Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek

Paradoxní Designblok. Aneb proč by bylo lepší, kdyby se letos nekonal

Nebudeme vás napínat. Letošní Designblok patřil k těm nejlepším. Svou roli samozřejmě může hrát výrazný kontrast neosobního Výstaviště Praha, které sloužilo jako místo konání dříve, a charismatického, tajuplného bývalého kláštera sv. Gabriela, kam se akce letos přesunula. I díky němu bylo pro jednotlivé vystavovatele opravdu těžké postavit špatnou instalaci. Proč by tedy bylo lepší, kdyby se nekonal?

Genius Gabriela

V minulých letech se rozhodnutí pořádající agentury ProfilMedia přesunout přehlídku Designblok do prvorepublikového svatostánku veletrhů na pražském výstavišti nesetkávalo s nadšením. Rozlehlé prostory, doslova spíše nekonečné pláně, příliš nepřály komorním, osobním prezentacím mladých designérů. Větší firmy zase měly problém vytvořit efektní a poutavou prezentaci. Rozpor mezi tím, zda je Designblok víc veletrh, nebo festival současného designu, nemohl být zřejmější. Přesun tedy pro největší přehlídku designu v ČR znamenal jedno velké plus.

Impozantní prostory kláštera Gabriel Loci | Zdroj: DesignblokImpozantní prostory kláštera Gabriel Loci | Zdroj: Designblok

Klášter, který si v roce 2019 pořídila firma Cimex, investor do hotelnictví a administrativních budov, má vše, co pro podobnou akci potřebujete. Většina lidí v něm v minulosti nebyla, má zachovalé a magické interiérové prvky, tajuplná zákoutí a jak by se hodilo říct řečí dnešních dní, je 100% Instagram friendly. Nabízí také spoustu jednotlivých místností, které si vystavovatelé mohou přetvořit v působivý budoár – stačí k tomu jen dobře zvolená výmalba stěn. Nechat vyniknout charakter místa a jen ho mírně doladit byla ostatně strategie většiny vystavujících. A v zásadě se každému vyplatila.

Designerie | Foto: Lucie DesmondDesignerie | Foto: Lucie Desmond

My jsme po vzoru loňských ročníků chtěli vybrat opět ty nejméně povedené a ty nejlepší instalace. Výše zmíněné okolnosti nám ale značně ztížily úlohu. Doslova zabít tak krásný prostor se nepovedlo nikomu. Vybíráme proto „jen“ našich 5 favoritů, kterým se, podle nás, zadařilo nejvíce.

Hra s geometrií

Jiří Krejčiřík se za poslední roky vyprofiloval v jednoho z nejlepších českých sklářů. Jeho estetika může sice připomínat některé práce Ronyho Plesla, ale nedejte na první pohled. Hra s geometrií, kontrast barevností i důraz na sílu kvalitního materiálu dávají tušit, že Jiří vychází z podobného myšlenkového základu, přidává mu ale šťavnatou dávku drzosti a mladické svévole. Výsledkem je pak vyzrálá kolekce váz a mís, které jsme si hned napsali na náš soukromý wishlist. Přídavkem na Designbloku pak byl konceptuální stůl, který Jiří vytvořil ze dřeva z parku ve Veltrusech a vdechl mu takto nový rozměr. Zkrátka o jméně Jiří Krejčiřík ještě uslyšíte!

Jiří Krejčiřík | Foto: Lucie DesmondJiří Krejčiřík | Foto: Lucie Desmond

Všechno nový

O projektu Nic Novýho jsme naopak slyšeli na Designbloku poprvé. Kolekci váz Českej rap vytvořila dvojice autorek Karolína JeřábkováSilvie Vytvarová. Bílý porcelán doslova ovládly provokativním fontem a nápisy jako Free Wifi, Nic Novýho nebo Konzum. Prezentace za mřížemi pak přesně vystihla rozporuplné emoce, které kolekce vyvolává. Na české poměry je výrazně znejišťující a zároveň osobní. Jako by v sobě jedna váza dokázala koncentrovat pocity celé generace. Stejně jako rap, který drsným slovníkem poukazuje na fakt, že za velkými gesty a vulgaritou se často skrývá beznaděj a strach. Vázy Českej rap mluví podobně. Díky za to!

