Odejít do Prahy bylo nejlepší rozhodnutí, říká Pauline Hagan, umělkyně s britsko-francouzskými kořeny, která tvoří šperky i keramiku

Pauline Hagan ve svém ateliéru v pražském Karlíně. | Foto: Anna Organová / Keramické sochy, které Pauline tvoří, vznikají organicky a pracují s prázdným prostorem. | Foto: @byondrej Pauline Hagan ve svém ateliéru v pražském Karlíně. | Foto: Anna Organová / Keramické sochy, které Pauline tvoří, vznikají organicky a pracují s prázdným prostorem. | Foto: @byondrej

Keramické sochy a vázy, které tvoří Pauline Hagan, evokují harmonii a klid, někomu mohou asociovat i japonskou kulturu. Její šperky jsou naopak charakteristické svým silným výrazem a organickým zpracováním. Ačkoliv se tato britská Francouzka profesně pohybovala v prostředí marketingu, v kreativní tvorbě našla zalíbení. „Ze začátku mi chybělo sebevědomí, bála jsem se, že nemohu tvořit, protože jsem design nestudovala,“ říká novopečená matka a tvůrkyně, jejíž práce potvrzuje, že talent není závislý pouze na diplomu, ale lze ho rozvíjet také soustavnou pílí a pomalým experimentem.

Nechávám hlínu, aby převzala kontrolu

Své keramické sochy vytváříte jen s minimem přípravných skic, většinou jen rukama pomalu transformujete materiál. Jak poznáte, kdy se dostanete k tomu správnému tvaru, k požadovanému výsledku?

PAULINE: Když pracuji s hlínou, obvykle si nějaké rychlé skici načrtnu. Fungují jako přípravná fáze pro moji mysl, abych se lépe ponořila do kreativního procesu. Náčrty mi pomáhají hledat siluety, různé formy a jejich proporce. Ráda dávám materiálu svobodu, při tvorbě si nechávám otevřenou mysl, snažím se neomezovat očekáváním pozitivního výsledku. Když nechám hlínu, aby nad tvorbou převzala kontrolu, dokáže mě dovést na neočekávaná místa. Je v tom určité kouzlo.

Hlína je velmi tvárná, pod rukama mi doslova ožívá, ale zároveň ji mohu kdykoliv znovu usměrnit. Pokud potřebuji, mohu nějaké části odřezat, jinde naopak materiál přidat – a tak postupně ubírám a přidávám materiál, dokud s výsledkem nejsem spokojená. Jakmile je hlína trochu suchá, začínám ji ořezávat, postupně z povrchu odstraňuji přebytečný materiál. To je moje oblíbená část, protože socha se pomalu začne odhalovat ve své finální podobě.

Ačkoliv nemá Pauline přesnou představu o finální podobě sochy či vázy, nákresy jí pomáhají v tvorbě. | Foto: archiv designérkyAčkoliv nemá Pauline přesnou představu o finální podobě sochy či vázy, nákresy jí pomáhají v tvorbě. | Foto: archiv designérky

A v jakém momentě tedy poznáte, že je hotovo?

PAULINE: Je to instinkt. Poznat ty správné proporce a vědět, že je socha v ideální rovnováze, je pocitová záležitost. Většinu mých soch spojuje moment „oživení“, kdy máte dojem, že socha může být živá, proto se snažím v každé z nich zachytit ten správný rytmus a pohyb. Pokud mám během tvorby nějaké pochybnosti, jen sochu zakryji igelitem, aby zůstala vlhká, a vrátím se k ní další ráno s čerstvýma očima. Čas vždy pomůže.

Nechat se vést materiálem je jedním z tvůrčích principů, které ve své tvorbě designérka uplatňuje. | Foto: archiv designérkyNechat se vést materiálem je jedním z tvůrčích principů, které ve své tvorbě designérka uplatňuje. | Foto: archiv designérky

Pro vaše sochy je také typická volnost interpretace – každý v nich může spatřovat něco jiného. Máte ale vy nějakou myšlenku, kterou svým sochách vtiskujete?

