Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek

Nemáme odvahu postavit se tomu, co chce dav, říká Lukáš Otevřel. Iniciátor projektů, které mají ambici překročit horizonty

Co mají společného hausbót na Vltavě, malá chatička a sauna v Národním divadle? Všechny projekty sdílí svého iniciátora – Lukáše Otevřela. Lukáš je nadšenec a propagátor designu a architektury, který dříve pracoval v reklamním prostředí. Potkali jsme se v úžasném, brutalisticky pojatém prostoru sauny schované pod střechou provozní budovy Nové scény, abychom si povídali o designu v Čechách, o odvaze tvořit ambiciózní věci a o tom, jak se mu povedlo vybudovat tolik úspěšných projektů.

Co všechno bychom mohli zařadit do vašich projektů? Jak jste se k nim dostal?

LUKÁŠ: Celé putování začalo tím, že jsme provozovali reklamní agenturu, kde je jako denní chleba konceptuální myšlení, kreativita kombinovaná s exekucí. V půlce toho maratonu připravování kampaní pro klienty jsem si řekl, že to není to, co bych chtěl dělat. Takže jsme v roce 2007 udělali první nereklamní projekt. Měl to být showroom skandinávského nábytku. Většinou to funguje tak, že si klient vybere jedno místo, kde utvoří showroom za spoustu peněz. Když se tam pak přirozeně neobjeví lidi, musí to celé zbourat a postavit jinde. Nebo investovat do marketingu a lidi přivést. Levnější je to celé přesunout... Proto jsme si řekli  ̶  pojďme postavit showroom, který může putovat. Tou dobou jsme se potkávali s architektem Jerrym Kozou a Atelierem SAD, tak jsme je oslovili s tím, aby nám navrhnuli pop-up showroom, který bude moci měnit adresu – brázdit Vltavu.

Projekt modulárního hausbótu Port X, na kterém se Lukáš Otevřel podílel. Architektem je Jerry Koza a Atelier SAD. | Foto: Matěj SlavíkProjekt modulárního hausbótu Port X, na kterém se Lukáš Otevřel podílel. Architektem je Jerry Koza a Atelier SAD. | Foto: Matěj Slavík

Projekt modulárního hausbótu Port X, na kterém se Lukáš Otevřel podílel. Architektem je Jerry Koza a Atelier SAD. | Foto: KonseptiProjekt modulárního hausbótu Port X, na kterém se Lukáš Otevřel podílel. Architektem je Jerry Koza a Atelier SAD. | Foto: Konsepti

Projekt modulárního hausbótu Port X, na kterém se Lukáš Otevřel podílel. Architektem je Jerry Koza a Atelier SAD. | Foto: Lukáš ŽentelProjekt modulárního hausbótu Port X, na kterém se Lukáš Otevřel podílel. Architektem je Jerry Koza a Atelier SAD. | Foto: Lukáš Žentel

Zrealizovali jsme Port X, modulární hausbót, který se dá využít na mnoho způsobů – jako showroom, galerie, obchod, ale také jako kanceláře nebo pro rekreaci i bydlení. Těsně po tom ovšem přišla krize a postupně se dostala až na našeho klienta. Nakonec jsme museli s projektem zabrzdit. Záměr jsme už odprezentovali na Designbloku, byly vyrobeny formy. Nevěděli jsme co bude – s námi i s projektem, krize vše uspala. Nakonec jsme našli nového klienta, ale když už bylo vše připravené, vypověděli nám smlouvu z Pražských náplavek. Klient z toho pak pomaloučku vycouval a nám zůstal celý nový hausbót v rukou.

Jak jste s tou situací naložili?

LUKÁŠ: Říkali jsme si, co bychom s tím mohli dělat? A začali jsme se pokoušet jako „pseudogaleristi“ oživit ten prostor a nalákat lidi dovnitř. Na první výstavě jsme měli architektonické fotky našeho kamaráda, ale žádná z nich se neprodala. Tak jsme si řekli, že galeristi z nás nebudou. Zároveň jsem celou tu dobu měl v hlavě myšlenku, že by se dal postavit i druhý hausbót. Věřil jsem tomu, že je to dobrý nápad.

