Festival se tradičně konal na přelomu července a srpna, konkrétně v termínu od 28. 7. do 3. 8. 2023 v srdci slovácké metropole, Uherském Hradišti. Na sedm dní ožilo město filmovými diváky z Česka i zahraničí. Není se čemu divit, prázdninové dny v plném proudu, léto na svém vrcholu a touha poznat osobnosti filmu, které se mísí s diváky na každém kroku, je cílem snad všech.

Fronty na projekce jsou běžné i na Filmovce. Mnozí návštěvníci si tento fakt však neuvědomili a situace je překvapila. Doufejme, že příští rok přijdou organizátoři s řešením. | Zdroj: LFŠ | Foto: Anna Marie Křížová

Markéta Steinert svojí prací reflektuje několik let realitu letního festivalu. Je tedy nasnadě zhodnotit významný krok ze strany pořadatelů, kteří ji oslovili „napřímo“ s důvěrou ve znamenitou prezentaci přehlídky. Poprvé si v roce 2017 vzala s grafikem Nam Do Hoai doslova velké sousto – vytvořit atraktivní propagaci švédské kinematografie. Zároveň diváci poslali do kin v rámci projektu „LFŠ uvádí“ první film. Na popud hlavního tématu vyvstaly v mysli každého gurmána tradiční švédské pokrmy, jež prohýbají stoly většiny společenských událostí. Jinak tomu nebylo ani na plakátech. Vizuál seskládaný z pohledných fotografií Marty Palasové publikum zbožňovalo. Merch zůstal jedním z nejúspěšnějších, ale foto odešlo do ústraní. Totiž aplikace do rozšířených variací materiálů byla ze strany autorky poněkud složitá.

Vizuál roku 2017 byl atraktivní stejně jako jídlo samotné. | Zdroj: Markéta Steinert

První ilustrace, nová éra!

Po prvním úspěchu věděla, že musí oslovit ještě lépe. Zvolila tedy pestrou škálu barev a ilustrací. Snad neurazíme, když záměr nazveme džunglí či pralesem. Trochu neznámý směr reflektovaly oči záhadných tvorů a skladba rozmanitých rostlin, jakoby všechny uklidňovala z nejisté budoucnosti. V ulicích zavládla zelená, jež zapadla do konceptu letního festivalu. Různé názory na téma grafického zpracování zaznívaly ještě před samotným festivalem. Někteří s pohledem na plakát pomysleli na bahno, další na rozkvetlou bažinu či návrat do dětství s Mauglím, což mohlo všeobecnému tématu jen lichotit. Ovšem nepřehlednou změť filmů byste hledali stěží. Prostor několika dní vyplnilo 235 snímků, speciální retrospektivní sekci ovládl Ingmar Bergman, jedna z největších ikon světového filmu. Jeho díla vybrala švédská profesorka filmových studií na univerzitě ve Stockholmu Maaret Koskinenová. První osoba, které umožnil přístup ke svému archivu, a také autorka nespočtu publikací o jeho díle. A nakonec stále inspirativní a kontroverzní dánský režisér Lars von Trier byl zařazen do otázek „jak se von Trier stal von Trierem“. Celkově velmi silný ročník.

První ilustrovaný vizuál zaplavil ulice Uherského Hradiště v roce 2018. | Zdroj: Markéta Steinert

Šok divákům nepochybně způsobila grafika následujícího ročníku, která započala cyklus „Film všemi smysly“. Dominovaly široké červené rty a sem tam na někoho vyplázl mlsný jazyk plný pochutin a kvalitních audiovizuálních děl. Byl bezpochyby přeslazený nabídkou českých a světových novinek i vzácných hostů. Mistrem pointy Milanem Lasicou nebo Hynkem Bočanem, který se mezi všemi svými souputníky, jako byli Chytilová, Menzel nebo Forman, vyznačoval vřelou láskou k televizi. Jednoduše se vryl do našich pamětí. Ilustrace dodnes vidíme na některých místech festivalu nebo merchi věrných diváků. A nezapomenutelný balzám na rty? Stále leží na dnech kabelek i batohů.

Nezapomenutelné červené rty, které jsou dodnes vryté do paměti všech diváků. | Zdroj: Markéta Steinert

Smysl, který následoval v roce 2020, všechny donutil otevřít oči dokořán a uklidnit se. Snad těm zorničkám z džungle vdechnula nový život? Použila k tomu kupříkladu tradiční znělku, kde kmitají zleva doprava a diváci na sebe vášnivě mrkají. Zajisté nezůstalo jen u mrkání a spojení s prvním smyslem (polibkem), který nemusí být nutně vyjádřený fyzicky, zažil každý. Je mimo jiné významově nejdůležitějším vjemovým orgánem umění. Bez něho nikdo nemůže sledovat filmy, zkoumat obrazy, dopřát si krásu i častou ošklivost světa, např. ve Východních příslibech, programové sekci zaměřené především na počiny z východoevropské oblasti. Diskuse o nadcházejícím ročníku slyšíme na každém kroku.

