Tvorbu ze skla kombinujete s grafickými technikami. Jak jste k tomuto propojení došla?
KAROLÍNA: Studovala jsem střední grafickou školu a myslím si, že mě grafika obecně hodně ovlivňuje. Její propojení se sklem jako hmotným materiálem je pro mě hodně důležité a obě tyto stránky mé práce se prolínají dohromady. Každé nové dílo začínám tím, že vytvořím ilustraci k tématu, kterému se chci věnovat. Nezačínám hotovým objektem, ale začnu myšlenkou, tu zobrazím právě v ilustraci a teprve potom řeším hmotný objekt, jeho materiál a techniku.
V kolekci Once Upon A Time používá Karolína Vorlíková také psí srst. | Zdroj: Karolína Vorlíková
Sklo zpracováváte velkou škálou různých povrchových úprav, ať už jde o broušení, malbu, nebo tisk. Z čeho při jejich výběru vycházíte?
KAROLÍNA: Je to tak, ta škála je opravdu široká, někdy tisknu přímo na sklo, jindy na něj speciálními barvami maluji. Také broušením se dá určitá myšlenka, určitý dekor přenést na sklo. Techniku vybírám podle toho, jak to cítím, dám hodně na intuici a vycházím právě z prvotní ilustrace. Přemýšlím, jak své myšlenky přenést na skleněný objekt, jak například propojit sklo a ilustraci, a jestli je vůbec tato myšlenka pro sklo vhodná.
Jak jste se vlastně dostala ke sklu jako k materiálu?
KAROLÍNA: Po střední škole jsem studovala design interiéru a nábytku v Ústí nad Labem, kde velkou část práce tvořily 3D vizualizace. To mě moc nebavilo, protože mi chyběly reálné výsledky. Navrhovala jsem spíše bláznivé interiéry, řekla bych, že by nebyly příliš funkční. A právě na škole jsem měla možnost nahlédnout ke sklu, které mě zaujalo jako materiál, a rozhodla jsem se, že bych se mu chtěla zkusit věnovat naplno.
Také pro vázu Kira se Karolína Vorlíková inspirovala v přírodě. | Zdroj: Karolína Vorlíková
Zajímavý mi přišel už samotný materiál, který je tekutý a proměňuje se do pevného stavu, zároveň se s ním dá dále pracovat. Při práci se sklem je člověk ve stálé nejistotě, trénuje to trpělivost. Nejprve jsem šla na stáž a tam jsem se rozhodla, že mě sklo zajímá natolik, že ho chci studovat. Proto jsem pokračovala na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, kde jsem se čtyři roky učila všechny potřebné technologie a postupy. A učím se doteď, mimo jiné proto, že se nespecializuji na jednu techniku a na jeden typ produktu, ale potřebuji okolo sebe různé podněty.
Co vás na práci se sklem přitahuje nejvíce?
KAROLÍNA: Jsem fascinovaná tím materiálem, jeho možnostmi průhlednosti, matnosti a lesklosti. Sklo má hodně podob a to mi dává hodně variant, kterými můžu jít. Zaprvé se člověk vždy musí rozhodnout, jestli chce sklo foukat, nebo dělat tavenou plastiku. Potom ještě musí fungovat druhý krok, volba opracování materiálu. Práce se sklem je hodně citlivá. Člověk si nikdy nemůže být jistý, jak celý proces dopadne, a vždy se může cokoli stát. S touto křehkostí jsem hodně pracovala v prvním ročníku, kdy jsem tvořila kolekci Post-party, tedy vázy, které jsem záměrně rozbíjela a pak jsem je dávala zase dohromady.
V kolekci Růžovky pracuje Karolína Vorlíková se zjednodušením tvarů. | Zdroj: Karolína Vorlíková
Zajímají mě také barvy. Například červené, růžové a fialové tóny jsou poměrně luxusní, a tím pádem i drahé, protože se vyrábějí ze zlata. Právě s růžovým sklem hodně pracuji, založila jsem na něm třeba celou kolekci Růžovky. Myslím, že je pro mě celkem charakteristické, že tyto luxusní materiály kombinuji občas s tak trochu punkovým přístupem.
Poslední dobou mě hodně baví skleněná plastika, kdy si vytvořím model v hlíně, který pak odlévám a vytvářím formu. Pak je třeba zvolit správné sklo s dobrými vlastnostmi, které se zahřeje v peci a stéká do formy. Tam to musí správně prochladnout, je tam i obrovské riziko poškození. Je to zdlouhavý proces, ale člověk se při něm uvolní a je to něco úplně jiného než technická práce v huti.