PAULINE: Všimla jsem si, že lidé si s mými sochami rádi spojují odlišné asociace. Často v nich vidí nějaké zvíře, část těla nebo architekturu. Jsem za každou asociaci ráda, protože to poukazuje na to, že si člověk s dílem vytváří vztah, interaguje s ním, mluví na něj a propojuje se s ním.

Význam každé sochy je velice fluidní, vyvíjí se během procesu tvorby. Nikdy nezačínám pracovat s konkrétní myšlenkou, kterou bych do hlíny chtěla otisknout. Moje tvorba je intuitivní, postupuji krok za krokem a podvědomě se určitě inspiruji krásou, která mě obklopuje, a harmonickými tvary, jaké můžeme nalézt v přírodě nebo v architektuře. Věřím tomu, že intimní spojení mezi mýma rukama a materiálem mě vede vždy správným směrem.

Keramické sochy lidem často asociují různé myšlenky, žádná z nich nemá pevnou interpretaci. | Foto: Anna OrganováKeramické sochy lidem často asociují různé myšlenky, žádná z nich nemá pevnou interpretaci. | Foto: Anna Organová

Žila jsem v Paříži i v Londýně, ale až v Česku jsem našla kreativní prostředí

Jste napůl Britka, napůl Francouzka, a původně jste se živila jako marketingová specialistka. Jak jste „skončila“ v Praze působící jako designérka?

PAULINE: Do svých šestnácti let jsem vyrůstala v Londýně, pak se moje rodina přestěhovala do Paříže. Tam jsem žila až do svých třiadvaceti, kdy jsem se přestěhovala zpět do Londýna. V Londýně jsem pět let pracovala v marketingu jako projektová manažerka, kterou nikdy nenapadlo, že by se její budoucnost mohla stočit do světa umění a designu. Mým partnerem byl tehdy Čech, který mě představil mnoha fascinujícím lidem kreativně tvořícím v Praze. Lidi, kteří by měli svůj kreativní byznys, jsem v Londýně moc nepotkávala, především kvůli obrovským nákladům na život, jež mě a mé známé držely v šachu v práci, která nás nenaplňovala.

Ačkoliv žila v Paříži a v Londýně, zakotvila v Praze, kde našla kreativní zázemí. | Foto: Anna OrganováAčkoliv žila v Paříži a v Londýně, zakotvila v Praze, kde našla kreativní zázemí. | Foto: Anna Organová

Tehdy jste tedy začala pracovat vlastníma rukama?

PAULINE: Připomnělo mi to, že ruční práce s materiálem mě vždycky ohromně bavila – objevila jsem svou svalovou paměť. Pomalu jsem začala vytvářet své kožené šperky. Zpočátku jsem je vyráběla na jídelním stole, zatímco jsem stále pracovala. Postupně jsem si tím začala vydělávat, až jsem se v roce 2015 rozhodla, přestěhovala se do Prahy a začala tu pracovat na svých věcech ve full-time režimu. Zpětně můžu říct, že to bylo to nejlepší rozhodnutí, jaké jsem mohla udělat. Praha je mým milovaným domovem.

Pauline žije a tvoří v mezonetovém bytě v Karlíně, kde má také svůj ateliér. | Foto: Anna OrganováPauline žije a tvoří v mezonetovém bytě v Karlíně, kde má také svůj ateliér. | Foto: Anna Organová

Hranice mezi designem a uměním je rozmlžená

Zpočátku jste tvořila výhradně z kůže. Ve kterém momentě přišly na řadu další materiály?

