Nový ambiciózní projekt se nemůže vyvíjet bez emocí, říká hlavní kurátorka čerstvě otevřené Kunsthalle, která přišla do Prahy z Francie po revoluci

Christelle Havranek, hlavní kurátorka Kunsthalle. | Foto: Vojtěch Veškrna / Pohled do výstavy Kinetismus | Foto: Vojtěch Veškrna Christelle Havranek, hlavní kurátorka Kunsthalle. | Foto: Vojtěch Veškrna / Pohled do výstavy Kinetismus | Foto: Vojtěch Veškrna

Po pádu železné opony se vydala prozkoumat neznámé území bývalého východního bloku. V Praze ji fascinovala kubistická architektura, a tak se rozhodla tady zůstat a zkoumat společnou řeč francouzské a české kultury. Historička umění Christelle Havranek nyní působí jako hlavní kurátorka vznikající Kunsthalle. O tom, co ji do Česka přitáhlo a jaký program připravuje pro novou uměleckou instituci, jsme si povídali v téměř dokončené rekonstrukci Zengerovy trafostanice.

Christelle Havranek působila dlouhá léta ve Francouzském institutu v Praze. Nyní bude z pozice hlavní kurátorky spravovat a vytvářet výstavní program Kunsthalle ve spolupráci s českými, ale i se zahraničními umělci i institucemi. Že se za neoklasicistní fasádou Zengerovy trafostanice budou dít zajímavé věci, nás přesvědčila v příjemném rozhovoru, kde nás kromě bezpočtu knih obklopovaly také trámy krovu historické budovy, kam se již přesídlilo vedení Kunsthalle.

Pocházíte z Francie, kde jste studovala dějiny umění, kritiku a správu sbírek. Do Prahy jste se přistěhovala v polovině 90. let, abyste zde studovala českou kubistickou architekturu. Proč právě tu, co vás na ní zaujalo?

CHRISTELLE: Nejdřív musím říct, že jsem do Prahy nepřijela kvůli kubistické architektuře. V počátku to byla zvědavost objevit zemi, která byla kvůli studené válce dlouhá léta nepřístupná. Stejně jako mnoho lidí ze západní Evropy, byla jsem i já zvědavá, co se děje na „východě“. To byl ten první impuls.

Rekonstruovaný interiér budovy bývalé Zengerovy trafostanice, současný prostor Kunsthalle. Ještě před pár týdny rozestavěná Kunsthalle je nyní již dokončena a vítá první návštěvníky. | Foto: Filip ŠlapalRekonstruovaný interiér budovy bývalé Zengerovy trafostanice, současný prostor Kunsthalle. Ještě před pár týdny rozestavěná Kunsthalle je nyní již dokončena a vítá první návštěvníky. | Foto: Filip Šlapal

Rozhodla jsem se nějakou dobu žít v Praze a teprve tady jsem se seznámila s kubistickou architekturou. Byla jsem studentkou univerzity v Rennes a pak také v Lille. Domluvila jsem se s vedoucí mé katedry, že budu dělat výzkum na místě, tedy v Praze. Když budu naprosto upřímná – zkrátka jsem si našla důvod zůstat v Praze – a tím důvodem byla právě kubistická architektura.

V Česku je kubistická architektura velkým fenoménem, který se neobjevuje v jiných zemích.

CHRISTELLE: Přesně tak. Jako studentku mě zajímalo téma, které propojuje Francii a Českou republiku. Když jsem to prezentovala svým profesorům, velice rádi to přijali. Tehdy to nebylo moc známé téma (a vlastně není moc známé dodnes). Přišlo mi zajímavé, že architekti ve střední Evropě uplatnili principy Braqua a Picassa v architektuře. Pokusili se ten styl pochopit napříč všemi disciplínami.

