Pokud jste se letos zúčastnili festivalu Křehký Mikulov, který každoročně představuje to nejlepší z tuzemské scény art designu, nebo naopak netušíte o čem je řeč, napněte uši a zbystřete zrak! Přinášíme vám ohlédnutí za letošním ročníkem, spolu se zakladateli festivalu Janou Zielinski a Jiřím Mackem vzpomínáme na nejmilejší okamžiky a rozebíráme tuzemskou designérskou scénu. Zároveň jsme vyzpovídali autory a autorky čtyř letošních novinek, které značka Křehký každoročně zprostředkovává. Seznamte se s Šárkou Ištvánovou, Tomášem Černým, Annou Šupolíkovou a instalací od Antonína Tomáška.
Ozvěny Křehkého Mikulova
Poslední květnový víkend letošního roku patřil již tradičně oslavám art designu. Pod taktovkou české značky Křehký jižní Morava opět ožila sběratelským designem a zámecké prostory v Mikulově byly už po jedenácté svědky svérázných autorských instalací. Křehký Mikulov je festival art designu, jaký u nás nemá obdoby. Pravidelně přináší nové příběhy českého i světového designu, nabízí víkendová setkání s galeristy i designéry a zajišťuje nezaměnitelný kulturně-společenský program v atmosféře architektonicky mimořádného města, v kraji vinic a mimo rušné dění metropolí. Mikulov se tak na okamžik stává místem neobyčejných setkání a zážitků jak pro hosty, tak pro partnery festivalu. „Náš sen o středoevropské události pro milovníky umění a designu se zde stává skutečností. Nádherná krajina a kouzlo samotného města Mikulov k atraktivitě festivalu významně přispívají,“ říkají kreativní ředitelé Křehký Jana Zielinski a Jiří Macek.
Ateliéry keramiky a porcelánu | Foto: Michaela Karásek Čejková
Letošní sluncem zalitý jedenáctý ročník nabídl kromě samotných instalací bohatý doprovodný program v podobě divadelního představení, tvůrčích dílen, prezentací designérů a aktivit pro celou rodinu. Tradičního opékání buřtů na Kozím hrádku se každoročně účastní designéři a milovníci umění se svými rodinami a přáteli a společně si užívají jídlo a víno s výhledem na Svatý kopeček. Ani letos tomu nebylo jinak, i díky tomu se z Křehkého Mikulova stala krásná mezigenerační oslava designu.
Kromě toho, že nám Křehký každoročně naděluje propracované novinky od mladých designérů, je jeho cílem rovněž systematické mapování scény českého sběratelského designu – v posledních dvou letech pak zejména v oblasti autorského porcelánu a keramiky. Proto na festivalu nechyběly ani instalace známých a etablovaných tvůrců, mohli jste si prohlédnout díla Daniela Piršče, Romana Šediny, Matěje Polácha, Ľubomíra Ontkóce či Maxima Velčovského.
Pavel Kolařík a Eda Babák | Zdroj: archiv Křehký
Křehkost skla jsme mohli obdivovat u plastiky od české designérky Elis Monsport. Součástí festivalu byl letos i speciální online magazín SWARM MAG nebo snímky Václava Kopeckého. SWARM MAG pořídil sérii fotografií nových produktů mladých designérů a designérek – od sklenic a váz až po objekty. Série pojmenovaná Tomorrow's Heirlooms, v překladu Dědictví zítřka, zachycuje designové předměty v pomyslné situaci zastaveného času, kdy design zůstává trvale nedotčený a krásný, ale věci okolo se proměňují.
Společná výstava studentů z Ateliéru keramiky VŠVU v Bratislavě, ateliéru Keramika a porcelán pražské UMPRUM, Ateliéru keramiky FDULS v Plzni a ateliéru Design keramiky na Fakultě umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem byla obrovským lákadlem pro návštěvníky. Třešničku na dortu pak představovala porcelánová hostina studentů ateliéru Milana Pekaře na UMPRUM.
