Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek

Nová naděje pro chátrající továrny. Liberecký architekt se snaží vrátit zdevastovaným industriálním stavbám lesk a smysl

Jako severočeský rodák vyrůstající v industriálním prostředí si k tovární architektuře vybudoval silný vztah a s velkým citem pro původní tvář budov se věnuje jejich konverzi. Ač v počátcích své tvorby architekt Filip Horatschke neplánoval specializaci v oblasti industriálních staveb, dnes má ve svém portfoliu takových projektů hned několik a investoři se na něj s podobnými zakázkami s důvěrou obracejí.

Uvědomělý investor

Architekt, pedagog v ateliéru architektonické tvorby v Liberci, člen České komory architektů. Filip Horatschke působí se svým studiem Artikl převážně v Libereckém kraji. Ve své tvorbě reagují právě na lokální kontext a pracují s architektonickým odkazem zanechaným na tomto území. V případě Liberecka jde právě často o bývalé industriální objekty, ke kterým přistupují s citem a pokorou.

„Bývalé industriální objekty mne vždy zajímaly. Dosti se mne dotýkalo jejich chátrání a odstraňování. Vnímám tuto skutečnost jako neúctu k našim předkům a historii a obecně jako poškozování prostředí, ve kterém žijeme. Obzvláště pak pokud vidím, jakou nekvalitní zástavbou jsou často nahrazovány,“ říká architekt Horatschke.

Architekt Filip Horatschke uvědoměle nakládá s historickým odkazem industriálních budov v Česku. | Zdroj: archiv Filipa HoratschkehoArchitekt Filip Horatschke uvědoměle nakládá s historickým odkazem industriálních budov v Česku. | Zdroj: archiv Filipa Horatschkeho

První stavbou, se kterou se na tomto poli angažoval, byla v roce 2003 přestavba bývalého Schmittova textilního závodu v Semilech na městský úřad. „Na základě této reference se na mne začali obracet i jiní investoři se stejnou tematikou,“ podotýká architekt.

Pro svůj velký zájem se Horatschke rozhodl neplnit pouze zadané zakázky, ale nahlédnout do problematiky také z pohledu investora a snáze tak porozumět stavbám zcela komplexně. „Na čas jsem si pořídil i jednu vlastní stavbu – kotelnu v Andělské Hoře. Tam jsem si ozkoušel na vlastní triko, jaké to je se o takovou stavbu starat a co to přináší i z pohledu investora. Dnes mám za sebou několik projektů revitalizace průmyslových objektů a mám hrozně dobrý pocit, když se nějaká stavba zachrání a povede uvést do života.“

Na základě projektu konverze bývalého textilního závodu na městský úřad v Semilech začali investoři architekta Horatschkeho oslovovat pro podobné typy staveb. | Zdroj: archiweb.czNa základě projektu konverze bývalého textilního závodu na městský úřad v Semilech začali investoři architekta Horatschkeho oslovovat pro podobné typy staveb. | Zdroj: archiweb.cz

Pieta i moderna

Jak ale přistupovat k historické budově? Je vhodné ji opravit do původního stavu a nedbat příliš na osobní tvůrčí vklad a s pokorou tak následovat odkaz staveb? Nebo se jako architekt při rekonstrukci odpoutat od minulosti stavby a využít historickou budovu jako platformu pro svůj projev?

„Pokud je nová funkce totožná s původní, což byl například případ kotelny v Andělské Hoře, snažím se udělat zásahů co nejméně. Volím takový pietní přístup. Většinou však, pokud mají objekty dále žít, je nutné je uzpůsobit současným potřebám. Já se snažím vždy navázat se stavbou jakýsi kontakt. Rozmlouvat. A při návrhu vedu určitý dialog. Nezastírat současné principy a formy, ale s pokorou zachovávat věci, které mi připadají cenné. Spíše je vyzdvihovat. Je to dialog mezi minulým a současným, případně budoucím. Chci ty stavby posouvat dál.“