První výstava čerstvě otevřené Kunsthalle | Foto: Vojtěch VeškrnaPrvní výstava čerstvě otevřené Kunsthalle | Foto: Vojtěch Veškrna

Pro mě mají dějiny umění také politický kontext. Je to oblast, která se zajímá nejen o estetiku, ale také o sociologické a politické otázky, jež jsou řešeny prostřednictvím objektů nebo staveb. Jedna z interpretací kubistické architektury je, že byla v podstatě emancipačním fenoménem. Byla to cesta k osamostatnění Československa a Francie byla neutrálním vzorem pro české autory, kteří se chtěli vymezit vůči dominantní škole Otty Wagnera.

To je pravda, čeští umělci té doby měli bohaté styky s francouzským prostředím, kterými se jistě (mimo jiné) vymezovali vůči rakousko-uherskému císařství. 

CHRISTELLE: Ano. Když jsem jela poprvé do Prahy, netušila jsem, že vazby s Francií byly tak silné, především v meziválečném období. Myslela jsem, že je tady mnohem vzdálenější kultura, ale ve skutečnosti je ta historie mnohem propojenější. Chtěla jsem pak skrze své působení ve Francouzském institutu znovu obnovit propojení scén, které se oddálily poválečnou politikou.

Instalace Shadow 2 umělkyně Shiply Gupty je součástí první výstavy Kunsthalle.  | Zdroj: KunsthalleInstalace Shadow 2 umělkyně Shiply Gupty je součástí první výstavy Kunsthalle. | Zdroj: Kunsthalle

Estetiky globálního světa

Jak nahlížíte na současnou českou uměleckou scénu v mezinárodním kontextu?

CHRISTELLE: Žijeme v globálním světě, takže je velmi těžké najít některá specifika české scény. Řekla bych, že je méně viditelná než jiné, více podporované scény. S tím hodně souvisí, jak v dané zemi funguje státní a filantropická podpora umění.

Christelle Havranek, hlavní kurátorka Kunsthalle | Foto: Vojtěch VeškrnaChristelle Havranek, hlavní kurátorka Kunsthalle | Foto: Vojtěch Veškrna

Řekla bych, že to, co vidíme mimo zemi (Českou republiku), není reprezentativním příkladem toho, co se odehrává uvnitř. Například Francouzi mají s českým prostředím spojenou fotografii, často si myslí, že je to země fotografů. Není to samozřejmě úplně scestné, ale existuje zde mnohem více než jména typu Josef Sudek nebo Josef Koudelka.

Co se týče současné tvorby, tak myslím, že větší potenciál uplatnit se v mezinárodním kontextu mají ti umělci, kteří sledují trend post surrealismu a absurdity. Asociativně to můžeme spojit s minulostí a s osobnostmi jako Jan Švankmajer nebo Toyen. Lidé ze zahraničí pak hledají to, co už tak trochu znají, a méně se soustředí na nové projevy současné scény, která je mnohem širší a komplexnější. To samé ale platí třeba i pro Francii, kterou nějakým způsobem vnímají v Americe, což ale nesouvisí přímo s tím, co se tam reálně děje. Vždy máme trochu zkreslený pohled na věci.

Jeffery Shaw, Legible City | Zdroj: KunsthalleJeffery Shaw, Legible City | Zdroj: Kunsthalle

Společenská traumata

Vidíte nějaké společné rysy mezi českým a francouzským kulturním prostředím?

CHRISTELLE: Jak jsem říkala, témata jsou v globalizovaném světě víceméně všude stejná. Umělci řeší genderové otázky, ekologickou krizi, minoritní problematiky – všeobecně to, co jsme zažili v období industrializace, tzn. ovládání lidí, koncept moci atd. Tady v Česku je samozřejmě jiný historický kontext, proto jsou i ta témata vnímaná trochu jinou perspektivou. Například Kader Attia, současný francouzský umělec původem z Alžírska, který bude také hlavním kurátorem Berlínského Bienále, se zabývá postkoloniální situací ve Francii. Trauma spojené s kolonizací je ve francouzské společnosti velmi silné. V Česku je těžší reflektovat takové téma a mít relevantní pohled na věc, protože to je trochu „cizí problém“.