Interiér modulárního hausbótu Port X, na kterém se Lukáš Otevřel podílel. Architektem je Jerry Koza a Atelier SAD. | Foto: KonseptiInteriér modulárního hausbótu Port X, na kterém se Lukáš Otevřel podílel. Architektem je Jerry Koza a Atelier SAD. | Foto: Konsepti

Interiér modulárního hausbótu Port X, na kterém se Lukáš Otevřel podílel. Architektem je Jerry Koza a Atelier SAD. | Foto: Marcin GrabowieckiInteriér modulárního hausbótu Port X, na kterém se Lukáš Otevřel podílel. Architektem je Jerry Koza a Atelier SAD. | Foto: Marcin Grabowiecki

Interiér modulárního hausbótu Port X, na kterém se Lukáš Otevřel podílel. Architektem je Jerry Koza a Atelier SAD. | Foto: Marcin GrabowieckiInteriér modulárního hausbótu Port X, na kterém se Lukáš Otevřel podílel. Architektem je Jerry Koza a Atelier SAD. | Foto: Marcin Grabowiecki

Pak jsme se seznámili s AirBnb. V té době jsem vůbec netušil, co to je, původně jsem myslel, že je to něco jako rhytm’n’blues. Ale zkusili jsme to, změnili jsme dispozici a přidali modul se sprchou. Tím vlastně vznikla myšlenka na bydlení.  Našli jsme skvělé kotviště v Holešovicích, ze kterého se tu a tam dalo „vystrkovat tykadla“ na Náplavku. Pořádali jsme v hausbótu různé eventy a akce, a částečně se tu krátkodobě bydlelo.

Takže takový byl první Port X?

LUKÁŠ: Ano, ale v mezidobí se děly ještě nějaké další projekty, třeba Zelené trhy. Jednalo se o prodejní stánky, které byly svým způsobem součástí městského mobiliáře a vytvářely ve městě zázemí pro farmáře. Cílem bylo dostat lidi zpět k lokálnímu nakupování surovin na denní bázi. Jakmile to bylo realizované, vzali jsme to jako cirkus asi do tří měst, do Hradce Králové, Pardubic a pak zpátky do Prahy na Letnou a na Kampu. Pro mě to bylo cvičení, jestli to jsou lidi i farmáři schopní mít rádi. Nakonec jsme dostali pozvánku do Berlína na Urban Intervention Awards, kde jsme mezi deseti finalisty sice nezískali prvenství, ale byl to dobrý signál, že to má cenu.

O rok později jsme prodali všechny stánky do Skotska, kde o ně měli extrémní zájem. Tím ten projekt skončil, protože tady se dočkal rozpačitých reakcí. Zjistili jsme, že nepřesvědčíme farmáře, aby dělali věci jinak, než jsou zvyklí. Oni jsou zvyklí si s sebou vozit kedlubny i stánek, namísto toho, aby si vezli jen kedlubny, a přijeli někam, kde už stánek stojí a rovnou začali prodávat. To se od té doby samozřejmě už dost posunulo. Například na Jířáku už tou dobou vznikal podobný koncept, i když dost usazený.

Projekt Zelené trhy | Foto: Jaroslav MoravecProjekt Zelené trhy | Foto: Jaroslav Moravec

Takže trhy vyrostly a zhasly, hausbót se postavil a neodplul tak rychle, už je tu s námi 6 let. Pořád mě i lidi baví. Někdo přijde na Open House, někdo si v něm zajistí pobyt, někdo tam přijde na tiskovku a někdo na večírek. Na rozdíl od reklamy, která pomine, tady dostáváme pořád zpětnou vazbu a víme, že to stálo za to.

A co přišlo po hausbótu?

LUKÁŠ: Řekli jsme si, že to chce udělat něco menšího, protože ukotvit takovou velkou věc tady v Praze není žádná legrace. Proto jsem se rozhodli udělat Tiny House. Stáli jsme před výzvou – jak bude takový domek fungovat tady v Čechách, kde je silně zakořeněný fenomén chatařství a chalupářství? Zároveň jsme chtěli, aby to bylo jednoduché, aby si to naše generace zvládla v partě postavit někde sama bez velkých stavebních dokumentů. Šli jsme z počáteční velikosti 25 metrů čtverečních až na nějakých 12 metrů čtverečních. Myslím, že takový rozměr už představuje výzvu vyzkoušet si, jak se tam všechno vejde. Pořád je to ale sympatické měřítko a díky té velké prosklené stěně máte pocit, že je ten prostor větší, protože se otevírá ven. Není to náročné vyprojektovat ani postavit. Je to malé, jednoduché, a materiál na stavbu se dá flat-pack doručit na druhý konec světa. Vyprojektovat nám to pomohli kluci z Devoto v Libčicích, kde probíhá také výroba a vývoj dalších kusů.

