Piktogramy nestačí

Piktogramy jsou praktické, kompaktní a nevyžadují překlad. Jejich škála je nicméně omezená a do značné míry podmíněná kulturně i kontextem. Obvykle se používají k označení generických cílů, jako jsou toalety, výtahy či nouzové východy. Jeden piktogram je použit pro všechny toalety na letišti, jeden pro všechny výtahy v budově nebo jeden pro všechny nouzové východy. Pro některé výrazné pamětihodnosti lze sice využít piktogramy, ale čím jich je víc a jsou si podobnější, tím méně bude systém fungovat.

Některé piktogramy jsou srozumitelné až v kontextu. Jedná se o řecký chrám, nebo univerzální symbol pro muzeum? Jde o označení kávy, nebo čaje? Je na posledním obrázku vlak, nebo tramvaj? | Zdroj: archiv autora

Jedinečné cíle lze jednoduše označit slovy, třeba jako názvy měst na dopravních značkách, brány a terminály na letištích nebo jednotlivá oddělení v nemocnici (zkuste vymyslet srozumitelný piktogram pro urgentní příjem nebo oddělení paliativní péče).

Textová informace je ovšem závislá na konkrétním jazyku a typu písma – pokud ho neovládáme, je nám navigační systém k ničemu. Na ukázce je písmo Signika | Zdroj: archiv autora

Díky tomu, že se z angličtiny stala lingua franca, máme my lidé ze západního světa přeci jen určitou výhodu: ať se dostaneme kamkoli, důležité informace bývají uvedeny anglicky společně s místním jazykem. Ale rozhodně se na to nelze spoléhat: kdo byl v některých asijských nebo arabských zemích, jistě dobře zná situace, kdy se ocitne mimo turistická místa – latinka zmizí a veškeré informace zůstanou v pro nás exotickém písmu.

Volba písma

Volba písma pro orientační systémy vždy závisí na kontextu: jaký počet lidí se bude v daném prostoru pohybovat, jak důležité je, aby se zorientovali bez cizí pomoci, jaké bude jejich sociodemografické složení nebo jaké procento z nich bude prostorem procházet nebo projíždět opakovaně.

Písmo na tabulkách v historické divadelní budově může určitě vycházet z dobových předloh spíš než z grafického manuálu instituce. Směrovky na letním hudebním festivalu pro mladé diváky klidně mohou být vytvořené z nějakého trendy písma, které ladí s vizuálem festivalu. Ve školce si dovedu představit hravé a barevné nápisy. | Zdroj: archiv autora

Pokud má nějaká společnost své korporátní písmo, je třeba zvážit, je-li vhodné i pro navigační systém. Písma definovaná v rámci vizuálního stylu mají často za cíl upoutat pozornost určitými rysy, být v záplavě jiných fontů rozeznatelná. Stylizace těchto písem může být proto v protikladu nejen k požadavkům na písmo určené pro orientační systémy, ale také k prostředí, kde se má systém vyskytovat. 

Jsou ale místa, kde by volbě písma měla být věnována ta nejvyšší péče. Sem patří prostory, kde lze očekávat nejrůznější scénáře pohybů a potřeb, typicky třeba nemocnice: vystresovaný rodič hledá urgentní příjem pro zraněné dítě, manžel jde se svou ženou na onkologii pro výsledky biopsie, pacient hledá oddělení, kam byl poslán lékařem; někdo má možná berle, jiný jede na invalidním vozíku, další má zhoršený zrak a někdo ani neumí česky. Aby orientační systém vyhověl potřebám všech relevantních skupin, měl by být konzistentní, srozumitelný, dobře viditelný a pohodlně čitelný. A tím se opět dostáváme k písmu.

Parametry písma pro orientační systémy

Jak už bylo řečeno, existují nejrůznější typy orientačních systémů a na každý klademe trochu jiné požadavky. Zatímco u pěší navigace v centru historického města nebo v budově muzea může dobře fungovat serifové písmo, v situacích, kdy rozhoduje každá vteřina, jako jsou třeba dopravní značky, je dle odborníků za nejvhodnější typ písma považován tzv. humanistický grotesk (v klasifikaci Jana Solpery „lineární bezserifové dynamické písmo se svislou osou“). Tato kategorie zahrnuje písma, která nejsou postavena na geometrickém principu, ale na tvarech a proporcích vycházejících z tradičních knižních písem. Průkopnickým příkladem je písmo pro pařížské letiště Roissy (dnes letiště Charlese de Gaulla), které na začátku 70. let navrhl Adrian Frutiger a z něhož posléze vznikla rodina písem, již dnes známe pod názvem Frutiger.

