Paradox turistiky. Zvu lidi k objevování skrytých míst, zároveň kritizuji jejich potřebu neustále hledat něco nového, říká vítězka Diploma Selection

Esmée Willemsen se svým projektem Agency for Unseen Sights | Foto: Nico Fritzenschaft Esmée Willemsen se svým projektem Agency for Unseen Sights | Foto: Nico Fritzenschaft

Opomíjená místa, kterých si často ani nevšimneme nebo je nepovažujeme za ničím zajímavá, přetváří v taková, jež jsou středem pozornosti. V devátém ročníku mezinárodní soutěže Diploma Selection zvítězila v kategorii Produktový design nizozemská diplomantka Esmée Willemsen, jež se snaží oživovat krajinu pomocí velkoformátových instalací z lakovaného ohýbaného kovu. Na první pohled mohou připomínat zábradlí nebo dětské prolézačky. Na co se snaží skrze svůj projekt poukázat a kde by ho ráda viděla do budoucna?

Naučte se vnímat své okolí  

Jak ovlivňuje cestování tvůj pohled na design? 

ESMÉE: Cestování mi pomáhá pochopit, že na různých místech světa jsou potřeba různé věci. V závislosti na jiných kulturách, podnebí, bohatství daného státu a mnohém dalším jsou věci různě navrženy, a proto mají i jiné vlastnosti. Vždy, když cestuji, zjišťuji, že mě nejvíce zajímá každodennost, lidské rituály. Fascinuje mě zkoumání odlišností i podobností. Oceňuji také všední věci mnohem více, když se ocitnu v jiném prostředí. Cestování mi vždy otevírá mysl, inspiruje mě na mnoha úrovních a prohlubuje mou zvídavost.  

Ptám se proto, že tvůj projekt Agency for Unseen Sights s cestováním a objevováním nových míst souvisí. Co za jeho vznikem stálo? 

ESMÉE: Projekt Agency for Unseen Sights vznikl z mé touhy prozkoumat svět vlastníma očima. Dnešní svět ovládají sociální sítě, člověk může velmi lehce získat pocit, že musí být neustále online. Cítím, že zde existuje určitý tlak hnát se za senzací. Má motivace uskutečnit tento projekt pramení z poznání, že je nespočet skrytých míst čekajících na objevení. Položila jsem si tedy otázky: Co kdybychom mohli proměnit tato obyčejná místa na „must-see“ destinace? Co kdybychom mohli zpochybnit názor, že některá místa jsou zajímavější než jiná? 

Jedná se o tvé první zásahy do veřejného prostoru?  

ESMÉE: Ano, jedná se o mou první veřejnou instalaci. Ve svých dřívějších projektech jsem se zaměřovala na interiérové textilie a keramiku a řešila jsem environmentální problémy na jiné úrovni. Méně konceptuálně. Více jsem se zaměřovala na produkty určené pro spotřebu.  

Projekt Agency for Unseen Sights nabízí infrastrukturu, která z jakéhokoli místa udělá předmět zájmu. | Foto: Nico FritzenschaftProjekt Agency for Unseen Sights nabízí infrastrukturu, která z jakéhokoli místa udělá předmět zájmu. | Foto: Nico Fritzenschaft

V popisu tvého projektu stojí: „Agency for Unseen Sights je nově založená fiktivní agentura, která poskytuje nástroje k proměně jakéhokoliv místa v místo zájmu. S pomocí produktů z katalogu agentury mohou být místa, která na první pohled nevypadají ničím zajímavá, proměněna v ‚must-see‘ destinace.“ Jaká místa si podle tebe zaslouží obecně větší pozornost?  

ESMÉE: Sama sebe jsem se při tvorbě tohoto projektu zeptala: Existují malebné vyhlídky pouze na konkrétních místech, nebo jsou záležitostí okolností? Můžeme si je užít nehledě na dané místo? Můj projekt si klade za cíl zviditelnit krásná místa, která mohou být opravdu všude, a zároveň zpochybnit způsob, jakým cestujeme za novými zážitky a objevujeme nová místa. Místa, kolem kterých denně procházíme, považujeme často za samozřejmá a nehodna většího zájmu. Nabízejí však více, než čeho si na první pohled všímáme. Můj projekt může také pomoci nasměrovat pozornost tam, kam je to potřeba. Například ukázat, jak se příroda rychle mění a jak její některé části pomalu umírají před našima očima. 