Tady jsou zase jiná traumata...

CHRISTELLE: Jsou tu jiná traumata, která jsou možná více spojená s minulým režimem, ale také se současností. Například umělkyně Eva Koťátková ve své tvorbě řeší spíš institucionální pokus o normalizaci člověka, který je spojený s bývalým režimem, ačkoliv i v současné společnosti je netolerance velmi silná. Myslím, že v Česku se neřeší etnicity, ale spíš sociální třídy.

Pohled do výstavy Kinetismus | Foto: Lukáš MasnerPohled do výstavy Kinetismus | Foto: Lukáš Masner

Každopádně to, co mají obě strany společné, je téma moci – jak dominantní skupiny lidí (ať to jsou genderové, etnické, nebo sociální) dlouhodobě potlačují různé vrstvy naší společnosti. Tedy základ je stejný, ale projevuje se podle historie dané země.

Vizionář Pešánek

V minulých dnech otevřela s napětím očekávaná pražská Kunsthalle ve zrekonstruované budově bývalé Zengerovy trafostanice. Na co se návštěvníci mohou uvnitř těšit?

CHRISTELLE: Obecně je náš program koncipován tak, že vždy budou paralelně probíhat dvě výstavy, které se často budou doplňovat – jedna více zaměřená na místní kontext a druhá více mezinárodní. 

Úvodní dvě výstavy se budou dotýkat tématu elektřiny. Chceme tak odkázat k původní funkci budovy a její historii spojené s uměním a vědou. První z nich je mezioborový projekt nazvaný Kinetismus: 100 let elektřiny v umění. Slovo kinetismus je titul vizionářského textu publikovaného v roce 1941 Zdeňkem Pešánkem, který je odborníky považován za jednoho z nejvíce vizionářských umělců 20. století. Kniha je dodnes pouze v češtině, ale my jsme ji nechali poprvé přeložit do angličtiny. Výstava tedy zkoumá, jak elektřina proměnila uměleckou tvorbu od počátku 20. století až do současnosti, mapuje vývoj umění od kinematografie přes kinetické umění, kybernetické umění až k počítačovému umění a umělé inteligenci. Na tomto projektu pracujeme několik let a koncipovali jsme ho pod vedením uznávaného teoretika Petr Weibla, ředitele ZKM Karlsruhe (Centrum pro umění a média – pozn.red.). Zhruba 100 děl představí ikonické práce od Marcela Duchampa, Man Raye, Steiny a Woodyho Vašulkových, imerzivní a interaktivní instalace od Christiny Kubisch, Williama Kentridge a mnoha dalších. Mezi českými umělci budou osobnosti jako Adéla Matasová, Kateřina Vincourová, Milan Guštar, Michal Bělický a Kamila B. Richter. A na jaře zveřejníme nový projekt od Krištofa Kintery, který připravoval pro výstavu Kinetismus.

László Moholy-Nagy, Lightplay | Zdroj: KunsthalleLászló Moholy-Nagy, Lightplay | Zdroj: Kunsthalle

Pohled do výstavy Kinetismus v pražské Kunsthalle | Foto: Lukáš MasnerPohled do výstavy Kinetismus v pražské Kunsthalle | Foto: Lukáš Masner

Projekt Kinetismus: 100 let elektřiny v umění bude prezentovat všechny aspekty, které chceme uplatnit v rámci našeho programu – propojení mezinárodní a lokální scény, moderního a současného umění a taky různých generací a disciplín.

Druhá výstava je menší a více didaktická. Její název je Zengerova trafostanice: Elektřina ve městě, elektřina v architektuře. Pojednává o vzniku budovy bývalé Zengerovy trafostanice v kontextu meziválečného období, kdy Praha prožila, jako mnoho evropských měst, intenzivní modernizaci a masivní elektrifikaci. Kurátorkou toho projektu je historička umění Vendula Hnídková. 