Vlevo: Frutiger má otevřenou kresbu a tradiční proporce, tzn. že jednotlivé znaky mají velmi nepravidelnou šířku. / vpravo: Helvetica má naopak tvary uzavřené a šířkové proporce unifikované. Z hlediska čitelnosti je jednoznačně vhodnější volbou Frutiger | Zdroj: archiv autora

Svou roli ve výběru písma hrají i další parametry, např. škála šířkových řezů, střední výška, tedy poměr výšky minusek k výšce verzálek, nebo duktus. Tímto slovem se nazývají různé tloušťkové varianty písma, pro které se obvykle používají anglické termíny, jako je Light, Regular nebo Bold.

Pro orientační systémy jsou vhodnější písma s vyšší střední výškou, neboť mají při stejné velikosti verzálek větší, a tudíž čitelnější minusky. (Zleva: Vectora, Parisine, Scala Sans, Futura) | Zdroj: archiv autora

Dnes nám ale humanistický grotesk sám o sobě nestačí. Z formálního hlediska požadujeme, aby písmo splňovalo další parametry, které přispívají k dobré čitelnosti a funkčnosti v rámci navrženého orientačního systému:

• tvary znaků by měly být jasně rozeznatelné a vzájemně nezaměnitelné,
• kresba by měla být otevřená, aby bylo písmo čitelné v horších světelných nebo povětrnostních podmínkách a nedocházelo k záměně např. C a O,
• ideální jsou fonty s vyšší střední výškou,
• rodina fontů by měla obsahovat alespoň jednu zúženou verzi a ideálně několik duktů,
• diakritika by měla být v souladu s tvaroslovím písma a tradičními zvyklostmi,
• písmo by mělo obsahovat tabulkové číslice.

Snadným testem, který pomůže odhalit, zda je font dobře čitelný i za zhoršených podmínek, je rozostření. Srovnání jasně ukazuje, že první dvě písma s uzavřenou kresbou číslic (Owners a Helvetica Neue) mají výrazně horší čitelnost než spodní dvě (FF DIN a IBM Plex Sans) | Zdroj: archiv autora

Praktické je, když písmo obsahuje i sadu jednotně navržených piktogramů, byť se asi málokdy podaří, abyste mezi nimi našli všechny, které potřebujete. Podobně se to má se šipkami – i když jich font může obsahovat celou sadu, nemusí vám jejich tvar vyhovovat.

Ukázky několika ikon z fontu Iro Sans Symbols | Zdroj: archiv autora

Všechny šipky, které nabízí font IBM Plex Sans. Symboly mají přiřazen index Unicode, takže i při změně fontu zůstanou šipky zachovány (jsou-li ovšem v jiném fontu k dispozici) | Zdroj: archiv autora

Proměnlivá délka textu

Při vytváření principů navigačního systému je třeba počítat s různě dlouhými výrazy. Na dopravní značce se může objevit jak Nová Ves u Nového Města na Moravě, tak Aš, různý počet slov mají také oddělení v nemocnicích, pedagogové na univerzitách mohou mít celou řadu titulů před i za jménem apod. Dobře navržený orientační systém by s různou délkou výrazů měl počítat, už jen kvůli tomu, aby nebylo nutné vytvářet nesrozumitelné zkratky. Jedním z řešení je využití zúženého řezu, jiným proměnlivá velikost nosiče.