Skrze tyto objekty si tedy kladeš za cíl zvýšit atraktivitu míst, kterých by si jinak lidé třeba ani nevšimli?  

ESMÉE: Ano, doufám, že můj projekt může přimět lidi vnímat jejich okolí novou perspektivou. Dostanou se do nových, neznámých situací a mým objektům mohou přiřadit různé funkce i účel, podle toho, kde se zrovna nacházejí. Tyto objekty je mohou navíc přimět k tomu, aby strávili čas na určitém místě, kudy by normálně jen prošli.

Projekt Esmée Willemsen kriticky nahlíží na způsob, jakým cestujeme do daleka za novými perspektivami, i důvody, proč se na daná místa vůbec vydáváme. | Foto: Nico FritzenschaftProjekt Esmée Willemsen kriticky nahlíží na způsob, jakým cestujeme do daleka za novými perspektivami, i důvody, proč se na daná místa vůbec vydáváme. | Foto: Nico Fritzenschaft

Nebojíš se, že umístěním tvých objektů ztratí dosud neobjevená místa svůj půvab?  

ESMÉE: Je to do jisté míry ironické. Svými objekty lidi vyzývám, aby objevovali dosud skrytá místa, a snažím se jim ukázat dosud neobjevené, ale zároveň kritizuji touhu a potřebu lidí neustále hledat něco nového. Vytvářím další místa k návštěvě, ale osobně nechci navštěvovat více míst než jsou ta, která již znám. Mé objekty ale mají tu moc přitáhnout zájem lidí o místa, která toho nabízejí mnoho, ale zůstávají zapomenutá. Mám teď na mysli třeba ta, kde se drasticky mění životní prostředí.  

Máš v hlavě nějaké konkrétní místo, kde bys svoje objekty ráda viděla?  

ESMÉE: Byla bych nadšená, kdybych je viděla na místech, kam jsem chodila jako malá, ale kterých jsem si zároveň v tu dobu vůbec nevšímala a nepřišla mi ničím zvláštní. V současné době žiji již šestým rokem v cizině a pokaždé, když se vrátím domů, vnímám tamní prostředí úplně jinak a ráda znovu objevuji místa, na která jsem dříve chodila. Nemám ale na mysli žádné místo konkrétně. Mé objekty mohou být umístěny opravdu kamkoli. Byla bych ráda, kdybych je viděla na místech, která pozornost opravdu potřebují třeba kvůli environmentálním problémům.  

Projekt nabízí možnost zviditelnit neviditelné „památky“. | Foto: Nico FritzenschaftProjekt nabízí možnost zviditelnit neviditelné „památky“. | Foto: Nico Fritzenschaft

Proč ses rozhodla právě pro tyto tvary?  

ESMÉE: První objekt, který jsem nazvala „Artefakt pro stání ve frontě“, se skládá ze dvou identických oblouků zformovaných do tvaru písmene „U“. Když jsou umístěny jeden do druhého, vytvářejí jakousi frontu nebo umožňují lidem projít. Tento objekt je přístupný z obou stran a nemá tedy definovaný začátek ani konec. Je na jeho uživateli, aby si kladl otázku, jak a proč se má do této fronty postavit. Čekání, které je úzce spojeno s očekáváním, lze zesílit vytvořením fronty (pokud je fronta dlouhá, může být interpretována také jako potvrzení, že mnoho lidí zajímá, na co se fronta stojí). Pokud se fronta pohybuje pomalu, je to potvrzení toho, že to, na co se fronta čeká, bude stát za to. Tím se zvyšuje individuální i kolektivní očekávání. Pokud jsou na místě různé fronty, vyvstává otázka: Jaká z nich se pohybuje nejrychleji? Skrze své objekty se snažím tuto pasivní činnost proměnit v něco aktivního. Samotné čekání se stává činností. A kladu si otázky: Jak se fronta mění, pokud není jasné, na co se čeká, nebo pokud se ukáže, že není na co čekat? Nečekáme jen v momentě, kdy víme, že za to budeme odměněni?  

Druhý objekt představuje průchod. Stejně jako všechny ostatní objekty je přístupný z obou stran, není tedy předem určeno, kde je vstup a kde východ. Jeho forma, odvozená od zjednodušené brány či dveří, nabízí vstup do nového prostoru, který nám klade otázku, zda se jeho vnímání nějak změní po projití tímto průchodem. Bude člověk vnímat věci jinak, protože po projití dveřmi se vytvořilo jakési očekávání prožití něčeho zcela odlišného? Průchod umístěný do kontextu, v němž zřetelně nic nerozděluje, by měl vyvolat myšlenku prostorového oddělení nebo změny místa.  