Festival očima zakladatelů
Značku Křehký založili v roce 2010 Jana Zielinski a Jiří Macek s cílem navázat na dlouhou tradici české uměleckoprůmyslové výroby. Chtěli do našich domovů přinést předměty, které dokáží proměnit všední okamžiky v mimořádné. Designérům z celého světa dávají jediné zadání: vytvořte pro nás předmět, z kterého byste sami měli radost a chtěli jej někomu darovat. Mimo festival Křehký Mikulov jsou oba dva neodmyslitelně spojeni s mezinárodním festivalem Designblok. Zeptali jsme se jich na jejich nejmilejší vzpomínky spojené s Křehkým Mikulovem i na to, jak vnímají současnou designérskou scénu u nás.
Dozvěděli jste se o sobě nebo o své práci během letošního ročníku Křehkého Mikulova něco nového?
JANA: Že za námi přijíždí stále více mladých lidí. Myslím, že to je způsobeno zejména výstavou Mortal Combat 4 ateliérů designu a keramiky – plzeňské Sutnarky, pražské UMPRUM, Bratislavy a UJEPu. Přitahuje hodně mladých diváků. Jsem ráda, že se publikum festivalu výrazně obměňuje a rozrůstá. Také ke spolupráci oslovujeme čím dál více mladých designérů. Hned tři novinky pro Křehký jsou od studentů nebo čerstvých absolventů – Šárky Ištvánové, Tomáše Černého a Anny Šupolíkové.
JIŘÍ: Snad to, že mne nesmírně uspokojuje být překvapován. Miluji ten moment, když něco vidím v návrhu, představuji si to a pak je to ve skutečnosti ještě silnější a lepší, než jsem si myslel. A také to, že dokážu být i po těch letech nadšen z tak obyčejných věcí jako jsou vázy, hrníček nebo stínohra vln. Ale to asi není nic nového, to se mi děje pořád.
Jaký vliv má podle vás festival Křehký Mikulov na naši designérskou scénu?
JANA: Je to místo setkávání. Designérská scéna má možnost se sejít i jindy než na hodně pracovním, businessově a kariérně zaměřeném Designbloku. Mají možnost dát si v klidu víno, zatančit si, víc se poznat. Pro soudržnost scény a celkovou atmosféru je to velmi důležité.
JIŘÍ: Veskrze pozitivní. Udržuje v ní přátelskou atmosféru, schopnost dělit se a sdílet, rozvíjet možné spolupráce i individuální bláznivé nápady, bez kterých by nikdy nic pořádného nevzniklo.
Jak hodnotíte současnou úroveň výstavnictví českého designu u nás, třeba i v porovnání se zahraničím?
JANA: Chybí nám adekvátní výstavní prostor. Věřím, že až se dostaví Výstaviště, situace pro nás všechny bude důstojnější. Myslím, že Designblok je bezesporu evropskou záležitostí s velmi dobrým renomé v zahraničí, chybí mu hlavně adekvátní výstavní prostory. Je skvělé, že se letos podařila dohoda s Národní galerií a Uměleckoprůmyslovým museem v Praze. Věřím, že tyto prostory budou hostit úspěšný ročník. Hledání prostor je ale zásadní pro každý ročník a vždy jakoby začínáme znovu.
JIŘÍ: To je asi na delší průzkum, ale vzhledem k tomu, že mne každý rok dostane řada instalací na Designbloku, že mne baví, jak k výstavám přistupuje Moravská galerie a že se i my v našich vlastních projektech snažíme stále překračovat zejména nějaké emotivní limity prezentací, tak si myslím, že si stojí velmi dobře. Nesmírně mne baví, jak se zejména v individuálních instalacích dostává do popředí příběh a jakým způsobem s ním autoři pracují.
Série Unplugged od Antonína Tomáška pro značku Křehký. | Zdroj: archiv Křehký
Co vás na Křehkém Mikulově nejvíce baví a na co jste nejvíce hrdí?
JANA: Baví mě, že přijíždí designéři, umělci, majitelé továren, kde se design vyrábí, novináři, hosté, všichni, co v designérské scéně v Česku něco znamenají, vznikají nová spojení a nové projekty. Zároveň nádherné prostředí zámku dává vyniknout novinkám, které pro značku Křehký vznikají. A upřímně: kolik značek má vlastní, takto úspěšný festival? Na to jsme v Křehký opravdu hrdí.
