O NTK s Hippos Design

Radim Babák a Ondřej Tobola tvoří společně studio Hippos Design, které se podílelo na projektu Národní technické knihovny. O tomto projektu a knihovnách obecně řekli pár slov ve společném rozhovoru. Slavnostní otevření Národní technické knihovny se koná 9. 9. 2009

Rád bych se na začátku zeptal, co pro Vás znamenají veřejné knihovny?

Radim: Vzdělání, respekt z obrovského množství knih a stráveného času autorů, kteří je vytvořili, zvuk papírových kartiček ze signaturou při listování ve jmenném rejstříku, šepot návštěvníků, ztráta přehledu o čase, žízeň, která plynule přešla v hlad, radost, že jsem našel, co jsem hledal, zklamání, když jsem to nenašel…

Trávili jste v nich hodně času, když jste byli mladší, studenti?

Radim: Jako studenti jsme v nich nacházely obrovskou zásobárnu informací, ale přiznám se, že já jsem nepatřil mezi její pravidelné návštěvníky.

Ondřej: Já byl poctivější, chodil jsem často.

Proč si myslíte, že v dnešní době digitalizovaných informací jsou knihovny ještě zajímavé a důležité?

Radim: Pominu-li to, že si mohu vzít do rukou knihu, která může být unikátem jak obsahově tak materiálově, za kterou jsem cíleně jel třeba i z jiného města, dostanu se k neopakovatelné atmosféře, která v nich panuje, která je tvořena právě těmi knihami, návštěvníky, zaměstnanci.

Ondřej: Tento příběh nenahradí žádný vysokorychlostní internet s ještě výkonnějším počítačem supermoderního designu s  ještě větší informační databází.

Jak jste se k projektu NTK vlastně dostali?

Radim: K projektu jsme se dostali přes mého bratra Petra, který chodí s kamarády architekty občas hrávat na Ladronku tady v Praze fotbal a jeden z útočníků je Roman Brychta. Roman se svými kolegy z atelieru Projektil vyhráli soutěž na novou budovu NTK v Dejvicích a napadlo je pokusit se při řešení interiéru své již druhé knihovny / první byla knihovna v Hradci Králové / vytvořit mezioborový „NTK team“. Tento team by se společně podílel na výrazu hmoty budovy prorůstající z interiéru do exteriéru.

Ondřej: Team tvořil náš atelier Hippos, Petrovo grafické studio Laboratoř a výtvarné sdružení PAS, jejichž hlavní jádro tvoří Vít Havránek a Tomáš Vaněk. Každý měl na starost určitou část v projektu, všichni však společně komunikovali, diskutovali, vybírali, přesvědčovali - společně tvořili.

Jaký byl Váš úkol v tomto „NTK teamu“? Co bylo Vaším cílem?

Radim: Cílem tohoto teamu bylo vytvořit / až na pár výjimek / standardními technologiemi avšak netradičními postupy funkční budovu se všemi parametry knihovny současného světového formátu s příběhem a obsahem, který nebude jen formálním gestem.

Inspirovali jste se u řešení jiných knihoven, popřípadě jiných projektů?

Radim: Samozřejmě jsme se seznámili s několika knihovnami a institucemi jím podobných na světě, bohužel jen na stránkách knih a odborných časopisů. Inspirace byla především ve formě atmosféry, která ta či ona budova vyjadřovala, nechtěli jsme vytvořit jen krásný bezduchý trendy prostor.

Jaké technologie a jaké materiály jste při práci na NTK použili?

Radim: Pracovali jsme, jak jsme již zmiňovali, s materiály a technologiemi standardními. Ty jsme ale někdy použili jinak, než je běžné. Například kaučuková podlaha, většinou položena v pásech nebo čtvercích, kromě své funkce zobrazuje analogii opravdových tlaků budovy. To znamená, že se s ní pracovalo ve velkých nepravidelných valérech navazujících přesně na sebe. Samozřejmě to přineslo zvýšení pořizovacích nákladů díky nemalému prořezu materiálu a větší pracnosti. Výsledek se stal v podstatě uměleckým dílem vytvořeným „pouze“ vlastní fyzikou, chemií a matematikou.

Ondřej: Dále se zde pracovalo s Corianem, který nám umožnil vytvořit např. u pultů někdy až 11 metrů dlouhé monolitické bloky beze spár, nebo jiných potřebných dilatací, jak tomu díky rozměrovým omezením bývá u jiných materiálů.

Radim: Dalším materiálem nestandardně uchopeným jsou kabely elektra vedoucí viditelně po monolitických stropech. Kabely nejsou vedeny kolmo k sobě, jak se to „dělává“, ale běží diagonálně v liniích.Ty se různě kříží a svou kresbou vytváří na stropě krásný kontrast k amorfním tvarům na podlaze. Kromě výtvarného prvku, tím že kabely běžely ke svému cíly svou přirozeně nejkratší cestou, se ušetřily i nějaké ty běžné metry materiálu a tím i finance.

Rád bych se zeptal na onu zmiňovanou podlahu, která je díky své barevnosti nepřehlédnutelná. Jak vznikla myšlenka takto „oživit“ interiér?

Radim: Při jednom ze společných setkáních našeho atelieru Hippos s Romanem Brychtou jsme došli k řešení části barev všech vertikálních a horizontálních konstrukcí budovy. Nejprve jsme navrhovali jednolité barevné plochy v kontrastu k pohledovému betonu. Když se ale na stole objevil statický výpočet zatížení tlaků „předepjaté“ podlahy a na poslední straně složky byl tento tlak znázorněn graficky v barevných valérech, okamžitě bylo rozhodnuto.