Objekty fungují jako upomínky, ukazatele a vodítka, která rámují určité místo nebo jen přitahují pozornost. | Foto: Nico FritzenschaftObjekty fungují jako upomínky, ukazatele a vodítka, která rámují určité místo nebo jen přitahují pozornost. | Foto: Nico Fritzenschaft

Třetí objekt umožňuje výhled a má tvar téměř třímetrového žebříku, čímž lidem nabízí nové perspektivy. Abyste se k nim dostali, musíte nejprve vylézt nahoru. Kruh je navržen tak, aby šel dobře uchopit, jakmile budete nahoře. Stejně jako všechny další objekty je i žebřík zarovnán tak, aby byl použitelný z obou stran. Žebřík umožňuje lidem dosáhnout na něco, na co by normálně nedosáhli – dostat se výše, než nám naše těla dovolují. Vyžaduje při lezení odvahu a zvědavost, ale jakmile jste nahoře, všechno se zdá na okamžik úplně jiné.

Takže jsou navrženy tak, aby byly schopny unést člověka?  

ESMÉE: Ano, objekty jsou určeny k používání a experimentování. Jsou vyrobeny z konstrukčních trubek a nalakovány tak, aby odolaly venkovním podmínkám. Unesou i více než jednoho člověka. 

Krása v každodennosti

Plánuješ myšlenku tohoto projektu dále rozvíjet?

ESMÉE: V současnosti si přeji, aby byl můj projekt nainstalován a používán i jinde než na výstavních akcích jako právě třeba na Designbloku. Myslím si, že můj projekt může být doceněn a opravdu pochopen jen tehdy, když bude umístěn někam, kde bude používán. Ideálně na místo, kterému se nedostává takové pozornosti, jakou by zasloužilo. Jsem také zvědavá, jak lidé můj projekt vnímají, co se jim líbí, a na co naopak nahlíží kriticky.  

Esmée Willemsen při předávání ocenění Diploma Selection | Zdroj: DesignblokEsmée Willemsen při předávání ocenění Diploma Selection | Zdroj: Designblok

Které další nominované práce z Diploma Selection tě nejvíce zaujaly?

ESMÉE: Zaujal mě postoj absolventa designu Arnauda Tanteta a jeho projekt „BRIO – A worm design collaboration“. Díky svému výzkumu se naučil respektovat svůj „materiál“ – červy – a začal je vnímat jako spolupracovníky. Oceňuji jeho přístup nestavět lidi do pozice těch, kteří vše vědí nejlépe. Pro společnost, která extrémním způsobem vyčerpává přírodní zdroje a staví se do pozice bohů, je velmi zásadní poukázat na důležitost respektu k přírodě.  

Další projekt, který mě zaujal, byl od Janka Beaua. „Designed to Die“ staví společností téměř nedotknutelný předmět – urnu – do středu zájmu. Skrze ni zpochybňuje a přehodnocuje rituál pohřbu a následného vzpomínání na mrtvé. Janek vytvořil podle mého názoru velmi krásný a smysluplný objekt, jenž vybízí k zamyšlení se nad velmi důležitým tématem.  

Diploma Selection představuje v rámci Designbloku tvorbu nejtalentovanějších evropských diplomantů. | Zdroj: DesignblokDiploma Selection představuje v rámci Designbloku tvorbu nejtalentovanějších evropských diplomantů. | Zdroj: Designblok

Sleduješ obecně českou designovou scénu? Jak ji hodnotíš?

ESMÉE: Ke svému překvapení jsem během Designbloku zjistila, že s českou designovou scénou moc obeznámena nejsem, což mě přimělo dozvědět se více.

Věříš, že design může měnit názory lidí a jejich chování? Co byla vlastně tvá motivace k tomu jít studovat design?  

ESMÉE: S tím souhlasím. Řekla bych, že věřím, že skrze něj jde opravdu zpochybňovat, napadat a možná i měnit myšlení lidí. Prostřednictvím designu je možné rozpoutávat konverzaci, navrhovat nové příběhy, odlišné budoucnosti a nové způsoby, jak se jednotlivé věci dělají. Není pro mě vždy o funkčnosti a řešeních a vysvětlování, proč je toto lepší než tamto. Design je podle mě spíše o otázkách než o odpovědích. 

