Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Matěj Činčera a Jan Kloss z kreativního kolektivu OKOLO | Foto: Michal Hančovský Matěj Činčera a Jan Kloss z kreativního kolektivu OKOLO | Foto: Michal Hančovský

Práce pro PQ byla výzva, říká dvojice Kloss a Činčera z kreativního studia OKOLO, které slaví 10 let fungování

Kreativní kolektiv OKOLO slaví deset let svého fungování. O tom, co všechno a proč dělají, jaká byla jejich spolupráce s Pražským Quadriennale a jak vidí udržitelnost (českého) designu, jsme si povídali s Janem Klossem (1982) a Matějem Činčerou (1988) v jejich studiu na Žižkově.

Seznámíte mě s nějakými svými projekty, které zde vidíme?

JAN: Na stole máme mix prací, které jsme dělali buď pod hlavičkou kreativní skupiny OKOLO, již s námi tvoří ještě kurátor a teoretik designu Adam Štěch, anebo sami jako grafičtí designéři Kloss/Činčera. Úmyslně se snažíme tyto dva pracovní světy oddělovat, i když se často více či méně prolínají.

U prvního jmenovaného je důležité, že se na nich podílíme všichni tři, a to zpravidla od nápadu, obsahu, textů, grafiky, mnohdy až po realizaci. Támhle (ukáže na jednu knihu na stole) je třeba OKOLO in Lausanne, ukázka z roku 2014. Tehdy jsme jeli do oblasti švýcarského Lausanne mapovat tamní designérskou scénu a na základě naší výpravy vydali tuto publikaci. Jedná se o doposud poslední číslo časopisu OKOLO. Časopis OKOLO tomu tedy říkáme spíš my. Dříve sice vycházel pravidelně jednou za rok, vždy měl ale jiný formát, rozsah, téma i grafické zpracování. Jednotlivá čísla tedy definici magazínu, tak jak se běžně chápe, splňovala jen částečně.

OKOLO bylo od začátku postavené na samo-iniciovaných projektech, které jsme dělali z potřeby tvořit a předávat informace o věcech, které nás zajímaly a mohly by zajímat další lidi. Čím víc jsme jich měli za sebou, tím více začalo přibývat i projektů na zakázku, které v poslední době převažují. Vždy je ale důležitá celková kontrola a zapojení všech složek našeho týmu. Tedy práce tak trochu od A do Z. Opakovaně jsme třeba spolupracovali s ateliérem skla Ronyho Plesla z pražské UMPRUM. Řešili jsme pro něj například velkou výstavu v Kunstgewerbemuseum v Drážďanech, kde jsme měli na starost výběr vystavených prací, formu instalace, grafické řešení, katalog – zkrátka vše, co se prezentace ateliéru týkalo. To je asi taková dobrá ukázka toho, čím a v jakém rozsahu se nejčastěji zabýváme.

OKOLO in Lausanne, 2014 | Zdroj: OKOLOOKOLO in Lausanne, 2014 | Zdroj: OKOLO

Vedle těchto aktivit pod hlavičkou zmiňované skupiny OKOLO ale s Matějem děláme množství jiných zakázek a projektů. Tam se zpravidla zaměřujeme hlavně na grafický design, a to nejlépe v celé jeho šíři. I když často vystupujeme i mimo jeho mantinely. V poslední době třeba čím dál víc realizujeme různé instalace, 3D objekty apod. Nebráníme se v podstatě ničemu, co nám přijde jako zajímavá výzva a kde máme pocit, že můžeme být ku prospěchu. To je případ třeba i Pražského Qudariennale, kde jsme byli osloveni udělat instalaci k jedné ze stěžejních výstav.

Výstavní architektura i design katalogu

Podle čeho si vybíráte projekty, na kterých budete (spolu)pracovat?

JAN: V první řadě nás musí něčím oslovit. Málokdy se ale stane, že by nás věc svým obsahem natolik odradila, abychom ji odřekli. Takže by se dalo říct, že si spíš projekty z velké části vybírají nás. Pokud to tedy nejsou ty, které si sami vymýšlíme, jichž je taky vlastně docela dost. Asi je to i tím, že jak se člověk zaměřuje určitým směrem, byť třeba ne úmyslně, tak k němu pak přicházejí projekty podobného ducha. U nás je to hlavně práce v oblasti kulturní sféry, designu a věcí s tím spojených.

