Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek

Odpovědný vizionář. Pražské Quadriennale se rozhodlo jít příkladem a vsadilo na udržitelný merch

Pořadatelé Pražského Quadriennale se k letošnímu ročníku rozhodli přistoupit udržitelně. Mimo třídění odpadu, omezení plastu a využití místních zdrojů zaměřili svoji pozornost na originální merch propojující kvalitní design s podporou udržitelných značek.

Letošní Pražské Quadriennale se konalo opět na holešovickém Výstavišti, foto: Vojtěch BrtnickýLetošní Pražské Quadriennale se konalo opět na holešovickém Výstavišti, foto: Vojtěch Brtnický

Pražské Quadriennale, největší mezinárodní festival scénografie a divadelní architektury, se opět po čtyřech letech odehrálo letos v červnu v Praze, po jedenácti letech se vrátilo na holešovické Výstaviště. Kromě nejnovějších trendů a přístupů z divadelního designu zde však překvapil také inovativní přístup samotných organizátorů, kteří se k letošnímu ročníku rozhodli přistoupit udržitelně. Ekologické úvahy nad akcí takového formátu vyvolávají mnoho dalších otázek a naplnit počáteční myšlenku není v důsledku jednoduchým úkolem. Kromě třídění odpadu, omezení plastu v gastro zóně, propojení vystavovatelů s místními dodavateli a možnosti opakovaného využití dekorací, se organizátoři zaměřili na kvalitní merch propojující dobrý design a podporu udržitelných značek. O tom, zda se tato v českém prostředí nepříliš známá strategie osvědčila, a jaké závěry si z letošního ročníku organizátoři odnesli, jsme si pohovořili s výkonnou ředitelkou PQ 2019, Pavlínou Šulcovou.

I na naši schůzku si Pavlína vzala nejoblíbenější kousek z letošního merche – Botasky66, foto: Daniil BelovI na naši schůzku si Pavlína vzala nejoblíbenější kousek z letošního merche – Botasky66, foto: Daniil Belov

Odkud vzešla myšlenka a touha přistoupit k letošnímu Quadriennale udržitelněji?

PAVLÍNA: To, že se PQ koná jednou za čtyři roky má řadu úskalí, ale i předností. Za čtyři roky se hodně změní a vy máte možnost reflektovat nejet umělecké, ale i společenské trendy. Ty se v současné době týkají tématu udržitelnosti a v rámci týmu jsme vnímali, že to je i pro nás osobně důležité. Snažit se být nějakým způsobem zodpovědní vůči životnímu prostředí, a to nejen s vědomím dopadů velké mezinárodní akce, ale i vzhledem ke společenským hodnotám. 

Při plánování akce často vycházíme ze zkušeností z minulosti, v tomto případě jsme ale začínali skoro od nuly. Co se týče merche, tady jsme udělali obrat téměř o 180 stupňů. Místo velkého množství relativně levných produktů jsme se rozhodli jít minimalistickou cestou a řekli jsme si, že míň je víc. Všichni máme doma merchová trička, které jsme někde dostali zadarmo, a nakonec slouží jen na spaní. Kritériem při sestavování našeho „daily kitu“ tedy bylo – je to něco, co skutečně chci a potřebuji? Do jisté míry šlo i o naší vlastní zálibu v zajímavém merchi – sama si ráda pořídím hezký tote bag a merch často vnímám jako jeden z faktorů, podle kterých navštívený festival mimo jiné hodnotím. Proto jsme se snažili vytvořit produkty, které by se líbily nám osobně, chtěli bychom si je koupit a rádi je nosit či používat. A protože velká část účastníků PQ je ze zahraničí, rozhodli jsme se jim představit české značky.

Na letošním merchi jste spolupracovali s českými značkami jako Papelote, Bohempia či Botas 66. Proč zrovna tito výrobci?

PAVLÍNA: Chtěli jsme využít příležitost prezentovat zajímavé značky lokální designové scény nejen vůči zahraničnímu publiku, ale i mezi českými návštěvníky a tím trochu změnit přístup vnímání merche jako něčeho anonymního, bez velké hodnoty. Zvolené značky pro nás představují vlajkové lodě českého trhu. Vyrábějí věci, které máme sami rádi. Myslím, že i díky tomu naše spolupráce fungovala dobře. Sestavili jsme tak PQ Daily Kit, který obsahoval konopné tričko Bohempia, sadu tří sešitů Papelote reflektující fáze tvůrčího procesu (a motto PQ: Imaginace. Transformace. Reflexe.) a tenisky Botas 66, který jsme ještě doplnili o „bezednou lahev“, kterou bylo možné neomezeně doplňovat v pitné stanici SodaStream a KeepCup na kávu, se kterým jste v kavárně dostali slevu. Jednotlivé produkty si člověk mohl koupit zvlášť, ale vnímali jsme to jako sadu, která návštěvníkům zpříjemní pobyt na téměř čtrnáctidenním PQ.

