Netlačit na pilu

Můžete mi popsat úplné začátky vašeho studia?  

BLANKA: Nejsme rodilí Pražáci, přišli jsme z Moravy hned po vysoké škole. Bez nadsázky jsme měli jen batoh a jedny tenisky. Našli jsme si bydlení, kde bylo zároveň i naše první studio. Bylo to chvilku u našeho kamaráda. Pak jsme našli krásný prostor s terasou v srdci Letné, kde jsme dodnes. Neměli jsme moc na nájem a já jsem už v tu dobu byla těhotná. Bylo to nepříjemné. Pustili jsme se ale do práce a za pět let jsme získali nominaci na Czech Grand Design v kategorii grafický design. Přitom já jsem během studií v ateliéru grafického designu byla pouze na stáži. Postupně jsme získávali nominace a ceny včetně Nejkrásnější české knihy roku a dalších.

Zápisníky, katalogy, portfolia a další papírové produkty si odnášejí majitelé firem, architekti či designéři. | Zdroj: Voala

PAVEL: Jako grafické studio jsme se představovali na několika ročnících Designbloku. Předvádět grafiku nebo vizuální styly pro klienty je ale na takové akci asi zbytečné, proto jsme připravovali jiné projekty. Ty se pohybovaly na pomezí grafického designu a produktu. Designblok dnes vypadá jinak než před lety, tehdy byl možná méně nablýskaný, ale dovolil víc punku a hledání. U nás se vždy jednalo o koncepčně jednotné výtvarné instalace. Představili jsme třeba grafické tapety, autorské tisky na látku, postupně pak designové diáře a sešity.  

BLANKA: Všem mladým lidem říkám, že je sice super, že jsou třeba z UMPRUM a že už mají svou vlastní kolekci. Po škole však mají jen omezený čas dokázat, zda u toho zůstanou. Pak přijde úplně někdo jiný a nahradí je s novinkou. Tento cyklus se následně opakuje. Když si to uvědomíte, je to škoda. Ale je těžké, aby lidé vytrvali a šli dál. Přece jen, všechny sny nakonec často přehluší nutnost platit složenky. S naprostou pokorou mohu říct, že náš úspěch je štěstí a náhoda. Když jsme byli v období, kdy se nám dařilo, přišlo druhé dítě, pak další a další… To se vám přehází hodnoty. Kdybychom šli na efekt a chtěli být výraznější, etablovaní, museli bychom více tlačit na pilu, byl by to však život někoho jiného, ne náš. Souvisely by s ním společenské akce, vernisáže, večírky, jelikož musíte být vidět, dělat si vztahy. Jsme spíše introverti, kteří moc rádi pracují.  

PAVEL: Ale i přesto začalo být naše studio vidět. Přejmenování na VOALA vzešlo z designblokové výstavy pod stejným názvem. Měli jsme ji rádi a po akci jsme si vzali její jméno. Aktuálně vidíme, jak moc to bylo pozitivní rozhodnutí.

BLANKA: Nikdo asi moc neví, že původně jsme měli být značka Be by. Pro tuto kolekci jsme vymýšleli její vlastní grafickou podobu a logotyp. Byl už vytvořený celý vizuál, pracovalo se na aplikacích a produktech. Zničehonic mi to ale nepřišlo kvalitní. Prostě jsem se probudila a měla jsem pocit, že je to mimo. VOALA bylo to správné slovo. Jeho lehkost nás dodnes definuje. S grafiky jsme zahodili měsíce práce na Be by. Nechápali to, zlobili se, ale dodnes víme, že to byl správný krok.  

Print Lab VOALA na Letné | Zdroj: VOALA

Studio máte od roku 2006. Jak se váš obor za tu dobu proměnil?  

