybudovat sprchu s výhledem do zahrady. Foto: Andrea Bratrů Velnerová

Dům jako oáza klidu, práce i zábavy

Po vstupu do interiéru se nám naskytne pohled na velkorysou schodištovou halu, která tvoří srdce domu. Přímo v hale se nachází alkovna s knihovničkou, která byla vyhrazena paní domu. Svůj výklenek sloužící k vysedávání s přáteli tu měl i Jurkovič. Během návštěv nechyběli ani jejich tři chlapci. Pro ně architekt hned u schodiště navrhl prodlužovací sklápěcí nástavec, který plnil funkci dětského sedátka a oni tak mohli naslouchat uměleckým či politickým debatám dospělých. Děti tak byly přirozeně vtaženi do života dění ve vile.

Přijímací salónek byl původně vedle haly. Jeho podoba se měnila poměrně často v souvislostí s tím, na čem architekt zrovna pracoval. Jurkovičovi sloužil nejen při navrhování nábytku, ale i jako výstavní prostor, v němž si domlouval své obchody. A právě v duchu Jurkovičovy myšlenky využívá Moravská galerie prostor i dnes.

Nad modrým zkoseným jídelním stolem, který se svou výškou přizpůsobil všem dětem v rodině podle věku i dospělým, tu visí dle počtu členů Jurkovičovy rodiny symbolicky pět žárovek. Pingpongové míčky ledabyle rozmístěné u servírovacího okénka zase odkazují na stolní tenis, jehož nadšeným hráčem Jurkovič byl. To s jakou oblibou tento sport provozoval, dokládá i modrý pingpongový stůl navržený kombinací rýsovací a pinpongové desky v prvním patře vily. Zde měl měl Jurkovič svou pracovnu i odpočinkovou zónu. A jelikož práci rád vyměnil za aktivní odpočinek, nechal si tu v arkýři zabudovat dokonce i sprchu.

Tuto místnost využíval Jurkovič k relaxaci. Foto: Andrea Bratrů Velnerová.Tuto místnost využíval Jurkovič k relaxaci. Foto: Andrea Bratrů Velnerová.

Součástí výstavy je vedle ateliéru v prvním patře i relaxační místnost fungující na principu camery obscury. Její zrcadlový efekt obrací pozornost z domu do zahrady a vybízí k opětovnému prozkoumání vily, které může být nekonečné stejně jako nás může vracet na samotný začátek příběhu jeho majitele. Návštěvníci se přitom mohou na okamžik zastavit, odpočinout a zaposlouchat do zvuků skladby Jiřího Hradila z Tata Bojs kombinující elektronické hudební prvky s těmi folklórními a vážnými.

Snaha podívat se na dům i z pohledu jeho stavitele nás nutí k zamyšlení, jakým způsobem by vnímal požadavky dnešní doby on sám a zejména čím by se nechal inspirovat. Na toto téma autoři výstavy odpovídají: „Jednoznačně stále folklórem a tradičním stavitelstvím, sami jej vnímáme jako nevyčerpatelnou studnu inspirace - není tím však myšlen doslovný přepis. Pro nás je důležitá zejména strohost a elementárnost práce s materiálem a řemeslem, zkrátka prostota forem s velmi příjemnými detaily. Jakási vrstevnatá jednoduchost.”

Architektům Lence Křemenové a Davidovi Maštálkovi se podařilo prostřednictvím několika instalací hravým způsobem zdůraznit některé na první pohled nesourodé detaily ve vile a poukázat na ty méně známé aspekty z Jurkovičova života. Zároveň upozornili na aktuálnost jeho tvorby, která spočívá zejména v potřebách člověka smysluplně a funkčně obývat prostor, což je potřeba si stále připomínat.

A1 Architects/ V kůži Dušana Jurkoviče/Moravská galerie v Brně

Výstava je k vidění do 28.10.18

Jurkovičova vila

 



 



 
 

Další články