Nic nezkazí, ani ničemu nepomůže. Reakce odborníků na podobu budoucí filharmonie na Vltavské nejsou jen oslavné

Vizualizace vítězného návrhu nové budovy Vltavské filharmonie | Zdroj: IPR Praha Vizualizace vítězného návrhu nové budovy Vltavské filharmonie | Zdroj: IPR Praha

Zastupitelstvo hlavního města Prahy podpořilo realizaci Vltavské filharmonie, jejíž projektování by mělo začít na podzim. Moderní koncertní sál, který se stane domovskou scénou Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK a České filharmonie, by měl být dokončen za deset let. K prvotním, veskrze pozitivním ohlasům, se ale začaly přidávat i hlasy kritické. Jak se na návrh nové Vltavské filharmonie od dánského studia Bjarke Ingels Group (BIG) v čele s Bjarkem Ingelsem a Brianem Yangem dívají čeští odborníci a co od nové budovy očekává šéfdirigent a hudební ředitel České filharmonie?

„Nová filharmonie promění Vltavskou se svojí komplikovanou dopravní a urbánní situací na kulturní centrum celostátního i celoevropského významu. Autoři vítězného návrhu skvěle pochopili, že si Praha 7 přála místo k setkávání lidí, od mezinárodních orchestrů až po dětské sbory či základní umělecké školy,“ popisoval nový návrh Jan Čižinský, starosta městské části Praha 7, kterého se slovy chvály doplňovala i Hana Třeštíková, radní pro oblast kultury: „Vltavská filharmonie bude soudobým hudebním centrem světových standardů, která potvrdí pověst Prahy jako kulturní metropole. Město si od projektu slibuje maximální využití potenciálu lokality Vltavská, poslední volné sociálně-kulturní parcely podél řeky v blízkosti pražského centra.“ 

Vítězný návrh studia BIG počítá s vybudováním tří sálů. | Zdroj: IPR PrahaVítězný návrh studia BIG počítá s vybudováním tří sálů. | Zdroj: IPR Praha

Kromě pochvalných reakcí se na návrh začala snášet i kritika, která směřovala například na nedostatek zeleně v okolí. Odborná i laická veřejnost bude mít ale možnost se k návrhu ještě vyjádřit. „Na podzim tohoto roku zapojí IPR do dopracování podoby návrhu také veřejnost. Ta bude mít slovo při zpřesnění veřejných prostranství a veřejných části budovy, vyjádřit se bude moct například k zeleni,“ uvedl v tiskové zprávě Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy.

Dan Merta

Historik umění, ředitel Galerie Jaroslava Fragnera

Dan Merta | Zdroj: Český rozhlas, foto: Tomáš VodňanskýDan Merta | Zdroj: Český rozhlas, foto: Tomáš Vodňanský

Vnímáte návrh Vltavské filharmonie v kontextu současné moderní architektury jako inovativní?

My si musíme položit otázku, co to je inovativní. Pokud je to etika vůči okolní městské struktuře, vytvoření nového veřejného prostoru, vyřešení komplikované dopravní situace, tak to jsou významné faktory. Pokud vím, tak by zde měl být využit progresivní systém akustiky, využívání obnovitelných zdrojů v rámci energetických toků a další technologické postupy, které jsou v současnosti inovativní a splňují nejvyšší parametry udržitelné architektury. Samozřejmě nelze úplně dohlédnout, jaká bude situace v době realizace a jaká bude výsledná uhlíková stopa.

Co se vám na něm líbí / co vidíte jako problematické?

Vítězný projekt nejvhodnějším způsobem integruje budovu filharmonie do stávajících urbanistických struktur města. Stává se partnerem genia loci této části Prahy, nechová se arogantně. Vytváří úžasný veřejný prostor, kterým propojuje Vltavu s okolní městskou krajinou. Já tento projekt čtu jako určitou asambláž skandinávské a japonské architektury. Ale těch citací tam můžeme najít více. Zásadní otázkou je, zda se sežene dostatek finančních prostředků na jeho realizaci. A zda nastávající politické garnitury budou mít zájem filharmonii realizovat. Víme, jak to v českých luzích a hájích chodí. 

Jaká je vaše oblíbená světová filharmonie?

Pro mne je to Opera v Oslu od ateliéru Snohetta. To je architektura a veřejný prostor v jednom. Ta byla podle mne i jedním z inspiračních zdrojů pro projekt od studia BIG.

Mirko Baum

Architekt, pedagog

Mirko Baum | Zdroj: KRUHMirko Baum | Zdroj: KRUH

Vnímáte návrh Vltavské filharmonie v kontextu současné moderní architektury jako inovativní?

Zamyšlení nad slovem „inovace“ začíná už nad samým názvem. U jeho zrodu stála bezpochyby nedávná a všeobecně (ať už právem, či nikoliv) oslavovaná realizace „Labské filharmonie“ v Hamburku a úmysl přenést alespoň něco z lesku její slávy do Prahy (jeden z dodaných projektů dokonce plagiátorsky přebírá její výtvarný slovník). Vytknout „inovaci“ této nepříliš originální volbě názvu evidentně nelze. O to víc zde ale opět nalézáme čitelnou stopu naší chronické provinčnosti, která se nám lepí na paty už od roku 1918. To zde ale není to nejdůležitější. Problémem závažnějším, a to nejen českým, je „inovace v architektuře“.