Projekt malého domku Tiny House, na kterém se Lukáš Otevřel podílel. | Foto: Jan FauknerProjekt malého domku Tiny House, na kterém se Lukáš Otevřel podílel. | Foto: Jan Faukner

Projekt malého domku Tiny House, na kterém se Lukáš Otevřel podílel. | Foto: Jan KudějProjekt malého domku Tiny House, na kterém se Lukáš Otevřel podílel. | Foto: Jan Kuděj

Projekt malého domku Tiny House, na kterém se Lukáš Otevřel podílel. | Foto: Jan KudějProjekt malého domku Tiny House, na kterém se Lukáš Otevřel podílel. | Foto: Jan Kuděj

Vy jste na každém tom projektu vždycky spolupracoval s architektem nebo designérem, že? Zajímalo by mě, proč jste se pro to rozhodl a proč si myslíte, že to je dobré rozhodnutí?

LUKÁŠ: Myslím, že je důležité svěřit tu práci lidem, kteří jí rozumí, než si vzít notes a něco si naskicovat. Člověk to třeba myslí dobře, ale nedomyslí věci, které architekt vidí hned. Většinou to bylo tak, že jsem s něčím přišel a potkal ty správné lidi. Třeba u Tiny House to bylo tak, že jsem s tím tématem přišel za kluky a oni mi řekli, že nad něčím takovým taky přemýšlí. Myslím, že malý dům je něco, co má doma v šuplíku každý architekt a jen čeká na správný moment, kdy ho udělat.

Je tady jen pár lidí, kteří umí překračovat horizonty, asi existuje módní návrhář, který si dokáže naskicovat dům, ale pro mě je důležité, že můžu někomu svěřit svoji důvěru. Dobré věci vznikají, když mají zadavatel i architekt společný zájem. Já jsem to vždycky řešil s někým, koho obdivuji za to, co dělá. Přijde mi to logické.

Projekt malého domku Tiny House, na kterém se Lukáš Otevřel podílel. | Foto: Jan KudějProjekt malého domku Tiny House, na kterém se Lukáš Otevřel podílel. | Foto: Jan Kuděj

Projekt malého domku Tiny House, na kterém se Lukáš Otevřel podílel. | Foto: Jan KudějProjekt malého domku Tiny House, na kterém se Lukáš Otevřel podílel. | Foto: Jan Kuděj

Interiér domku Tiny House | Foto: Jan FauknerInteriér domku Tiny House | Foto: Jan Faukner

Na designérském poli se pohybujete již poměrně dlouho dobu. Zajímalo by mě, jaký si myslíte, že u nás existuje vztah k designu a architektuře?

LUKÁŠ: Když se podíváte, kolik je dnes různých přehlídek designu, tak je vidět, že ty věci začínají fungovat a rezonovat ve společnosti, mají dynamiku. Myslím, že je skvělé, že lidi jako vy, jako instituce, otevíráte v lidech pocit, že design není jenom něco výjimečného, co máte mít vystavené někde na poličce. Design je součást každodenního zážitku a posouvá vkus lidí, kteří mají větší a větší potřebu obklopovat se hezkými věcmi. Třeba jednou budeme žít uprostřed trochu vkusnějšího světa, postupně vystřílíme všechny matrjošky a chlupaté klobouky a začneme si víc vážit hezkých věcí kolem sebe.

Řekl jste hezkou věc, že design není to, co si vystavíme na poličku. Dnes nám chybí také podpora veřejných institucí, z jejich strany nevidím žádnou potřebu podporovat a realizovat kvalitní design nebo architekturu.

LUKÁŠ: Když se zamyslíte, jaký skvělý dům vznikl za posledních pár let, nějaký, u kterého jste si byli jistí, že je to posun někam dál, který vás napadne? Možná tady za rohem (DRN – pozn.red.), ten přesně doplňuje stavební blok z jedné i z druhé strany. Nicméně myslím, že tady chybí hlavně odvaha. Když má vzniknout něco mimořádného, jako třeba Kaplického knihovna, tak se najednou začnou ozývat různé zpátečnické hlasy s požadavkem normalizovat. Udělat to tak, aby to splynulo se zbytkem. Což je něco, proti čemu Kaplický bojoval. Dům samozřejmě musí respektovat své okolí, ale zároveň musí tu věc posunout dál.