PAULINE: Než přišel rok 2020 a spolu s ním covid, hodně let jsem intenzivně pracovala, aniž bych své produkty přehodnocovala. Jelikož nemám žádné formální vzdělání v umění a designu, chybělo mi sebevědomí k tomu, abych mohla zkoumat i jiné materiály, než byla kůže, s níž jsem začala. Když ale přišly covidové lockdowny, měla jsem konečně čas udělat krok zpět a přehodnotit to, co dělám. Začala jsem navštěvovat kurz keramiky, ale ten byl brzy kvůli covidu zavřený. Poslali nás domů s pytlem hlíny, abychom pracovali samostatně, což pro mě bylo mnohem příjemnější a efektivnější, hlavně pak proto, že jsem nebyla omezená časem. Dny i noci jsem trávila u kuchyňského stolu, zkoumala jsem techniky, experimentovala s ručním tvarováním hlíny. Někdy v tu dobu jsem se ponořila také do práce se stříbrem.

Ačkoliv zpočátku Pauline pracovala především s pozlacenou kůží, aktuálně se chce soustředit na stříbrné šperky. | Foto: archiv designérkyAčkoliv zpočátku Pauline pracovala především s pozlacenou kůží, aktuálně se chce soustředit na stříbrné šperky. | Foto: archiv designérky

Kromě keramických soch tvoříte podobně tvarované vázy a lampy. Kde myslíte, že leží hranice mezi designem a uměním?

PAULINE: Hranice mezi uměním a designem je podle mě velmi rozmlžená a otázkou je, jestli ji vůbec musíme definovat. Sama sebe bych nicméně umístila někde na tu pomyslnou hranici – vyrábím funkční věci, které mají své využití. Na druhou stranu, pokud stojí o samotě, mohou být vnímány jako estetické objekty. Váza například nemusí být plná květin, aby mohla být vystavená (já sama vlastně květiny do svých váz dávám málokdy). Lampy vlastně původně vznikly z myšlenky, jak nasvítit moje keramické sochy. Když jsem zdroj světla umístila nad sochu, byla na světě první lampa. Design a umění v jsou v těch případech propojené. Taky proto si nikdy nejsem jistá tím, čím jsem – jestli designérka, nebo umělkyně, nebo obojí.

Mezi designem a uměním je tenká hranice - mnoho váz, které Paulině tvoří, funguje také samostatně jako umělecké objekty. | Foto: Anna OrganováMezi designem a uměním je tenká hranice - mnoho váz, které Paulině tvoří, funguje také samostatně jako umělecké objekty. | Foto: Anna Organová

Chtěla bych se zaměřit na vaše šperky. Vyrábíte je ze stříbra anebo z pozlacené kůže. Proč jste se rozhodla využít pozlacenou kůži namísto té přírodní?

PAULINE: S kůží jsem začala pracovat někdy kolem roku 2011. Byl to pro mě ideální materiál, se kterým zvládnou pracovat i ti, kteří s tvorbou teprve začínají. Po tom, co jsem hledala v londýnských obchodech s kůží perfektní tloušťku, texturu a barvu, sáhla jsem nakonec po pozlacené kravské kůži. Kůže je velice lehká, což mi dovolilo navrhnout i velké šperky, které, pokud by byly z opravdového zlata, by nebyly nositelné. Mohla jsem díky tomu vytvářet šperky, které jsou vidět i z dálky.

Šperky Pauline Hagan jsou jemné i výrazné, subtilní i masivní. | Foto: Anna OrganováŠperky Pauline Hagan jsou jemné i výrazné, subtilní i masivní. | Foto: Anna Organová

Inspiruji se japonskou kulturou i Calderovými kinetickými sochami

Vytváříte také kinetické sochy, které nazýváte Mobiles. Zavěšené skulptury silně evokují díla Alexandra Caldera. Nechala jste se ikonickými Calderovými instalacemi inspirovat?

