Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Lidé by měli více snít... Vzkazuje skrze své mapy hvězd grafická designérka Miroko Maroko. | Foto: Petr Krejčí Lidé by měli více snít... Vzkazuje skrze své mapy hvězd grafická designérka Miroko Maroko. | Foto: Petr Krejčí

Oproti odborníkům mám výhodu, že vím tak málo, říká grafická designérka Miroko Maroko, která propadla kouzlu map a hvězdné oblohy

Jemnost, hloubka a experiment... To jsou hvězdné mapy grafické designérky Miroko Maroko. Jak pracovat s kartografickými daty a zároveň nezasvěcenému diváku zprostředkovat autentický vizuální zážitek?

Mirka Mitísková alias Miroko Maroko ve spolupráci s Janem Matouškem před nedávnem zvítězila v soutěži o nové logo Vyšehradu. Subtilnost a minimalismus procházející novou vizuální identitou je esenciální i pro její další projekty. Jako grafická designérka spolupracuje s klienty v zahraničí, pracovala na interiérech a vizuálním stylu pro obchody Blackout a Therapy, kooperuje se studiemi DECHEM či SWINE. S architektkou Lenkou Míkovou se podílí na novém řešení vstupních prostor pražského Rudolfina a s režisérem Petrem Krejčím na výtvarných audiovizualních produkcích.

Mimo tyto komerční zakázky se však věnuje své největší vášni – mapám hvězd. Do velkolepých, přesně vypočítaných map hvězdné oblohy vkládá něhu, jemnost a řemeslnou autenticitu. „Přesností svých map chci oslovit i odborné publikum. Je ale naprosto v pořádku, když si nezasvěcený divák užije pouze estetickou stránku, ponoří se do ní, zasní se… Lidé dnes málo sní,“ vysvětluje autorka. Proč není země hranatá, jaké hodnoty její umělecko-výzkumná činnost přináší nezasvěcenému publiku a jak vnímat prostor bez konce?

Mirka propojuje exaktní kartografické metody se svojí přirozenou senzitivitou. | Foto: Petr KrejčíMirka propojuje exaktní kartografické metody se svojí přirozenou senzitivitou. | Foto: Petr Krejčí

V současné době se hodně hovoří o logu Vyšehrad, na jehož tvorbě jste se podílela s Janem Matouškem. Jak se vám na této zakázce pracovalo? Vyhovuje vám z profesního hlediska tandemová spolupráce, nebo jste spíše individualistka? 

MIRKA: Spolupráci na vizuálu pro Vyšehrad si velmi užívám, je skvělé pracovat s lidmi, kteří dokáží dát spoustu podnětů a mají tak obrovskou chuť něco změnit a posunout k lepšímu. Je to krásný tým. Moc si vážím toho, že nám důvěřují a jsou ochotni jít i do věcí, na které se úplně na začátku necítili. Mám ohromnou radost, když vidím, jak se postupně otevírají a jejich nejisté krůčky dostávají stabilitu. 

Co se týče práce v tandemu, to je pro mě opravdu nová zkušenost. Neřekla bych ale, že jsem individualista, vždy ráda spolupracuji s odborníky daných oborů, miluji dynamiku a různost pohledů a pokud to projektu prospívá, ráda dám prostor podnětu druhých. Honza je navíc můj velmi blízký kamarád z Umprumky. Je to člověk, kterého znám dlouho a dobře. Líbí se mi, jak k věcem přistupuje, hodně odlišně a hodně podobně zároveň. Přijde mi, že se v mnoha věcech skvěle doplňujeme…

V temné komoře experimentuje dny a hodiny. | Foto: Petr KrejčíV temné komoře experimentuje dny a hodiny. | Foto: Petr Krejčí

Jaké další zakázky či spolupráce vás v poslední době nejvíce ovlivnily? 

MIRKA: Většinou mám spíš dojem, že já ovlivňuji své zakázky…:) Do zakázek se snažím něco přidat, obohatit a posunout je. Pro mě samotnou je to vždy poučnou záležitostí: Zjišťuji nové věci o materiálu, o jeho zpracování… Mám ohromné štěstí na klienty, většinou bavíme jeden druhého. 

Co tedy inspiruje vás?

MIRKA: Jsem člověk, který čerpá z výletů, zážitků a v současné době hodně pozorování přírody. Určitě mě ovlivňuje prostředí, ve kterém se pohybuji. I když to na první pohled nevypadá, mám velmi ráda barvy a snažím se je aktivně přijímat, navnímat. Miluji, jak každá barevná kombinace sedí k jinému místu. Například barevnost, kterou jsem použila pro produkty do Japonska, by nefungovala ve Francii… Člověk musí být zkrátka pořád naladěný na trh, pro který pracuje. 