Jan Kloss (vpravo) a Matěj Činčera v jejich OKOLO studiu na Žižkově | Foto: Michal HančovskýJan Kloss (vpravo) a Matěj Činčera v jejich OKOLO studiu na Žižkově | Foto: Michal Hančovský

Nevyhýbáme se ale ani klasickému korporátnímu designu, vytváření log pro firmy a podobně. Zas tak moc se tím ale neprezentujeme, takže takových zakázek tolik není, a pokud ano, je to také spíš ve spojitosti s galeriemi, architekturou, produktovým designem apod. I když  zrovna nyní pracujeme na jednotném vizuálním stylu pro nově vznikající kosmetickou značku nebo máme za sebou rebranding za studena lisovaných olejů Bohemia Olej včetně nového obalového designu. V poslední době ale převládají publikace, výstavní instalace a podobné věci.

Nejdůležitější je, abychom spolupracovali s někým, s kým se dá lidsky vyjít a hlavně komu máme v projektu co nabídnout. Když se tohle sejde a z výsledku máme jak my, tak klient radost, zpravidla to vede k zakázce další. Je to takový nekončící řetěz. Projekty se na sebe vzájemně nabalují. Uděláme například poměrně skromnou publikaci pro dříve zmiňovaný ateliér skla Ronyho Plesla a najednou se Rony ozve, jestli bychom mohli pomoci při výstavě klauzurních prací. Následně se ozve s tím, zda bychom vytvořili pro jeho ateliér výstavu v Drážďanech tak říkajíc na klíč, a ve finále děláme výstavu jemu samotnému do Belvedéru na Hradě. Kdybychom ale dali do té první společné realizace méně energie, zřejmě by další nenásledovaly. Jak říkával náš vedoucí ateliéru grafického designu pan profesor Vaněk: „Není malých zakázek.“ Ke všemu se musí přistupovat zodpovědně a co nejvíc svědomitě.

Výstava ateliéru skla UMPRUM v Kunstgewerbemuseum v Drážďanech, výstavní design OKOLO, 2015 | Zdroj: OKOLOVýstava ateliéru skla UMPRUM v Kunstgewerbemuseum v Drážďanech, výstavní design OKOLO, 2015 | Zdroj: OKOLO

MATĚJ: Možná je to i tím, že jsme tři a každý děláme něco trochu jiného, takže jsme schopni nabídnout lidem široký rozsah spolupráce. Dost často je pro lidi výhodné pracovat s jedním týmem, který obsáhne více věcí najednou. Pokud by člověk chtěl udělat výstavu, tak potřebuje architekta, designéra, grafika, kurátora. My jsme schopni to skloubit.

JAN: To je pravda, ale u nás to vyplynulo spíš z nějaké potřeby, než že bychom se chtěli „cpát“ do všeho za každou cenu. Samozřejmě je mnohdy potřeba obrátit se na odborníka. Ale tím, že jsme naše fungování z počátku stavěli na vlastních projektech bez jakéhokoliv rozpočtu, bylo mnohdy nutné postarat se o věci sami. Čím dál víc jsme tedy museli vykračovat mimo naše primární zaměření, osahávat si různé jiné dovednosti a učit se, abychom byli schopni zajistit si co nejvíce z vlastních zdrojů. Nakonec se ukázalo, že to je dobrá cesta z mnoha důvodů. Jedním z nich je zmiňovaný rozpočet. Dalším, neméně významným, je to, že máme vše víc pod kontrolou, můžeme lépe naplnit svou počáteční vizi, a to hlavně v čase, který se předem nastaví. Čím víc lidí je do procesu zapojených, tím víc nedorozumění může v průběhu nastat.

 

Studio OKOLO | Foto: Michal HančovskýStudio OKOLO | Foto: Michal Hančovský

Katalog k výstavě Ronyho Plesla v Belvedéru na Pražském hradě, 2016 | Zdroj: OKOLOKatalog k výstavě Ronyho Plesla v Belvedéru na Pražském hradě, 2016 | Zdroj: OKOLO

Narozeniny se vším všudy

Minulý rok jste slavili deset let společného fungování, plánujete nějaké zhodnocení vaší práce?