Silvie Vytvarová a Karolína Jeřábková | Foto: Lucie Desmond Silvie Vytvarová a Karolína Jeřábková | Foto: Lucie Desmond

Hold stáří

Poslední do naší trojice bude také autorka porcelánu, tentokrát však se zcela odlišnou ideou. Jestli je Českej rap megafonem současné generace, Lenka Záhorková dává ve své práci prostor těm, kteří se narodili v minulém století. Projekt Tak to bylo… jsme už představili zde. Nyní Lenka talíře, které nechala pomalovat konkrétními pamětníky, představila na Designbloku. A opět bylo na první pohled jasné, jak důležitou a silnou výpověď její nápad nabízí. Staří lidé stojí dlouhodobě na okraji zájmu nejen designérů, ale většinové společnosti obecně. Lenka je vrací zpět tam, kam patří, mezi nás.

Tak to bylo, Lenka Záhorková | Zdroj: DesignblokTak to bylo, Lenka Záhorková | Zdroj: Designblok

Zase Dechem

Další náš favorit není žádný nováček, ale etablované studio Dechem. Na jejich vázu Bandaska je dneska v zásadě nemožné nenarazit a my se vůbec nedivíme. Jednou bude jistě vnímán jako ikonický produkt 20. let tohoto století. Co nás ale zaujalo na letošním Designbloku, byly nástěnné geometrické obrazy. Jednoduché, přímočaré, v zemitých barvách, přesto na první pohled energizující. Suverénní česká odpověď na op-art, které poděkuje každý interiér.

Dechem | Foto: Tomáš Hercog Dechem | Foto: Tomáš Hercog

Akustika na zeď v barvách 

Náš poslední objev patří také na zeď. Projekt studia Lappa jsme zaznamenali už před pár měsíci a naživo nás oslovil ještě víc než v online světě. Akustické nástěnné panely slibují zlepšení komfortu v bytě, kde bílé stěny často nepohltí ozvěny nebo nepříjemné hluky. Funkčnost jsme bohužel ozkoušet neměli šanci, ale narovinu, jsou tak krásné, že bychom je domů pověsili, jen pro ten dokonalý estetický zážitek. Dvojice designérek Lenka Presussová a Anna Leschinger se znají z pražské UMPRUM a netypická cesta, kterou se vydaly, zaslouží potlesk. A my máme seznam na Vánoce už úplně plný!

Lappa studio | Zdroj: DesignblokLappa studio | Zdroj: Designblok

Má být, nemá být?

Nakonec vám dlužíme odpověď na provokativní otázku z titulku. Proč by bylo lepší, kdyby se letos DBL nekonal?

Je to jednoduché. Protože rok 2020 je a bude ve znamení Covidu a je velká škoda, že pro spoustu potenciálních návštěvníků byla návštěva zapovězena. Ať už proto, že se prodával omezený počet vstupenek nebo ze strachu lidí z nákazy. Jak Jana Zielinski vysvětlila pro Czechdesign v rozhovoru zde, posunutí na jaro možné nebylo z důvodu čerpání grantu. Menší množství návštěvníků jistě mrzelo i vystavující. Ačkoliv většina dopředu tušila, že dopad bude letos výrazně menší, často se při rozhovoru neubránili smutku z vynaložené práce, která nezasáhne stejné davy jako v lepších „necovidových“ časech. Co by kdyby je ale čistou spekulací. Možná by se Designblok nemohl konat ani na jaře, a pro ty, kteří měli štěstí a do Holečkovy ulice na Smíchově dorazili, bylo bloudění po starobylém klášteře a úžas nad krásou vystavených prací jistě příjemným podzimním zážitkem.

Další články