PAULINE: Projekt byl inspirován mým výletem do Japonska v roce 2018, který zásadně ovlivnil moje uvažování o prostoru a designu, objektech a o negativním prostoru. V japonském designu jsou trpělivost, klid, mír a důraz na prázdnotu hodnoty, ze kterých hodně čerpám. Inspirovala mě také Calderova nespoutaná kreativita a objemná práce vložená do Mobiles. S pomocí jednoduchých industriálních materiálů, jako je ocel, hliník a dráty, dokázal vytvořit okouzlující dílo.

Keramické lampy, které designérka také tvoří, původně vznikly z idey nasvítit sochu, která se nachází pod nimi. | Foto: Anna OrganováKeramické lampy, které designérka také tvoří, původně vznikly z idey nasvítit sochu, která se nachází pod nimi. | Foto: Anna Organová

Je pro vás pohyb skulptur jejich zásadní součástí?

PAULINE: Mou intencí byla hra se smysly, se stíny i se světlenými odrazy a negativním prostorem. Navrhla jsem je tak, aby byly co nejlehčí a umožňovaly snadný pohyb a rotaci všech svých částí. Při každém pohledu může jejich kompozice vypadat jinak, což může mít uklidňující účinky, podobně, jako když upíráme pohled do plamenů ohně.

Existuje další materiál mimo keramiku, kůži a stříbro, s nímž byste chtěla zkusit tvořit?

PAULINE: Mám obrovský zájem o nové materiály, jejich vlastnosti a váhu, jak interagují se svým prostředím, jak je mohu přetvářet, ohýbat a skládat, a také je udělat času odolné. Pro mě neexistuje nic víc vzrušujícího, než když objevuji možnosti nového materiálu. Co může být jeden materiál limit, druhý vám otevře dveře k jiným možnostem. Mezi kreativním očekáváním a výběrem vhodného materiálu je jemný balanc.

Pauline dává každému materiálu čas, experimentuje, objevuje jeho možnosti a limity. | Foto: Anna OrganováPauline dává každému materiálu čas, experimentuje, objevuje jeho možnosti a limity. | Foto: Anna Organová

Chtěla bych experimentovat se dřevem a zajímá mě také měkkost textilu, tyto dva materiály bych ráda jednou zakomponovala do své práce. Ráda bych objevila techniky ztraceného vosku pro odlévání bronzu, kupříkladu. Zajímavým posunem by pro mě mohla být cesta kombinování materiálů, například hlíny s kovem nebo textilu s hlínou. Myslím, že tohle budu dělat pořád. Budu snít o nových materiálech, o tom, jak se s nimi naučit manipulovat a jakým směrem se s nimi vydat.

Přestože je její doménou keramika a stříbro, nebrání se Pauline experimentování s novými materiály. | Foto: Anna OrganováPřestože je její doménou keramika a stříbro, nebrání se Pauline experimentování s novými materiály. | Foto: Anna Organová

Související

V českém prostředí chybí keramika jako volné umění. V jihočeské Bechyni už od roku 1966 hledají alternativní možnosti jejího využití
Ostatní

V českém prostředí chybí keramika jako volné umění. V jihočeské Bechyni už od roku 1966 hledají alternativní možnosti jejího využití

Tereza Bíbová - 13. 8. 2021

Na jihu Moravy vzkřísili ruinu. Na statku Kocanda se po léta vyráběla keramika, nyní je zde nejhezčí hotel regionu
Interiér a architektura

Na jihu Moravy vzkřísili ruinu. Na statku Kocanda se po léta vyráběla keramika, nyní je zde nejhezčí hotel regionu

Klára Rokosová - 21. 9. 2021

Pracovala pro nadnárodní firmu, nyní se soustředí na vlastní značku, která umí obléknout i vázy. Hostem CZECHDESIGN podcastu byla Lenka Kohoutová
Móda a šperk

Pracovala pro nadnárodní firmu, nyní se soustředí na vlastní značku, která umí obléknout i vázy. Hostem CZECHDESIGN podcastu byla Lenka Kohoutová

Tereza Urban - 22. 2. 2021

ujep 2024
zuz banner