Pohřební Ateliér (Praha-Strašnice)
Nejnovějším z představovaných projektů je Pohřební Ateliér, který byl v areálu památkově chráněného starého evangelického hřbitova otevřen na začátku letošního listopadu. Jedná se o projekt, který pro příspěvkovou organizaci Hřbitovy a pohřební služby hl. m. Prahy realizovala designérka Jana Trombíková. Rohová budova bývalé márnice je nově pojata jako svobodný prostor pro poslední rozloučení a rozvíjení funerální kultury – místo, kam si je možné přijít pro inspiraci týkající se obřadu, prohlédnout si urny od českých designérů, uspořádat vlastní obřad nebo si poslechnout související přednášky, debaty a besedy sloužící k detabuizaci tématu smrti. Postupem času by v rámci objektu měla vzniknout i tematická knihovna.
Po příchodu do budovy Ateliéru si můžete připadat spíše jako na návštěvě u někoho doma – bíle omítnuté stěny doplňuje gauč, závěsy a polštářky v béžových odstínech, dekorace ze sušených květin a minimalistický nábytek z dubového dřeva. Ústředním motivem místnosti je rustikální dubový stůl s lavicemi, sloužící pro setkávání, domlouvání obřadu a pohřbu i jako místo pro občerstvení.
Jana Trombíková k tomu dodává: „Snažíme se vrátit organizaci a přípravu pohřbu do rukou pozůstalých. Můžeme zařídit, aby si s květinářkou mohli sami jako rodina vyrobit květinové dary, mohou si zde společně připravit parte, dozdobit rakev či urnu před uložením ostatků a podobně. Snažíme se podporovat lokální dodavatele a designéry i místní farmy s květinami. Pracovat s přírodními a biodegradabilními materiály.“ Urny z biologicky rozložitelných materiálů (papíru, hlíny, písku nebo mycelia) se stávají hitem zejména kvůli tomu, že se po zakopání či umístění do vody zcela rozloží a nezatěžují tak životní prostředí. Málo známým faktem navíc je, že v rámci České republiky je možné popel zesnulého zakopat či rozptýlit na jakémkoliv pozemku, na kterém to jeho majitel dovolí.
Pohřební Ateliér kromě větší místnosti určené zejména pro sjednávání pohřbů a obřady posledního rozloučení obsahuje také menší místnost nazvanou Pokoj, která slouží ke komorním obřadům či úpravám zesnulých. Jana k tomu dodává: „Je možné, aby konečnou úpravu těla zemřelého vykonala sama rodina nebo procesu přihlížela. Například pro rodiče, kteří přišli o miminko, je důležité, aby věděli, kde jejich dítě je a co se s ním děje – kdo na ně sahá, stará se o ně a podobně – zde mají vše pod kontrolou. Úpravu těla či přítomnost u ní musí pozůstalým ze zákona umožnit každý provozovatel pohřebních služeb – ne každý to ale inzeruje, protože taková věc u nás stále není běžná a pro pohřební službu znamená práci navíc.“
Les vzpomínek a Louka vzpomínek (Praha-Kobylisy)
Les vzpomínek je historicky prvním českým přírodním hřbitovem, který vznikl v roce 2015 jako společný projekt Správy pražských hřbitovů a organizace Ke kořenům. Nenachází se zde typické kamenné náhrobky, zemřelí jsou v ekologických (rozložitelných) urnách pohřbíváni přímo ke kořenům starých javorů, lip a třešní. Tyto stromy na sobě poté nesou dřevěné cedulky se jmény zemřelých. Jak uvádí Blanka Javorová z organizace Ke kořenům: „Les vzpomínek svou koncepcí navazuje na hnutí přírodního pohřebnictví, které vzniklo ve Velké Británii v devadesátých letech. První přírodní hřbitov tam vznikl v roce 1993 a nyní je jich tam přes 270. Zároveň jsme reagovali na specifické české podmínky, kdy je patrné, že České republika zažívá krizi pohřebních rituálů (více než třetina pozůstalých zvolí jen kremaci bez obřadu), snažili jsme se tedy především vytvořit prostor pro smysluplné obřady posledního rozloučení.“
V areálu lze kromě uložení popela uspořádat i samotný obřad posledního rozloučení. K němu je možné využít například Místo setkávání, kruhový prostor mezi vzrostlými duby s pískovcovou skulpturou nazvanou Skořápka, která slouží k pouštění plovoucích svíček. Denně se zde konají maximálně dva obřady, aby měli pozůstalí dostatek času na rozjímání a rozloučení se za zvuku zpěvu ptáků. Do Lesa vzpomínek není povoleno nosit umělé dekorace a chemicky ošetřené květiny – pozůstalí sem přinášejí lokální květiny ze zahrad či zdobí okolí urnových jamek sušenými květinami či plody. V zimním období vegetačního klidu se zde obřady nekonají.
