Otec průmyslového designu. Zdeněk Kovář, autor Tatry 603, navrhoval stroje jako dokonale funkční sochy

Zdeněk Kovář / Tatra 603. | Zdroj: Slovenské centrum dizajnu, Tatra Zdeněk Kovář / Tatra 603. | Zdroj: Slovenské centrum dizajnu, Tatra

Od strojů po sochy, od rukojeti po automobil, rozsah tvorby designéra Zdeňka Kováře (1917–2004) byl neskutečný. Neopominutelným přínosem je navíc jeho pedagogická činnost, vždyť právě on byl iniciátorem založení samostatného oboru designu strojů a nástrojů. Právě na těch nejdrobnějších pracovních pomůckách vidíme obrovský důraz na ergonomii, kterým o desítky let předběhl dobu. Vycházel přitom z potřeby péče o člověka a jeho ruce a humanizace těžké práce dělníků. Stroj pro něho byl dokonale funkční sochou, nikoli ovšem díky nějakému líbivému vnějškovému zdobení, ale jednoduše proto, že přirozené organické tvary vycházely z jeho funkce.

Kovářovy práce na výstavě Rozum versus cit. | Zdroj: Krajská galerie výtvarného umění ve ZlíněKovářovy práce na výstavě Rozum versus cit. | Zdroj: Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně

Záběr Kovářovy práce byl opravdu široký, od řešení tvarů rukojetí nástrojů, šicích strojů, magnetofonů, promítaček až po návrhy automobilů pro firmu Tatra. „Navrhoval jsem všechno možné – stroje, nábytek, ale i záchodové sedátko, sáňkařské boby nebo velkorypadlo,“ vzpomínal Kovář.

Baťova škola umění jako základ Kovářova důrazu na praktičnost a humanizaci

Základy jeho designérského myšlení byly silně ovlivněné baťovským Zlínem, kde získával své první pracovní i studijní zkušenosti. Nejprve se vyučil ševcem a konstruktérem, získal praktické zkušenosti ve výrobě a poté studoval průmyslové návrhářství na Škole umění u sochaře Vincence Makovského. „Baťovský způsob přemýšlení můžeme u Zdeňka Kováře pozorovat zejména v racionálním přístupu k tvorbě. S baťovským narativem ho propojoval i apel na humanizaci či sociální aspekt práce, který hrál v poselství Kovářovy práce prim,“ vysvětlil Vít Jakubíček z Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.   

Ve škole Kovář nasál sochařský přístup, který později uplatnil při navrhování strojů. Nadále ale pokračoval i ve své volné sochařské tvorbě, v níž často tematizoval právě soužití člověka a stroje. Kromě řady figurálních studií, portrétů a reliéfů (například Torzo Dur-moll či abstraktní kompozice Rychlost a Zrození hvězdy) vytvořil i známé figurální sousoší na kašnu Tritónů v Květné zahradě v Kroměříži.

Na kašnu v kroměřížské Květné zahradě umístil Kovář sochu muže s klikovou hřídelí. | Zdroj: Český rozhlas OlomoucNa kašnu v kroměřížské Květné zahradě umístil Kovář sochu muže s klikovou hřídelí. | Zdroj: Český rozhlas Olomouc

Při navrhování strojů Kovářovi nešlo o nějaké bezúčelné zdobení či proměnu technického díla v umělecké. Usiloval o vytvoření nového účelného tvaru, korespondujícího s lidským organismem. Inspiraci pro prostorově plastickou formu nacházel v přírodě, velký důraz kladl na ergonomii, a to hlavně v místech, kde se lidská ruka setkává se strojem či nástrojem. „V dílnách jsem viděl neuvěřitelně znetvořené lidské ruce. Ženy měly pokřivené a vychýlené články prstů, muži mozoly velké jako klouby rukou. Snažil jsem se modelovat nástroj tak, aby ruce netrpěly,“ komentoval sám Kovář.

