Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Ocenění Pražského Quadriennale pro rok 2019, autor Petr Bakoš | Foto: Alžběta Jungerová / Petr Bakoš | Zdroj: www.harddecore.com Ocenění Pražského Quadriennale pro rok 2019, autor Petr Bakoš | Foto: Alžběta Jungerová / Petr Bakoš | Zdroj: www.harddecore.com

Petr Bakoš mění tvář pražského Výstaviště. Prostor poprvé proměnil pro Pražské Quadriennale, nyní budou změny trvalé

Pražské Quadriennale patří mezi největší světové divadelní a scénografické přehlídky. Jednou z osobností, které se výrazně podepsaly do jejího vizuálu, byl designér Petr Bakoš. Petr ve své tvorbě proplouvá mezi obory a od volnější tvorby přechází k produktu a interiérovému designu. Se svojí manželkou, módní návrhářkou Josefínou Bakošovou, v současné době kultivuje prostor galerie Harddecore na Senovážném náměstí a nově figuruje jako hlavní architektonický supervizor na Výstavišti Holešovice. Do konceptu Pražského Quadriennale (dále jen PQ) se zapsal rovnou dvakrát: při tvorbě ocenění pro vítěze a jako hlavní architekt celého festivalu. Z čeho vycházel, jak se mu na této zakázce pracovalo a co obnáší jeho současná pozice na Výstavišti?

Petře, jak se stane, že jeden člověk dostane zakázku na tvorbu hlavní ceny i architektury festivalu?

PETR: Vedení Pražského Quadriennale mě oslovilo, zda bych se nezamyslel nad cenou. Mě nabídka nadchla a ještě než se dospecifikovaly veškeré požadavky, věděl jsem, jak bude vypadat. Holkám z Quadriennale se to líbilo, a tak se návrh schválil na první dobrou. Na základě toho na mě přišla řeč i ohledně architektury výstavy. Tak mi Pavlína Šulcová zavolala, zda bych do toho nešel a já nabídku přijal.

Designér a architekt loňského ročníku Pražského Quadriennale Petr BakošDesignér a architekt loňského ročníku Pražského Quadriennale Petr Bakoš

Jak jste návrh ocenění koncipoval a z čeho jste vycházel?

PETR: Cena se jmenovala Zlatá Triga, čili odkazovala na trojspřeží symbolizující divadlo a scénografii. Jednalo se o tři siluety koní z různých materiálů stažených truhlářskou svorkou. Větší ceny byly již sestavené a ty menší vítězné země dostávaly jako skládačku v deskách, kterou si měly samy složit. Jako materiály jsem zvolil kámen, dřevo a plexisklo, které nad klasickým sklem zvítězilo především z praktického hlediska a zároveň fungovalo jako odkaz k současným designérským materiálům. Stejně tak měla působit i vrstva u menších cen tištěná 3D tiskem.

Sklo i dřevo se ve scénografii užívá běžně, ale kámen? Proč jste vybral zrovna tento materiál?

PETR: Také jsem nad tím uvažoval, ale nějak mě to táhlo k žule jako typickému českému materiálu. Na realizaci jsme nakonec zrecyklovali žulový náhrobek.

Ocenění PQ 2019 Zlatá Triga mělo několik verzí | Foto: Alžběta JungerováOcenění PQ 2019 Zlatá Triga mělo několik verzí | Foto: Alžběta Jungerová

Povězte nám víc o architektonické koncepci Výstaviště. Jaké konkrétní elementy podle vás hrály zásadní roli?

PETR: Pro mě bylo asi nejdůležitějším momentem otevření zadních dveří ústřední haly Průmyslového paláce, což už dlouhá léta nikdo neudělal. Tím se do interiéru vpustil venkovní prostor a vznikla centrální kompozice otevírající halu do zbytku zahrady. PQ je zároveň jedinou akcí, která od výstavy v roce 1991 obsáhla všechny prostory areálu. No a samozřejmě čára přes výstaviště naznačující hlavní osu, ta mě hodně bavila!

Hlavním motivem loňského PQ byla udržitelnost. Zohlednil jste ji v návrzích i vy?

PETR: Snaha samozřejmě byla, ale realizace je většinou mnohem složitější než samotná myšlenka. Na začátku se řekne, že všechno musí být ekologické a udržitelné, ale při realizaci se na to dost narazí. Většina firem pracuje s běžnými nešetrnými materiály, je na ně zvyklá a jiná cesta je tak mnohem nákladnější. Náklady se následně přenesou na pořadatele, který do realizace nemůže tolik investovat. Například jsme se rozhodli použít desky z recyklovaných kartonů od nápojů, což je naprosto skvělý materiál. Nicméně když se vše domluvilo, zaplatila se záloha a desky odjely do výroby, ukázalo se, že v deskách je občas zatoulaný kámen, který zničil frézu za 25 000 korun. Truhlářská dílna, u které jsme to řezali, nás s tím poslala do háje a my skončili u klasických OSB desek. Skvělé ale bylo, že se mobiliář přenechal následující akci Maker fair, kde se vše využilo a dál zpracovalo. To mi přijde jako správná cesta, nepoužívat věci jednorázově.