Ondřej: Tento prvek následně odstartoval celý příběh měření, vážení, kótování atd., který se v budově technické knihovny kolem nachází. Pro zajímavost úvodní prezentace těchto valérů na podlaze byla v naprosto tlumených barvách, ty se postupně s dalšími konzultacemi přiostřovaly až do výsledných sytých barev.

Radim: Obávali jsme se, že příběh s tlaky nebude příliš pochopen a smázne se ze stolu dříve než vůbec začne. K naší radosti dostal koncept zelenou!

Objevili se během práce nějaké potíže? S jakými problémy jste se museli potýkat?

Ondřej: Samozřejmě problémy se vyskytují vždy a musí se řešit rychle v klidu a pokud možno, bez zbytečných komplikací. Pokud mohu hovořit konkrétně za náš atelier, nejnáročnější bylo přesvědčit klienta a následně investora pro některé méně tradiční řešení, které jsou v tomto segmentu typu architektury zaběhnuté.

Radim: Jednoduché to nebylo ani v doporučení vloženého mobiliáře, kde jsme vybírali ze sortimentu firmy Vitra. Tato firma je neustále v odborných i live-stylových médiích prezentovaná především jako designová záležitost. Že se za tím vším skrývá obrovská zkušenost, praktičnost, životnost, detail zpracování o kvalitním servisu firmy nemluvě, se tak trochu pozapomíná. Jsme rádi, že se námi doporučený sortiment firmy Vitra podařilo „alespoň“ prosadit do veřejné části budovy NTK.

Jak probíhala spolupráce s dalšími lidmi, kteří se na projektu NTK podíleli, mimo jiné s Vaším bratrem (Petrem Babákem), který pracoval na logu a vizuálním stylu NTK?

Radim: S Petrem je spolupráce vždy zábavná, se svojí Laboratoří grafického designu podpořil příběh budovy s velkou radostí. Na fasádě knihovny se objevily kóty výšky a obvodu budovy, okótovaný je i jeden z velkých akustických panelů v interiéru, na dveřích individuálních studoven se před každým číslem místnosti objevila zkratka IQ a další. Bude zajímavé pozorovat, jestli si studenti těchto prostor budou vybírat studovny s vyšším číslem IQ. Součástí jeho práce byl samozřejmě návrh informačního systému a celého grafického manuálu NTK. Hra se symboly, zkratkami, jednotkami a podobně pak pokračuje i tady. Dokonce se možná na záchodcích vedle piktogramů objeví informace o průměrné délce vykonávání potřeby žen i mužů… :-)

Diskutovaná je také výzdoba Dana Perjovschiho, jaký je Váš názor na ni?

Radim: Líbí se mi. Je to pokračování her s významy a zkratkami. To, že jsou kresby přímo na betonových konstrukcích, je právě „to jiné“, co se v budově neustále různě objevuje. Není to laserem nebo jinou hi-tec technologií vyřezané supermoderní dílo. Je to jen „obyčejná fixa“ s lepším pigmentem na surovém betonu. Je to hra s významy a kontrasty pro zasmání i k zamyšlení. Samozřejmě bude mít své příznivce i odpůrce.

Ondřej: Každá doba má své výrazové prostředky. Danovi kresby jsou dle mého názoru stylově i tematicky velmi „současné“.

Co považujete za úspěch v rámci projektu NTK?

Radim: Osobně považuji za úspěch to, že jsme se mohli s našim malým atelierem Hippos podílet při vzniku stavby takového významu a objemu, že jsem na tomto projektu mohl spolupracovat s lidmi, kteří jsou mi názorově i osobně blízcí. Máme radost z toho, že se nám společnými silami podařilo odhalit skrytý příběh budovy NTK a ukázat ho ve své přirozenosti.

Ondřej: Interiér budovy NTK se líbí i jeho uživateli tedy vedení NTK a doufám, že osloví i budoucí návštěvníky.

Čím pro Vás byla práce zajímavá? Překvapilo Vás něco? Co by jste k NTK ještě rádi řekli?

Radim: Samozřejmě jsme s projektem takového rozsahu nabyli kupu dalších zkušeností v oboru i mimo něho. Za velmi důležité také považuji existenci firem, které dokážou překročit svůj práh každodenní rutiny a v projektu nás svým dílem podpořili.

Ondřej: Setkali jsme se i s negativními přístupy a reakcemi v různých částech projektu. Bylo důležité vypořádat se s nimi pokud možno k oboustranné spokojenosti, i když to někdy nebylo vůbec lehké.

Na závěr, jaké jsou další projekty, kterými se v současné době zabýváte?

Radim: Momentálně pracujeme na projektu redesignu interiérů informačních center v Ostravě. Připravujeme dvě výstavy do Brna a Prahy, pracuje se na finálních částech rodinného domu v Humpolci, připravuje se projekt interiéru v Peci pod Sněžkou a návrh rodinného domu do Červených Peček.

Ondřej: Z designu toho momentálně moc nevytváříme, snad jen dvě expozice na budoucí Designblok 2009. Jedna bude zaměřena na módu druhá na prezentaci šperků. Takže vlastně opět architektura…

Děkuji za rozhovor