Má právo designér lustrovat své klienty a odmítnout prodat svoji práci někomu, s kým bytostně nesouhlasí? Na polemiku o etice ve spojitosti s českým designem mnohdy zapomínáme. Možná i právě proto, že otázka ohledně výběru klientely je věc citlivá a závisí na morálních zásadách samotného tvůrce. Neexistuje univerzální návod, jak „správně“ v těchto situacích jednat, a každý má samozřejmě právo volit dle svého svědomí a vědomí, jakkoliv uzná za vhodné. Že by ale taková diskuse neměla být rozhodně tabu, předeslala již šéfredaktorka Veronika Pařízková v lednovém editorialu. Proto jsme se rozhodli zjistit, jaký postoj čeští designéři vůči svým klientům zaujímají.
Jiří Krejčiřík
Produktový designér svítidel, skla a nábytku
1. Jsou pro vás vaši klienti a vaše morální zásady dvě spojené nádoby? Pokud víte, že klient, který má zájem o vaši práci, je například představitel extrémních politických názorů nebo panují celospolečenské pochyby o původu jeho majetku, je to to pro vás důvod mu svoji práci neprodat?
JIŘÍ: Do určité míry ano. Nicméně si myslím, že nejdůležitější je začít u sebe. Konat podle svých nejčistších morálních zásad. Myslím si, že největší zrcadlo každého je jeho vlastní svědomí a morálka než to, že mu umělec odmítne prodat svůj obraz. Vždy se nakonec najde někdo, kdo svůj obraz prodá. Je to krásný symbolický postoj, který je však snadné hlásat. Oceňuji ty, kteří se tak v dané situaci dokáží zachovat, ale zároveň nechci odsuzovat ty, kteří ne.
2. Stala se vám podobná situace již v minulosti? Pokud ano, můžete uvést, komu a proč jste se rozhodl svoji práci neprodat?
JIŘÍ: Zatím se mi podobná situace nestala, ale důvodem svou práci neprodat to být určitě může. Samozřejmě záleží na konkrétní situaci.
3. Měl by podle vás designér vůbec nějaké podobné stanovisko zaujímat a své klienty si vybírat na základě jejich názorů nebo původu majetku?
JIŘÍ: To se prolíná s mojí předchozí odpovědí. Nemyslím si, že by někdo něco měl. Myslím si však, že je to silný postoj.
Dechem
Pod značkou Dechem tvoří Michaela Tomišková a Jakub Janďourek především produtky ze skla.
Michaela Tomišková a Jakub Janďourek | Zdroj: Moravskoslezský deník
1. Jsou pro vás vaši klienti a vaše morální zásady dvě spojené nádoby? Pokud víte, že klient, který má zájem o vaši práci, je například představitel extrémních politických názorů nebo panují celospolečenské pochyby o původu jeho majetku, je to to pro vás důvod mu svoji práci neprodat?
JAKUB: Ano, jsou to pro nás spojené nádoby a pochybný původ majetku je pro nás vždy důvod pro opatrnost a jsme na to citliví. Na druhou stranu nikoho dopředu neodsuzujeme a často počkáme na osobní setkání a na to, jak se kdo chová.
Osvětlení Tetris a svítidla Sphaerae | Zdroj: dechemstudio.com
2. Stala se vám podobná situace již v minulosti? Pokud ano, můžete uvést, komu a proč jste se rozhodli svoji práci neprodat?
JAKUB: Už se nám to stalo, vlastně hned naše první velká zakázka se nerealizovala z těchto důvodů. Rozhodování do toho nejít nám tehdy ale usnadnil i požadavek ze strany klienta o „daňovou optimalizaci“. Jmenovat nebudeme.
3. Měl by podle vás designér vůbec nějaké podobné stanovisko zaujímat a své klienty si vybírat na základě jejich názorů nebo původu majetku?
JAKUB: Toto stanovisko bychom měli zaujímat všichni nejen v profesích, ale i v soukromí. Je to odpovědnost každého jednoho a zároveň složité rozhodování, které děláme na denní bázi. Například při výběru chleba – zdali dát 25 Kč za Penam nebo 50 Kč za místní bochník. Díkybohu jsme měli dosud štěstí na klienty, u kterých jsme nemuseli tato dilemata řešit.
