Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek

Poslední svého druhu. Filip Kubák udržuje tradici českého tkalcovství a daří se mu

Tkalcovská dílna rodiny Kubáků je poslední textilní výrobnou svého druhu. Vysoce kvalitní vlněné deky tkají na původních stavech z roku 1936 a na tradiční zpracování nedají dopustit. Filip Kubák patří do šesté generace tkalců a díky jeho vytrvalosti se tyto dnes již unikátní řemeslné postupy stále více prosazují i na designérském trhu.

Ačkoli tkalcovství představuje jedno z tradičních a hodnotných českých řemesel, pod nátlakem neustálého zrychlování produkce a otevření globálního trhu se pomalu začalo vytrácet. Tkalcovská dílna rodiny Kubáků je poslední textilní výrobnou svého druhu. Její kořeny sahají až do roku 1870 a po celý čas udržuje stejné výrobní postupy. Na tkalcovských stavech z roku 1936 vznikají dlouhou a pracnou procedurou nadčasové vlněné výrobky, jejichž životnost i ekologický dopad dalece převyšuje většinu současné produkce. Filip Kubák patří do šesté generace tkalců a od roku 2010 po svém otci postupně převzal vedení firmy, aby její tradice mohla žít dál.

Na originálních strojích rodina Kubáků tká od roku 1936, foto: Archiv KubákNa originálních strojích rodina Kubáků tká od roku 1936, foto: Archiv Kubák

Dnes se již taková oddanost k rodinnému řemeslu vidí jen málokdy. Mohl byste nám stručně povědět o historii vašeho tkalcovství?

FILIP: Tkalcovna byla založena jako reakce na zrušení tkalcovských cechů na Jindřichohradecku. Naše rodina ale tkala už dávno předtím – od kdy přesně nevíme. V historii tkalcovny proběhly dvě historické pauzy. Poprvé, když musel pradědeček narukovat v první světové válce. Druhá kratší pauza přišla během znárodnění v osmačtyřicátém. Můj děda ale oslovil zakládající členy ÚLUVu (Ústředí lidové umělecké výroby) s tím, jestli se nechtějí dílny ujmout a dokonce tam zůstal zaměstnán jako vedoucí i přes to, že nebyl členem komunistické strany. V roce 1992 se nám dílna v restituci vrátila a v polovině devadesátých let ji přebral otec s tetou. V roce 2010 předala svůj podíl ve firmě teta mně a já od otce postupně přebral vedení dílny. Po celou historii spolupracujeme s umělci, designéry, architekty a snažíme se dělat esteticky hodnotné bytové textilie i v malých sériích. Možná i díky tomu jsme přežili tak dlouho.

Tradiční výroba je mnohem pomalejší a složitější, ale taktéž mnohem kvalitnější, foto: Archiv KubákTradiční výroba je mnohem pomalejší a složitější, ale taktéž mnohem kvalitnější, foto: Archiv Kubák

Dnešní masová produkce látek, přízí a dalších textilních materiálů se stala víceméně instantní záležitosti. Mohl byste nám ale popsat, co vše se ve vaší tkalcovně musí odehrát, aby vznikl výsledný produkt? Jak dlouho celý proces trvá?

FILIP: Téměř všechny naše stroje jsou historické. Oproti dnešním textilním technologiím je výroba opravdu velmi pomalá, ale o to poctivější. Vyrábíme především vlněné výrobky jako deky, plédy, přehozy, šátky atd., kde materiál musí od rouna k produktu urazit dlouhou cestu.

Začínáme tím, že si rouno necháme vyprat. Pak už jej u nás mechanicky čistíme a otevíráme takzvaným vlkem. Očištěnou vlnu dvakrát vyčesáváme, čili mykáme. Mykanec potom předpřádáme – rozdělujeme na pramen vyčesané vlny. Tyto prameny pak zakrucujeme, dopřádáme a máme hotovou jednoduchou přízi. Přízi následně skáme – sdružujeme více jednoduchých přízí v jednu silnější. Poté soukáme, přičemž kontrolujeme kvalitu zhotovené příze. Z příze si na snovadle připravíme osnovu a nasoukáme na malé cívky útek. V tkalcovně se osnova přiváže k předchozí osnově a můžeme začít tkát.

Deky tkáme za sebou v metráži a mezi jednotlivými kusy ručně vyvazujeme třásně. Celou utkanou metráž ještě procházíme a jakákoliv nerovnost, nečistota nebo uzlík se vystřihne či vypárá a všije se nová. Metráže pak odvážíme do úpravny ve firmě TEBO, kde nám metráž vyperou, zafixují a počešou. Nakonec se metráž rozstříhá na jednotlivé kusy a je hotovo. Výroba se dělá fázovitě ve větším množství a celé toto kolečko trvá kolem pěti týdnů.

Vlna má podle Filipa ve fashion průmyslu velkou budoucnost, foto: Archiv KubákVlna má podle Filipa ve fashion průmyslu velkou budoucnost, foto: Archiv Kubák

Dnes se tedy soustředíte především na vlnu, nicméně za časů vašich předků se u vás vyráběly materiály jako damašek či hedvábí. Proč toto vyhranění? Má z vašeho pohledu vlna v současnosti větší potenciál než jiné textilní materiály?

