Egoé známe jako značku, která navrhuje a produkuje lyže, vestavby do aut nebo nábytek do exteriéru. Vedle toho se však Egoé soustředí také na projekty v měřítku metrů či kilometrů. Ač jsou větší ve svých rozměrech, spojení se studiem je patrné o něco míň. Jde o návrhy autobusových terminálů, zastávek na železničních tratích nebo protihlukových stěn lemujících cesty a dálnice. Stavby, které každodenně míjíme a téměř nevnímáme. Nevnímáme je, pokud jsou dobře navrženy. Pokud je taková stavba navržena špatně, poznáme to naopak okamžitě.

Výrobní areál Egoé v Bílovicích | Zdroj: archiv Egoé

Méně tvarové exhibice, více kontextu

Vytvářet emoci, klidnou, nenápadnou, která ale souzní se svým okolím. Právě na to se Egoé ve svých návrzích soustředí, a proto může být těžké představit si pod takovými stavbami jména designérů. Ohleduplnost a navázání na kontext místa se v návrhu projevuje také tak, že nevznikají invazivní, architektonické exhibice. Richard Vodička, vedoucí Egoé studia, to vysvětluje takto: „Čím je návrh umírněnější, tím je větší šance, že bude fungovat v různorodých kontextech. V infrastruktuře je to stejné. Stavba vždy plní konkrétní funkci, komunikuje vizuálním jazykem, nese určitou emoci. Ta emoce ale nesmí převyšovat nad funkcí a hlavně nad kontextem daného místa.“ 

Příkladem typizovaného projektu je flago, navržené pro železniční nádraží v Olomouci. | Zdroj: archiv Egoé

Vedle projektů, které se vytvářejí na míru danému místu, vznikají také projekty typizované. Můžeme si představit například řešení vlakové stanice, které se dá na celé trati zreplikovat na několika místech a celá dráha se pak nese ve stejném duchu. Zároveň může ale nabízet také prvky, které se dají v detailech obměňovat, a vtiskávat tak mnohdy fádnímu prostředí výraznější charakter.

Prvek barevné vlaječky maskuje svod vody ze střech. | Zdroj: archiv Egoé

Příkladem zastřešení perónů vlakové stanice typizovaným řešením je například flago, který Egoé navrhlo a realizovalo pro železniční nádraží v Olomouci. Součástí návrhu je prvek barevného trojúhelníku, vlaječky, která maskuje svod vody ze střechy. Tento barevný akcent se dá barevně variovat nebo taky úplně vynechat.

Šetřit peníze i čas

Vytváření projektů s využitím typizovaných prvků jde také vstříc investorům, kteří mají často omezené finanční prostředky, ale stojí o kvalitní návrh. V takovém případě je pro investora vhodné použít již vyvinutý typový projekt. Může tak totiž ušetřit finance za proces navrhování.

„Tvrdíme, že design ve veřejném prostoru, a v tomto případě v dopravní infrastruktuře, by měl prostor vhodně doplňovat. Nechceme navrhovat ikonické a finančně nedostupné projekty,“ vysvětluje přístup Egoé Vodička.

Na místech, kde by byly tradičně použity prvky z oceli a bezpečnostního skla, je využita zeleň, která za méně financí může plnit stejnou funkci. | Zdroj: archiv Egoé

Richard Vodička poukazuje na to, že k aspektu dostupnosti v designu často přispívá také sama kreativita řešení. „Příkladem dostupných projektů, o které se snažíme, je zastřešení autobusového nádraží pro slovenské Michalovce z roku 2014. Na návrh i realizaci měl investor velmi omezené zdroje. To nás při navrhování přimělo využít více zeleně i na místech, kde bychom tradičně použili prvky z oceli a z bezpečnostního skla.“

Autobusové nádraží v Michalovcích | Zdroj: archiv Egoé

Snaha Egoé být dostupnou značkou se projevuje také na jejím vlastním uspořádání. Nápady a vize vznikají v Egoé studiu pod rukama designérů. Ty pak dále putují do výrobních součástí Egoé construction a Egoé kovo, které se starají o prototypování a především o sériovou výrobu. Obojí se tak odehrává ve výrobních halách ve stejném areálu v Bílovicích. „Říkáme tomu design s okamžitou zpětnou vazbou. Když designér udělá při navrhování chybu, výhodou je, že se to dozví velmi rychle a může ihned reagovat. I díky této rychlé komunikaci jsou projekty vyrobitelné v žádaném finančním limitu,“ vysvětluje Vodička.