Tereza Rosalie Kladošová
Módní návrhářka a textilní designérka
Tereza Rosalie Kladošová | Zdroj: em.muni.cz
1. Jsou pro vás vaši klienti a vaše morální zásady dvě spojené nádoby? Pokud víte, že klient, který má zájem o vaši práci, je například představitel extrémních politických názorů nebo panují celospolečenské pochyby o původu jeho majetku, je to to pro vás důvod mu svoji práci neprodat?
TEREZA: Je pro mne vždy důležité komu své věci prodávám. Mám štěstí na zákazníky a zatím jsem toto dilema u prodeje nezažila. U každého jednoho člověka a v různých životních situacích bych se rozhodovala asi odlišně.
2. Stala se vám podobná situace již v minulosti? Pokud ano, můžete uvést, komu a proč jste se rozhodla svoji práci neprodat?
TEREZA: Jednou jsem měla morální dilema, které se týkalo spolupráce s firmou, se kterou nesouzním, takže jsem hodně zvažovala. Ale naše společná práce přinesla práci české textilní firmě, vznikly kvalitní produkty a já jsem díky této spolupráci měla prostředky na kolekci Merino Recycle, která by asi jinak nevznikla, takže pro mě v této spolupráci bylo více faktorů pro než proti.
Coloring of species SS/20 | Foto: Tereza Rosalie Kladošová
3. Měl by podle vás designér vůbec nějaké podobné stanovisko zaujímat a své klienty si vybírat na základě jejich názorů nebo původu majetku?
TEREZA: To je velmi těžká otázka. Jak jsem psala výše, já si myslím, že vždy záleží na okolnostech, kontextu a možnostech designéra. Rozhodnout se například něco neprodat a dostat se do tíživé finanční situace. Na druhou stranu by každý z nás měl mít morální zásady, přes které nejede vlak. V minulosti i v současnosti existovali mecenáši umění, o jejichž původu majetku můžeme spekulovat a nesouhlasit s jejich názory, ale rozhodli se své finance investovat do něčeho vyššího. Nejsem si jistá, jestli bychom se dnes mohli kochat tolika krásnými díly, kdyby taková forma podpory umělců byla zapovězena. Neumím a jsem ráda, že nemusím jednoznačně odpovědět.
Viktorie Beldová
Designérka šperku
Viktorie Beldová | Zdroj: idnes / Náušnice s perlou Laformela | Zdroj: belda.cz
1. Jsou pro vás vaši klienti a vaše morální zásady dvě spojené nádoby? Pokud víte, že klient, který má zájem o vaši práci, je například představitel extrémních politických názorů nebo panují celospolečenské pochyby o původu jeho majetku, je to to pro vás důvod mu svoji práci neprodat?
VIKTORIE: To je otázka velice těžká, protože osobně nesleduji své klienty a nevyhledávám si o nich informace. Léta jsme měli klasický obchod, kde jsme neprodávali vždy my sami, měli jsme zde brigádnice a prodavačku. Prodej byl anonymní. Teď s větším přesunem do on-line samozřejmě známe jméno vždy, ale rozhodně nevyhledávám informace o klientech – je to zkrátka prodej. Nikoho přeci nebudu lustrovat. Jsme obchod. Důležité je také říct, že nás nevyhledává sporná klientela, takže to ani moc řešit nemusíme. Babišovi a Zemanovi bychom nic neprodali, nemám ale strach, že by se někdo z nich ozval.
2. Měl by podle vás designér vůbec nějaké podobné stanovisko zaujímat a své klienty si vybírat na základě jejich názorů nebo původu majetku?
VIKTORIE: Myslím, že je důležité oddělit dvě věci. Nemyslím si, že by měl designér řešit komu, co a kde prodá v kamených prodejnách, to přeci ani nejde. V případě oslovování konkrétních klientů, které si bude zvát na své soukromé prodejní akce, je už otázka jeho svědomí. Když už budu investovat svou energii a pořádat nějaký prodejní večírek, chci vytvořit příjemnou atmosféru, což se odrazí i na výběru pozvaných. Představitelé extrémních politických názorů a další jim podobní na seznamu pozvaných určitě nebudou.
Herrmann&Coufal
Produktoví designéři Eduard Herrmann a Matěj Coufal
Eduard Herrmann a Matěj Coufal | Zdroj: archiv autorů / Lustr Lift | Zdroj: herrmanncoufal.com
1. Jsou pro vás vaši klienti a vaše morální zásady dvě spojené nádoby? Pokud víte, že klient, který má zájem o vaši práci, je například představitel extrémních politických názorů nebo panují celospolečenské pochyby o původu jeho majetku, je to to pro vás důvod mu svoji práci neprodat?