Architektura kamufláže

Architektonický projekt Kunsthalle byl veřejností sledován často s emocemi. Oslavován i kritizován byl vznik nové soukromé instituce současného umění stejně tak, jako zaznívala kritika ohledně stavebních zásahů do původní struktury stavby. Jak myslíte, že lidé vnímají Kunsthalle teď, těsně po jejím otevření?

CHRISTELLE: Řekla bych, že žádný nový ambiciózní projekt se nemůže vyvíjet bez emocí. Já to chápu, je legitimní klást otázky a je na nás teď dokázat, že je to projekt relevantní a že stálo za to ten prostor transformovat tak, aby splňoval výstavní standardy ve světě. Současné umění vyžaduje větší prostory a složitější technologie. Chceme například pracovat i s umělci, kteří zkoumají umělou inteligenci a nové technologie a musíme se tomu přizpůsobit. Doufáme, že až návštěvníci uvidí interiér, který je podle mě vynikající práce architektů ze studia Schindler-Seko, pochopí, že takhle to mělo být.

Historická fotografie budovy Zengerovy trafostanice | Zdroj: KunsthalleHistorická fotografie budovy Zengerovy trafostanice | Zdroj: Kunsthalle

Současný stav budovy Zengerovy trafostanice, v níž je umístěna Kunsthalle. | Foto: Petra HajskáSoučasný stav budovy Zengerovy trafostanice, v níž je umístěna Kunsthalle. | Foto: Petra Hajská

Navíc ta budova je od samého počátku tak trochu kamufláž. Její fasáda neodpovídala funkci bývalé trafostanice. Měla funkcionalistický půdorys, ale protože se nacházela v historické chráněné zóně v centru Prahy, tak se architektům zakázalo použít fasádu, která by byla avantgardní. Třeba Edisonka, která byla postavena trošičku dřív u Jeruzalémské ulice, má čistý funkcionalistický vzhled. 

Myslím, že celý ten konflikt, jestli můžeme, nebo nesmíme transformovat tu budovu, není úplně na místě, protože od začátku je v tom nějaký rozpor mezi tím, co ta budova má za funkci a jak vypadá zvenku. 

Pohled do výstavy Kinetismus | Foto: Lukáš MasnerPohled do výstavy Kinetismus | Foto: Lukáš Masner

To je pravda, zároveň ale ta neoklasicistní fasáda Zengerovy trafostanice měla nést Pešánkovy avantgardní světelné plastiky, což mi připadá jako zajímavý moment. Ukazuje to na nějakou ambici výtvarnosti i práce s prostorem.

CHRISTELLE: Taky se divím, jak projekt typu „Sto let elektřiny“ (což by název těch Pešánkových světelných kinetických plastik s neonem poprvé použitém v umění) mohl vůbec projít. Bylo to dané tím, že jeho strýc byl ředitel pražských Elektrických podniků, takže ta rodinná vazba mu umožnila vyhrát soutěž. My máme plány z dob, kdy stavbu navrhoval architekt Vilém Kvasnička, který na její fasádu plánoval umístit alegorie žen nesoucích atributy elektřiny. Takže ze začátku to mělo být hodně klasické. 

Detail klasicistní fasády Kunsthalle | Foto: Lukáš MasnerDetail klasicistní fasády Kunsthalle | Foto: Lukáš Masner

Instalace Christiny Kubisch na výstavě Kinetismus v nově otevřené Kunsthalle Praha | Foto: Lukáš MasnerInstalace Christiny Kubisch na výstavě Kinetismus v nově otevřené Kunsthalle Praha | Foto: Lukáš Masner

Nebát se umění

Kunsthalle má, dle slov svých zakladatelů manželů Pudilových, ambici být „živý prostor pro umění“. Co si pod tímto pojmem můžeme představit?