Za inovaci bývá všeobecně označována „plánovaná a kontrolovaně provedená změna“. To, že by se mělo jednat o změnu k lepšímu, je samozřejmé. Tu je za příznivých podmínek možno kontrolovaně sice provést, její geniální impuls však přichází nečekaně a zcela bez kontroly. Pro něj není možné se ani rozhodnout, ani jej vynutit. Alexander Flemming ostatně vynalezl penicilin, když zametal svoji laboratoř.

Architekt, který se pod tlakem termínu odevzdání toho či onoho soutěžního projektu rozhodne být „inovativním“ (a rozhodnou se pro to skoro všichni, mnozí už jen proto, že to veřejnost od nich čeká), se vydává na cestu, jejímž cílem většinou bývá inovace spočívající ve snaze uvést lidstvo v úžas nad něčím dosud nevídaným. Ze třech vitruviánských kritérií „firmitas, utilitas a venustas“ (pevnost, užitečnost a půvab) bývá kladen důraz jen na to poslední, a to většinou v subjektivních a velmi odvážných interpretacích. Architektura přestává být službou na vysoké úrovni a přijímá roli nákladné mediální události, a to na úrovni určené autorem samým. Apologet tzv. „vědeckého funkcionalismu“ a vůdčí postava levicové meziválečné avantgardy Hannes Meyer nahradil slovo „venustas“ výrazem „sociální svědomí“. I nad tím by nebylo špatné se zamyslet.

Co se vám na něm líbí / co vidíte jako problematické?

Slovo filharmonie v sobě slučuje starořecká slova „philos“ (přítel) a „harmonia“ (vyváženost, souzvuk), a neznamená tudíž nic jiného než přátelský poměr k hudbě, a tím i k architektuře, neboť architektura, kterou Schelling a Schopenhauer právem označili jako „do kamene převedenou hudbu“ má s hudbou společné myšlení – myšlení v numerických intervalech a v geometrických proporcích. Zdá se, že tato z dob antiky a renesance pocházející poznaná pravda a odjakživa samozřejmý nástroj každého architekta již v popředí současného architektonického myšlení nestojí. V „inovativních“ projektech současnosti hledáme stopy po příbuznosti architektury a hudby většinou marně, ani architektura věnovaná hudbě zde nečiní výjimku.

Jako porotce a zastánce kontextuálního myšlení bych dal pravděpodobně přednost autorům projektu oceněného druhou cenou, to ale ve výše popsaných souvislostech není podstatné. Z projektu oceněného první cenou, který mi připadá konstruktivně nejasný a prostorově indiferentní, mám pocit, že ani nic nezkazí, ani ničemu nepomůže. Jednalo-li se o kompromisní shodu poroty, nemohu posoudit. Značnou část těch ostatních, především těch třeskutě „inovativních“, bych komentoval slovy Rudolfa Hrušínského pronesenými v jeho roli majitele plovárny v Menzelově filmu Rozmarné léto: „Hledáte-li dokonalost v kozelcích nemám co bych dodal.“

Jaká je vaše oblíbená světová filharmonie?

Na tuto otázku je mi zatěžko odpovědět. Proslýchá se, že Carnegie Hall musí být úžasná. Leč nikdy jsem příliš necestoval, a tak jsem těch filharmonií moc nezažil. A zažít se musí, neb jak je známo „proof of the pudding is in the eating“. Vedle našeho starého dobrého Rudolfína si velmi cením především vídeňský „Musikvereinssaal“ nebo Wagnerův proslulý „Dům na zeleném pahorku“ v Bayreuthu. Ani jedna z těchto staveb nevyniká tím, co jsme si zvykli nazývat architektonickou inovací, a to je, myslím, dobře. Zato je všem společná vynikající přirozená akustika spolu s aurou transcendentní přítomnosti velikánů hudebního světa. Tu ale nelze ani vyprojektovat, ani postavit. S moderními koncertními sály je to asi jako s moderními kostely. Do některých se Bůh nastěhuje, do některých ne.

Semjon Byčkov

Šéfdirigent a hudební ředitel České filharmonie

Semjon Byčkov | Zdroj: Česká filharmonieSemjon Byčkov | Zdroj: Česká filharmonie

Co očekáváte od nové budovy Vltavské filharmonie?

Skvělou akustiku.

V čem je stávající budova nedostačující? V čem konkrétně pro vás bylo hraní v Rudolfinu limitující?

Rudolfinum není nedostačující. Je jen trochu moc malé pro větší repertoár, ale je vynikající ve své akustice i estetice.

Související

Praha se dočkala. Na Vltavské vyroste budova filharmonie od renomovaných architektů
Interiér a architektura

Praha se dočkala. Na Vltavské vyroste budova filharmonie od renomovaných architektů

Redakce Czechdesign - 19. 5. 2022 - 8 min.

Nechceme mít z našeho města skanzen. Projekt Vltavské filharmonie má být reakcí na nedostatek moderní architektury v metropoli
Interiér a architektura

Nechceme mít z našeho města skanzen. Projekt Vltavské filharmonie má být reakcí na nedostatek moderní architektury v metropoli

Štěpánka Dušková - 2. 4. 2021 - 4 min.

jelínek
Kavelky MYP 2024