MATĚJ: Myslím že každého morálka je vždy důležitá, ovšem každá má tak trochu jinou formu a tím může být výsledek práce maximálně ovlivněn. Spolupracujeme s různými klienty, ale nakonec jsme vždy opustili vizi partnerství s lidmi, kteří měli na svět úplně jiný pohled. Každý má tak trochu vlastní svět, ale jestli je nám něco proti srsti, tak od toho rozhodně dáváme ruce pryč. Situace je vždy jiná, a je jenom na nás jednotlivě vyhodnotit, jestli chceme trávit život s nějakým raubířem.
EDA: Určitě bychom nespolupracovali s Andrejem Babišem, Tomiem Okamurou nebo Hitlerem... Pokud by nás ale vláda oslovila k návrhu lepších nebo levnějších respirátorů či principu zefektivnění očkování (copak nejsou designéři trénováni k řešení problémů?), byl by to už důvod k zamyšlení. Situace je málokdy černobílá. Třeba minulý rok jsme navrhovali telefon pro nevidomé a chtěli jsme, aby nebyl vyráběn v Číně. Zjistili jsme ale, že již není prakticky možné sériově vyrábět drobnou elektroniku u nás nebo v Evropě. Čína si drží know-how na miniaturizaci – telefon vyrobený v EU by tak byl nesmyslně rozměrný a drahý, tím pádem by si ho ani nikdo nekoupil a náš dobrý úmysl by zcela minul cíl.
2. Stala se vám podobná situace již v minulosti? Pokud ano, můžete uvést, komu a proč jste se rozhodlï svoji práci neprodat?
EDA: Jednou jsme byli osloveni k návrhu kancelářského nábytku a hned na první schůzce jsme byli nabádáni k plagiátorství konkurenčních výrobků. Rychlé peníze byly zaručené, skoro jsem měl pocit, že dostaneme několik bankovek rovnou na ruku – jako záruku, že to přece myslí „dobře“. Okamžitě jsme vycouvali – potřebujeme si sice vydělat na nájem, ale v první řadě je důležité s klientem sdílet morální hodnoty a filosofii.
Skříň Rolleta | Zdroj: archiv autorů
MATĚJ: Naše studio se věnuje například více podrobnému vývoji a prodeji návrhů firmám. Už několikrát jsme se setkali s firmou, která například vůbec nereagovala či dokonce nerespektovala současné tendence spojené například s ekologií a jela stále ve svém inovátorském duchu „lípni mi na to design, ať toho víc prodám“. Většinou to bylo také spojené s tím, že jim navrhneme něco, co jim ušetří náklady na výrobu. Ano, to bychom mohli. Ale jestli daná firma nemá zájem ani za malého úsilí změnit zavedené procesy, což by často vedlo k všeobecnému prospěchu, pak je naše diskuze u konce. Náš tvůrčí proces je totiž vždy spojený s diskuzí. Jestli si tedy nerozumíme lidsky, tak nevěřím ani v kvalitní výsledek. Proč se do takového projektu potom pouštět? Pro peníze? To budu radši někde rubat, kde to má nějaký smysl.
3. Měl by podle vás designér vůbec nějaké podobné stanovisko zaujímat a své klienty si vybírat na základě jejich názorů nebo původu majetku?
EDA: Pokud chceme dělat opravdu dobré projekty, je důležité, aby byly „správné“. Myslím, že není náhoda, že slovo etika je velmi podobné slovu estetika. Můžeme říci, že krásné je to, co je správné – čili to, co pomáhá ostatním.
MATĚJ: Asi jak jsem zmínil v předchozí odpovědi. Jestliže chceme dosáhnout opravdu povedeného a smysluplného výsledku, musíme být s klientem na stejné vlně. A já nemám v plánu dělat s Edou špatný design. Proto je má odpověď: Ano. Designér je také přece jenom člověk. Pořád nerozumím tomu, že se staví do pozice nějakého heroického spasitele. Zajímalo by mne, jak by vypadala komixová postavička „el maestro diseñador“. Zároveň není ani loutka nebo nástroj pro potřeby klientů. Designér má především pomáhat. Když to uzavřu, tak každý má své mouchy, a proto je důležité být ke všemu otevřený a upřímný, abychom předešli nepříjemnostem.