Tři podoby dopravní značky, které najdeme u obce s nejdelším názvem v ČR. Technokratický přístup tvůrců dopravního značení vede ve všech případech k nečitelnosti a nesrozumitelnosti. | Zdroj: archiv autora

Hypotetický redesign značky za použití písem ze stejné rodiny DIN. Odstranění nadbytečného bílého rámečku, hierarchické a logické členění informací a použití písma o standardní šířce výrazně přispívá k čitelnosti. Varianta v minuskách by byla ještě vhodnější, neboť je dle výzkumů lépe čitelná. | Zdroj: archiv autora

Pražské uliční tabule jsou příkladem, kdy se písmo přizpůsobuje velikosti daného prostoru. Čím delší název veřejného prostranství, tím užší a tenčí řez. Tento variabilní font navrhl Filip Kraus, přičemž konkrétní řez je automaticky interpolován na základě skutečné délky názvu. | Zdroj: archiv autora

Opačný přístup najdeme na smaltovaných uličních tabulích v Krakově, jejichž šířka se přizpůsobuje délce názvu prostranství. | Zdroj: archiv autora

Verzálky a minusky

Výzkumy se shodují, že minusky jsou pro informační systémy jednoznačně vhodnější. Bohužel se tento ověřený fakt (viz např. studie k písmu Clearwiew Hwy používanému na dálnicích v USA) nějak nedostal do Česka. A tak zatímco všechny okolní země mají na dopravních značkách minusky – dokonce i slovenské značky nedávno změnily jak font, tak celkový vzhled – u nás z nějakého důvodu používáme hůře čitelné verzálky. A stejně je to s letišti v hlavních městech v okolních státech: jediné pražské používá verzálky.

Slova vysázená z minusek vytvářejí díky horním a dolním přetahům unikátní tvar, který nám pomáhá při jejich dekódování. Zároveň jsou minusky tvarově rozmanitější a tudíž z dálky snáze rozeznatelné. | Zdroj: archiv autora

Pozitivní a negativní verze

Fonty specificky navržené pro orientační systémy, jako je třeba Wayfinding Sans nebo Signika, mívají dvě nepatrně odlišné verze: pozitivní a negativní. Světlý text na tmavém pozadí totiž může působit jako tučnější, zejména při použití reflexní folie.

I když je to pouhým okem k nerozeznání, bílé písmeno je nepatrně zeslabené, aby obě varianty působily opticky identickým dojmem | Zdroj: archiv autora

Problematické znaky

V orientačních systémech mají důležitou roli číslice, neboť se často používají k označení budov, místností, parkovacích míst, poschodí ad. Proto by měly být dobře rozeznatelné i za zhoršených světelných podmínek či za nepříznivého počasí a měly by být jednoznačně odlišitelné od sebe navzájem. Dobře navržené číslice mají otevřenou kresbu, aby nemohlo dojít k záměně 3 a 8.

Problém se ale týká i písmen. Rodilý mluvčí si písmena I a L asi těžko splete, ale cizinec může mít se slovenským okresním městem Ilava problém. Proto je žádoucí, aby byly jednotlivé znaky nezaměnitelné. Klíčové to je třeba v situacích, kdy se daným písmem uvádí nějaký kód nebo heslo. Tyto slabiny odhalíte, když v daném písmu napíšete např. Il1O0. Pokud hrozí záměna písmen nebo číslic, jedná se o font pro navigační systém nevhodný.

První příklad je samozřejmě extrémní, ale je třeba si dát na možnost záměny některých znaků pozor. Pokud by brány na letišti byly označeny písmem Gill Sans, cestující by nedokázali rozeznat gate I1 od gatu 11. Mnohé fonty dnes také běžně nabízejí alternativní formu nuly navrženou tak, aby nemohlo dojít k záměně s písmenem O, někdy jsou na výběr dokonce dvě. (Shora: Gill Sans, Protipo, Atkinson Hyperlegible, Adelle Sans, IBM Plex Sans) | Zdroj: archiv autora

Tam, kde se čísla mohou vyskytovat pod sebou – typicky u rozcestníku s čísly místností –, mohou být výhodnější číslice tabulkové, díky kterým čísla působí přehledněji.