FILIP: Vlna je podle mě perfektní a synteticky absolutně nenahraditelný textilní materiál. Představuje 100% přírodní hydroskopické vlákno, které neustále reaguje na prostředí kolem sebe. Zajišťuje tak pohodlí nositele v chladném i teplém počasí. Má antibakteriální vlastnosti, nešpiní se, nezapáchá. Slouží dlouho, a když skončí její životnost, rychle se rozloží a půdě dodá hodnotné látky.

Vlna se skládá ze zpracované zvířecí srsti. Kde sháníte přízi?

FILIP: Buďto kupujeme surové rouno přímo od farmářů nebo už vyčištěné z českých, evropských ale i australských a novozélandských chovů. Přízi si předeme sami nebo si ji necháváme připravit.

Jeden z mnoha vzoru dek, foto: Archiv KubákJeden z mnoha vzoru dek, foto: Archiv Kubák

Jak vlnu a její produkci vnímáte z ekologického hlediska?

FILIP: Vlna sama o sobě je ekologicky opravdu šetrný materiál. Pokud na pastvinách poroste tráva, tak na ovcích poroste rouno. Když doslouží, tak ji s klidným svědomím můžeme vyhodit třeba na kompost. Na vyprání vlny je potřeba hodně vody, ale ta už se v moderních provozech čistí a její spotřeba není tak velká. Největší ekologické úskalí vlny podle mě představuje její doprava. Australská vlna se, coby obchodní komodita, distribuuje po celém světě a lokální zdroje vlny se na hromadách pálí. To mi přišlo vždycky trochu nesmyslné, tak jsem začal podstatně více využívat lokální vlnu, i když to vyžaduje více práce a paradoxně i nákladů.

S větším zákaznickým uvědoměním se mění i přístup k tradičnímu a kvalitnímu zpracování. Vidíte u svých zákazníků nějaký vývoj? Je o vaše produkty větší zájem než dřív? 

FILIP: Určitě ano. Myslím, že naši zákazníci vědí, co chtějí, dovedou ocenit kvalitu a sdílet s námi naši výrobní filozofii. Deky nevnímají jako nějaký hadr, naopak si váží poctivé řemeslné práce. O naše výrobky zájem rok od roku stále roste. Někteří zákazníci se k nám pravidelně vracejí a jiní obdarovávají našimi produkty i široké příbuzenstvo. Dalším zase vyrábíme deky z jejich vlastních ovcí.

Stroje potřebují pravidelnou údržbu, ale výborně fungují bezmála sto let, foto: Archiv KubákStroje potřebují pravidelnou údržbu, ale výborně fungují bezmála sto let, foto: Archiv Kubák

Jaké textilní materiály mají z vašeho pohledu do budoucna největší potenciál?

FILIP: Vlna a všechna lýková vlákna jako například len, konopí, ramie. Lýková vlákna nejsou náročná na vypěstování a jejich vlákno se také může pochlubit výbornými vlastnostmi.

Oproti dřívějšku se místo řemeslných trhů orientujete spíše na nejrůznější přehlídky designu. Proměňuje se s tím i vizuální podoba vašich produktů?

FILIP: Řemeslné trhy byly dobré do té doby, než začal dělat nějaké řemeslo každý, kdo má ruce nohy. Nešlo mi prodávat vedle člověka, který se o víkendu naučil plést košíčky z pedigu. Mám úctu ke všem řemeslům a k lidem, co jim opravdu rozumí a dělají je zasvěceně a poctivě. Takových řemeslníků je málo. Platí to ale i pro designéry. Spoustu z nich navrhují věci, kterým nerozumí. Jak už jsem říkal, s umělci, architekty, návrháři a designéry spolupracujeme od založení naší tkalcovny. Zaručujeme jim řemeslné zázemí pro kvalitně odvedenou práci. A to oni oceňují. Naše výrobky se snažíme dělat tak, aby byly zároveň módní, ale i nadčasově neutrální.

Jedna z mnoha vlněných dek, foto: Archiv KubákJedna z mnoha vlněných dek, foto: Archiv Kubák

S kým jste poslední dobou například spolupracovali?

FILIP: S externími designéry to funguje tak, že se snažíme maximálně vyhovět jejich představě. Hodně dek tkáme například pro Kateřinu Soukupovou (KS Textile Art), která je navrhuje od snování, zvolených barev až po zvolené vazby. Studio Geometr u nás tvoří malbou přímo při tkaní a pro DurchDuo tkáme vlněné koberce, které ony poté dotváří výšivkou. Pro Terej Evy Jandíkové jsme tkali pevné bavlněné metráže. Se značkou DAYA Daniely Ettlerové tkáme už třetím rokem vlněné metráže na kabáty a pro návrhářku Denisu Novou vyrábíme speciální vlněnou metráž. Loni jsme mimo to připravovali kolekce pro designéry ze Slovenska, Maďarska a Holandska.

Předpokládám, že vaším největším plánem do budoucna je nic příliš neměnit. Máte ale nějaké cíle, kterých byste v následujících letech chtěli dosáhnout?

FILIP: Přesně tak. Nic příliš měnit nechci. Když už, tak jenom rozšířit portfolio služeb a výrobků. Už dlouhou dobu přemýšlím nad dekoračními látkami, ale na to bych musel modernizovat část technologie. Do budoucna bych chtěl více prodávat na zahraniční trh a dosáhnout stálých odběrů. Co se ale týče kvality výroby a technologií, rozhodně zůstaneme věrní našemu řemeslu.

Další články