BLANKA: Změnu můžeme vnímat ve dvou směrech. První je směrem od klientů, kteří se stali poučenějšími. Vědí, co očekávají, jdou po autenticitě a nyní i po smyslu věci. Umí lépe zadávat, co chtějí. Druhou změnu žijeme my. Naučili jsme se, jak klienty celým procesem bezpečně provést. Společně vyladíme názvosloví, pomůžeme formulovat zadání, připravíme technickou specifikaci. Zadefinovaný produkt pak jednoduše vyrobíme a nenarážíme na žádná nepříjemná překvapení. A také umíme naladit cenu na jejich zadání. Jedno zadání se dá zpracovat luxusně, standardně nebo ekonomicky, ale vždy je cílem kvalita.  

PAVEL: Tím, že jsme starší, je celý vztah serióznější. Náš obor se proměnil, minimálně také v tom, že lidé už hledají kvalitu, nejde jim jen o cenu. Když jsme začínali, byli jsme ze všeho nadšení a skoro do všeho šli. Dělali jsme pro velké firmy, které nám pak třeba paradoxně nezaplatily za práci. Nebo jsme praxí došli k závěru, že když děláte například pro nadnárodní korporace, nebudete mít prostor pro kreativitu. Je to logické, ale věřili jsme, že se to dá „zlomit“. Poučili jsme se a od té doby spolupracujeme spíše se středně velkými či menšími firmami a institucemi. Rádi jsme osobně v kontaktu s majiteli, ti rychleji rozhodují a práce je mnohem pružnější.

BLANKA: Když přijde zakázka od velkých firem, i těch zahraničních, zjišťujeme, na kolik si rozumíme s koordinátorem, a podle toho se rozhodneme, zda se do projektu pustíme. Jde nám o klidný dialog. Pokud se zadavateli nejsme stejná krevní skupina, většinou to nedopadne. Bylo by to zbytečné plýtvání silami na obou stranách. V současné době pracujeme třeba pro PWC.  

Vizuální styl pro multižánrový kulturní festival Vienna meets Prague | Zdroj: VOALA

Musíte to dělat srdcem

Své studio jste zakládali před sedmnácti lety. Jak velký máte v současnosti tým?  

BLANKA: Je nás asi patnáct. Stabilní tým pak tvoří osm lidí.  

Je tu stále někdo, kdo je s vámi od úplných začátků?  

BLANKA: Dlouhodobí zaměstnanci? To už snad není v žádné mladé firmě (smích).

PAVEL: Úplně od začátku jsme tu jen já a Blanka, což je velký výkon (smích). Taky náš účetní. Naši současní kolegové jsou u nás tak pět šest let a ještě jsou s námi. U nás si filtrujeme, jak já jim říkám, lidi VOALA. Ti mají rádi poctivou práci, nevadí jim řemeslo a být tu s námi od rána do večera. Hlavně je to ale musí bavit. Rychle se pozná, zda v tom mají srdce. To se nedá obejít. Ať ale uvedu vše, jak to doopravdy je, máme pro většinu lidí čtyřdenní pracovní týden. Chceme, aby měli čas na sebe a svůj osobní život. Vidíme, jak je to fajn.

Jak těžké je takové lidi najít?  

BLANKA: Poptávka je velká, těžké je si dobře vybrat. Snažíme se odhadnout, zda k nám ten daný člověk opravdu patří. A daří se to.

Print Lab VOALA na Letné | vlevo: foto Václav Záhorský / vpravo: zdroj VOALA

Luxusní koníček

V čem se podle vás v současnosti nejvíce odlišujete od konkurence? Jak to bylo ve vašich začátcích?  

BLANKA: Byli jsme jedni z prvních, kdo začal dělat s papírem něco jiného. Ostatní začali růst tak dva roky po nás. Ale ti mnozí, co přišli po nás, jedou silné PR. To pro nás není priorita. My se odlišujeme velkým důrazem na kvalitu, ne na zásobování trhu bločky s logem.

PAVEL: Já říkám, že máme takový luxusní koníček. Začátek byl přitom dost pragmatický. Když jsme si založili studio, chtěli jsme psát do hezkých sešitů. Blanka je konceptualista a knihař, tak jsme měli vše ohledně řemesla. Dodnes máme na čem stavět.