Studio Artikl známe například z návrhu konverze bývalých lázní a jejich přestavbu na Obecní galerii v Liberci z roku 2013. | Zdroj: archiweb.czStudio Artikl známe například z návrhu konverze bývalých lázní a jejich přestavbu na Obecní galerii v Liberci z roku 2013. | Zdroj: archiweb.cz

Dějiště: Liberecko

Liberecký kraj, ležící na severu Čech, byl jako stvořený pro působiště velkých textilních továren u nás, a tak v této oblasti dnes najdeme nejednu industriální budovu. Rozvoji textilního průmyslu v této oblasti napomohlo hned několik aspektů. Jedním z nich je velká zásoba vody z Jizerských hor, která vytvářela úrodnou půdu pro rostliny, jako je len. Zároveň byla voda v továrnách potřeba na praní vlny, její barvení, ale někdy také na samotný chod strojů. Není tedy náhoda, že většinu textilek bychom nalezli blízko vodních toků. Důležité pro tento průmysl bylo také to, že v oblasti Liberce byly zavedeny jedny z prvních železničních tratí, díky kterým bylo snadné jak dopravovat materiál do továren, tak vyvážet hotové zboží směrem k zákazníkům.

Po stopách bývalých textilek

Oslovili jsme tedy pana Filipa Horatschkeho jako velmi zajímavou postavu působící v této oblasti, a ten nás ochotně provedl hned třemi projekty, ve kterých se angažuje. Posuďte sami, že se kdysi na vzhledu industriálních budov nešetřilo a že opravdu stojí za to o jejich architektonický odkaz pečovat.

1. Feigl & Widrich, Andělská Hora

V libereckém kraji, nedaleko obce Chrastava, byl mezi lety 1904–1907 vystavěn průmyslový areál o rozloze šesti hektarů. Díky velkorysosti místní šlechty se na vzhledu budov nešetřilo, ač se jednalo pouze o průmyslově zaměřené budovy. Vedle samotných výrobků měl totiž právě vzhled továrny za úkol stát se součástí reprezentace firmy. Charakteristické prvky průmyslové architektury, jako je třeba neomítnuté režné zdivo po vzoru holandské architektury, velká prosklená tovární okna a cihlový komín, jsou zde propojeny s prvky ve stylu secese a romantismu.

Budova bývalé kotelny jako by ani nebyla určena pro tovární využití. | Foto: Klára KudláčkováBudova bývalé kotelny jako by ani nebyla určena pro tovární využití. | Foto: Klára Kudláčková

Tovární areál, který sloužil jako barevna, úpravna a přádelna, je dílem stavební firmy Gustav Sachers & Anton Krapf. Jejich pojetí se propisuje nejen do zdobných fasád budov, ale také do podoby interiérů, které jakoby k průmyslové výrobě ani nebyly určeny. Jedná se o unikátní komplex právě z toho důvodu, že jde o jeden z mála příkladů vysoké úrovně architektonicky jednotně pojatých areálů, navržených kompletně jedněmi autory. Není divu, že v roce 2002 byl celý areál uznán za národní kulturní památku.

 

Filip Horatschke opravuje budovy postupně a s citem pro původní vyznění architektury. | Foto: Klára KudláčkováFilip Horatschke opravuje budovy postupně a s citem pro původní vyznění architektury. | Foto: Klára Kudláčková

V areálu se vystřídalo v působení hned několik firem. Od původní textilní výrobny Feigl & Widrich přes koncern Textilana, národní podnik České vlnařské závody nebo výrobce lepenkových obalů až po firmu zaměřující se na výrobu membrán z nanovláken. Střídání majitelů má ale za následky také nejrůznější stavební úpravy, jako třeba přístavbu nízkých hal z období komunismu, které s podobou původní výstavby nemají zcela nic společného.