CHRISTELLE: Je to prostor, kde se mohou setkávat různé přístupy a komunity. Je to prostor, kde divák není pasivní. To je velmi důležité, protože muzeální prostředí je pořád velmi asociované s elitářstvím. My chceme umožnit každému vstoupit do Kunsthalle bez strachu. Doufáme, že naším programem budeme přitahovat různé kategorie lidí, kteří možná dodnes neměli odvahu nebo zájem vstoupit do galerie.

To živé je o tom, aby se nikdo nebál. Je samozřejmě na nás umět jít za lidmi a prezentovat různé formáty, umožnit vstup zdarma pro spoustu lidí a nechat je vstoupit do procesu tvorby. Ale to jsou jen slova. Já raději méně mluvím a víc pracuji. Lepší je pracovat a pak okomentovat to, co jsme dokázali. Doufám, že se za pár let potkáme a že vám řeknu – tohle fungovalo, tohle možná méně.

Refik Anadol, Infinity room | Zdroj: KunsthalleRefik Anadol, Infinity room | Zdroj: Kunsthalle

Máte čistý stůl a spoustu možností, jak s tím pracovat a jak do toho prostředí vstoupit.

CHRISTELLE: A s tím spojená očekávání, kdy může vzniknout i zklamání. Takže proto radši řeknu méně a pokusím se to udělat co nejlépe, co nejpřístupněji. 

Myslet emotivně

Jaká témata bude chtít váš kurátorský program obsáhnout?

CHRISTELLE: Jsou tři důležité linie. Jedna zastupuje tematické výstavy, kde se budeme soustředit na jedno období, jednu scénu, která není dostatečně probádaná, nebo se pokusíme přinést nový pohled na věc. Bude to vždy kolektivní projekt, často ve spolupráci s jinou institucí, pokud možno z ciziny, ale ne nutně. Druhým okruhem jsou projekty soustředěné na umělecký výzkum. Umělci jsou také vázaní ekonomikou a často nemají možnost tvořit a produkovat nová díla. V rámci site-specific projektů bychom jim chtěli umožnit vytvořit nová díla. Třetí linií je sbírání. Chtěli bychom prezentovat různé přístupy ke sběratelství. Ukázat, že neexistuje jen jeden typ sběratele, že jsme všichni v podstatě sběratelé a skrz nějaké sbírky, které budeme prezentovat ve třetím patře, se dostat do způsobu myšlení člověka-sběratele. 

To jsou tři hlavní roviny, ale budou i další. Nejsme tematicky nebo geograficky či časově omezení. Máme velký rozptyl, je pro nás důležité se vrátit do nedávné minulosti, vidět kontinuitu mezi tím, co se stalo před sto lety a dnes.

Marcel Duchamp, Rotoreliéf | Zdroj: KunsthalleMarcel Duchamp, Rotoreliéf | Zdroj: Kunsthalle

Je fajn se nebát a myslet emotivně. Není to o tom, že musíme mít rádi umění – nemusíme. Nemusí se nám líbit všechny hudební projevy, ale víme, že je to hudba, ať už industriální, nebo klasická, něco v nás rezonuje a něco zase ne. Záleží na tom, jací jsme a jak vnímáme svět. Kdybychom dokázali říct: každý může mít svůj názor a vůbec to není problém, tak už bychom udělali velký krok. V dnešní době, kdy se společnost čím dál tím víc polarizuje, je nutné to podporovat, myslím si, že naše role může být právě v této podpoře.

Článek vznikl v rámci placené spolupráce.

Související

Trafostanice naladěná na umění. V Praze finišují přípravy na otevření Kunsthalle v revitalizované budově z roku 1929
Interiér a architektura

Trafostanice naladěná na umění. V Praze finišují přípravy na otevření Kunsthalle v revitalizované budově z roku 1929

Nikol Galé - 5. 8. 2021

job shop
Přerov lab
výstava czd
SHOP Snoubení