JAN: Ano, je to tak. Slavili jsme jubileum v rámci série večerů CIRQUE, které byly oficiálním doprovodným programem Designbloku. Byla to rychle domluvená spontánní akce, kam jsme sezvali naše dlouholeté přátele a užili si s nimi společný večer. Párty, ať už se jednalo o vernisáže výstav, křty našich časopisů či něco jiného, vždy neodmyslitelně patřily k OKOLO. Tentokrát jsme ale chtěli udělat jednu takovou, kde vlastně o nic nepůjde, jen o zábavu a společně strávený čas podobně naladěných lidí. I když nakonec nás překvapil i dort (smích).

Popravdě nejsme moc lidi, kteří se často ohlíží zpět a hodnotí uplynulá období. Pro tuto akci jsme ale připravili slideshow stovek fotek dříve realizovaných projektů i snímků ze zákulisí, z příprav, výletů, různých akcí… A ihned po akci a pozitivní reakci návštěvníků jsme dostali nápad podobnou formou udělat celou publikaci. Původně jsme si mysleli, že ji budeme mít připravenou, jak se říká „za víkend“. Procházení starých disků a dohledávání letitého obsahu a jeho následné třídění na to, co ještě stojí za to ukázat veřejnosti a co už ne, nám ale zabralo výrazně více času.

Práce kreativního kolektivu OKOLO | Foto: Michal HančovskýPráce kreativního kolektivu OKOLO | Foto: Michal Hančovský

Publikace OKOLO 10 YEARS OF WORK 10 YEARS OF FUN má tedy nakonec křest 11. 3. v klubu Bike Jesus na Štvanici. Se křtem bude spojený samozřejmě večírek, který by měla obohatit i tombola. Touto cestou jsou všichni zájemci srdečně zváni (kvůli aktuálnímu nařízení vlády se akce bohužel musela zrušit/odložit - pozn.red.). Kniha vyjde ve značně omezeném počtu a je to konečně takové ohlédnutí a – dalo by se říct – uzavření určité kapitoly. Celé by to ale mělo být spíš pocitové než edukativní. Žadný velký pomník nebo „klasická retrospektiva důchodcovského stylu“, ale svižná záležitost k prolistování pro radost. Textů bude v knize opravdu poskrovnu, ale i tak si myslíme, že by to mohlo říct mnoho nového i těm, kteří nás dlouhodobě sledují.

MATĚJ: Je šílené že je to 10 let, protože OKOLO nemá žádný plán. Nejsme firma a nikdy to ani nebylo myšleno jako něco, čím se budeme živit. Vyšlo to celé jen z našeho zájmu a zápalu.

Videa z celého světa v dodávce

 

Na posledním ročníku Pražského Qudariennale (PQ) jste dělali neobvyklou výstavní instalaci. Zajímalo by mě, jak tato spolupráce vznikla?

 

MATĚJ: Byli jsme osloveni výkonnou ředitelkou PQ Pavlínou Šulcovou a byli jsme rádi, jelikož to pro nás bylo něčím úplně nové. Do té doby jsme pro PQ nikdy nic nedělali a (byť je to ostuda) na předchozích ročnících jsme ani nebyli.

Můžete mi popsat, co přesně jste tam vytvořili?

MATĚJ: Měli jsme na starost vytvořit zajímavou instalaci do centrálního prostoru Průmyslového paláce prezentující desítky soutěžních videí PQ, která se zabývají architekturou divadelního prostoru. Soutěž byla koncipovaná jako open call, takže svá videa mohli posílat lidi doslova z celého světa, ať už to byli architekti, umělci nebo různé organizace. My jsme měli ta videa formou výstavy nějakým způsobem představit. Bylo tedy potřeba pracovat s určitým zatemněním a odhlučněním od okolního prostředí a jednotlivých videí mezi sebou, což bylo v tak velkém prostoru problematické.

JAN: Byla to zase trochu výzva. Poměrně často se nám stává, že pracujeme s relativně malým rozpočtem a je třeba z něho vyždímat maximum a vytvořit řekněme zajímavou a zapamatovatelnou věc. Nebereme to nějak negativně, naopak různá omezení nás nutí hledat jiná řešení, třeba i trochu netradiční. Tady nás napadlo jako jedna z možných cest napůjčovat několik stejných dodávek (aut) s tím, že by každá z nich byla takovým malým kinosálem. To nám umožnilo relativně snadno požadované prostory odhlučnit a zatemnit, takže divák měl klid na sledování prezentovaných videí. Nechtěli jsme v prostoru výstavního sálu stavět nějaké dřevěné domky, statickou paneláž nebo něco, co by působilo moc těžkopádně a po pár dnech se muselo zase rozbourat a odvézt…