V interiéru kotelny najdeme krásné secesní štukové stropy. | Foto: Klára KudláčkováV interiéru kotelny najdeme krásné secesní štukové stropy. | Foto: Klára Kudláčková

Mezi jednotlivými vlastníky komplex sestávající z budovy kotelny a výrobních hal bohužel ležel ladem a značně zchátral. Dnes najdeme v areálu výrobu vzduchotechnik nebo právě třeba výrobce nanovláken. Tyto firmy se ve snaze přizpůsobit si haly své výrobě také značně zasloužily o zlepšení stavu budovy. Jejich opravy se zaměřily na světlíky, okna a podlahy hal. Haly tak dnes plně fungují a nájemci rozhodně nemají v plánu se svého nového působiště vzdát.

V kotli se znova topí, a to balíky slámy z farmy nového majitele. | Foto: Klára KudláčkováV kotli se znova topí, a to balíky slámy z farmy nového majitele. | Foto: Klára Kudláčková

Vedle hal a administrativní budovy stojí samostatná budova kotelny. I ta po léta chátrala. Podle slov Filipa Horatschkeho „jedinou možností, jak objekt zachránit, bylo koupit ho. Tak jsem ho koupil“. Architekt se rozhodl obnovit původní využití budovy a uvést znovu do chodu také cihelný komín, který k budově přiléhá. Ke konverzi objektu přistoupil velmi citlivě a s respektem k práci původních architektů.

Budova kotelny je majestátním prostorem, kde se snad brzy budou konat kulturní akce. | Foto: Klára KudláčkováBudova kotelny je majestátním prostorem, kde se snad brzy budou konat kulturní akce. | Foto: Klára Kudláčková

Z části kotelny je tak opět kotelna a po značných opravách se také z původního cihelného komína znovu kouří. Uvnitř architekt Horatschke obnovil původní ocelové nosníky a opravil do původní podoby také dřevěné stropy. Druhá část budovy se pro svůj zdobný a honosný vzhled na čas proměnila v místo konání kulturních akcí, jako jsou koncerty, divadla, výstavy nebo dějiště performance. Po nějaké době byl její provoz ukončen a dnes ji čeká oprava štuků, kachlového obložení a nových oken. Ač už dnes mají objekty nového majitele, práce pana Horatschkeho byla pro továrnu záchranou.

V budově kotelny jsou obnoveny původní dřevěné stropy i ocelové nosníky. | Foto: Klára KudláčkováV budově kotelny jsou obnoveny původní dřevěné stropy i ocelové nosníky. | Foto: Klára Kudláčková

2. Rotextile, Rokytnice nad Jizerou

Ne vždy se však najde vlastník, který by chtěl investovat do obnovy zašlé krásy budovy, ne vždy se památkovému ústavu podaří vydobýt stavbě status národní kulturní památky. Pak nejsou osudy budov nijak zářivé. Patří mezi ně například majestátní secesní budova první mechanické tkalcovny u nás v Rokytnici nad Jizerou. Symetrickou stavbu s centrální věží, ve které byla umístěna vodní nádrž, nechal v roce 1910 vystavět zdejší finanční magnát Josef Haney, a to podle návrhu místního stavitele Josefa Hajka. Své působiště zde měly svého času Pojizerské vlnařské závody Semily, národní podnik Kapnar, národní podnik Seba nebo třeba textilka Rotextile.

Bývalá secesní továrna se nachází v těsné blízkosti centra Rokytnice. | Zdroj: prazdnedomy.czBývalá secesní továrna se nachází v těsné blízkosti centra Rokytnice. | Zdroj: prazdnedomy.cz

Chod továrny byl zastaven v roce 2006 a od té doby několikrát vysvitla naděje na její záchranu. První projekt na obnovu budovy přišel v témže roce, tehdejší majitel zde chtěl vybudovat relaxační centrum s apartmány, bazény a parkovacím domem. Firma, která objekt vlastnila, však zkrachovala, a tak k realizaci nikdy nedošlo. Druhý pokus o záchranu budovy přišel v roce 2012, kdy se měla budova proměnit v nákupní a relaxační centrum, které by lákalo turisty a naplnilo by potřeby místních obyvatel. Projektu tehdy předcházel průzkum, který mapoval potřeby a přání místních a měl v plánu je všechny v návrhu reflektovat. Bohužel se smrtí majitele se ukončil i tento projekt.

