Emoce a nejistota kolem oznámení Moravské galerie v Brně, že hodlá změnit způsob, jakým se konala přehlídka Mezinárodního bienále grafického designu Brno, stále neutichly. Poprosili jsme proto grafickou designérku Kristinu Fišerovou, která vede ateliér Grafický design na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni, aby vyzpovídala Alana Zárubu, grafika a teoretika s letitou praxí.
Moravská galerie v Brně, pořadatel Mezinárodního bienále grafického designu Brno, pořádaného od roku 1963, vydala zprávu. Oznamuje zde, že se rozhodla upustit od pravidelných přehlídek Bienále Brno a plánuje je nahradit udržitelnou digitální platformou. V současné době se do online prostředí přesouvá mnoho aktivit, není tedy tento krok logický?
ALAN: Nenazval bych ho logickým krokem, protože je dle mého spojený v uvažování zodpovědných lidí v MG se zánikem té akce jako takové. Přesun do online prostředí by měl být spíše smysluplným vylepšením nabídky galerie směrem k odborné a širší veřejnosti, jak zpřístupnit svůj rozsáhlý archiv z oblasti grafického designu a dalších odvětví užité tvorby. Takový digitální archiv už mají skoro všechny světové instituce podobného zaměření – jako třeba MoMA, London Design Museum nebo MAK ve Vídni –, který vám nabídne i digitální appku pro mobil, s níž pak objevujete sbírky muzea.
A nemusíme chodit až tak daleko. Kdo si chce prohlédnout skvěle zpracovanou sbírku našeho a světového plakátu, jde na www.terryhoponozky.cz a tam je naprosto všechno. Skvěle zpracované a k dispozici online, a to tuhle sbírku vybudoval v podstatě sám Pavel Rajčan s přáteli z vlastních peněz! To je fascinující a hodné obdivu.
MG v Brně už digitální archiv zveřejnila, respektive na něm pracuje, protože když si zvolíte v sekci „On-Line Sbírky“ heslo „Grafický design“ a například jméno Zdeňka Zieglera, objeví se 10 zobrazených plakátů a dál 214 prázdných kruhů s informacemi o jeho dalších dílech. Je to tedy zatím jakási „beta“ verze, ale v podstatě je to krok správným směrem.
Bienále ale nahradit prostě nikdy nemůže, protože, jak už bylo mnohokrát řečeno, je to akce, která jednou za dva roky do Brna svedla na jedno místo nejen lidi z oboru napříč generacemi, ale hlavně studenty a další odborníky z jiných profesí, například informační architekty, vizuální umělce a motion designéry. Je samozřejmě otázkou, zda se taková akce má konat přes celé léto, jako tomu bylo v minulosti. Zda má smysl a v jaké míře udržovat klasicky organizovanou soutěžní přehlídku, jak oživit odborné sympozium a jaké další akce k tomu nově napojit – například semináře a workshopy, partnerské prezentace apod.
Místo toho, aby MG v Brně otevřela debatu a nabídla spolupráci na novém konceptu Bienále profesionálům z oboru, jako tomu bylo v minulosti, tak zrušila už na předchozím ročníku Bienále tzv. organizační výbor, který v sobě sdružoval interní a externí odborníky na grafický design, a celou akci letos ukončila s poukazem na finanční náročnost a obtížnou situaci spojenou s pandemií covid-19 a válkou na Ukrajině. To je pro mě nepochopitelný alibismus.
V čem byla tato kulturní událost zabývající se grafickým designem a vizuální komunikací výjimečná? A proč by se měla zachovat?
ALAN: Neřekl bych výjimečná, poslední ročníky spíše hledaly model, který by co nejlíp odrážel novou situaci v oblasti komunikačního a vizuálního designu. Jak otevřít tradicí sešněrovanou organizaci této akce novým lidem, novým směrům a zároveň jak zohlednit ten fakt, že analog v našem oboru byl převálcován digitálem. A musím dodat, že ne vždy k lepšímu.