BLANKA: V té době byl značkou kvality Moleskine. Jenže zároveň nic jiného nebylo, a tak jsme pro svou potřebu vyráběli limitované edice zápisníků. Mělo to však význam jen ve více kusech. Zbývající sešity nás přivedly k prodeji na Designbloku a na vybraných marketech. Vše bylo bez tlaku na byznys. Lidi nám ale trhali ruce. Dnes je papírenských značek spousta. Je jednoduché naučit se vyrábět sešity i na YouTube. Mně to nevadí, jsem ráda, že řemeslo neumírá. Jediné, co mi trhá srdce, je fakt, že video vám nepředá zkušenosti s materiálem. Často tito lidé neumí konstrukce a nemají, jak já říkám, „odlepeno“. Musíte pochopit lepidla, a pokud je neumíte, trápíte se v limitech. Zápisník se pak vzpírá, špatně se používá, nelehne si. To knihař nemůže přijmout.

PAVEL: Asi se to už ví, ale od prvopočátku jsme byli a jsme grafické studio. Ostatní papírníky proto nepovažujeme za konkurenci. Oni se chtějí živit něčím, co je pro nás jen koníčkem. Lidé k nám většinou nechodí primárně pro sešity, i když se naše diáře každý rok vykoupí.

Katalog Národního zemědělského muzea k výstavě Nekonečný příběh (grafické řešení celé výstavy) | Zdroj: VOALA

Blanko, vy jste vystudovala konceptuální knihařinu (Ateliér Kniha a papír na VUT Brno). Jste ale zároveň i grafickou designérkou a kreativní ředitelkou VOALA. Pavle, vy to máte podobně. Zajímalo by mě tedy, jaká role je pro vás pro oba ta nejsrdcovější?  

BLANKA: Mám hodně rolí. Každou jednotlivou židli jsem si tady odseděla. Znám všechny pozice. Když je potřeba, umíme s Pavlem zastoupit vše od grafiky přes konzultantství až po šití knížek. Hlavně jsem ale kreativní ředitelkou (nyní především v grafické části), pro Print Lab jsem produkční a klienti mě znají jako account manažerku. Nemůžu to vše dělat sama. Mám po boku tým schopných mladých lidí, kteří pomáhají studiu růst.

PAVEL: Je to přirozený vývoj. Já jsem zase taková holka pro všechno (smích). Nejvíc se ale cítím jako ajťák. Musím samozřejmě obstát technický chod studia, účetnictví a další věci. Jsem původně průmyslovým designérem. Mým největším osobním zájmem je v současnosti naše app. Se spřáteleným programátorem ji vyvíjíme a zdokonalujeme. Díky ní vedeme firmu.

Pečlivá ruční práce ze srdce Letné | Zdroj: VOALA

O co se přesně jedná?  

BLANKA: Je to náš interní systém, který hlídá každého klienta, postup zakázek, průběh, faktury. Máme ho nasazený třetím rokem. Zvolna směřujeme i k tomu, že bychom ho nabízeli dalším týmům z kreativních oblastí.  

PAVEL: Vzniklo to z toho důvodu, že mě administrativní práce opravdu hodně iritovala. Množství klientů nám neúměrně „bobtnalo“ a vše uhlídat bylo více než obtížné.  

BLANKA: Vracejících se klientů máme v appce k dnešnímu dni přes tři tisíce. Bez tohoto systému bychom se v nich nevyznali. 

„Jsme dokonale rozdílní“

Jste zároveň spolumajitelé a manželé. Jak se vám daří kombinovat osobní a pracovní život? Jak vás tak poslouchám, svojí prací žijete. 

BLANKA: My jsme spolu od sedmnácti let. Milujeme, co jsme spolu v životě našli a vybudovali. Máme podobné hodnoty, náhled na život, oba jsme chtěli děti. Do všeho jsme vstoupili ve společném rozhodnutí. Zásadní je, že nás ani po letech nepřechází humor, že se spolu stále umíme smát. Jsme na sebe zvyklí a připadá mi, že jsem navázaná na to, že je Pavel vedle mě, jak v práci, tak doma. Role máme ale přesně rozdělené, bez toho by to nešlo.  