Centrálním bodem stavby je schodišťovitá věž, kde bývala vodní nádrž. | Zdroj: industrialnitopografie.czCentrálním bodem stavby je schodišťovitá věž, kde bývala vodní nádrž. | Zdroj: industrialnitopografie.cz

Od té doby byla bývalá textilka v dezolátním stavu, ač se nachází v bezprostřední blízkosti náměstí a hlavní silnice. V letošním roce byly díky dotacím dokončeny sanační práce, což s sebou nese odstranění podzemní vody nebo kontaminovaných stavebních konstrukcí a budova je nyní stabilní a připravena k novému využití. Současný majitel oslovil rovněž architekta Horatschkeho, který vypracovává studii projektu.

„Mělo by zde vzniknout apartmánové bydlení a služby nejen pro rezidenty, ale i pro návštěvníky hor a obyvatele Rokytnice. V současné době jsme s majitelem v procesu dialogu, jak s celým záměrem naložit. Nejedná se jen o samotnou továrnu, ale i o rozsáhlé přilehlé pozemky. Jde o to, jak co nejlépe rozvrhnout daný program v areálu, aby náplň industriálního objektu byla co nejvhodnější a nejlépe rezonovala s domem samým.“ Architekt také dodává, že v plánu je začít s realizací rekonstrukce ještě v letošním roce.

Budova závodní jídelny byla postavena pro pracovníky textilky. Dnes z ní bude kulturní dům. | Zdroj: mepro-atelier.czBudova závodní jídelny byla postavena pro pracovníky textilky. Dnes z ní bude kulturní dům. | Zdroj: mepro-atelier.cz

K výrobní budově byla ve své době postavena také závodní jídelna pro pracovníky továrny. I po ukončení provozu textilky jídelna fungovala pro místní obyvatele. I zde byl ale nakonec provoz ukončen a budova jídelny začala chátrat. V roce 2016 byl městem Rokytnice osloven ateliér Mepro ke zpracování návrhu přestavby této budovy na nový kulturní dům města. Projekt je nyní vypracován do posledního detailu, ale stojí z nedostatku finančních prostředků města, čekajícího na vhodnou dotaci. Zároveň současná světová situace nehraje ve prospěch objektů určených společenským akcím, a tak se do objektu kulturního rázu městu zatím nevyplatí investovat.

Z nedostatku financí se přestavba na kulturní dům však v dohledné době neplánuje. | Zdroj: mepro-atelier.czZ nedostatku financí se přestavba na kulturní dům však v dohledné době neplánuje. | Zdroj: mepro-atelier.cz

3. Leibigova textilka, Železný Brod

Zdejší průmyslník Johann Liebig nechal vystavět v Železném Brodě jeden z mnoha svých továrních objektů, který po dlouhou dobu sloužil jako přádelna bavlny. Většina budov areálu byla vystavěna v první polovině 19. století autorem, který není znám. Pravděpodobně se ale jednalo o německého stavitele, neboť se na budovách uplatňuje styl zvaný rundbogenstil, česky překládaný jako obloučkový styl. Ten vznikl ze snahy německých architektů nalézt vlastní národní styl. Prolínají se v něm prvky novorománské, renesanční a byzantské. Ke konci 19. století pak byla dostavěna nová výrobní hala polským architektem Josefem Stablowským.

Většina objektů v areálu je ve špatném stavu. | Foto: Klára KudláčkováVětšina objektů v areálu je ve špatném stavu. | Foto: Klára Kudláčková

Významní průmyslníci, kteří stavěli komplexy tohoto rozsahu, mysleli na efektivitu práce a také na pohodlí svých zaměstnanců, a tak i v těsné blízkosti této továrna najdeme závodní jídelnu a dělnické domy. Později byl dostavěn také tovární hotel, který byl však v roce 2003 zbořen. Dnešní podoba areálu je pak výsledkem několika modernizací, které provedl národní podnik Pojizerské bavlnářské závody a také závod Kolora 02, které zde působily v 60. a 70. letech. Při návštěvě areálu jsme se tedy setkali s necitlivým architektonickým pelmelem polochátrajících budov. Výjimkou je zrekonstruovaná průmyslová hala, ve které je dnes soukromá sklářská galerie místních tvůrců Jaroslavy Brychtové a Stanislava Libenského. Velkou část budovy obsadilo před několika lety také Muzeum socialistických vozů a přeměnou prošla i budova bývalé kotelny.

