Od kuchyně je ke keramice blízko, říká polský designér a zakladatel studia FÓBE Jakub Sojka, který před dvěma roky učinil zásadní rozhodnutí. Z Katovic přesídlil do Ostravy a život i práci si ve slezské části České republiky pochvaluje. Tvorba předmětů jednoduchých forem pro každodenní využití, možnost experimentovat s různými materiály a technologiemi jsou jeho splněným snem, vášní i životním stylem. Začínal s betonem, od něho přešel ke keramice a v budoucnu možná přijde čas i na porcelán.
Cesta ke kávě
Máte rád kávu? Ptám se, protože nejnovějším umělecko-řemeslným počinem vašeho studia FÓBE jsou keramické pohárky na kávu. Jaká cesta vás k jejich výrobě přivedla?
JAKUB: Celé to začalo na popud kamaráda, který mě světem kávy provedl. Kávu jsem kupoval v supermarketu a přišla mi dobrá, což on nechápal, a ukázal mi, jak se dělá drip. Když jsem poprvé viděl přípravu kávy tímto způsobem, zalitoval jsem, jakou kávu jsem vlastně do té doby pil.
Takže káva vás nasměrovala ke keramice?
JAKUB: V podstatě ano. Od betonových květináčů, které jsem vyráběl, jsem se dostal ke keramice. Keramika je fascinující proces, který nabízí spoustu možností jak při samotném navrhování, tak i ve způsobu využití. Keramický materiál je také kontaktnější a příjemnější na dotek.
Specifickou vlastností hrnečků RÓG je, že udrží teplotu kávy. | Foto: studio FÓBE
Do Ostravy jste se přestěhoval z Katovic. Proč? Nejsou si ta dvě města podobná?
JAKUB: Ne vůbec. Jsou to naprosto rozdílná místa. Přestěhovali jsme se jen sto kilometrů ze slezského regionu v Polsku do slezského regionu v České republice. Se ženou tu bydlíme dva roky a důvodem stěhování bylo špatné ovzduší v Katovicích. Chtěl jsem žít někde, kde budeme moct dýchat. Cokoliv k tomu řeknu, Ostraváci se smějí, hodně Čechů si myslí, že tu nemáme dobrý vzduch, ale s Polskem se to nedá srovnat. Navíc čekáme rodinu a Ostrava je hodně zelené město, mezi bloky jsou vysázené stromy, všude je zeleň. V Polsku se všechno kácí a zastavuje. Ostrava je třetím největším městem České republiky a my potřebujeme kontakt s vnějším světem i kvůli práci. Výhoda je, že jsme jednou nohou stále v Polsku, kde mám dodavatele. Lidé jsou příjemní. Jsme cizinci, takže s námi jednají možná trochu jinak. Překvapuje mě také, jaké dobré podmínky tu jsou pro podnikání.
Jak dlouho žijete a pracujete v České republice?
JAKUB: Je to trochu složité, protože byt jsme koupili na konci března v roce 2020. V době, kdy jsme si měli převzít klíče, ale vypukla pandemie a hranice se zavřely. Předtím jsme bydleli v Katovicích v pronájmu a v suterénu domu jsem měl studio, což bylo fajn, sejít s kávou dolů a být v práci. Jeho velikost byla ale jen dvacet čtyři metrů čtverečních. Tady mám odhadem sto dvacet dva metrů a jsou tu i trojfázové zásuvky. Během pandemie jsem také koupil velkou vypalovací pec, ale v Katovicích jsem s ní nemohl začít pracovat. Moje žena našla pronájem od města, což byla skvělá příležitost začít s podnikáním tady.
Působíte na českém trhu?
JAKUB: To je trochu paradox, protože na českém trhu nejsem.
Ale našla jsem obchod, kde se dá vaše tvorba koupit.
JAKUB: Ano, ale to je dlouholetá kamarádka, kterou jsem kdysi potkal na Meat Design Ostrava. Mým hlavním trhem je Německo a Holandsko. Teď jsem měl první zásilku do Izraele. Předtím to byla Dubaj a Spojené státy.
Jak se vám podařilo dostat na zahraniční trh?
JAKUB: Zní to neuvěřitelně, ale díky internetu. Jednou večer sedím ve studiu a zazvoní telefon: „Dobrý den, Jakube, líbí se nám vaše květináče. Rádi bychom s vámi navázali spolupráci.“
Takhle jednoduše?
JAKUB: Ano. (smích)
Kulinářské vlivy
Vaše žena je Japonka. Zajímá mě, jak japonská kultura a estetika ovlivňují vaši tvorbu.
JAKUB: Domnívám se, že kořeny leží v minimalismu. Moje výrobky nejsou dekorované, tím se přibližují japonskému stylu. Eri, moje žena, mě učila, jak připravit perfektní japonskou rýži. V Evropě to moc neumíme. A myslím, že v kuchařském umění lze s keramikou najít určitou paralelu. V obou případech se něco míchá, pálí. Abyste dosáhli správného efektu, musíte dodržovat přesné postupy. Chce to i čas. Japonský způsob vaření byl také inspirací, ale není to něco, co by přímo vzešlo z mé hlavy. Mám hodně nápadů jako třeba kuchyňské doplňky nebo misky na rámen. Než se ale člověk k výslednému produktu dopracuje, chvíli to trvá. Rád bych se tomu jednou věnoval a vím také, že budu, jen musím být trpělivý.
Co aktuálně patří do vašeho portfolia?
JAKUB: Je to nejnovější série šálků na kávu LAR a driper H. SERVER V60, který jsem celý minulý rok testoval. K dispozici jsem měl jeden existující model a připravil si v něm tak tisíc káv, což odpovídalo třem kávám denně. Udělal jsem nějaké úpravy, ale nakonec jsem zjistil, že nový tvar nefungoval tak dobře jako ten původní.
