Obléká známé české osobnosti, dělal styling pro finále soutěže Elite Model Look a sestavuje šatník moderátorům CNN Prima News. Svou vlastní přehlídku měl návrhář a stylista Lukáš Macháček naposledy před covidem, a tak česká módní scéna jeho novou kolekci netrpělivě vyhlíží. Proč nebude na pražském fashion weeku, s jakými módními nešvary se v rámci práce setkává a jaká byla jeho spolupráce s manželkou bývalého premiéra Monikou Babišovou?
Blíží se pražský fashion week, ale vaše jméno v programu opět chybí. Připravujete výhledově nějakou vlastní přehlídku?
LUKÁŠ: Nejste jediná, kdo se mě ptá, jestli se vrátím na fashion week. Ten event jako takový je skvělý, ale myslím si, že je to platforma pro mladé začínající tvůrce. Rozjíždím teď zase svoje věci a plánuju přehlídku, která by měla být v dubnu. Mám představu, kde by to mělo být, a myslím, že moje jméno a management jsou natolik silné, že zvládneme sehnat i finance na to, abychom si udělali přehlídku po své ose. Je to samozřejmě náročnější, ale není to nemožné. Volnost moct si vybrat místo, tým lidí a čas, kdy přehlídka bude, je pro mě v rámci prezentace stěžejní, zvlášť u téhle kolekce po té delší pauze.
Prozradíte, na co se můžeme na přehlídce těšit?
LUKÁŠ: Budou tam pánské i dámské věci, a dokonce i svatební šaty. Rozhodl jsem se to udělat zčásti i na popud Honzy Pokorného, se kterým jsem posledních pět let úzce spolupracoval. Když jsme se viděli naposledy loni v listopadu na přehlídce Honzy Černého, tak mi řekl: Prosím tě, už udělej nějakou přehlídku. To bylo poslední, co mi řekl. Už tehdy jsem to měl v plánu, ale teď to bude i trochu taková vzpomínka na něj. Rozhodně ale nechci, aby se to stalo součástí PR na moji přehlídku, je to spíš taková skrytá message. Byl to můj blízký přítel.
(Stylista Jan Pokorný v prosinci minulého roku spáchal sebevraždu, pozn. red.)
Lukáš Macháček uvedl svou kolekci naposledy v roce 2019. | Foto: archiv Lukáše Macháčka
Potkáváme se v budově CNN Prima News, co je zde náplní vaší práce?
LUKÁŠ: Oslovili mě ke spolupráci, protože otevřeli nový kanál a Prima musela podepsat určitý kodex s americkým CNN, do čehož spadá i dress code. Mám na starosti vyloženě kanál CNN Prima News, supervizuju make-up, vlasy a oblečení jednotlivých moderátorů. Jsem tu externě jako fashion consultant, na full time je tu kolega Honza Bán a děláme spolu kreativní věci v rámci objednávek stylingů, fittingů, speciálních projektů, focení a tak. Provoz jako takový během vysílání od pěti od rána až do půlnoci mají potom už na starosti kostyméři a kostymérky. Pracují se šatníkem, který my s Honzou naplníme.
Jaká jsou pravidla, kterými se při výběru outfitů pro moderátory CNN musíte řídit?
LUKÁŠ: Musíme brát v úvahu, o jaký typ moderace jde, jaký je to typ pořadu, jestli se například nejedná o volby, protože pak nemůžeme používat barvy, které jsou třeba ve znaku některé strany. Musí to být apolitické, musíme počítat s tím, že studio je nějak nasvícené, některé barvy ve výsledku vypadají jinak, nemohou tam být konkrétní vzory jako srdíčka nebo hvězdičky, protože by mohly něco symbolizovat. Byť jsem tady od toho, abychom to udělali jiné a práce by měla být kreativní, mám samozřejmě vytyčený určitý koridor, kterým musím jít.
Kde oblečení do moderátorských šatníků nejčastěji pořizujete?
LUKÁŠ: Je potřeba si říct, že český nákupní svět nám bohužel nestačí. Přestože jsme v Praze, tak obchody vůbec nemají to, co bychom potřebovali. Takže věci sháníme zejména na zahraničních e-shopech, což nám dodává volnost oblečení objednávat v několika velikostech. Jednou za měsíc sem do centrály přijde velká objednávka a sezveme si sem všechny moderátory, kterých se obměna šatníku týká – někdo přibere, někdo otěhotní, dostane jiný pořad, to se tady děje na denním pořádku a samozřejmě všechno musí být hotové co nejrychleji, takže si nedokážu moc představit, že bych čtyřikrát týdně letěl do Zary a tam se hrabal pouze v těch dvou, třech šatech, které už navíc má Nova nebo TV Barrandov nebo se objeví v deseti českých filmech. Je super, že vedení přistoupilo na tento model, protože není moc reálné vyběhnout do centra a něco sehnat.