Karolína Vorlíková se poslední dobou věnuje skleněné plastice. | Zdroj: Karolína Vorlíková
Kde berete inspiraci pro svou tvorbu? Hodně si ve vaší tvorbě všímám různých mytologických motivů…
KAROLÍNA: Je to tak, zajímají mě mýty, legendy a všechno, co je v určité nejistotě. U těchto věcí vlastně nevíme, jestli existovaly, přitom se o nich hodně povídá. Fascinuje mě, že něco nereálného se zhmotní na něčem reálném, v mém případě skleněném.
Například pro bakalářskou práci jsem se inspirovala národem Ainu, který žije na japonském ostrově Hokkaidó. Dostala jsem se k němu tak, že jsem zkoumala historii plemene psa Akita inu, protože mám psa tohoto plemene doma. Přijde mi důležitá myšlenka onoho propojení mezi přírodou a člověkem, kdy je člověk s přírodou v symbióze, tak jako já se svým psem Kirou.
Přes Akitu inu jsem se dostala až k vlkovi národa Ainu. Začala jsem hledat jejich legendy, které ale dříve nebyly vůbec zapsané a předávaly se jen ústně. Hodně jsem se inspirovala v těchto legendách, konzultovala jsem je i s japanology, a nakonec jsem si je převzala podle sebe. Z té inspirace přicházejí tajuplné, někdy až démonické motivy. Zároveň se snažím starou legendu vyprávět nově a odlehčit její vážnost, třeba použitím výrazných barevností.
Taky se hodně inspiruji přírodními motivy. Zajímá mě spojitost člověka s přírodou. Člověk jako bytost žijící ve městě se pořád snaží k přírodě vracet, ale ne vždy a ne každému to jde. Přírodní motiv u mě také ve velké míře zastupuje právě psí plemeno Akita inu. Projevuje se v ilustracích jako milující stránka přírody a na druhou stranu se z něj stane zmíněný démon, protože tuto démonickou stránku příroda taktéž má. Je to také důvod, proč používám například psí srst ve své poslední velké práci s názvem Once Upon A Time.
V kolekci Růžovky pracuje Karolína Vorlíková se zjednodušením tvarů. | Zdroj: Karolína Vorlíková
Přírodní inspirace se mi promítá také v dekorech či brusech designových výrobků, u kterých se snažím o jednodušší motivy. Takovým příkladem může být právě set Růžovky, kdy jsem se inspirovala růžovým porcelánovým setem babičky mého přítele, která tyto hrníčky sbírala. Našla jsem si tam tři základní tvary, které se nejvíc opakovaly, a zmodernizovala jsem je, osekala je do grafických tvarosloví a vytvořila z toho designovou kolekci. Abych zároveň tento jednoduchý design ozvláštnila a stále navazovala na koncept zdobnosti hrníčků, doplnila jsem na některé kousky také dekory, které vycházejí právě z přírodních motivů.
Narazila jste na další výrazný rys své práce, totiž že má dva hodně odlišné směry. Uměleckou plastiku a design. Jak to jde dohromady?
KAROLÍNA: Ty dva směry jsou opravdu hodně odlišné, hodně se teď věnuji plastice, která je více umělecká, a já se v ní vyřádím. Zároveň ale každé dílo potřebuje obrovské množství času. Pak cítím potřebu dělat něco klidného, čistého a to je právě design. Hodně se pro tyto předměty inspiruji grafikou, snažím se je dělat jednoduché, vlastně myšlenku osekám na základní tvar. Užité věci jsou navíc vždy lépe prodejné, vždy tvořím sérii s jednou myšlenkou, která se skládá z více drobnějších kousků. Ty jsou pak mnohem dostupnější. Zároveň mám i některé práce na papíře, kdy tisknu ilustrace, u nichž nemám pocit, že by se měly zhmotnit ve skle. Volba techniky je hodně individuální pro každou myšlenku.
Česká republika má obrovskou sklářskou tradici. Je to pro vás inspirací?
KAROLÍNA: Určitě, tu tradici vnímám. V oboru máme skvělé lidi, kteří o sklářském řemesle vědí strašně moc, hodně výrazně je to cítit v technických oborech, na hutích, máme i šikovné brusiče. Na druhou stranu mě hodně zajímají i inspirace ze zahraničí, třeba v Americe pracují se sklem zase úplně jinak. Někdy mám pocit, že jsme tu v našem českém rybníčku uzavření a měli bychom se občas dívat i více do světa.