Z merche se stala sběratelská kolekce. | Zdroj: Markéta Steinert

Shodou okolností mělo v pandemickém roce 2021 dojít k završení cyklu vizuálů. Naštěstí si všichni uvědomili, jak jsou pro nás vjemové smysly důležité, a k ukončení práce nedošlo. K naslouchání filmu podněcovaly plakáty, anatomie uší, vznášející se nad hlavami diváků, ale i polštáře nebo znělka. Všech dvacet programových sekcí kvitovalo se sto osmdesáti filmy a bohatým doprovodným programem, jenž znovu hostil zahraniční i české hosty nemalého významu. Zároveň nikdy dříve nedávala programová specialita Němý film s živou hudbou takový smysl. S titulem Německý expresionismus mohl souznít každý a oblíbenost sekce dokládá neustálý každoroční zájem. Autorka vizuálu interpretuje sluch následovně: „Vnější ucho je speciálně navrženo tak, aby posílalo zvuk do zvukovodu. Vibrace dále putují zvukovodem a narazí do ušního bubínku. Ten zavibruje a tyto vibrace zapůsobí na sluchové kůstky. Kůstky se rozvibrují, čímž se zesílí zvuk a ten následně putuje dále do ucha k hlemýždi. Tento proces probíhá každou chvíli každý den, podobně jako dýchání či oběh krve.“

Brožura s mottem Naslouchám filmu. Ústředním tématem roku 2021. | Zdroj: Markéta Steinert

Přidaná práce, větší radost!

Hmat a aktuální čich. Poslední dva významné roky. S předchozími mají mnoho společného, ale do určité míry se diferencují. Primární rozdíl pozorujeme ve výrazné, provokativní typografii, na kterou jsou z publika slyšet pozitivní reakce, perfektně zakomponované do každého výstupního materiálu. Od pozvánek na zahájení až po konečné ozvěny v Praze. Jenže sekundární rozdíl je zjevný v bohatých ilustracích. Plakáty, merch, vše ožilo hravostí.

Poslední dva ročníky doplňovala vizuál výrazná typografie. | Zdroj: Markéta Steinert

„Dotýkám se filmu“ byl claim minulého ročníku. Prst s dotykem tlačítka, hlavní prvek, jenž rozehrál mnoho dalších. Umožnil manipulaci s předměty a podtrhl význam jednolivých aplikací. Tužkou zvýraznil umění, kompasem zase směr a lupou záhadnou oblast. Při západu slunce umožnil milovat srdcem, pít z plechovky Jarošovského piva a cestou domů najít poklad. Možností nespočet...

Ikony 48. ročníku, které měly nespočet možností aplikace. | Zdroj: Markéta Steinert

Bylo to překrásné a bylo toho dost…

Letošní ročník provázel poslední vjemový smysl – čich. Motto „Dýchám pro film“ uzavřelo několikaletou ilustrovanou práci a dává prostor pro nové možnosti. 180 filmů z tří hlavních bloků Historie, Současnost, Česko/Slovensko doplnila uvolněná atmosféra lokací a inspirativní charaktery filmařů Rajka Grliće, Lava Diaze či Miroslava Luthera. Výroční cenu získal také herec Ivan Trojan. Postavy na každém rohu měly propojovat témata, která Markéta Steinert dosud vytvořila, a záměr byl veskrze pozitivní. I přesto u některých diváků, především z odborné veřejnosti, vládne otazník nad jejich pojetím. Styl doporučují festivalu se zaměřením na dětské publikum, ale co vhodněji by Filmovku prezentovalo, nedodávají. Škoda, trochu inspirace není nikdy k zahození.

V letošním vizuálu vyšel na světlo světa konečně člověk a završil několikaletý cyklus ilustrovaných vizuálů. | Zdroj: Markéta Steinert

Použití tónů barev po celou dobu sympatizuje s vizuálem a cenou Asociace českých filmových klubů. Jožku Kubánika zajímalo, jestli diváci vůbec vědí, co logo/cenu zpodobňuje. Padlo nespočet odpovědí, bohužel nesprávných. Jestli ani teď nevíte, nezbývá než dodat slavnou hlášku Dušana Kleina: „Všechny indície byly vyjeveny, a tak vám ještě připomeneme desatero pátera Knoxe“.

Logo složené ze zmrzliny v kornoutu staví na jednotlivých příchutích – pistáciové, vanilkové, čokoládové, jahodové a dalších neřestech. Pochází ze studia Štěpána Malovce a Adama Turečka. Na jeho motivy udílí AČFK také porcelánovou cenu významným osobnostem českého i světového filmu. Letos zažila premiéru šroubovací verze z dílny Goldfinger. Aromaterapeutický difuzér uschovaný vevnitř byl dárkem od Radany Korené. Každý dostal originální vůni. Autorka nechtěla prozradit ani postup výroby. S nálepkou ‚přísně tajné‘ si ho vychutnají pouze ocenění! Podrobný popis závěrem dokresluje fotografie.

Výroční cena Asociace českých filmových klubů, prémiově vyrobená ve šroubovací verzi pro 49. ročník. | Zdroj: LFŠ | Foto: Marek Malůšek

Směr 50. ročníku ani tři měsíce po skončení festivalu neznáme. Vedení posunky naznačuje velkou změnu a udivené publikum. Myslíme, že udivení nebude jen na naší straně. Závěrečný ceremoniál vygradoval citoslovci z úst diváků, která festival provázejí dlouho. Rozhodně buďme pyšní na jejich vzdělanost. Vypadá to, jako by před Filmovkou všichni hojně navštěvovali významný festival animovaného filmu ve francouzském Annecy. A jejich tradici ze sálů přivezli do Česka. Krása! 

Navzdory všemu věříme, že nás tým za několik měsíců mile překvapí.