PAVEL: Jsme dokonale rozdílní (smích). V tom se doplňujeme. V práci je to sice někdy Itálie, ale nezasahujeme si do svých věcí. Doma si role také rozdělujeme.  

Blanka je grafická designérka, konceptuální knihařka a kreativní ředitelka. Pavel je specialista v oblasti tisku a produkce a vizionář překračující zažité postupy. | Foto: Václav Záhorský

Nastal někdy během fungování VOALA moment, kdy jste si řekli, že se na to vykašlete? 

BLANKA: Moment, kdy jsme si řekli, že skončíme, určitě nastal. Byla doba, kdy jsem si říkala, že přestaneme dělat sešity, byť je lidi chtěli a byla po nich velká poptávka. Bylo to však zbytečně komplikované, ve vstupech jsou vázané velké peníze. Přišlo mi nelogické, že je stále vyrábíme. Kolem roku 2012 jsme si řekli, že papírenskou výrobu ukončíme. Měli jsme tři malé děti a docházely nám síly. Přišla však velká podpora od lidí. Psali nám a volali, že by to byla škoda. Díky nim a pro ně jsme vydrželi a neskončili. V tom roce paradoxně vzniklo VOALA. Do té doby jsme totiž působili pod názvem grafické studio2GD typo*graphic.

Není nad papír

Papírem jste doslova obklopeni. V jakých situacích ho nahrazujete digitálními technologiemi?  

BLANKA: Digitální je vedení firmy a interní i klientská komunikační část. Jsem ráda za sdílený Google app. Doufám, že nebude nějaký celosvětový krach (smích). Trochu se zamýšlím nad jeho bezpečností, ale v hezkém světě je to nedocenitelná služba. Tak fungujeme nejvíc, přes něj jsme s týmem propojení. Zároveň si ale myslím, že přesto raději píšeme a kreslíme na papíry. Zaznamenáváme na papír i porady a tiskneme časové harmonogramy. Je pro nás nepohodlné být neustále u monitorů v tabulkách. Obecně také tým píše do diářů, já sama pak dlouhodobě do deníků. Nově chystáme pro „psavce“ produkt bullet journal – nedatovaný diář na poznámky. Naši zákazníci si o něj říkají již třetím rokem. Konečně jsme se k němu dostali.  

Grafický návrh a realizace firemních sešitů pro Ataccama Software | Zdroj: VOALA

PAVEL: Papír versus technologie? Ono se to hodně prolíná. Gró naší práce je v počítači. Pak si ale vezmete papír a začnete na něj psát myšlenky a najednou to jde samo, je to úplně jiný svět. Papír je pro nás pořád daleko přirozenější než počítač. Na skutečnou tvorbu – něco vymyslet, naskicovat. Líp se nad papírem také konzultuje. I proto vznikl náš tiskový hub, jako potřeba našeho studia. Postupem času jsme začali čím dál tím více potřebovat kvalitní a rychlé grafické tiskárny. Byli jsme dost velcí hnidopiši na výstupy, kupovali jsme si čím dál tím více strojů pro potřeby našeho studia. Tím vznikla pobočka studia Print Lab na Letné.  

BLANKA: Od digitální technologie jsme odskočili k tisku. Print Lab odbavuje tisk a malonákladovou vazbu, kvalitní knihařinu. Vzniklo to samovolně pro etablovaná architektonická studia, ale i pro kvanta studentů architektury nebo uměleckých škol z celé republiky i zahraničí. Dvakrát ročně tiskneme klauzurní, diplomové a disertační práce. V tom čase nám v osobním kontaktu projde ateliérem třeba tři sta lidí týdně. Odevzdávají závěrečné práce a jsou logicky odpovídajícím způsobem vystresovaní, protože přicházejí na poslední chvíli. To je období, kdy jim děláme psychickou podporu a ve výrobě máme „nocovky“. Je to tak už asi 17 let. Tým je na to připravený a nakonec máme tento čas vlastně rádi. Žijeme euforii odevzdávek s nimi. Pak je VOALA celoročně místem výroby pro všechny ostatní zájemce o papír, kvalitu a design.