Hlavní halu, stejně jako celý areál Výstaviště Holešovice, během PQ protínala červená přerušovaná přímka. | Foto: Jan HromádkoHlavní halu, stejně jako celý areál Výstaviště Holešovice, během PQ protínala červená přerušovaná přímka. | Foto: Jan Hromádko

Jak se vám s PQ i s výstavištěm spolupracovalo?

PETR: S PQ to za mě byla výborná spolupráce. Hodně různých názorů, které se nakonec sešly u zajímavých kompromisů. S Výstavištěm už to bylo o něco komplikovanější. Areál prochází velkou proměnou a nynější vedení se po svém nedávném nástupu potýkalo se spoustou téměř neřešitelných problémů z minula. Nicméně z dnešního pohledu se jim s tím za loňský rok povedlo opravdu hnout, udělali neskutečný kus práce a v rámci Qadriennale nám vyšli maximálně vstříc se vším, co bylo k dispozici.

Objevily se během PQ nějaké výrazné technické problémy?

PETR: Těch tam byla spousta. Výstaviště bylo podfinancované a na pokraji životnosti. Velkým problémem byl déšť, při kterém nateklo do stanu a rozmočilo to některé expozice. Další prostory se zase velmi špatně odvětrávaly a nemalé problémy nastaly i s rozvody elektřiny. Myslím, že produkce se v některých chvílích pěkně zapotila.

Pohled do expozice Pražského Quadriennale 2019 | Foto: Jan HromádkoPohled do expozice Pražského Quadriennale 2019 | Foto: Jan Hromádko

Jak jsem se ale dozvěděla, i přes tyto komplikace jste se s Výstavištěm rozhodl spolupracovat na mnohem intenzivnější rovině. Povězte nám o tom víc.

PETR: Možná i na základě mé architektonické práce pro PQ mě Výstaviště vyzvalo, abych se zúčastnil výběrového řízení na supervizora architektury. Nakonec mě vybrali, za což jsem opravdu rád. Ačkoli nemám klasické architektonické vzdělání, v rámci svého širokého záběru mám k architektuře blízko a cítím se v této roli dobře. Práce je to hodně koncepční, problémy se řeší mezioborově s ohledem na mnoho často protichůdných názorů. A v týmu mám skvělé kolegy. Díky šířce záběru si musím hodně věcí nastudovat, přečíst a celkově se dovzdělávat. To mě baví a motivuje. Také dlouhodobě vnímám výstaviště z druhé strany – za poslední léta jsem se podílel na mnoha projektech, které se tu odehrávaly.

Vy tedy děláte architekta celkové koncepce areálu?

PETR: Mám na starosti architektonickou supervizi jednotlivých zakázek a projektů, aby seděly k sobě a vše společně fungovalo prakticky i vizuálně. Zároveň pracuji na celkovém plánu přestavby areálu. Poslední plán se dělal v době, kdy měl být v areálu lunapark a od té doby se záměry hodně změnily. Takže v současnosti obíhám všechny lidi, kteří tam pracují a ptám se jich, jaké změny by ze svého pohledu ocenili. Zatím to do sebe dobře zapadá. Máme v plánu areál budovat hlavně pro návštěvníky, nikoli pro automobily a jejich majitele, chceme vytvořit například kvalitní navigační systém a spoustu dalších věcí.

Petrova další realizace, instalace LIGHTYARD modelů Josefíny Bakošové a Zohara KalevaPetrova další realizace, instalace LIGHTYARD modelů Josefíny Bakošové a Zohara Kaleva

To zní jako práce na plný úvazek. Máte při této práci ještě čas věnovat se jiným projektům?

PETR: Je pravda, že je to časově hodně náročné. Nicméně druhou zakázkou, které se od podzimu věnuji a je pro mě velmi zajímavá, je účast na redesignu infocenter elektráren ČEZ. Společnost mění koncept a já mám možnost utvářet jejich novou podobu. Bude to hodně edukativní a interaktivní. Řešíme moderní technologie, ale chci, aby to vždy bylo citlivě zasazené do kontextu dané lokality. Dále s Josefinou chceme vytvořit společnou výstavu takových volnějších věcí, o tom teď hodně přemýšlíme jak to uchopit.

Vaše žena Josefína Bakošová je v současnosti velmi exponovanou módní návrhářkou. Propojujete váš osobní život s pracovním? Inspirujete se navzájem?

PETR: S Josefínou se o věcech hodně bavíme. Občas přemýšlíme podobně a někdy se naopak neshodneme. To je dobře, tak to má být. Já k práci často přistupuji techničtěji a ona více vizuálně, takže si dokážeme poradit a učíme se od sebe. Nevím, jak to vidí ona, ale z mého pohledu se často navzájem inspirujeme. Ona mě určitě…

Realizace interiéru galerie HARDDECORERealizace interiéru galerie HARDDECORE

Nakonec mi povězte, kam pracovně směřujete v blízké budoucnosti?

PETR: V poslední době mám pocit, že se mi chce opravdu pracovat a něco za sebou nechat. Takže mi současné extrémní nasazení na Výstavišti opravdu vyhovuje. Baví mě to, cítím, že to někam směřuje a chci se za to stoprocentně postavit. Mám z toho radost a těším se, co přinese budoucnost.

Článek vznikl v rámci placené spolupráce.

Další články