JIŘÍ: Jeho uchopitelná velikost, atmosféra, možnost setkávání a samozřejmě každý rok i porce nových předmětů. Zejména z těch navržených letos pro naši značku Křehký jsem zcela nadšen. Viděli jste už Motýly od Tomáše Černého? A Tomáškova Charlese Bronsona, jak vystupuje ze sprchy? A Krajinu ve váze Šárky Ištvánové? A nejmilejší hrnek Aničky Šupolíkové? Musíte! Nejlepší jsou pohromadě. Bronson upřeně hledí na horizont, motýli pestře se ve slunci komíhají, krajina mění se v paletu. Ticho. Tenhle okamžik si ukradnu jen sám pro sebe kdykoliv během dne.
Chrám másla v podání Jana Adama Hlušičky a Any Marie Baescu. | Zdroj: archiv Křehký
Jaká je vaše nejmilejší vzpomínka spojená s Křehkým Mikulovem?
JANA: Nejraději mám piknik na Svatém kopečku. Rodiny sedí na dekách, díváme se do kraje, na město Mikulov a bavíme se. Potom všichni pomalu odjíždí domů. A samozřejmě každý rok se těším, až si zatancuji na Mardošu.
JIŘÍ: Nejsem úplně vzpomínkový typ, takže něco z letoška. Sedím se svým šestiletým synem u Dana Piršče v manufaktuře a kreslíme porcelán. Ten okamžik bych klidně prožíval znovu a znovu. A ta radost, když se otevře pec a je napečeno.
Jana Zielinski a Jiří Macek na festivalu Křehký Mikulov v roce 2019. | Zdroj: archiv Křehký
Nové přírůstky do rodiny Křehký
Značka Křehký představila novinky od čtveřice tvůrců a zástupců nastupující generace designérů a designérek, které shodou okolností pojí studium na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity pod vedením Gabriela Vacha – Tomáše Černého a jeho limitovanou edici motýlích váz BMBRFLY, Šárku Ištvánovou a její limitovanou edici váz Pole lesy a Annu Šupolíkovou s její sérií hrníčků s názvem Nejmilejší. Čtvrtou novinku má na svědomí Antonín Tomášek – do sbírky Křehký přispěl sběratelskými figurami pojmenovanými Silence of Charles Bronson a sérií šálků Unplugged.
Všechny novinky si můžete prohlédnout v showroomu Křehký nebo na webu.
Šárka Ištvánová, edice váz POLE LESY
Šárka Ištvánová vystudovala Fakultu designu a umění Ladislava Sutnara na Západočeské univerzitě, ateliér sochařství a keramiky, v současnosti studuje na pražské UMPRUM. Baví ji hledat paralely mezi designem, uměním, životním prostorem, lidmi a příběhy. Zabývá se vytvářením keramických produktů, ale též volných objektů.
Co pro vás představuje značka Křehký a festival Křehký Mikulov?
ŠÁRKA: Značka Křehký pro mne představuje světlou vidinu v zachování tradičních řemesel. Dává designérům možnost nesvázaně realizovat osobité návrhy a předmětům nalézt cestu k jejich domovu. Ze značky je cítit ten správný impuls, proč by unikátní řemeslné výrobky měly mít své místo a hodnotu. Je to radost. Festival Křehký Mikulov je jedinečnou příležitostí, která mísí nově vznikající designové předměty v přímé komunikaci s historickými artefakty. Od začátku do konce provází festival přátelská a uvolněná atmosféra.
Jak vnímáte spolupráci se značkou Křehký?
ŠÁRKA: Jsem za tuto možnost značce Křehký velice vděčná. Přinesla mi do života novou radost. Spolupráci s Křehký vnímám osobně jako velkou příležitost a krok do budoucna, díky níž mohly mé vize spatřit světlo světa a dostat se k širšímu publiku.
Řekněte nám prosím něco víc o vaší limitované edici váz Pole Lesy.
ŠÁRKA: Původní keramická stavebnice BAU vznikla již v roce 2019. Tehdy jsem se snažila docílit variability, jež není za pomoci běžné sádrové formy možná. Inspirovala mě architektura a brala jsem ji jako obraz dnešního vyspělého světa plného možností a zároveň bohužel svázanosti systémem. S novou limitovanou edicí váz Pole Lesy jsem chtěla tento systém narušit a rozvolnit za pomoci krajiny, která je nám všem dostupná, rozmanitá, nabízí nám klid a nové obzory. Inspiraci jsem nacházela na své pouti z Francie do Santiaga de Compostely, na cestách po portugalském pobřeží či na trase Praha – Karlovy Vary.