Jak při výrobě postupujete?
JAKUB: Poté, co v počítači navrhnu nový tvar, musím vymyslet i způsob, jak ho vyrobit. Pak ho vytisknu na 3D tiskárně a vytvořím si odlévací formu. Musel jsem se také naučit, jak ji používat, protože každá odlévací forma se chová jinak. Tenhle rok konečně nastala chvíle, kdy se mi pomalu otevírá portfolio. Vloni jsem řešil hlavně praktické věci související s bydlením a podnikáním. Bylo to vyčerpávající. Nyní mohu konečně začít pracovat na nových věcech souvisejících s 3D tiskem. Dnes už to není novinka, ale v roce 2008, kdy jsem o něm přemýšlel, byl ještě v plenkách a nebylo jasné, kde všude ho bude možné využít. První 3D tiskárnu jsem si vytvořil sám, nyní pracuji s tiskárnou resin. Kvalita je úžasná. Je to ale nekonečný proces tvorby, protože literatura k tomu není. Pár informací lze dohledat na internetu, ale pokaždé když chci něco udělat, musím to také otestovat a vyzkoušet.
Své nápady si nejdříve nakreslíte ručně a v další fázi použijete počítač?
JAKUB: Záleží na typu práce. V loňském roce jsem třeba dělal 360 hrnečků MUG. Bylo to v době, kdy jsem byl se ženou na horách, seděl jsem pod stromem, vzal si knihu a kreslil a zaznamenával si celý postup krok za krokem. V počítači uděláte cokoliv a je fajn, když se to v reálu povede vytvořit. V keramice je ale lepší experimentovat. Vše se snažím objevovat a poznávat skrze hmotný svět. Když jsem potřeboval vymalovat ateliér po tom, co jsem pracoval s betonem, cákla mi barva na zem a ten efekt mi přišel zajímavý, motivu jsem tak využil pro tuto sérii.
O trpělivosti, výzvách i svobodě v práci
Jakým výzvám při práci čelíte?
JAKUB: Pracuji ve specifickém oboru. Mojí největší výzvou je proto naučit se nevzdávat. Připomíná mi to situaci, kdy mě moje žena pozorovala ve chvíli, kdy jsem zcela zničený vytvořil jednu silikonovou odlévací formu, která byla zalitá v betonu, a já netušil, jak ji vyndat. To jsou věci, které mi nikdo nevysvětlí, ty se musím naučit sám. Je to několik měsíců příprav, než zjistíte, jak to konkrétně v případě této silikonové formy udělat.
Hodně podnikatelů, které jsem v životě potkal, říká, zkoušejte to, i když nevíte jak. Občas jsem frustrovaný, když něco nejde, jak bych si představoval, a stojí mě to velké úsilí. Být manažerem, umělcem a podnikatelem zároveň není vůbec lehké. Jde o tři různé disciplíny a je náročné je zastat všechny najednou.
Vtipné také bylo, že jakmile jsem si koupil vypalovací pec, dostal jsem bez jakékoliv zkušenosti první keramickou zakázku z Holandska. Přijal jsem ji a byla to skutečná výzva. Šlo o sochu, kterou Honda předávala jako cenu. Měl jsem na to málo času a ani nevím, jak jsem to dokázal.
Co vás na práci těší?
JAKUB: Svou práci mám rád kvůli svobodě, kterou mi dává. To je pro mě největší benefit.
Jakou školu jste studoval?
JAKUB: V Katovicích jsem studoval design.
Takže jste si prošel různými obory?
JAKUB: Ano. Díky škole jsem měl na čem stavět, dala mi dobrý základ. Zkusil jsem kresbu, věnoval jsem se malbě, sochařině, počítačovému nebo grafickému designu.
Spolupracujete se ženou? Je také designérka nebo spolu podnikáte?
JAKUB: Jako manžel a manželka. (smích) Přijdu z práce, kde řeším nějakou komplikaci a logicky mě zajímá její názor. (smích) Minulý rok mi hodně pomáhala v kanceláři. Snažím se ale nedělat ze studia rodinný byznys. Učím se, jak spolupracovat s jinými lidmi. Bez ní by však firma neexistovala a nebyla taková, jaká je.
Jaké produkty si zákazníci oblíbili?
JAKUB: Minulý rok to byla série PLANTERS v efektu glitch a barvě skořice. Letos to jsou kávové hrnky RÓG. Myslím, že jsou oblíbené proto, že jsou jednoduché a přitom mají výjimečné vlastnosti. Dobře uvolňují teplotu, takže jsou vhodné na teplé i studené nápoje.
Zpátky k Japonsku. Plánujete třeba šálky na čaj, konvice nebo čajový servis?
JAKUB: Láká mě porcelán. Na Instagramu sleduji práci japonských umělců. Jejich ateliéry jsou neuvěřitelné. Zájem byl třeba o hrnky na matchu. Něco jsem i vytvořil. Nejde ale jen o kreativitu, je to běh na dlouhou trať.
Mám i další plány, které by mě vrátily zpátky od kávy k rostlinám. Zajímá mě hydroponie. Jde o způsob, jak vytvarovat nějaký krásný objekt různého tvaru, něco jako sochu, který můžete mít doma, a navíc vám poslouží. Mám rád rostliny, které plodí ovoce, nebo bylinky, co jsou k dispozici v kuchyni a můžete je použít při vaření a jednou z cest jsou hydroponické systémy. Nejdřív se ale musím naučit základy. Jako umělec nejsem se svou prací logicky nikdy spokojen. Vždycky si říkám, co bych mohl udělat lépe. (smích)