Přemýšleli jste i o možnosti nechat moderátorům oblečení šít na míru?
LUKÁŠ: Někdy to děláme, ale opravdu minimálně, protože při objemu lidí a frekvenci pořadů, které tady jsou, je to finančně nákladné a není reálné každé šaty a oblek šít. Ale 90 % věcí, které nám přijdou z e-shopů, stejně musí krejčové upravit – změnit délku, zúžit a podobně. Něco jiného je, když jde o styling na focení, tam se to jednorázově sepne a není to vidět. Ale tady moderátoři chodí k plazmě, sedí na židli několik hodin, oblečení se může někde hnout. Máme reálné studio za několik milionů a nesedí se před zeleným pozadím, takže si můžeme dovolit spoustu nedokonalostí, které jsou i vítány, ale není úplně vítáno, aby se při zprávách moderátorka musela nonstop hlídat. Musí se věnovat své práci a ne myslet na to, jestli se jí někde něco posouvá, odkrývá nebo otevírá.
Oblečení od českých designérů se vám do vysílání zařadit nedaří?
LUKÁŠ: Někdy to jde, občas nám pošlou lookbook kolekce a třeba do pořadu Showtime, který je více lifestylový a uvolněný, můžeme některé modely použít, ale jde o to, že moderátorky často nemají velikosti modelek. Chodí sem do práce, chtějí se v outfitu cítit dobře, takže byť by se mi třeba na Ivě Kubelkové líbilo spoustu oversized modelů, které by zvládla vynést, protože výšku na ně má, ona se v nich necítí, protože nevidí svoji siluetu. Nechci ji oblékat do něčeho, v čem sice podle dalších patnácti lidí vypadá fantasticky, ale ona se v tom necítí. Už se nám stalo několikrát, že jsme i chtěli něco zařadit a měli jsme tu na výběr modely od českých návrhářů, ale oni kolekce dělají tak, aby zaujali v rámci fashion scény, my potřebujeme zlatou střední cestu. Takže často stejně padne kosa na kámen a nakonec je nejjednodušší ušít přímo to, co nám chybí.
Pracujete i jako osobní stylista, které osobnosti aktuálně patří mezi vaše klienty?
LUKÁŠ: Pravidelně spolupracuju s Hankou Vagnerovou, se kterou jsem se seznámil před dvěma lety v Karlových Varech, s Jankem Bartoškou, Danielou Peštovou, Terezou Maxovou, Monikou Bagárovou, to je taková stálá práce. Všichni už se myslím posunuli a umí se obléct i sami bez stylistického zásahu, ale jsou naučení, že když jde o nějakou větší akci a chtějí být opečovávaní, tak se ozvou s předstihem a dopadne to vždycky dobře, protože se jim vybere i něco ze zahraničí nebo se jim může něco ušít. Sestavuju i soukromé šatníky a často osobnosti nemají problém si koupit i extravagantnější věci, které mají v šatníku, aby měly klid, protože někdy třeba dva dny před akcí zjistí, že tam opravdu jdou, protože nemusí nikam letět, a chtějí mít ty looky už připravené a nevadí jim do nich investovat – muž má třeba čtyři, pět smokingů a žena třeba patnáctery šaty. Někdy se ale stává, že herci a herečky a další lidé, kteří jsou na obraze denně a už z podstaty své práce by měli vlastnit alespoň jeden černý smoking, v případě žen jedny koktejlky a jedny dlouhé černé šaty, které můžete vždycky ozvláštnit šperkem nebo doplňkem, tak to nemají, protože jim přijde zbytečné do toho investovat. Přijde mi to zvláštní, ale setkávám se s tím dost často.
Jak potom takovou situaci řeší? Půjčují si na poslední chvíli něco od vás?