Přestavba bývalé kotelny na prostory galerie a umělecké kovářské dílny od architekta Filipa Horatschkeho | Zdroj: baumit.czPřestavba bývalé kotelny na prostory galerie a umělecké kovářské dílny od architekta Filipa Horatschkeho | Zdroj: baumit.cz

Právě tady se setkáváme opět s architektem Filipem Horatschkem. Objekt kotelny rozdělil na dvě části. V první se nachází umělecká kovářská dílna, která zde sídlila už dříve. Pro její účely obnovil historickou výheň a dnes je pro kováře plně funkční. Nad tímto prostorem je vybudováno množství světlíků, které přináší světlo k tvorbě a zároveň umožňují větrání prostor. Ve druhé části bylo zachováno otevřené prostranství, dnes využívané především pro galerijní účely. V interiéru jsou zdůrazněny základní tektonické prvky jako ocelové černé nosníky. Okna v této části byla zazděna a vytvořila se zde intimnější atmosféra vhodná pro vystavování uměleckých děl.

Do budovy je vetknutý skleněný kvádr sloužící jako kancelář a zázemí objektu. | Zdroj: m-old.cesky.raj.infoDo budovy je vetknutý skleněný kvádr sloužící jako kancelář a zázemí objektu. | Zdroj: m-old.cesky.raj.info

Součástí projektu byla také práce s veřejným prostranstvím obklopujícím kotelnu. Před monumentálními vstupními vraty tak vznikl nový prvek náměstí, kde se během pořádaných výstav mohou shromažďovat návštěvníci. Zvenčí narušuje celý objekt skleněný objekt ve tvaru kvádru, ve kterém se nachází administrativní zázemí. Tvoří tak jakýsi spojovací článek mezi interiérem a exteriérem, historickým a současným. Při pohledu zevnitř kvádr rámuje pohled do přírody, zvenčí zase nabízí kolemjdoucím pohled na to, co se odehrává uvnitř prostor.

Přestavba kotelny oživuje periferii města a přivádí sem novou pozornost. | Zdroj: stavbaweb.czPřestavba kotelny oživuje periferii města a přivádí sem novou pozornost. | Zdroj: stavbaweb.cz

„Původně měla být náplní rekonstruované kotelny zámečnická dílna, kovárna a zázemí pro údržbu a správu vodních elektráren. Jenže ten objekt měl takové kouzlo, že jsem se návrh snažil posunout dál. Až po samotné realizaci majitele natolik uchvátil, že trochu změnil původní plány a dnes jej opravdu využívá jako galerii. Říkal, že si jej tou výrobou nechce zničit,“ pochvaluje si architekt přístup investora, který vycítil hodnotu budovy a náležitě s ní podle toho nakládá.

Osvěta veřejnosti

„Myslím, že jakýkoliv, byť i drobný počin, který vede k záchraně cenných objektů, je dobrý. Ne vždy čeká movitý investor s jasnou představou. Většinou jde o postupnou, často mnohaletou práci. Důležité je také dostat do povědomí širší veřejnosti, že tyto objekty mají svou hodnotu a měli bychom se v principu s jejich zacházením chovat uvážlivěji. Zdá se mi, že se na tomto poli situace výrazně lepší,zakončuje Filip Horatschke svůj pohled na problematiku architektonického odkazu industriálních staveb v Česku. I my s nadšením sledujeme, jak se množství staveb na našem území daří čím dál víc chránit a také to, že se najdou architekti a investoři, kterým hodnota budov stojí za to.

Galerie

Další články