Ergonomii prosazoval nejen u držadel nářadí a nástrojů

V poválečných letech se k tématu vztahu člověka se strojem či nástrojem, který podle něho byl silně narušen průmyslovou revolucí, neustále vracel. „Snažil se o neustálou inovaci pracovních nástrojů v ševcovských, gumárenských či strojírenských dílnách, bedlivě pozoroval práci s tehdejšími nevyhovujícími nástroji a stroji a navrhoval možnosti jejich změny, aby se ‚měnil nástroj, ale ne ruka, která ho ovládá‘,“ připomněl Vít Jakubíček.

Tehdy navrhl mnoho ergonomických nástrojů a strojů, jejichž podobu konzultoval s lékaři. Patřily sem například nůžky pro šičky z obuvnických dílen či různé frézy a vrtačky. „Právě design nástrojů je pro mě osobně nejvýraznějším přínosem Zdeňka Kováře. Tehdy u nás neexistoval podobný (byť intuitivní) komplexní přístup, který by tuto oblast reflektoval. Vyrábělo se to, co se jednoduše a levně produkovalo už léta. Tedy například unifikované soustružené rukojeti, které ale nerespektovaly danosti lidského organismu a zejména měkkých částí dlaní, přicházejících s nimi dennodenně do styku,“ poukázal Jakubíček. Design ergonomických rukojetí prezentoval Kovář na výstavě Hand und Griff ve Vídni v roce 1951.

Prototyp nůžek pro šičky. | Zdroj: Archiv autoraPrototyp nůžek pro šičky. | Zdroj: Archiv autora

Právě dobu přelomu 40. a 50. let vnímá kurátor sbírek průmyslového designu Národního technického muzea Jiří Hulák v Kovářově tvorbě jako tu nejplodnější. „V té době vznikly nejen desítky návrhů nářadí a nástrojů (obuvnické kleště, váleček pro štočkaře, nůž na řezání pásů kůže), ale také model řízení nákladního automobilu Tatra 137/138 ve skutečné velikosti. Ve všech případech jde o výtvarně pozoruhodné práce s kvalitami sochařsky pojatých solitérních objektů, vytvořené ale pro konkrétní praktický účel,“ upozornil. „Jako skutečně mimořádný Kovářův počin z poválečných let vnímám prototyp nůžek s identickými rukojeťmi, které jsou pouze navzájem zrcadlově obrácené. Kovář zde dokázal spojit kvality ergonomické, technologicko-ekonomické a výtvarné. Navíc předběhl dobu možná o několik desítek let, soudě podle velmi podobných pozdějších typů nůžek zahraniční výroby,“ doplnil.

Podoba osobního vozu Tatra byla kombinací Kovářova návrhu s dalšími vlivy

Příležitost uplatnit se v designu automobilů se Kovářovi naskytla v padesátých letech. Nejprve se podílel na návrhu interiérů kabiny nově řešeného nákladního automobilu Tatra 137 a později karoserie a vnitřního zařízení nástupnického T 138. Pracoval také na designu osobního automobilu Tatra 603, kde ovšem konečná podoba vozu vycházela z kombinace více různých návrhů. „Ve výsledné podobě slavného automobilu se totiž protnul vliv tvarového řešení předchozích automobilů ‚aerodynamické řady‘ značky Tatra s invencí projektanta Vladimíra Popeláře a designéra Františka Kardause v pražské konstrukční kanceláři, dále s Kovářovými návrhy, které měly pražský koncept přiblížit představě nejvyšších míst o reprezentativním vzhledu karoserie, a konečně prací kopřivnických karosářů. Ti pak bez Kovářovy účasti zpracovávali maketu vozu ve skutečné velikosti,“ upřesnil Jiří Hulák.