Chtěli jsme oslovit i začínající značky, ale spolupracovat s malými firmami není vždy úplně snadné, máme omezený rozpočet, a ne všichni si mohou dovolit nabídnout nejnižší cenu. V tomto směru je stále těžké konkurovat levnému zboží např. z Číny, proto je důležité mít možnost zohlednit i jiná kritéria, jako je kvalita či místní produkce.

PQ Daily Kit, foto: Tomáš Brabec a Patrik BoreckýPQ Daily Kit, foto: Tomáš Brabec a Patrik Borecký

Jak se vám podařilo odhadnout množství výroby? Došlo zboží dříve nebo naopak nějaké zbylo? A jak jste se zbytkem naložili?

PAVLÍNA: Tohle bylo velké úskalí a téměř sázka do loterie. Zase zde hraje roli rozmezí čtyř let a to, že se řada věcí mění. V porovnání s minulým ročníkem jsme znatelně snížili počty, prodejní ceny jednotlivých produktů byly naopak vyšší. Řešili jsme, jestli je horší, když se všechno vyprodá během prvních dní anebo to, že nám to pak bude ležet ve skříni. I proto jsme k merchi přistupovali nadčasově – místo výroby „propagačních předmětů“ nám šlo o vytvoření limitované edice ve spolupráci s českými značkami. Na výrobcích je tedy jen uvedeno Papelote či Bohempia pro PQ. Samotný design je minimalistický a umožnil nám prodávat sešity i trička po festivalu v kamenných prodejnách a e-shopech těchto značek, aniž by měl člověk pocit, že jde o nějaký ležák. Máme radost, že se to povedlo. Je zbytečné, aby se věci povalovaly ve skříni.

Narazili jste na nějaká důležitá úskalí, která by vás předtím ani nenapadla?

PAVLÍNA: Ano, možná ne úplně úskalí, ale spíš zajímavá kulturní zjištění. Například pro návštěvníky z USA údajně byly hrníčky na kávu příliš malé, protože mají rádi velké latte. Pro drobné Japonky a Korejky zase byla naše unisex trička příliš velká. A to jsme testovali velikosti na naší nejdrobnější kolegyni a mysleli si, že XS bude stačit :). Sešity jsme prodávali v sadě jako trio, řada lidí projevila zájem si je koupit jednotlivě, což je teď možné v obchodě. Trochu zklamáním bylo navzdory našim očekáváním pexeso pro děti – zahraniční návštěvníci tuhle hru vůbec neznají, Češi mají zase pexes doma prý už moc.

PQ udržitelně, foto: Jan HromádkoPQ udržitelně, foto: Jan Hromádko

Předpokládám, že mezinárodní publikum je na vyšší ceny za kvalitnější zboží připravené. Jak k tomu ale přistupovali čeští návštěvníci?

PAVLÍNA: Při přípravě jsme hodně řešili, kdo je vlastně naší cílovou skupinou – zda cizinci nebo Češi. Potvrdilo se, že velká část účastníků je ze zahraničí, ale myslím, že i spousta českých návštěvníků tento přístup ocenila. Ceny sice byly v porovnání s běžným merchem trochu dražší, ale zároveň o něco levnější než v obchodech samotných značek. Paradoxně se vyprodaly například všechny tenisky od Botas66, které byly ze všech produktů nejdražší a lidé si ještě chodili kupovat jiné modely do jejich kamenné prodejny s letáčkem na slevu. To nás potěšilo – je hezké vidět, že funguje vzájemná podpora v rámci lokálního trhu.

Téma udržitelnosti ovšem neřešíte pouze u merche, ale v celkovém přístupu k festivalu. V jakém segmentu se vynořilo nejvíce komplikací?

PAVLÍNA: Během PQ jsme udělali v téhle oblasti velkou zkušenost, vyzkoušeli jsme různé nápady a narazili na řadu limitů. Idealistické představy jsme podrobili praktické zkoušce. To vše v rozměru velké mezinárodní akce, kde se setkávají různé země, a tudíž také různé přístupy. Některé země toto téma řeší do extrému, jiné vůbec. Řešení může přijít shora, ale samozřejmě začíná i u jednotlivců a jejich osobního přístupu.