Polyfunkční budova DRN na rohu ulic Národní a Mikulandská. Architektem je Stanislav Fiala. | Zdroj: Česká cena za architekturuPolyfunkční budova DRN na rohu ulic Národní a Mikulandská. Architektem je Stanislav Fiala. | Zdroj: Česká cena za architekturu

Když se podíváme na brutalistní architekturu, tak tam vidíme potřebu pozvat ty nejlepší a odvážit se jít dálLibenský, Brychtová, Prager. Dnes má málokdo odvahu postavit se tomu, co řekne „dav“, to je asi ten největší rozdíl. I přes to se ale dějí krásné věci, například Národní technická knihovna v Dejvicích, to je fantastická veřejná stavba. Je to dobrý precedent pro všechny další akademické zadavatele, kteří si mohou říct, tak jo, proč by ta věc nemohla být ambiciózní, pojďme udělat dobré parametry a udělejme soutěž.

Ono to samozřejmě dá hrozně moc práce vymyslet zadání soutěže tak, aby se skutečně přihlásili kvalitní tvůrci. Jednodušší je zadat to někde pod rukou ze známosti. To vnímám jako jakousi „českou cestu“: chcete to udělat, ale nechcete se s tím mořit. Lidé inklinují k tomu mít to jednodušší, a hlavně mít to už z krku. Ale architektura tu bude desítky let každodenně na očích a musí mít ambici být nejlepší.

Nová scéna Národního divadla postavená v letech 1977-83. Na zpracování fasády skleněnými tvarovkami se podíleli s architektem Karlem Pragerem také Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová. | Zdroj: Unesco-czechNová scéna Národního divadla postavená v letech 1977-83. Na zpracování fasády skleněnými tvarovkami se podíleli s architektem Karlem Pragerem také Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová. | Zdroj: Unesco-czech

Co je podle vás nejdůležitější pro vznik dobré architektury?

LUKÁŠ: Je důležité mít investora, který architektovi důvěřuje a nechá ho si hrát. Třeba Šporkův palác, to je neuvěřitelný génius kreativity autora. Přijdete tam a máte pocit, že si s tím skutečně někdo dal práci a šel do detailů. I když jdete šachtou od výtahu, tak vidíte, že tam jsou použity fantastické materiály s detailem. Takhle by to mělo být s architekturou i designem. Najdete si k nim cestu a začnete je každý den obdivovat pro jednotlivé detaily. Je třeba mít ambici, aby to bylo dobré a aby to dobře fungovalo.

Jaký projekt je pro vás v současnosti nejaktuálnější?

LUKÁŠ: Tak to je sauna tady v Národním divadle, ta je několik měsíců po otevření. Bylo pro mě hodně složité si to prosadit doma. Ale byli jsme na to tři, každý trochu odjinud, a to se hned lépe pracuje. Když jsme se hlásili do výběrového řízení na rekonstrukci a správu sauny, řekli jsme porotě, že nemáme žádný převratný projekt. Chtěli jsme zachovat všechny původní prvky. Udělali jsme tady jen minimalistickou intervenci uvnitř sauny samotné, doplnili o nábytek a programové vychytávky – živé přenosy ze scény do sauny.

Sauna v Národním divadle, kterou Lukáš Otevřel aktuálně provozuje. | Foto: Jan ZimaSauna v Národním divadle, kterou Lukáš Otevřel aktuálně provozuje. | Foto: Jan Zima

Sauna je specifický prostor, není to jen malá boudička, má svoje náležitosti a parametry. Když máte dobrého architekta, tak se můžete spolehnout, že ta věc bude vizuálně a technicky správně. Měli jsme zastání ve Vítkovi Dandovi z Edit Architects, který tu saunu nakreslil a pak vedl tým truhlářů, který ji realizoval. Pokud se kolem toho budete 5 let každý den pohybovat, tak to prostě nechcete mít „blbý“. A vracíme se zase k tomu, že je dobře mít nějakou ambici a snažit se co nejvíce z ní převést do reality.

Autoři konceptu sauny v Národním divadle. Zleva: Stanislav Majer, Miroslav Sládek, Lukáš Otevřel | Foto: Jan ZimaAutoři konceptu sauny v Národním divadle. Zleva: Stanislav Majer, Miroslav Sládek, Lukáš Otevřel | Foto: Jan Zima

Další články