Jaký je váš pohled na roli designu a řemesla v současném světě, respektive jak vnímáte jejich místo a hodnotu v dnešní společnosti?
ŠÁRKA: Osobně vnímám postavení těchto dvou nerozlučných disciplín v současném světě jako velmi aktuální a dynamicky se proměňující. S narůstajícím počtem obyvatel vzniká ve světě spousta nových předmětů. Za úlohu dobrého designu považuji vytváření takových věcí, které tu spolu s námi chceme mít navždycky, bez toho, že by nám zevšedněly či se staly nepotřebnými. Přerod řemesla v průmyslovou výrobu nám všem přinesl do života plno komfortu, rychlosti a masovosti. Tím, že je každý z nás jedinečný, může být těžké vzít za vlastní předměty průmyslového charakteru. Proto si myslím, že originalita dobrého designu a řemesla bude mít vždy hodnotné místo ve společnosti. Lidé budou vždy toužit po věcech, které nejsou pouze hezké, funkční a trendy, ale ve kterých naleznou i kousek sebe sama, jako by byly stvořeny přímo pro ně samotné a mohli se s nimi ztotožnit.
Tomáš Černý, edice váz BMBRFLY
Tomáš Černý vystudoval keramiku na plzeňské Sutnarce u Gabriela Vacha. Novinářka Eva Slunéčková zabývající se designem o jeho tvorbě napsala: „Popichuje, nechává prostor fantazii, propojuje virtuální svět s tím skutečným. Čirá definice must have!“
Co pro vás představuje značka Křehký a festival Křehký Mikulov?
TOMÁŠ: Křehký pro mě znamená navázání spolupráce a možnost ukázky mé tvorby. Křehký Mikulov je skvělou oslavou keramického řemesla, především práce s porcelánem.
Jak vnímáte spolupráci se značkou Křehký?
TOMÁŠ: Spolupráce s Křehký je super! Jsem velmi vděčný za tu možnost. Jejich přístup byl a je výborný.
Řekněte nám prosím něco víc o vaší limitované edici BMBRFLY.
TOMÁŠ: BMBRFLY je váza/objekt, který si hraje s prostorem – křehkost tvaru podtrhuje náročnost práce s materiálem, jakým je porcelán. Zároveň lehká inspirace křídly motýlů podtrhuje jejich hravost a pomíjivost. Člověk mrkne a motýl je jinde, vypadá jinak. Tohle jsem se snažil zpracovat ve tvarování těla objektu. Název je taková sranda s odkazem na zkomolenou angličtinu jako „trendy prvek“, kterým jsem označoval skicy. Myslím si, že název přesně sedl k tvaru.
Jaký je váš pohled na roli designu a řemesla v současném světě, respektive jak vnímáte jejich místo a hodnotu v dnešní společnosti?
TOMÁŠ: Myslím si, že řemeslo a design jsou ještě více dostupné. Díky různým open space projektům a otevřeným ateliérům si může i „obyčejný člověk“ vyzkoušet roli designéra (často pak pochopí, proč je cena výrobku tak nastavena a kolik práce za tím stojí). Pomáhá to k obraně před nadkonzumací.
Anna Šupolíková, série hrníčků NEJMILEJŠÍ
Anna Šupolíková vystudovala Ateliér keramiky na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara u Gabriela Vacha. Ve své tvorbě propojuje svět keramiky a šperku. Zaměřuje se na místa a momenty v keramickém procesu, které vznikají čistě z technické nutnosti.
Co pro vás představuje značka Křehký a festival Křehký Mikulov?
ANNA: Značku Křehký si spojuji s tvorbou současných designérů. Oslovuje známé i nové autory a ve spolupráci s nimi vznikají zajímavé projekty, které obohacují českou scénu designu. Tímto způsobem se také dostává současný design blíže k lidem.
Jak vnímáte spolupráci se značkou Křehký?
ANNA: Jako příležitost vyzkoušet si uvést produkt na světlo světa s někým, kdo se na poli designu pohybuje už řadu let. Zároveň cítím vděk za možnost být jedním z oslovených designérů.