Snažili jsme se propojit jednotlivé vystavovatele s českými firmami, aby se co nejvíce věcí vyrábělo a připravovalo tady a trochu se tím snížila logistická zátěž. To, co jsme vyrobili my, jsme pak následně zdarma přenechali menším kulturním a neziskovým organizacím k dalšímu použití. Během PQ měli zájemci možnost sledovat náš online „bleší trh“, kde různí umělci a vystavující země nabízeli rekvizity a dekorace k rozebrání za odvoz či symbolickou cenu.

V gastro zóně jsme se snažili omezit plast a narazili na úskalí zálohovaných kelímku – když bychom zvolili tohle řešení, museli bychom kelímky vozit do myčky v Brně a ekologická zátěž by byla mnohem vyšší vzhledem k dopravě, než když necháme recyklovat plast lokálně. To je jen jedna z kuriozit, na kterou jsme přišli. Došlo to až tak daleko, že se kolegyni několikrát zdálo o odpadu a i teď, když někam jdeme, sledujeme, jak s tímhle tématem kdo bojuje. A bojují s tím snad všichni.

Proto jsme se rozhodli zorganizovat diskusní panel Lesk a bída ekologické udržitelnosti, který se bude konat 21. listopadu ve Studiu Hrdinů. Přizvali jsme k němu další relevantní subjekty jako je Signal festival, Lunchmeat, 4+4 dny v pohybu, Společnost Jindřicha Chalupeckého, ale i Institut cirkulární ekonomiky nebo společnost CI2. Cílem akce je předat zkušenost, sdílet nápady, ale dát také zpětnou vazbu zástupcům státní správy a samosprávy, kteří nastavují mantinely a mohou vytvořit vstřícnější prostředí pro realizaci takových akcí.

Info stánek PQ 2019, foto: Eva NeužilováInfo stánek PQ 2019, foto: Eva Neužilová

Můžete zmínit nějaké konkrétní momenty, které vás v tomto ohledu ovlivnily či inspirovaly?

PAVLÍNA: Kromě zmiňovaných zálohových kelímků, to byla např. cesta vlakem do Benátek, kterou jsme s kolegyněmi absolvovali v rámci našeho poznávání možností a limitů ekologické zodpovědnosti. Jeden zajímavý moment jsem zažila také před lety v Izraeli, kde jsem dlouhou dobu žila a měla jsem možnost navštívit třídičku odpadu. Tam zazněl argument, že třídit odpad zas tak důležité není, lidé to málokdy udělají správně a existují už technologie, které si s tím poradí lépe. Protikladem k tomu bylo Dánsko, kde jsem na každém rohu viděla asi osm druhů různě barevných popelnic.

Co se týče organizace velké mezinárodní akce, je otázkou, zda je vůbec možné ekologicky a udržitelně uvažovat vzhledem k uhlíkové stopě atp. Řešením ale určitě není podobné akce přestat organizovat. Tyto akce jsou místem setkávání a osobní kontakt internetová komunikace nenahradí. Kromě ekologické udržitelnosti je potřeba vzít v potaz také pozitivní ekonomický přínos, ale i umělecký, vzdělávací a společenský význam, který může stopu do jisté míry vykoupit.

Na čem plánujete v následujícím období pracovat a odnášíte si již nyní nějakou konkrétní reflexi do budoucích let?

PAVLÍNA: To je právě úskalí tohoto našeho čtyřletého období. My sice nyní vyhodnotíme, co by se do budoucna mělo zlepšit a na co bychom chtěli reagovat, ale za 4 roky to vše může být úplně jinak. Momentálně finalizujeme PQ katalog, který tentokrát vychází až po PQ, aby akci reflektoval a zhmotnil, co se během letošního ročníku událo. Chystáme také zmiňovaný diskuzní panel. PQ je ale také projektovým lídrem velkého grantového projektu Kreativní Evropy  EMERGENCE. From shared experience to new creativity. Living Heritage/Reframing Memory, který propojuje sedm partnerů, soustředí se na scénografii v kontextu evropského dědictví a reaguje na politicko-kulturní podmínky vybraných teritorií. Součástí projektu jsou workshopy a masterclasses, umělecké rezidence, site specific představení i výstavy. Takže se nenudíme. :)

Další články