Návrh vozu Tatra 137, který nebyl uveden do výroby. | Zdroj: Tatra clubNávrh vozu Tatra 137, který nebyl uveden do výroby. | Zdroj: Tatra club

Velký úspěch měla Kovářova práce také na výstavě EXPO 58 v Bruselu. „Koncem padesátých let v Kovářově tvorbě nastalo další ‚silné období‘. Z něj pochází jak návrh tzv. mikrosladovny pro expozici pivovarnictví v československém pavilonu na světové výstavě EXPO 58 v Bruselu, tak tvarové řešení experimentální turbínové lokomotivy TL 659.0, ze sériové produkce především deset let vyráběná promítačka AM 8 nezaměnitelného vzhledu pro Meoptu Přerov. Oblé tvary, charakteristické pro Kovářovu designérskou tvorbu, jsou zde opět markantní, ale nemají už vyhraněně organický charakter jako o deset či patnáct let starší návrhy a prototypy těles obráběcích strojů a rukojetí nástrojů,“ připomněl toto období Kovářovy tvorby Hulák.

Kovář stál za první školou průmyslového designu u nás

Mnohé další z návrhů Zdeňka Kováře zůstaly kvůli byrokratickým překážkám jen ve stádiu prototypů a nebyly nikdy uvedeny do masové výroby. Velký význam měla ale také jeho teoretická a pedagogická činnost, stejně jako energie, s níž prosazoval obor designu strojů. „Jeho skutečně největší a nejtrvalejší přínos pro československý design, navíc s mezinárodními přesahy, však podle mě nespočívá v tom, co dokázal vytvořit nebo naučit, ale – prosadit. Počínaje tvorbou jednotného stylu obráběcích strojů MAS v druhé polovině čtyřicátých let a konče vybudováním první – a zatím zřejmě poslední – nové samostatné budovy určené pro vysokoškolský ateliér zaměřený na průmyslový design na počátku let osmdesátých,“ poukázal Hulák.

Promítačku Meopta navrhl Kovář v 60. letech. | Zdroj: Muzeum umění BenešovPromítačku Meopta navrhl Kovář v 60. letech. | Zdroj: Muzeum umění Benešov

Důležitou součástí Kovářova působení byla jeho pedagogická činnost, především založení a rozvoj oboru tvarování strojů a nástrojů. Odborně vzdělával průmyslové výtvarníky, nejprve na středoškolské úrovni a od roku 1959 pak vysokoškolsky. Důraz přitom kladl jak na technické vzdělání, tak na sochařskou průpravu, trval rovněž na tom, aby škola zůstala v kontaktu s dílenským provozem. „Zdeněk Kovář založil vůbec první vzdělávací obor, který se u nás věnoval problematice průmyslového designu. Díky tomu se zasadil o systematický ‚přísun‘ nových kvalifikovaných návrhářů pro československý průmysl. Vedle toho se snažil také o popularizaci tohoto nového oboru, jehož smysl tehdy mnohým unikal,“ připomněl Vít Jakubíček. „Za završení Kovářových pedagogických snah během 50. let pak můžeme považovat fakt, že dosáhl povýšení oboru tvarování strojů a nástrojů na vysokoškolskou specializaci,“ doplnil s tím, že Kovář vytvořil osnovy a sám vyučoval obor, který u nás, ale ani v zahraničí neměl v dané specializaci obdoby.

Přísný pedagog se obklopoval kvalitními spolupracovníky

S profesorem Zdeňkem Kovářem spolupracoval jako pedagog František Crhák, který spolu s ním vytvořil i některé designérské projekty. Kovářovým dlouholetým asistentem a spolupracovníkem byl již na počátku jeho pedagogické kariéry také Gustav Hlávka. „Některé Hlávkovy práce byly takřka k nerozeznání od Kovářových. Hlávka velmi brzy adaptoval jak funkční, tak estetická hlediska Kovářovy tvorby. Bohatá plastická modelace tvaru a organické, někdy až biomorfní tvarosloví, výstavba hmoty a další charakteristické rysy, typické pro pojetí jeho učitele, dostávaly v podání Hlávky nový rozměr, což je patrné například u návrhu jízdních kol z počátku šedesátých let,“ připomněl Vít Jakubíček jednoho z prvních a zároveň nejoddanějších Kovářových žáků.