Heslo „ideas make products“ poukazuje na vnitřní struktury organizace značky Egoé. Ideas = studio/vývoj; make = kovo a construction výroba; products = obchodní značky. | Zdroj: archiv Egoé

Pod Egoé se skrývá hned několik obchodních značek, zaměřující se každá na jiný sortiment, jako jsou zmíněné lyže nebo kempingové vestavby do aut. V případě dopravních staveb mluvíme o značce Egoé plus.

Dopravní stavby spadají pod obchodní značku Egoé plus. | Zdroj: archiv Egoé

Kde stavby Egoé hledat?

„Realizace máme kromě Česka a Slovenska také v Polsku, v Německu nebo ve Švýcarsku. Každá země má na stavby jiné nároky a limituje návrhy různými způsoby. Například v Německu není možné, aby jeden subjekt projekt jak navrhl, tak i realizoval. V Polsku je zase zajímavým limitem to, že stavby na železnici mají působit co nejvíce neutrálně a není možné používat jakoukoliv barevnost,“ říká Vodička.

Detail grafického řešení na autobusovém nádraží ve slovenské Nitře | Zdroj: archiv Egoé

Czarny na białym

Jedním z projektů Egoé plus je zastřešení nástupišť železničních stanic na trati Pilawa–Otwock–Deblin. Jde o malá města, nicméně i v nich je potřeba působit a dbát na kvalitu veřejného prostoru přesto, že se o působení značky na takových místech často málokdo dozví. Jak dodává vedoucí studia, „není malých rolí“. A to neplatí pouze tady.

Stanice v Otwocku odráží barvy a pohyb přijíždějících vlaků, které ji oživují a vnášejí sem pohyb. | Zdroj: archiv Egoé

„Na nádraží by člověku mělo být příjemně. Nedá se to úplně přesně popsat do manuálu, jak toho při navrhování dosáhnout. Je důležitá i intuice a také využíváme zkušenosti, které jsme postupně získávali od poloviny devadesátých let. Sázíme na emoci, která prostředí zklidňuje, nebije do očí. Takový návrh může paradoxně vznikat dlouho a často se spíše škrtá a ubírá, než přidává,“ popisuje vedoucí studia.

Tímto způsobem vznikaly i vlakové stanice na Linii kolejowe 7 v Polsku. Velmi jednoduchá a solidní stavba, s omezenou barevností v odstínech šedé, černé a bílé. Stanice pak odráží barvy a pohyb přijíždějících vlaků, které ji oživují a přivážejí sem cestující.

Variace integrace

V případě autobusového terminálu ve slovenské Nitře Egoé pracovalo s krytím nástupišť velkou souvislou střechou. Její výhoda je jasná – cestující jsou chráněni před nepřízní počasí i při přechodu mezi nástupišti. Takové řešení však nevídáme často. Je tomu tak z toho důvodu, že souvislá plocha s sebou nese nutnost vyřešit celou řadu technických problémů jako odvodnění, osvětlení a konstrukci, která by souvislou střechu nesla. Tuto funkci zde splňují černé nosníky, které v sobě integrují elektrické rozvody. Bílými nosníky se zase ze střechy odvádí voda. Jednolitý vzhled, a tím také jednodušší údržbu, podporují také integrované odpadkové koše z portfolia mmcité.

Autobusový terminál v Nitře je krytý jednou velkou souvislou střechou, která cestující chrání před nepřízní počasí. | Zdroj: archiv Egoé

Kombinaci typových konstrukčních prvků a atypických prvků, jako jsou třeba integrované koše nebo osvětlení, doplňují skleněné panely. Ty vytvářejí na nástupišti místa závětří a jsou taky nositeli grafiky, která je inspirovaná vodorovným dopravním značením pro autobusy.

Proti hluku

Skvělým příkladem „neviditelné“ stavby velkého měřítka jsou protihlukové stěny. Staví se kolem silnic v desítkách kilometrů a také mají svou podobu. „Mám pocit, že v designu nenalezneme méně atraktivní téma, než je protihluková stěna. I k tomu se dá ale přistoupit osobitě. My například využíváme principy výtvarné geometrie, tak jak je kdysi na zlínské VŠUP vyučoval František Crhák,“ popisuje Richard Vodička.

Absorbér protihlukové stěny v Pardubicích je vyroben z recyklátu ze starých pneumatik. | Zdroj: archiv Egoé

Za nejpovedenější realizaci tohoto typu z portfolia Egoé považuje Vodička stěnu, která lemuje silnici u Pardubic. Absorbér protihlukové stěny, která pohlcuje a zároveň odráží hluk ze silnice, je vyroben z recyklátu ze starých pneumatik. Na jeden metr čtvereční stěny jsou využity čtyři pneumatiky. A aby kolem silnice nestály jen jednolité plochy, je protihluková stěna také výtvarně zpracována. Reliéf v Pardubicích nese název Ekvalizér a má evokovat záznam zvuku.