Příští rok na jaře k již téměř zaplněnému Lesu vzpomínek přibude i Louka vzpomínek. Podle Blanky Javorové se jedná o velký krok směrem k pohřbívání v souladu s přírodou: „Věříme, že hřbitovy 21. století by v sobě měly snoubit nabídku smysluplných pohřebních rituálů a obnovování zdraví naší krajiny.“ Těla se na Louce vzpomínek budou ukládat do země v ekologických rakvích, čímž odpadne energeticky náročný a pro životní prostředí zatěžující proces zpopelňování. Jedná se o drobný projekt květinové louky s vykosenými uličkami v lučních pásech, který nabídne cca 350 pohřebních míst, jež budou označena keramickými destičkami se jmény zesnulých. V případě zájmu by podle Martina Červeného, ředitele příspěvkové organizace Hřbitovy a pohřební služby hl. m. Prahy, která Les vzpomínek i Louku vzpomínek provozuje, mohla v Praze vzniknout i další pohřebiště tohoto typu, aktuálně se uvažuje například o areálu Motolského hřbitova.
Údolí vzpomínek (Brno-Líšeň)
Správa hřbitovů města Brna ve spolupráci s organizací Ke Kořenům v roce 2020 otevřela další projekt na principu Lesa vzpomínek. V Brně-Líšni je tak možné uložit popel pozůstalých přímo pod mladé stromy nebo do květinových záhonů. Na výsledné podobě projektu se výrazně podílela architektka Jana Janíková a ředitelka Správy hřbitovů města Brna Alena Říhová. Vstupu do Údolí dominuje kamenná zídka se stromem života, u kterého mohou pozůstalí zapalovat svíčky. Za ním jsou vysázeny duby, javory, platany a kaštany. Poté, co stromy vyrostou, budou svými korunami vytvářet pomyslnou přírodní kapli. U jejich kořenů vznikla stovka pohřebních míst, další dvě stovky jsou připraveny v trvalkových záhonech, které by návštěvníci neměli upravovat nebo květiny přesazovat. Lokalizaci jednotlivých hrobových míst v Brně pomáhají nejenom cedulky se jmény, ale rovněž databáze Geografického informačního systému (GIS).
V Brně je možné popel zesnulých ukládat ke kořenům mladých stromků. | Foto: Igor Zehl | Zdroj: ČTK
To, že zájem o alternativní způsoby posledního rozloučení roste, potvrzuje i Lucie Kohoutková ze startupového projektu moderní pohřební služby Goodbye: „Statisticky nejžádanější službou u nás je kremace bez obřadu. Pozůstalí nám pak obvykle volají a ptají se na možnosti uložení popela v přírodě. Často jsou překvapení, že krásné rozloučení lze udělat i při rozptylu do řeky či vsypu pod oblíbený strom. Nejčastěji zvolí uložení do země v ekologických urnách. V poslední době je mezi zákazníky oblíbená urna z houbového mycelia, která vyživuje okolní půdu.“
Lucie Kohoutová dodává, že důležitá je také péče o psychické zdraví pozůstalých, kteří se s tabuizovaným tématem smrti nemusejí umět vyrovnat: „Vypravitelé pohřbu jsou často v šoku a pod velkým emočním tlakem, proto je žádoucí, aby si řekli o pomoc někomu blízkému. Pohřbem ovšem truchlení teprve začíná a v některých případech je vhodné navštěvovat poradce pro pozůstalé, svépomocné skupiny či psychoterapeuty, kteří mají zkušenost s tématy truchlení a smrti. Psychická stránka je bohužel velice zanedbávána a má zásadní dopad na následující chod rodiny.“
Firma Goodbye se proto snaží o detabuizaci tématu pomocí kampaně Mluvíme o smrti #mluvimeosmrti. Za zmínku stojí také projekt domácího hospice Cesta domů a kreativní agentury Yinachi pojmenovaný Moje smrt, který pomáhá sestavovat seznam posledních přání a ujasňovat představy o konci vlastního života.
