Před měsícem byla v Centru architektury a městského plánování (CAMP) vyhlášena soutěž Nejkrásnější české knihy roku, o jejíchž výhercích rozhoduje každoročně porota složená z výtvarníků, grafických designérů, teoretiků umění a polygrafů. S Xénií Hoffmeisterovou, jednou ze členek výtvarné komise, jsme se bavili o největších mezerách českého knižního designu, korelací mezi kvalitní obálkou a nosným obsahem nebo o tom, čeho by v tomto odvětví chtěla do budoucna vidět více.
Jak hodnotíte obecně letošní přihlášené práce? Ředitel Muzea literatury Zdeněk Freisleben uvedl, že „mezi pozitivní překvapení patří neustále se zvyšující kvalita studentských prací“. Máte stejný pocit? Čím si to případně vysvětlujete?
XÉNIA: Myslím, že se moc nelišily od minulého roku, akorát jsem měla dojem, že autorských knih bylo více. Zlepšuje se úroveň studentských prací, patřily mezi zábavnější část. Je tam samozřejmě cítit svobodu, která ovšem vychází z určité nezkušenosti. Je to vidět na netradičních formátech, nejsou svázané praktickými stránkami výroby. Je v nich hravost, musíme věřit, že z nich nevyprchá.
Chybějící finanční podpora
Naopak kategorii učebnic hodnotila předsedkyně výtvarné komise Markéta Žáčková jako nejhorší z hlediska počtu i kvality přihlášených prací. Jak by se podle vás dala tato situace změnit?
XÉNIA: Stav knih určený ke vzdělávání mládeže je doslova tristní, jsou nudné, nezajímavé, výtvarně nenápadité. Mám pocit, že se v tom odráží podfinancovaný stav školství a vzdělávání, a přitom to je kategorie, kterou by měl stát podporovat co nejvýrazněji. Nejsem zastánce grantů jako takových, myslím, že na spoustu aktivit si lidé na výtvarné scéně mají vydělat sami, ale právě učebnice a vzdělávací publikace si rozhodně finanční podporu zaslouží a měly by mít co nejvyšší kvalitu. Zaujmout mládež, která je permanentně s mobilem v ruce, je pro tvůrce velká výzva.
V jakém odvětví knižní produkce podle vás dobrý design nejvíce chybí? Kde byste vy osobně, jako čtenářka, ráda viděla posun k lepšímu?
XÉNIA: Myslím, že se moje výhrada netýká grafického designu, spíše ilustrací. Měli jsme vždy úžasnou úroveň dětské knihy a ilustrace, dnes mi chybí velké umělecké osobnosti, které by se ilustrací zabývaly. Obávám se, že je to stejný problém – slabá finanční podpora a malý trh. Ráda kupuji pro děti francouzské, anglické a polské knížky, samozřejmě jejich trh je obrovský, ale u nás přeci před rokem 1989 dětské knížky vycházely ve velkých, mnohatisícových nákladech.
Shodou okolností jsem na jaře v Palermu viděla přehlídku dětské knihy, zcela mě ohromila rozmanitostí a vysokou úrovní ilustrace. Zasteskla jsem si po dobách, kdy se potkaly v knihkupectví Hoffmannův Myší král ilustrovaný Albínem Brunovským a Nevyplazuj jazyk na lva od Daniela Heviera s ilustracemi Květy Pacovské – tak rozdílný přístup v pojetí ilustrace pozitivně ovlivňoval celou generaci a právě tyto velké kontrasty v přístupu k tvorbě mi dnes trochu schází.
Důraz na nadčasovost
Jak těžké je dojít v početné skupině porotců ke shodě v otázce, které knihy si každoročně odnesou ocenění?
XÉNIA: Je až překvapivé, že i v případě, kdy jsme byli generačně a profesně vzdálení, jsme většinou postupným výběrem dospěli ke stejným závěrům. Byly nějaké rozdílné pohledy, ale šlo se dohodnout. Já osobně jsem byla nespokojená při nominaci uměleckých publikací, tam jsem měla rozdílný názor. S manželem máme poměrně rozsáhlou knihovnu uměleckých publikací mapující 20. století, myslím si, že především v případě monografií jde hlavně o dílo výtvarníka, o kterém ta kniha je, než o prezentaci grafika, jež podléhá soudobým trendům. Pohledem do knihovny nezestárly ty publikace, kde byl zvolený pokorný přístup grafika.
Jaké knihy kromě těch, které si odnesly první místo, podle vás stojí ještě za zmínku a proč?
XÉNIA: Já osobně jsem byla v zásadě spokojena i s nominacemi, snažili jsme se nic kvalitního nepřehlédnout.
Jdou nějak více generalizovat současné trendy v knižním designu?
XÉNIA: Samozřejmě počítačová grafika ovlivnila první dekády 21. století, ale ne vždy ku prospěchu věci. Často se setkáváme se zbytečnou exhibicí dovedností. Vadí mi nečitelnost, nepřehlednost a zmnožování informací.
Jak si na tom v těchto otázkách stojíme v porovnání se zahraničím?
XÉNIA: V porovnání se světem určitě obstojíme, ale netvrdím, že nemáme rezervy.
Proč je podle vás důležitý kvalitní knižní design?
XÉNIA: Kvalitní design ovlivňuje celý náš život od prvních dotyků dítěte s leporelem až po Bibli. Jsme ovlivňováni hmatem, vůní, typem písma a láska ke knize vzniká souhrnem všech faktorů. Většina z nás si vzpomene na milovanou knihu a vybaví si ji vcelku včetně polámaných oslích uší.
Čeho byste do budoucna v knižním designu chtěla vidět více?
XÉNIA: Vracím se k předešlé otázce, chybí mi účast špičkových výtvarníků ve sféře knižní ilustrace, nevím, či zánik ilustrované beletrie je způsobený dobou, nebo jen omezenými financemi. Vidím, jak se starší ilustrované romány stávají předmětem sběratelské vášně (například ilustrace dobrodružných románu od Zdeňka Buriana či díla pro děti a mládež od Vojtěcha Preissiga, Jiřího Trnky nebo Kamila Lhotáka).
Krása i kvalita
Zajímalo by mě, zda podle vás existuje korelace mezi kvalitním obsahem a kvalitní obálkou.
XÉNIA: Skvělý obsah vždy vybudí u ostatních spoluautorů větší zaujetí a platí to i naopak.
Není někdy třeba riziko, že velmi dobrý design prodá banální knihu, brak, a slouží tak trochu něčemu nekvalitnímu?
XÉNIA: Jistě, vše se dá dokonale zabalit a dobře prodat, i když obsah pokulhává, to je choroba naší doby.
Koupila jste si vy sama knížku jen kvůli krásnému designu a nikdy ji pak neotevřela?
XÉNIA: Nenakupuji knížky podle obalu, ale stalo se mi, že jsem koupila knihu výtvarníka Damiena Hirsta Cherry blossom, kniha byla v igelitovém obale, vzhledem k ceně chráněná. Doma jsem zjistila, že celých 400 stran jsou reprodukce víceméně toho samého záběru na kvetoucí strom. Nepotěšilo mě to – čtyřsetstránková exhibice v úchvatném textilním obale.