Někteří Kováře jako pedagoga kritizovali za to, že až příliš pevně drží otěže svého ateliéru a nenechá vedle sebe vyrůst žádnou velkou osobnost. „Zejména studenti ze závěru jeho pedagogické kariéry v 80. letech často vzpomínají na autoritativní způsob vedení, například v kontrastu s Františkem Crhákem, který na změny v designu reagoval daleko dynamičtěji a otevřeněji,“ poukázal Vít Jakubíček s tím, že čím byl Kovář starší, tím méně změn či odchylek od svého typicky sochařského či organického přístupu připouštěl. Negativně reagoval zejména na geometrizující tvarosloví, které se začalo prosazovat od šedesátých let.

Zdeněk Kovář (druhý zleva) se studenty v roce 1960. | Zdroj: iDNESZdeněk Kovář (druhý zleva) se studenty v roce 1960. | Zdroj: iDNES

„Soudě podle vzpomínek absolventů, Kovář byl jako pedagog velice autoritativní, podle některých názorů až despotický, a prosazoval jednotný základní přístup. Zato opravdu nekompromisně a tvrdě – stejně jako vyžadoval stoprocentní docházkovou kázeň a další náležitosti,“ doplnil Jiří Hulák s tím, že po osobní stránce byl ale jeho vztah ke studentům až otcovský, dbal na pospolitost ateliéru a za studenty se dokázal postavit i ve velmi nepříjemných situacích, pokud byl přesvědčen o jejich bezúhonnosti.

Přes mnohé změny, přesun do Prahy a širokou škálu nových přístupů pokračuje v Kovářových stopách jeho studijní obor, odkud vycházejí špičkoví čeští designéři. S otevřením nové budovy v Mikulandské ulici navíc Vysoká škola uměleckoprůmyslová splnila dávný Kovářův sen, když po desetiletích snahy vytvořila výukovou laboratoř ergonomie designu.

Kovářův důraz na ergonomii a harmonii tvarů je inspirací pro současné designéry

V designu se od Kovářových dob změnilo opravdu mnoho, přesto zůstává jeho přístup v mnohém inspirativní. Dnes máme k dispozici nejmodernější technologie, díky nimž mohou designéři tvořit ergonomické předměty na míru každému uživateli. Tedy tak, aby se nepřizpůsobovala ruka stroji, ale naopak, jak nabádal Kovář už před osmi desítkami let. „Dnes máme nepředstavitelnou výhodu díky moderním nástrojům, jako jsou 3D tisk či obecně rapid prototyping, a široké škále nástrojů včetně parametrického modelování, které umožňují zohlednění individuálních potřeb uživatelů, a to bez nutnosti vyrábět v masovém měřítku. O tom se Kovářovi ani dalším ze ‚zakladatelské generace‘ doslova ani nesnilo,“ připomněl Jakubíček.

V čem by si tedy dnešní designéři mohli z práce Zdeňka Kováře vzít příklad? „Byly to v první řadě proporce a harmonie tvarů. Dále je pro tvorbu Zdeňka Kováře charakteristické dokonalé řemeslné zpracování, ale i vědomí, že každý návrh vzniká na objednávku výrobce a ve spolupráci s konkrétním vývojovým týmem,“ uzavřel Jiří Hulák.

Související

Zdeněk Kovář
 

Zdeněk Kovář

CZECHDESIGN.CZ - 24. 4. 2003 - 5 min.

Kovářovi žáci
 

Kovářovi žáci

Barbora Ševčíková - 8. 3. 2012 - 6 min.

jelínek
Kavelky MYP 2024