Jak se vám pracuje během pandemie? Změnily se nějakým způsobem vaše profesní preference? 

MIRKA: V některých ohledech se mi pracuje lépe a v některých hůře. Asi jako všem mi chybí interakce a možnost setkávání, zase jsem ale získala mnoho nových podnětů. Začala jsem fungovat mimo město a mám tak možnost chodit na dlouhé procházky a objevovat zase jiné krásy, ty, které město nenabízí. Během první vlny, kdy se vše tak nějak zastavilo, i já jsem sama v sobě našla klid, víc jsem se ponořila mezi hvězdy, dělala kresby mlhovin a rozhoupala se k tvorbě nového webu, který jsem dlouho odkládala. Byla to neopakovatelná příležitost pracovat na svém srdcovém projektu hvězd.

Jak přenést nekonečný prostor na obdélný formát tiskového papíru? | Foto: Archiv Miroko MarokoJak přenést nekonečný prostor na obdélný formát tiskového papíru? | Foto: Archiv Miroko Maroko

Hvězdné mapy vnímám jako esenci vaší osobnosti. Svoji pozornost ohledně map jste ale nejprve soustředila na klasickou kartografii. Během své diplomové práce v ateliéru Petra Babáka na pražské UMPRUM jste se pustila do konceptu glóbů, který vyžadoval mnoho specifických dat a informací. Jak jste bez kartografického vzdělání k práci přistupovala? Kde jste data sháněla a jakým způsobem je zpracovávala? 

MIRKA: S tímto tématem jsem začala v prváku a průběžně na něm pracovala, bylo to náročnější, než bych si kdy dokázala představit. Data jsem sháněla, kde se dalo. Prvně jsem psala na ČVUT na katedru kartografie, kde mě skvěle nasměrovali a vysvětlili mi rozdíl mezi mapou a plánem, který jsem si do té doby neuvědomovala. Dostala jsem základní skripta a vyrazila na Kartografii Praha, kde jsem získala další a další kontakty a především data na zkoušku. Největším průvodcem mi byl pan docent Jan D. Bláha, úžasný člověk, který rozumí estetice. Opravdu jsme si sedli a vděčím mu za všechny tvarové výpočty, se kterými jsem pracovala. Měl se mnou svatou trpělivost. :)

Mirka ke své tvorbě i dílům samotným přistupuje s láskou a respektem, foto: Petr KrejčíMirka ke své tvorbě i dílům samotným přistupuje s láskou a respektem, foto: Petr Krejčí

Jak se odborníci k vaší práci staví? Podporují takovýto mezioborový přístup, nebo mají pocit, že širší rozptyl pozornosti vědeckou práci dehonestuje? 

MIRKA: To podle mne nelze paušalizovat. Někteří zavrtí hlavou, jiné to potěší. Jsou to velmi vzdělaní lidé. Nechybí jim zápal, a pokud ho vidí i u jiných, pomohou. Pro obě strany je to asi takové setkání třetího druhu. Například data pro hvězdné mapy mi připravoval pan docent Michal Švanda, který je odborníkem na slunce – no není skvělé potkat někoho, kdo pracuje na slunečném oddělení? Na začátku byl trochu v rozpacích z mého podivného nadšení a já zase z míry odbornosti poskytovaných informací. Když jsme se potkali podruhé, poprosil mě, abych si přečetla kus jeho popularizační publikace – zda je to i pro mě srozumitelné. Já tomu přestala rozumět u druhé věty. I tak jsme ale našli společnou řeč a pan Švanda mi s výpočty velice pomohl. Nakonec se na mě obrátil s prosbou o radu při tvorbě Slunce a ostatních planet do veřejného prostoru. To bylo pohlazení, opravdu mne to potěšilo.

Na plochém papíře je hloubka vesmíru relativní – je třeba najít hloubku ve vlastním zkoumání mapy, ponořit se do prostoru. | Foto: Archiv Miroko MarokoNa plochém papíře je hloubka vesmíru relativní – je třeba najít hloubku ve vlastním zkoumání mapy, ponořit se do prostoru. | Foto: Archiv Miroko Maroko

Čím se vaše práce liší od klasické současné kartografické činnosti? 

MIRKA: Myslím, že kartografové jsou strašně svázáni tím, co všechno vědí. Já mám výhodu, že vím tak málo a nemusím přemýšlet, jak co vypočítat, jen se nechávám unášet. Přijde mi velmi důležité, aby mapa vznikala jednou rukou, což v současné kartografii v rámci zefektivňování práce většinou nefunguje. To je ovšem můj osobní pohled, kartograf by vám pravděpodobně odpověděl jinak. 