Řekněte nám prosím něco víc o vaší sérii hrníčků NEJMILEJŠÍ.
ANNA: Pro značku Křehký jsem vytvořila sérii hrnečků Nejmilejší, které vycházejí z mé diplomové práce. Tato série v sobě nese nový detail, který ještě více upoutá pozornost a cosi napovídá. Ve své tvorbě se zaměřuji na místa a momenty v keramickém procesu, které vznikají čistě z technické nutnosti. Nebývají to místa nijak dekorovaná nebo jinak zvýrazněná a často jsou díky následným retuším nezasvěcenému pozorovateli skryta. A právě pár těchto momentů odhaluji v sérii Nejmilejší. Tím, jak jsou jednotlivé části barevně odlišeny, se snažím uživateli napovědět, jak byly vyrobeny.
Jednoduchý barevný prvek odkazuje k tomu, že ouško se vyrábí pomocí dvoudílné formy – barevná linka procházející skrz, nebo že ouško je k tělu hrnečku přilepeno později – viditelný barevný spoj. Hrneček tak nevytáhneme v jednom kuse z formy, ale je třeba ujít určitou cestu, než se dostane do podoby, v jaké jej známe. To jsou detaily, které fungují jako můj podpis keramika šperkaře. Detaily, které poutají divákovu pozornost a zároveň dávají možnost nahlédnout do zákulisí keramické výroby.
Jaký je váš pohled na roli designu a řemesla v současném světě, respektive jak vnímáte jejich místo a hodnotu v dnešní společnosti?
ANNA: Řemeslo má zlaté dno, říká se. A je to pravda. Je to něco, co mělo, má a bude mít hodnotu. Ovšem, posledních pár desítek let nám rezonuje pojem design. Myslím, že v současné době lze jen těžko oddělit oba tyto pojmy od sebe. Chceme-li mít věc, která bude mít svou hodnotu, musí být kvalitně zpracovaná jak po stránce designové, tak i po stránce řemeslné. Mám-li jim dát nějaké místo v dnešní společnosti, bude to písmeno A pro design a písmeno Z pro řemeslo jako začátek a konec dobrého produktu.
Antonín Tomášek, instalace PŘÍBĚH NEZASTAVÍŠ a série šálků UNPLUGGED
Antonín Tomášek je český výtvarník, designér keramiky a porcelánu, v současnosti vysokoškolský pedagog a vedoucí ateliéru Design keramiky na Fakultě umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.
Co pro vás představuje značka Křehký či festival Křehký Mikulov?
ANTONÍN: Rád se vyjadřuji pomocí příběhu. Příběh je způsob, na kterém stojí naše uvažování, je to obecný klíč k pochopení, návod k porozumění. Značka Křehký hovoří prostřednictvím věcí o kráse, o hodnotách, o tom, kdo jsme. To je mi blízké a to máme společné.
Jak vnímáte spolupráci se značkou Křehký?
ANTONÍN: Spolupracovat s lidmi podobného ladění, jako tomu je v případě značky Křehký, je inspirativní a přináší to potřebný nadhled a humor. Tvůrčí atmosféra se svým dílem podepisuje na výsledku. Pro mě je důležité, s kým pracuji. Věci vznikají v čase a ten se může proměnit na chvíle, co vás posouvají, co jsou zkušeností, ke které se vracíte. I tak si při realizaci můžete sáhnout na dno – to se nevylučuje, ale v dobrém zázemí je snažší zkoušet se životu dál smát.
Série šálků Unplugged pro značku Křehký | Zdroj: archiv Křehký
Řekněte nám prosím něco víc o své instalaci PŘÍBĚH NEZASTAVÍŠ.
ANTONÍN: Fascinují mě tvůrčí témata. Je jedno, zda jde o film, umění, design či literaturu. Provokuje mě otázka, proč jim autoři věnují svůj čas. Za sebe mohu říci, že poslední dobou vyhledávám situace, kde se ocitáme my (lidé) a předměty ve vzájemném vztahu. Jinými slovy mě zajímá, jak se dotýkáme věcí a jak se věci dotýkají nás. V pražské galerii Kvalitář jsem v roce 2021 samostatnou výstavou TOUCH téma uvedl.
