Za prvé: knihu můžete skutečně použít jako průvodce, protože vyšla jako paperback běžného knižního formátu. Ačkoli fotografie v knize jsou zdařilé (fotograf Pavel Hroch má pro architekturu cit), nejedná se o cenný knižní artefakt, který byste si hýčkali na polici. Od kýčovitě barevných cestovních průvodců ho zase odlišuje černobílé provedení, takže ani estét se neštítí knihu na ulici vytáhnout.
Za druhé: knihu můžete použít jako průvodce, protože budovy v ní nejsou seřazeny ani abecedně, ani podle data vzniku, nýbrž lokálně. Autoři publikace Zdeněk Lukeš a Petr Kratochvíl se rozumně rozhodli rozdělit Prahu podle běžně užívaných názvů městských čtvrtí a ne podle očíslovaných územních celků (kdo by věděl, co všechno patří pod Prahu 15?). Čili nacházíte-li se právě třeba na Vinohradech, nalistujete si příslušnou stránku s mapou a podle té pak objevujete architektonické skvosty (nebo trapasy). Navíc u každé územní kapitoly se dozvíte něco o jejím charakteru či historii.
Za třetí: knihu můžete použít jako průvodce, protože vám představí i domy, kolem nichž běžně procházíte, aniž by vás napadlo, že jde o významná díla. V tom spatřuji největší cenu této publikace: amatérští zájemci o architekturu díky němu budou schopni zařadit či ocenit zdánlivě bezvýznamné stavby. U každé budovy v knize je uveden autor a většinou krátký popis, občas také stručná interpretace buď samotné stavby, nebo kontextu, v němž vznikla.
A nakonec za čtvrté: abyste předešli zklamání, berte knihu pouze jako průvodce či navigaci, protože pro hlubší vědění o konkrétních stavbách budete potřebovat jinou literaturu. Kniha Praha moderní IV má za cíl rozšířit obzory těm, kdo se o architekturu zajímají, poukázat na některé méně exponované stavby a tím umožnit lidem (nejen z Prahy) lépe pochopit svoje okolí a jeho historii. Optimistické je, že právě tyto prvotní zkušenosti vedou ke skutečnému, hlubokému zájmu. Sympaticky úsporný formát Průvodce je takovým prvním polibkem, po němž můžete pro architekturu skutečně zahořet.