Projekt Agency for Unseen Sights nabízí infrastrukturu, která z jakéhokoli místa udělá předmět zájmu. | Foto: Nico FritzenschaftProjekt Agency for Unseen Sights nabízí infrastrukturu, která z jakéhokoli místa udělá předmět zájmu. | Foto: Nico Fritzenschaft

Jak obtížné je prosadit se v Nizozemsku jako začínající designér?

ESMÉE: Stále ještě sídlím v Berlíně, kde jsem vystudovala design na Universität der Künste. Jsem zvědavá, jak se mi bude dařit do budoucna rozvíjet své řemeslné dovednosti. Snažím se zlepšit například v prototypování, v současnosti trávím hodně času ve slévárně a kovodílně. Také vkládám hodně úsilí do vystavování na podobných přehlídkách, jako je Designblok. Jako začínající designér si díky zkušenostem, které získávám na designérských akcích, uvědomuji, jak důležité je ukázat svou práci publiku a dostat se do povědomí odborné i širší veřejnosti. Věřím, že začínat z ničeho bez jakékoliv podpory je těžký úkol, ale cítím se povzbuzena veškerou podporou a důvěrou, které se mi dostává. O tom jsem před ukončením studia ani nesnila.  

Jak ses vlastně o Designbloku dozvěděla, co tě přimělo se účastnit?  

ESMÉE: O Designbloku jsem se dozvěděla od spolužáků, kteří se mnou studovali a předchozí ročníky na něm vystavovali. 

Splnila se tvá očekávání?  

ESMÉE: Neměla jsem žádná konkrétní očekávání, jelikož jsem předtím na Designbloku nikdy nebyla. Doufala jsem ale, že dostanu šanci vidět svou práci v novém prostoru a získat zpětnou vazbu mimo univerzitní kontext. Motivací pro mě bylo poznat ostatní vystavující, absolventy a místní publikum. Za nejcennější a nejzábavnější zkušenost považuji setkání s ostatními absolventy a povídání si o našich projektech, o našem rozdílném designérském vzdělání a nápadech, ale i o obavách o naši budoucnost. Jsem ráda, že mi Designblok umožnil založit takovou malou síť kolegů a přátel z oblasti designu. Byla to opravdu skvělá zkušenost!  

Diploma Selection

Do soutěže Diploma Selection se mohou hlásit absolventi magisterských a bakalářských oborů. | Zdroj: DesignblokDo soutěže Diploma Selection se mohou hlásit absolventi magisterských a bakalářských oborů. | Zdroj: Designblok

Designblok ve spolupráci s EUNIC Cluster ČR uvedl v roce 2023 devátý ročník mezinárodní soutěže Diploma Selection. Diploma Selection představuje v rámci Designbloku tvorbu nejtalentovanějších evropských diplomantů v oboru produktového a módního designu. Vítězové obou kategorií získávají finanční odměnu 1000 EUR, věcné ceny a možnost samostatné prezentace na následujícím ročníku Designbloku. Z přihlášených projektů vybírá kurátorská rada sestavu finalistů, kteří svoje diplomové práce vždy odprezentují mezinárodní porotě v rámci Designbloku.  

Související

Ať z krajiny není Václavák. Mladý student z FA VUT řeší, jak přírodě vrátit její panenský klid a původní charakter
Interiér a architektura

Ať z krajiny není Václavák. Mladý student z FA VUT řeší, jak přírodě vrátit její panenský klid a původní charakter

Tereza Urban - 5. 8. 2022 - 9 min.

Některé ji hyzdí, jiné vkusně doplňují. Horské chaty v české krajině sbírají plusové i mínusové body
Interiér a architektura

Některé ji hyzdí, jiné vkusně doplňují. Horské chaty v české krajině sbírají plusové i mínusové body

Klára Rokosová - 18. 4. 2022 - 9 min.

Pomáhá řešit, jak stavět v krajině, aby ji to nezničilo. Nechceme jen konzervovat, říká ředitel Agentury ochrany přírody a krajiny František Pelc
Interiér a architektura

Pomáhá řešit, jak stavět v krajině, aby ji to nezničilo. Nechceme jen konzervovat, říká ředitel Agentury ochrany přírody a krajiny František Pelc

Kateřina Tobišková - 24. 2. 2022 - 8 min.

jelínek
MYP 2024
botanická zahrada
SHOP Snoubení