Výstavní design OKOLO pro Pražské Quadriennale 2019 | Zdroj: OKOLOVýstavní design OKOLO pro Pražské Quadriennale 2019 | Zdroj: OKOLO

MATĚJ: To je nám vlastně dost blízké. Často se snažíme chytrým a nepříliš invazivním způsobem do prostoru vstoupit a za relativně malých prostředků ho zajímavě pojmout a rozehrát tak, aby po našem odchodu zůstal v co možná nejvíce nezměněné podobě. Například pro Brněnské Bienále jsme připravili papírový mobiliář, který byl lehký, skladný a smontovatelný bez použití jakéhokoli lepidla či spojovacích materiálů. Vše bylo řešeno jen pomocí skládání a ohýbání papírové lepenky. Takové řešení sedělo k vystavovaným dílům, kterými byly práce z oblasti grafického designu. Navíc vzniklo ve spolupráci s výrobcem Model obaly a tím pádem nám (potažmo Moravské galerii) ušetřilo množství peněz. Ty se pak mohly investovat do jiné části Bienále, na kterou by jinak při stavbě klasické paneláže nevyzbyl rozpočet.

 

Výstavní design OKOLO pro Bienále Brno, 2018 | Zdroj: OKOLOVýstavní design OKOLO pro Bienále Brno, 2018 | Zdroj: OKOLO

JAN: Když se ještě vrátím k PQ, tak každé to auto mělo jinou formu vnitřní instalace, aby výstava nebyla nudná a monotónní. V jednom z aut byly tablety se sluchátky, takže tam bylo víc jednotlivých videí. Další obsahovalo projekci na větší plátno, na kterou se koukalo z vnějšku automobilu. Výherci soutěže PQ pak byli vystaveni samostatně na třech televizích nainstalovaných symbolicky jako stupně vítězů.

MATĚJ: Vždy máme radost, když se nám podaří věci dotáhnout do detailů, i když si jich někdy všimne jen málokdo. Auta měla své speciální SPZky, nebo voňavé stromečky v kabině řidiče vytvořené v designu PQ. Grafika na střechách, která byla vidět z ochozu a vyhlídkové věže, už byla samozřejmostí.

JAN: Někdy ale i zdánlivě snadná řešení umí potrápit. Takže se nám ulevilo, když se nakonec po dlouhém shánění povedla zajistit vzájemně dostatečně podobná auta ve stavu, který byl pro naše potřeby adekvátně reprezentativní, a zároveň se s nimi dalo projet dveřmi na místo určení. Jsme zkrátka rádi, že si vedení PQ tuto cestu z jiných prezentovaných návrhů vybralo a následně nám důvěřovalo při její realizaci. I když tam bylo i tak dost neznámých, jak se celá věc podaří a jak bude výsledek přijat veřejností.

Výstavní design OKOLO pro Pražské Quadriennale 2019 | Zdroj: OKOLOVýstavní design OKOLO pro Pražské Quadriennale 2019 | Zdroj: OKOLO

A proč zrovna auta?

MATĚJ: Auta symbolizovala cestu, putování vystavených exponátů z celého světa.

JAN: My jsme tomu říkali flotila. Původně jsme koketovali i s jinými možnostmi, jako třeba dálkový autobus či letadlo, ale z praktických důvodů nakonec vyhrály automobily. Byla tam i ta výhoda, že se dalo ušetřit dost času při instalaci, jelikož se nemusel stavět žádný základ, konstrukce pro instalaci samotnou, auta se mohla rovnou po jejich najetí plnit předem připraveným obsahem. S touto realizací nám produkčně pomohla Natalie Krausová, studio Extended a po technické stránce Marek Volf.

Matěj Činčera (vlevo) a Jan Kloss ve svém OKOLO studiu na Žižkově | Foto: Michal HančovskýMatěj Činčera (vlevo) a Jan Kloss ve svém OKOLO studiu na Žižkově | Foto: Michal Hančovský

Byla to pro vás zajímavá zkušenost? Šli byste do něčeho podobného znovu?