Jestli bylo Bienále něčím výjimečné, pak svým kouzlem, které se prolínalo od roku 1963 všemi ročníky až do toho posledního v létě 2018. Kouzlem přátelských setkání inspirativních osobností se studenty i profesionály z mnoha zemí, možnostmi formální i neformální konfrontace vlastní práce s jinou, z druhého konce světa a uvědoměním si mnoha různých cest, které náš obor nabízí. To nelze nahradit nějakou online digitální přehlídkou! Naopak to téma Analog vs. Digitál je dnes možná ještě více aktuální, než tomu bylo v době módní vlny „vernacular“ designu a minimálu před 20–25 lety. Šmarjá, to to letí.
Jedna z doprovodných výstav Bienále Brno. | Zdroj: Archiv autora
Nebyl systém organizace výstavy z pohledu diváka zastaralý? Je například vyhovující, aby taková výstava trvala přes dva měsíce, když stejně to podstatné, jako jsou sympozium, vernisáž a přednášky, proběhne během prvního týdne?
ALAN: To je určitě otázka, která by měla organizátory Bienále zajímat v první řadě. Ale jak už jsem řekl, v MG se asi vyčerpal potenciál se touto otázkou zabývat. Oni byli dříve zajímaví tím, že program a aktivity klasické galerie – tedy pořádat výstavy ze sbírkového fondu galerie – doplňovali širším spektrem odborných tematických výstav a právě společensky-kulturně prospěšnými projekty typu Bienále v Brně. Dělali to jako jediní u nás a dělali to dobře. Když jsem se ještě aktivně podílel spolu s Alešem Najbrtem, Tomášem Machkem, Robertem Novákem a řadou dalších kolegů na formování jednotlivých ročníků v organizačním výboru BB, vždy jsme chtěli přijít s něčím novým. Pozvat lidi z oboru, kteří měli jméno ve světě, nebo ukázat ve specializované expozici to nejzajímavější z nějaké země ve formátu „Work from…“. Vždy jsme měli skvělé partnery v osobě tehdejšího ředitele MG Marka Pokorného a hlavně v nezničitelném entusiasmu a podpoře „Paní Bienále“ Mirky Pluháčkové. Na tu nikdy nezapomenu. Dokázala si „omotat kolem prstu“ i ty největší hvězdy grafického designu své doby – Gerta Dumbara, Stefana Sagmeistera, Karla Martense, Abbota Millera, Irmu Boom – všichni ji milovali. A víte proč? Ona žila Bienále, nikdy se nebránila inovacím, pracovala pro Bienále ve dne i v noci.
Po nás štafetu převzala nastupující generace designérů Radim Peško, Adam Macháček a Tomáš Celizna. Za jejich působení se Bienále hodně proměnilo. Ubylo hvězd, ale přibyla zajímavá témata, strašně důležité otázky vzdělávání, konceptu, přesahů do jiných oblastí a výrazně se zprofesionalizovala soutěž, mimo jiné i tím, že byl zaveden kompletní digitální archiv přihlášených prací a chytrá online metodika jejich další selekce a výběru.
V tom se mohlo pokračovat a po vzoru dalších přehlídek ve světě naše Bienále modulárně proměnit. Klidně ho i zkrátit, proměnit program i témata, posunout ho do 21. století. Nedokážu pochopit, proč se tak nestalo! A dost dlouho na to v minulých letech upozorňovala i trojice kurátorů tří ročníků Peško, Macháček, Celizna a rovněž Studio Okolo (Matěj Činčera, Jan Kloss a Adam Štěch), které se dle mého zhostilo se ctí zatím posledního ročníku v roce 2018.
Pak už se NIC nestalo!
