Co tě přivedlo k nápadu vytvořit knihu pro dospívající dívky „Linda má Emmu“?
EMMA: Mám o devět let mladší sestru Lindu, která se mě začala stále častěji ptát na intimnosti ohledně jejího dospívání. Vždy jsme k sobě měly blízko, naše rozhovory tak byly naprosto nenucené a přirozené. Odpovídala jsem jí uměřeně jejímu věku a věřila své intuici. Když přišly otázky ohledně prsou, menstruace či holení, začala jsem jí postupně vysvětlovat fyziologické procesy, kterými tělo během dospívání prochází. Nechtěla jsem, aby se bála, že je s jejím tělem něco v nepořádku. Otevřeně jsem se jí snažila vše vysvětlit a odpovědět na každé její „proč?“ s tím, že u každého to může být trochu jinak. A někde mezi všemi těmi otázkami se zrodil nápad sdílet naše povídání i s dalšími dívkami a jejich rodiči.
Proč jsou některá témata stále tabu? | Zdroj: Emma Folprechtová
V knize otevíráš hodně intimní témata, jako jsou změna postavy, růst prsou či menstruace. Mají dnes dospívající dívky dostatek informací?
EMMA: Myslím si, že je to hodně individuální. Já osobně jsem měla velkou podporu a informace od své maminky, která se mnou o všem mluvila. Ale vzpomínám si, že na základní škole mě překvapil způsob osvěty o menstruaci. Během hodiny fyziky k nám do třídy přišly lektorky, vybraly si jen dívky a odvedly nás stranou. Poté nám rozdaly vložky a vysvětlily, co je to menstruace. Už samotný způsob komunikace, kdy se o menstruaci dozvídají jen dívky, někde potichu a stranou, navozuje pocit, že se jedná o něco špatného a špinavého.
Co si myslíš, že by ti tehdy pomohlo?
EMMA: Ze všeho nejvíce mi asi chyběly praktické informace jak a co použít. Když s námi o menstruaci mluvily ve škole, tak většina z nás holek již menstruovala. Pro mě osobně byly nejtěžší právě ty začátky, kdy jsem moc nevěděla co a jak a bylo mi zle. Myslím si, že skoro každá máme z tohoto období nějaký nepříjemný zážitek, který si s sebou neseme mnohdy celý život. Pokud by se menstruace tolik netabuizovala, dalo by se těmto negativním zkušenostem předejít. „Linda má Emmu” je takovým prvním intimním průvodcem pro dívky. Chtěla jsem, aby dívky byly nejen na menstruaci, ale i na vše, co s sebou dospívání nese, připravené a radovaly se z toho, že jejich tělo funguje.
Knihu jsi nejen sama napsala a ilustrovala, ale i graficky zpracovala. Měla jsi od začátku jasnou představu?
EMMA: Ano, měla. I když často jsem si v hlavě něco vizualizovala, přenesla na papír a nebylo to úplně ono, ale to k tomu patří. Od začátku jsem měla jasno ohledně výběru oponentky Jany Vahalíkové, která přispěla svou profesionalitou. Také byl jasný formát – mým cílem bylo, aby se kniha vešla do kapsy či si ji dívky mohly číst pod peřinou. Dále jsem nechtěla, aby v knize byly jen ilustrace, proto jsem ji ve spolupráci s mou nejlepší kamarádkou fotografkou Klárou Kudláčkovou doplnila i o duplexové fotografie. A červená s růžovou pak patří mezi mé oblíbené barevné kombinace. Takže barevnost byla také dána hned. Na rozdíl od samotného textu, který pro mě byl velkou výzvou.
Na to se tě musím zeptat. Jak se stane, že studentka grafiky knihu nejen navrhne, ale i napíše?
EMMA: Přála jsem si školu zakončit větším projektem a ženská témata mě vždy zajímala. Abych knihu dopsala, musela jsem před jejím odevzdáním odjet a soustředit se právě jen na psaní.
Vedle otázek od Lindy jsem se hodně ptala i kamarádek, jak to měly ony. V knize jsem chtěla ukázat, že i když moje tělo zrovna nevypadá jako tělo mé kamarádky, tak není důvod si myslet, že je se mnou něco špatně a nemít se ráda. Materiálu jsem měla hodně, ale tápala jsem, jakou formu zvolit. Nasměrovala mě kamarádka a publicistka Anna Basiková, která mi pomohla i s editací knihy. Kniha je psána kombinací spisovné a hovorové češtiny s anglicismy, tak, jak jsme spolu s Lindou mluvily. Myslím, že se mi podařilo zachytit naše rozhovory v jejich autentičnosti, porozumění i hravosti.
Neobvyklým a hodně minimalistickým dojmem působí hvězdička z obálky tvé knihy. Co se za ní skrývá?
EMMA: Informace s hvězdičkou nám termíny většinou drobným písmem vysvětlují a tady je to přesně naopak. Hvězdička v sobě skrývá celý název knihy, který je uveden drobným písmem na zadní straně. Možná má kniha jednoduchý vzhled, ale poodkrývá komplikované období dospívání. Zároveň se dívky nemusí stydět knihu kdekoliv číst, protože nikdo hned nepozná, o čem si vlastně čtou.
Co tě přivedlo k designu a jak nám může design pomoci hovořit o citlivějších tématech?
EMMA: Vyrůstala jsem v kreativním prostředí. Moje máma je grafička a můj táta architekt. Máma mě s sebou od dětství brávala na schůzky s klienty i do tiskáren a mně se líbil její styl života, jak lehce dokázala prolínat péči o nás děti se svou prací. Práce grafika není a nikdy nebude monotónní.
Věřím, že kvalitní grafické zpracování dokáže odlehčit složitější témata, ale i přilákat a udržet pozornost. V mé knize není nikde dvoustránka textu, vždy jde o kombinaci textu s fotografií či ilustrací. Děti jsou dnes hodně roztěkané z internetu a Instagramu, kde na ně pořád něco bliká. Tímto grafickým zpracováním se snažím udržet jejich pozornost.
Tvá kniha je určena dívkám. Myslíš si, že i chlapci by měli vědět o změnách, kterými dívky procházejí?
EMMA: Určitě. Pokud i s kluky nebudeme mluvit o tom, co se během dospívání děje s dívčím tělem, jak chceme, aby nám pak rozuměli a aby později byli schopni poradit svým dcerám? Můj jediný rozhovor s mým tátou o menstruaci byl: „Tak jsem slyšel, že už je z tebe ženská.“
Zásadní pro mne také byl odborný dohled mého vedoucího pedagoga Bohumila Vašáka, který o těchto tématech neměl sebemenší problém mluvit. Když jsem svoji práci obhajovala, více než polovina přítomných byli muži a překvapil mě jejich zájem. Jeden z přísedících za mnou dokonce přišel a řekl mi, že má doma pětiletou dceru a že díky mé knize bude vědět, jak k ní v dospívání přistupovat. Potěšilo mě to a věřím, že se tak v budoucnosti vyhneme zbytečnému nedorozumění a nepochopení.
Koupíme si tvoji knihu brzy v knihkupectvích?
EMMA: Ráda bych a už jsem i v jednání s několika nakladatelstvími. Na trhu je nedostatek knih pro dospívající dívky a některé z těch dostupných dívky spíše straší, než aby jim byly podporou a motivovaly je mít se rády. Mým snem je knihu dostat k co nejvíce dívkám.