JAN: Určitě ano, respektive každé takové vystoupení mimo komfortní zónu a zamyšlení se nad něčím, co neděláte denně jako na běžícím pásu, je dobré. S výsledkem jsme byli spokojeni, s týmem PQ jsme si v průběhu rozuměli jak pracovně, tak i lidsky. To je vždy důležité. Člověk má pak radost z odvedené práce. U některých projektů se to třikrát předělává, protože se pořád mění vstupní požadavky, a nakonec je člověk především rád, že je to vůbec dodělané…

MATĚJ: Když se pak na tu věc kouknete zpětně, tak si říkáte, tohle už znova ne! Radost se dostaví až s odstupem, kdy člověk zapomene na porodní bolesti s tím spojené. PQ bylo ale fajn už v průběhu, i když časově bylo relativně našponované. Když se za tím ohlédneme, tak máme radost. Fungovalo to, návštěvníci se nebáli a chodili dovnitř prohlédnout si vystavená videa. Od organizátorů akce máme také pozitivní reakce, což je podstatné.

Český design a ekologie

Ráda bych navázala na zmiňované brněnské bienále a papírové konstrukce. Jak přemýšlíte nad udržitelností a ekologií v designu?

JAN: Snažíme se brát to na zřetel. Dost věcí děláme krátkodobých, často to jsou výstavy pro různé designové akce a weeky, které trvají mnohdy jen pár dnů. Je tedy potřeba nevymýšlet zbytečně monstrózní stavby, ale jaksi skromnější řešení, a to jak v provedení, tak v materiálu. Samozřejmě je potřeba to udělat tak, aby to dobře vypadalo. Spousta skvělých věcí se ale dá udělat třeba právě z papíru a podobných materiálů, se kterými často pracujeme, a to i díky úzké spolupráci se studiem Činčera, které vedou Matějovi rodiče a kde máme vždy otevřené dveře.

MATĚJ: Instalace z papíru se také musí samozřejmě někde vyrobit, ale papír je ze své podstaty recyklát a dnes už většina papíru prošla nějakým recyklačním koloběhem. Ne všechno se dá řešit tímhle způsobem, ale papír je materiál, se kterým pracujeme často a rádi.

JAN: Víme co od něho můžeme čekat, i když on často neví, co si na něj vymyslíme na příště (smích).

MATĚJ: Dělali jsme například instalaci výstavy VogueUPM z kovových hranolů. Tam byl požadavek, aby vizuálně fungovala a zároveň byla převozitelná a lehce montovatelná. Byl to tedy výrazně trvanlivější materiál, ale s následným životem při plánované repríze výstavy v zahraniči.

JAN: Vše se snažíme dělat tak, aby to dávalo nějaký smysl. I v tomto ohledu bereme v potaz zdravý rozum.

Výstavní design OKOLO pro Vogue: První vydání, UPM, 2018 | Zdroj: OKOLOVýstavní design OKOLO pro Vogue: První vydání, UPM, 2018 | Zdroj: OKOLO

Jak nahlížíte obecně na vztah udržitelnosti a grafického designu v českém prostředí?

MATĚJ: Nevím, jestli se dá říct, že je v tom vysledovatelný trend, že by třeba grafici přestávali dělat knížky, protože by se za to cítili zodpovědní. S tím jsem se nesetkal. Víc to asi rezonuje v módním průmyslu, kde je to hodně sledované a výstupy jsou mnohdy cíleně sezónní. U grafiků je to tak, že dodavatel papíru musí splňovat spoustu certifikací, což se bere jako standard. Nemyslím si, že by se téma udržitelnosti v grafickém designu až tak řešilo. Na druhou stranu je to vždycky o výběru materiálu a tom, jak k určitému projektu přistoupit. Je to hodně individuální.

JAN: Pak je otázka, jak se k tomu vůbec postavit a jaké jsou správné cesty – jestli by vůbec bylo řešením přestat vydávat knížky a všechny věci nechat jen online. Nedávno jsem četl nějakou studii o hudbě, kde se psalo, že digitální hudba může vytvářet mnohem větší dopad na životní prostředí, než například analogové lisování desek. Musí být totiž někde uložená a následně streamovaná v milionových číslech, což spotřebovává množství energie. Kde je pravda, nevím. Řešením je nevyrábět blbosti, ale věci s hodnotou, které přetrvají. Na knize, kterou budu mít v knihovně roky a budu se k ní vracet, nevidím nic špatného. Určitě je to ale velké téma a uvidíme, kam se v budoucnu v tomto ohledu dostaneme. Je potřeba se touto problematikou zabývat a nebrat ji na lehkou váhu.

http://www.okolo.cz/

http://www.zerwox.com/

Galerie

Další články