LUKÁŠ: Než jim šaty půjčovat, je pro mě jednodušší se s danou osobností radši domluvit dopředu, ušít něco podle mého, ona šaty vynese a mně potom zůstanou na prezentaci nebo na sample fitting klientům, kteří nejsou veřejně známí. Často je ale odkážu na několik různých půjčoven po Praze, ať si něco půjčí tam – nejsem zakázkové krejčovství a nejsem půjčovna šatů. Spoustu českých hvězdiček si ale tohle myslí a čeká, že budu nadšený z toho, že mi vynesou šaty. Jenže čím luxusnější šaty jsou, tím víc se opotřebují, protože jsou z náchylnějšího materiálu, a potom to celé ani pro značku, ani pro návrháře není žádná výhra. V tomhle vždycky v rámci českého showbyznysu a fashion světa poznáte určité maloměšťáctví. Někteří lidi berou módu tak, že to není nic důležitého, přitom to potřebují. My se tím živíme, máme to vystudované, bereme to jako práci a ne jako nějakou zábavu, je to umění jako každé jiné, ať už architektura, nebo malířství. Někteří lidi se to ale nikdy nenaučí. Přitom já dokážu ušít šaty za 3900 korun a vypadají dobře, ale i tohle kolikrát lidem přijde za nadčasové šaty moc. Je ale věc názoru, co kdo chce, já mám radši v šatníku tři smokingy a otočím to, než abych pokaždé běžel do Zary a pak to tam ještě běžel vrátit a ještě tam střílel zpátky cedulky. (smích) U chlapa je to samozřejmě jednodušší, protože tam na black tie akce není moc co jiného vymýšlet. Ale někomu ten adrenalin večer nebo den před akcí stojí za to, aby ušetřil dva tisíce.
Často se u vašeho jména uvádí, že spolupracujete i s Monikou Babišovou. Trvá stále vaše spolupráce?
LUKÁŠ: Spolupráci jsme nikdy neukončili, ale aktuálně pro ni napřímo nic nedělám. Propojila nás její kamarádka, která dělá eventy a organizovala mi i dvě poslední přehlídky. Když Babišovi jeli v roce 2019 na korunovaci japonského císaře, tak jsem pro Moniku navrhnul šaty inspirované Japonskem. Byla to pro mě čest obléct premiérovu manželku na takovou událost.
Neřešil jste nějaké dilema ohledně svého politického přesvědčení?
LUKÁŠ: Ne, to ne, mně prostě imponovalo to, že může moje práce vyjet na takovou zahraniční událost. Znám spoustu lidí kolem ní, a co se týče politiky, to moc neřeším. Byl jsem volit, v prezidentské volbě jsem volil Petra Pavla a tím to pro mě končí. Neměl jsem problém obléct ani Andreje Babiše, když přišel v rámci Luxury Brand Management, kde jsem dlouho pracoval. Ale není to nic, co bych řešil. Já už jsem se dostal do fáze, kdy částku za zakázku oželím a budu klidně vstávat ve čtyři ráno, ale budu se těšit tam, kam vstávám, než abych to dělal pro peníze. To radši budu okusovat patníky. Dřív to bylo jinak, hnali jsme se za penězi, abychom si mohli koupit Balenciagu a kdovíco. Teď už mám radši volný víkend s rodinou, s přítelem, udělám práce míň, ale budu se na ni těšit.
Rozpracované skici kolekcí Lukáše Macháčka | Foto: archiv Lukáše Macháčka
Jakého módního nešvaru si u lidí nejčastěji všímáte?
LUKÁŠ: Obecně si myslím, že spoustu lidí nedbá na to, jaký mají pásek nebo boty. Fakt mě udivuje, v jakých špinavých nebo sešlapaných botách ženy i muži přijdou. Nahoře huj, dole fuj, nechci ani vědět, co mají za spodní prádlo nebo ponožky. O boty je potřeba se starat, mají třeba polámané špičky, přitom v dnešní době podle mě není problém sehnat i nekožené boty, které vypadají dobře, za pár korun. Zaměřil bych se určitě na detaily. A pak taky na to, že když je žena v nějakém postavení, tak by si neměla barvit vlasy doma. K tomu se mi přiznalo spoustu žen, ono to taky je dost vidět. Chápu, není to úplně levné zajít si na barvu, střih a foukanou. Chápu taky, že když mají ofinu, tak se musí chodit třeba jednou za čtrnáct dní, ale taky podle mě nepobírají málo peněz na to, aby nemohly dát pět tisíc za měsíc za kadeřníka, když jsou veřejně vidět. To samé tady v televizi, místo toho, aby si moderátor jednou za deset dní nechal oholit vousy, tak to radši nechá celé slít a má najednou opticky v obličeji o deset kilo víc. Oni to už potom berou jako takovou samozřejmost a nedochází jim, že když jedou z chaty, tak by se mohli oholit, když jdou v pondělí do práce. O to se tady snažím už třetím rokem, ale jde to dost pomalu.