Pro značku Křehký jsem navrhl produkty ŠAPO Unplugged a vytvořil porcelánovou figurativní plastiku Silence of Charles Bronson. Hlavní výstavní „stage“ festivalu – Gajdošův sál, původně Sál předků, jsme společně s architektem výstavy Josefem Tomšejem proměnili v site specific atmosférický prostor a v něm připravili čtyři zastavení. Vstupním objektem byly černé vlny vrhající své stíny na historické stěny sálu. V pomyslném středu se ocitla porcelánová plastika. Dvě proti sobě stojící postavy se vzájemně pozorují upřeným pohledem z očí do očí. Jediný zvuk vycházel z nekonečné fontány Sweetwater. Za pomoci jednoduchého triku obrazně vyvolávala moment zacyklené nelogičnosti. Instalačně zabydlujícím interiérovým prvkem byla kredenc a šálky s podšálky ŠAPO Unplugged. Pojítkem bylo přítomné westernové napětí, bod zlomu i očekávání toho, co má přijít a nepřichází. Jak jsem uvedl v expozici: „Slova jsem vynechal, děj zmrazil, čas smazal. Navzdory tomu i tak vidím, že příběh nezastavíš.“ Instalaci jsem v průběhu festivalu několikrát navštívil. K mé spokojenosti jsem viděl věci, které se bez nás nemůžou pohnout, a život, který mezi nimi prochází a který (jak odkazuje název) nezastavíš.
Jaký je váš pohled na roli designu a řemesla v současném světě, respektive jak vnímáte jejich místo a hodnotu v dnešní společnosti?
ANTONÍN: Jsem vyznavač tradičního řemesla a fanoušek nových technologií. Necítím v tom rozpor či protichůdné napětí. Vnímám vše nelineárně, což předpokládá, že se děje překrývají a nejdou po sobě krok za krokem. Tradiční řemeslo není mrtvé ani není izolované od současného technologického potenciálu, digitalizace a robotizace či umělé inteligence. Jen se ocitáme ve fázi, kdy je potřeba se zkušeností řemesla i možnostmi technologie zodpovědně a smysluplně pracovat. Umět rozlišovat, co nám jednotlivé cesty nabízí. Co získáváme a o co přicházíme. Po praktické stránce nebylo lépe, ale výrazně zesílila důležitost zásadních hodnot, jako je poctivost a morálka. V prostředí, kde hlavním orientačním bodem je cena, je to náročné a vyžaduje to patřičnou spoluúčast i kulturní úroveň výroby i zákazníka. Neexistuje obecný zjednodušující vzorec. Naopak je potřeba dávat vše do přítomného kontextu lokace a kulturního rámce. Zůstaneme-li doma, pak každý máme svobodnou možnost rozhodovat, na čem a jak se chceme podílet. Není to otázka peněz, ale postoje, vzdělanosti a zájmu o věc. Spotřebitelská apatie je v tomto směru pro kulturu zhoubnou nemocí.
Při realizaci plastiky Silence of Charles Bronson se například přede mnou otevřela otázka, zda budu figuru herce sochařsky modelovat, nebo použiji existující 3D plugin hotového těla i portrétu a 3D tisk. Pro jakou cestu jsem se podle vás rozhodl?
Silence of Charles Bronson | Foto: Václav Kopecký
Mé rozhodnutí ovlivnila myšlenka architekta Gottfrieda Sempra. Jako příklad změny vnímání v závislosti na technologii uvádí egyptské Kolosy, obrovské sedící postavy. Každý centimetr figury je výsledkem sochařova rozhodnutí ubírat kámen v režimu – tady ještě Ano, tady už Ne. Konečná podoba je součet nespočtených rozhodnutí. Kolosy oslavují panovníka, ale zároveň jsou i živou a vzrušující informací o procesu vzniku. Semper tento příklad uvádí koncem 19. století v kontrastu k nastupující průmyslové technologii, kde se druhý plán, intuitivní informace o procesu realizace, již nevratně ztrácí. Řemeslné výrobky v sobě ukrývají čas a přítomnost tvůrce. Nastupující technologie jsou anonymní a čas šetří. Umět to číst dělá z života hlubší zážitek.
