Po zkušenosti ve Švédsku se rozhodla zlepšit život na české vesnici. Valérie Záhonová navrhla samoobchod pro Nítovice, kde místní sdílí své potraviny

Dívala jsem se, že jsi vystudovala magistra na UMPRUM v Ateliéru produktového designu, jak tě napadlo řešit kontext a hledat uplatnění pro design na venkově?

VALÉRIE: Napadlo mě to během stáže ve Švédsku, kdy jsem viděla úplně jiný rozměr designu. V Göteborgu jsem začala objevovat, že nemusí jít jen o navrhování váz nebo nábytku – řešili jsme různé socio-kulturní účinky designu a způsoby, jakými do nich může design zasahovat. Byl tam kladený velký důraz na to, abychom se snažili pochopit kontext lokality.

Jedno ze zadání například spočívalo v tom, vybrat si místo ve městě a vytvořit projekt, který by zkoumal tamní život a reagoval na něj. Tam jsem si uvědomila, že mi tenhle přístup sedí. Nikdy mi moc nešlo navrhovat produkty, zajímala mě víc interakce, to, co je mezi člověkem a produktem nebo čímkoli dalším. Po návratu ze Švédska jsem začala trávit víc času na venkově, no a přemýšlela jsem nad tím, jestli tam mohu dělat něco z toho.

Mapa obce s vyznačením silných a slabých stránek veřejného prostoru (1–6) a míst, která Valérie vyhodnotila jako příležitosti pro budoucí změny v obci (A–C) | Zdroj: Diplomová práce Valérie

Jak jsi ke své diplomce přistupovala ze začátku – byla jsi skeptická, nebo jsi vnímala prostředí venkova jako výzvu? Měla jsi od začátku pocit, že je na venkově místo pro design?

VALÉRIE: Od začátku jsem přistupovala hodně otevřeně k tomu, co považuji za design, takže jsem vlastně skeptická nebyla. Věděla jsem, že můžu dělat vlastně cokoliv, a jestli to bude, nebo nebude přijato, už je další věc. Myslím si, že pokud je interpretace designu dost otevřená, tak skýtá hrozně moc možností a je pro něj prostor vlastně všude. 

A kdybys měla říct, co je podle tebe design?

VALÉRIE: Design je podle mě vytváření situací – interakcí člověka s prostředím a modelováním toho, jaká ta interakce bude. Nemyslím si, že to musí být věc, může to být služba nebo dobře navržený prostor, kde se člověku příjemně pohybuje. Kdybychom šli po významu toho slova, tak jde o to něco navrhnout, klidně i seminář nebo situaci.

Valerie zpočátku hodně řešila vzhled stánku s využitím kreativního prvku. Nakonec ale dospěla k závěru, že prostor pro kreativitu vidí spíše u sdílení informací a způsobu jejich podání | Zdroj: Diplomová práce Valérie

A zkusila jsi podniknout nějakou intervenci na venkově ještě před Samoobchodem?

VALÉRIE: Houpačky! Vyráběla jsem houpačky a umisťovala je do okolí. To byla taková první reálná věc. A taky střet s realitou. V pořadí druhou houpačku jsem objevila po týdnu uříznutou. To bylo zklamání. Po dalším týdnu jsem se dozvěděla, že se připravuje výlov a rybáři potřebovali přístup k rybníku, a proto houpačku uřízli. Byl to taky moment, kdy jsem si víc uvědomila, že když chci dělat něco pro konkrétní místo, musím ho lépe znát, musím vědět, jak ho lidi využívají a jaké s ním mají plány do budoucna – vlastně mě to motivovalo k tomu, dělat u diplomky nějaký kvazi výzkum o tom, jak o místě nebo vesnici, se kterou jsem se snažila pracovat, uvažují její obyvatelé.

Jak práce na projektu probíhala? 

VALÉRIE: Od začátku jsem k práci přistupovala hodně otevřeně. Zvolila jsem k tomu takový permakulturní přístup – dlouho jsem místo pozorovala, snažila se ho co nejlépe poznat. No a doufala jsem, že nakonec zjistím, co pro to místo (ale i pro mě v něm) dává smysl vytvářet. Hodně důležité byly rozhovory s místními a to, že žiju s farmářem.

Nápad na Samoobchod vlastně vznikl, protože lidi často zajímalo, jak se co pěstuje a co si z místní produkce mohou koupit. Takže vytvořit prostor, kde si půjde pořídit lokální produkty nebo se o nich něco dozvědět, jednoduše dávalo smysl po všech stránkách. Ta výsledná myšlenka není nějak inovativní, je to princip, který funguje na hodně místech. Je pouze navázaná na lokální kontext. Vznikla i facebooková skupina, která informuje o tom, co je v Samoobchodě k mání, a jejím záměrem je i prozradit víc o tom, jak a kdy se co pěstuje.

Propagace projektu - cedule do veřejného prostoru Nítovic, návrh letáků a facebooková skupina | Zdroj: Diplomová práce Valérie

Jaká byla reakce komunity? Když místní viděli Samoobchod, kde si můžou pořídit lokální bylinky, mák a podobně, využili tu možnost? 

VALÉRIE: Byla hodně pozitivní. Já jsem si myslela, že roznesu letáky a bude se to muset nějak oficiálně oznámit, ale reálně to bylo tak, že si lidi Samoobchod v té vesnici našli, aniž bych něco říkala. Přijde mi, že díky Samoobchodu mají místní mnohem větší zájem o okolí. Na obhajoby jsem Samoobchod dovezla a volal mi soused, že ten obchod zmizel. To bylo milý. Co se tyče nějaké negativní zkušenosti, zatím není, ale nechci být hyper-optimistická, počítám se ztrátami, ale nepropadám panice.

Přemýšlela jsi nad tím, nabízet Samoobchod jako produkt? 

VALÉRIE: Já jsem si chvilku pohrávala s tou myšlenkou, že by to mohl být produkt, že by mohl být modulární. Ale to, co mě opravdu zajímá, je to konkrétní místo, konkrétní skupina lidí, kterou mám šanci oslovit nebo poznat osobně. Nechci distribuovat produkt, ale dál rozvíjet lokální kontext. A tohle beru jako první pokus a reálnou zkušenost.

Kompletace Samoobchodu včetně jeho podstavy a pohled na výsledný produkt ve veřejném prostoru | Foto: Valérie Záhonová

Jaké máš se Samoobchodem další plány? 

VALÉRIE: Chtěla bych do sdílení zapojit i další lokální pěstitele. Zatím zkoušíme pilotní provoz jen na vlastních produktech. Chci zjistit, zda by o to měl někdo další zájem. Ráda bych taky víc informovala o krajině, udělala třeba nějakou hru, zatím si ji představuju jako GPS kvíz – budou tam určitá stanoviště, která bude možné navštívit a dozvědět se informace o tom, co se právě pěstuje. Zároveň by to mohlo být zajímavé jako evidence toho, jaký rok kde co rostlo. Ale těch nápadů je mnohem víc. Pracuju v matériO, takže jednou z věcí, o které přemýšlím, jsou lokální materiály a jejich zdroje.