Proč MG neotevřela otázku existence BB dříve, klidně i veřejně a kupříkladu směrem k zapojení se do programu kulturní podpory ze strany EU, která podobné akce v jiných zemích spolufinancuje? To je pro mě záhadou. Proč to nechali dojít až do situace, kdy je tahle nejstarší akce svého druhu na světě v „klinické smrti“? Nemám rád moralizování a snažím se vždy zaujmout realistický postoj, takže současné vedení MG nechci soudit. Jistě mají své důvody a realita „těžké doby“ je prostě dostihla. Na současné kritické situaci s Bienále ale mají neoddiskutovatelný a lví podíl.
Kreativní workshop pro děti. | Foto: Archiv autora
Proč by výhradně digitální platforma nemohla nahradit tradiční výstavu s pověšenými plakáty na zdech a knížkami ve vitrínách, když celkový posun grafického designu k motion designu je v posledních letech zcela jasný?
ALAN: Před lety jsem měl možnost se podílet na vzniku jiné akce, kterou v Praze pořádá zcela nezištně a ze soukromých zdrojů Studio Oficina, a tou je Mouvo. Je to akce zaměřená primárně na motion design a přesahy z grafického designu do jiných oblastí – programování, 3D simulace, herní aplikace atd. Za pár let vytvořil tým Oficiny světoznámý festival, kam jezdí podobné osobnosti svého oboru, jako ještě před pár lety jezdily na Bienále. Well Done!!! To je čistě digitální akce z hlediska formy a přesto dvoudenní setkání všech na jednom místě a možnost fyzické přítomnosti, debat a konfrontace názorů každým rokem přivede na tento festival víc a víc lidí. S Bienále to nechci srovnávat, ale co srovnávat jde, je, že Oficina chce něco dělat a nenechá se zastavit ani těžkostmi doby, ať už to byl covid, nebo teď ukrajinská krize, na kterou se odkazuje MG ve svém prohlášení.
Digitální komunikace nám dnes umožňuje daleko flexibilnější práci. Mohu pracovat na více projektech a hned v několika zemích, spojovat mezinárodní týmy stisknutím tlačítka na komunikační platformě, sdílet „živě“ online různé návrhy, dokonce na nich pracovat souběžně ve Figmě a modulovat rychle prostorové prezentace v Unreal Engine. To je fajn. Ale sednout si společně na přednášku inspirativních kolegů, podebatovat si s nimi pak následně u věčeře nebo na pivu a prohlédnout si, jak o podobných tématech přemýšlí můj kolega na druhém konci světa, to můžu jen fyzicky na akci typu Bienále Brno.
Porto: Grafická scéna jednoho města | Foto: Moravská galerie, Jan Kloss, Matěj Činčera
Je znám kurátorský záměr a chystaná koncepce Moravské galerie? Z vydané zprávy, která se objevila 24. dubna 2022, nejsou budoucí kroky MG čitelné…
ALAN: Tak to není jasné téměř nikomu. Abych byl spravedlivý, potvrzuji, že jsem se na to aktuálního ředitele MG v Brně Jana Presse ptal i osobně na nedávném udílení cen GCD. Nemáme spolu nějaké antagonistické vztahy, takže to byl vcelku normální rozhovor. Jeho odpověď byla v podstatě podobná, jako je oficiální stanovisko MG, které publikovali před měsícem na webu.
Myslím, že to není možné akceptovat! Opravdu není možné jen tak přehodit výhybku a nepokusit se situaci přehledně pojmenovat, otevřít prostor pro profesionální diskuzi a ten problém také komunikovat nadřízenému orgánu, který MG v Brně zřizuje a platí ji z rozpočtu, do kterého přispíváme my všichni. Kulturu nikdo nevlastní, kulturu spoluvytváříme my všichni, kulturní národ si hýčká své tradice, proměňuje je v běhu let a využívá nových možností, aby je v nové podobě předal dalším generacím.
Co platí o naší kultuře, platí dle mého v nezmenšené míře o Bienále grafického designu v Brně!
Petice Zachovejte Bienále Brno! / Save the Brno Biennial!