Neuvěřitelně krásná odnož kartografie je matematická kartografie, tedy mapa, která ukazuje nové úhly pohledu na svět. Na první pohled to vypadá jako estetická deformace, nicméně je to zcela funkční model. To miluju. Jednou jsme byli s Honzou M. na limu a odehrála se před námi geniální scéna. Malá holčička se ptala svého tatínka, proč jsou glóby kulaté, a ne třeba hranaté. Odpověď zněla jednoduše: Hranatý globus je prostě blbost, země je kulatá… Ale není, ta holčička měla pravdu - výpočet na platónské těleso, tedy hranatý objekt, je pro zobrazení světa ve své podstatě daleko přesnější. 

Proces tvorby je experiment, u kterého dopředu nikdy není jasné, jak přesně dopadne. | Foto: Petr KrejčíProces tvorby je experiment, u kterého dopředu nikdy není jasné, jak přesně dopadne. | Foto: Petr Krejčí

Myslíte, že jsou lidé ochotni se těmto alternativním pohledům otevřít a začít myslet v jiných strukturách? Dokážou tomu porozumět? 

MIRKA: Věřím, že ano. Je to vlastně takové nové „zde žijí lvy“ (hic sunt leones). Dříve lidé snili o těchto neprobádaných částech světa a dnes je nejvíce ohromuje, když zjistí, že například Grónsko vlastně není tak velké, jak ho znají z Google nebo atlasu. A takových úhlů pohledu je spousta. Podle mě je zdravé neupínat se k jedné verzi a koukat se na život z různých úhlů. Nic není černobílé. 

Jak to cítíte u astrologických map? Pracujete čistě podle dat, nebo dáváte prostor i nepřesnostem, fantazii? 

MIRKA: Pracuji s přesnými daty. Některé části vesmíru jsou ale proměnlivé, jako například mléčná dráha – tu kreslím rukou a nechávám zde prostor. Všechny ty černobílé odstíny člověka donutí jít blíž, nechat se vtáhnout. Mapy vesmíru jsou na první pohled neuvěřitelně ploché – do prostoru se dostanete jen, pokud sami chcete, stejně tak, jako když pozvednete oči k obloze. 

Některé části vesmíru jsou proměnlivé, jiné lze jasně spočítat. Takto vypadá jižní hvězdná hemisféra v podání Miroko Maroko. Foto: Archiv Miroko MarokoNěkteré části vesmíru jsou proměnlivé, jiné lze jasně spočítat. Takto vypadá jižní hvězdná hemisféra v podání Miroko Maroko. Foto: Archiv Miroko Maroko

Děláte tedy spíše mapy pro odborníky nebo širokou veřejnost?

MIRKA: Je pro mě podstatné, aby mé mapy byly přesné a přinášely tak informaci i lidem z oboru. Je ale naprosto v pořádku, když si nezasvěcený divák užije pouze estetickou stránku, ponoří se do ní a zasní se… Dnes lidé nemají moc času na své sny. 

Je tato emotivní hodnota důvodem techniky a materiálů, které k tisku používáte?

MIRKA: Určitě ano. U digitálního tisku mě zároveň děsí zbytečná spotřeba a malá životnost materiálů… Zkrátka šup šup a je to. To podle mě není cesta. Vytrácí se přidaná hodnota, autenticita, možnost experimentu. Pro mě je důležitý ten proces a kontakt s materiálem, i samotný rám je udělaný ručně, barvu masivu měním oxidací, nikdy nemá stejný odstín… Je to zkrátka alchymie. 

Celé dílo je o autenticitě - i samotné rámy jsou ručně mořeny samotnou autorkou. Foto: Archiv Miroko MarokoCelé dílo je o autenticitě - i samotné rámy jsou ručně mořeny samotnou autorkou. Foto: Archiv Miroko Maroko

Jakou technikou tedy pracujete? 

MIRKA: Pracuji v temné komoře technikou kontaktní kopie. Nedovedu si pro tento projekt představit lepší techniku. Barytové fotopapíry nabízí neuvěřitelnou škálu černých barev. A ta sytost a lesk! Je to celé o čase a o světle, stejně jako noční obloha. Snažím se zkrátka zpomalit čas… Čas a světlo. Nikdy zároveň není jasné, jak to tentokrát vyjde – výsledek je pokaždé trochu jiný. Ani jedna solarizace například nevyšla tak, jak jsem očekávala.

Jaké sny si chcete plnit v následujících měsících, letech? Plánujete nějaké další experimenty?

MIRKA: Chystám se na tisk mapy, u které zatím nedokážu pojmenovat techniku. Je to něco mezi leptem a tiskem z plochy a mám velkou radost, že se po dvou letech podařilo vyladit technologii. Také pracuji na hvězdných glóbech, u kterých mám díky mezioborové spolupráci skvělou oporu v místech, na která už sama technicky nestačím. Mezioborovost je zkrátka skvělá. 
A sny? Těch mám spousty☺

Další články