Tabulkové číslice jsou v současných fontech běžně k dispozici jako alternativa, kterou může uživatel aktivovat. U některých typů fontů jsou tabulkové číslice výchozí | Zdroj: archiv autora

Více jazyků

Při vytváření vícejazyčných systémů je nutné oba jazyky jednoznačně odlišit, zároveň je ale třeba udržet jednotný charakter celkového řešení. Toho mnohem lépe docílíme zvolením různého duktu, barev či sklonu písma z jedné rodiny než kombinováním různých rodin. Je také třeba počítat s rozdílnou délkou výrazů: Zákaz kouření má v češtině 12 znaků, ale v angličtině 9 (no smoking), v japonštině 2 (​​禁煙) a v řečtině 22 (παγορεύεται το κάπνισμα). Důležité je počítat i s odlišnými typografickými zvyklostmi, jako jsou „české“, “anglické” nebo « francouzské » uvozovky. Některé jazyky, které používají latinku, mají specifická diakritická znaménka, u nás může jít třeba o vietnamštinu, jež vyžaduje přes 100 akcentovaných písmen!

Specifické jsou také kombinace latinky s nelatinkovými písmy. Jelikož se arabština čte zprava doleva, je třeba obrátit také posloupnost informací, text je v tomto případě zarovnán na pravý praporek (volná interpretace značení z letiště v Dauhá). Spodní hypotetický příklad ukazuje nesprávný přístup: čtení zleva doprava a arabština psaná pozpátku a rozsypaná na jednotlivé znaky – takových příkladů jsem bohužel viděl desítky | Zdroj: archiv autora

Dostupné fonty

Fontů vhodných pro orientační systémy není na trhu moc a jsou si svým způsobem dost podobné. Již zmíněný Frutiger je k dispozici i v azbuce, řečtině, hebrejštině, arabštině, gruzínštině, arménštině a několika dalších jazycích a má i zúžené řezy (nicméně existuje několik různých verzí, které se od sebe poněkud liší), ale jde o písmo poněkud okoukané. Podobně rozsáhlý repertoár řezů a podporu mnoha jazyků nabízí Adelle Sans od TypeTogether. Dobře čitelná je rodina Parisine, kterou navrhl Jean-François Porchez, byla totiž původně vytvořena pro pařížské metro. Neutrálně působí písmo New Transport, jež vychází z průkopnické práce Jocka Kinneira a Margaret Calvert, autorů systému dopravního značení ve Spojeném království v 60. letech minulého století. Na základě vědeckého výzkumu vznikl Wayfinding Sans, který doplňuje sada piktogramů v jednotném designu. Z komerčních fontů určitě stojí za zmínku některé projekty, na kterých se podílel Erik Spiekermann: FF Info, FF Transit, FF Unit nebo FF Clan, z českých fontů parametry splňuje např. Comenia Sans nebo Adapter.

Populárním písmem pro navigační systémy je také DIN, který je k dispozici v mnoha variantách, z nichž jedna pronikla i na české dopravní značky. Nejlepší verzí je pravděpodobně FF DIN, který má velmi široký repertoár řezů. Existují také desítky obdobných fontů postavených na geometrické konstrukci, z hlediska čitelnosti se ale nejedná o nejšťastnější volbu: mechanická kresba komplikuje rozeznatelnost jednotlivých znaků za zhoršených podmínek, zejména pokud se jedná o písma s uzavřenou kresbou. 

Nabídka opensourcových fontů je mnohem omezenější, přesto lze v knihovně Google Fonts najít několik vhodných rodin. Potřebám navigačních systémů odpovídá rodina Atkinson Hyperlegible, nicméně některé znaky mají kvůli jednoznačné rozlišitelnosti poněkud neobvyklé tvary. Populárním fontem je Signika, která obsahuje celou řadu piktogramů, určitou nevýhodou je její výrazná stylizace. Dobře poslouží také IBM Plex Sans nebo Fira. Velkou výhodou Google fontů je, že je možné je libovolně upravit, tzn. že si můžete vytvořit třeba o něco tenčí a užší řez a doplnit ho o potřebné piktogramy.

U písem je třeba dát si pozor na kvalitní diakritiku. Např. populární font DM Sans z knihovny Google Fonts má nešťastně řešené akcenty, které na sebe svým neobvyklým tvarem poutají zbytečnou pozornost. | Zdroj: archiv autora

Ze systémových fontů na MS Windows asi nejlépe vyhovuje Aptos, který v roce 2023 nahradil v Microsoft Office Calibri jako výchozí font.