Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Veřejné toalety v portugalské vesnici Ilhavo od studia M2Senos Arquitectos. | Zdroj: dezeen.com Veřejné toalety v portugalské vesnici Ilhavo od studia M2Senos Arquitectos. | Zdroj: dezeen.com

Nejpovedenější veřejné toalety na světě. Blýská se na důstojnější časy i u nás?

Procházíte se městem, na rohu ulice se zastavíte v okénku pro limonádu. Jenže té je půl litru. Pamatujete si, kdy jste se naposledy v takové situaci rozhodli vyhledat veřejnou toaletu? Není to spíše místo, kterému se většina z nás vyhýbá pro jeho nevábnou vůni, odpudivý vzhled a pochmurnou atmosféru?

Veřejné toalety patří svým měřítkem spíše k drobným architektonickým počinům. Na tom, jak na nás působí ve veřejném prostoru, to však nic nemění. Pokud je místo toalet problémové, neprojeví se to jen v nechuti lidí toalety navštěvovat. Stává se to najednou problémem, který zasáhne celé bezprostřední okolí záchodků, kterému se všichni raději vyhnou. Přiznejme si, že české prostředí není žádnou výjimkou.

Jak k nám veřejné toalety promlouvají?

Existují dva způsoby, jak nám může daný objekt sdělit, že jde o veřejnou toaletu. První možností je cedule s nápisem, na které jasně stojí „WC“. Druhou možností je, že budova či buňka sama navenek vyjadřuje, co je uvnitř ní skryto. Její účel se propisuje do její vnější podoby. V mnoha případech se však navenek propisuje pouze zápach, špína a materiály v určitém stádiu rozkladu. Nemusí to tak však být vždy. Povedený příklad bychom našli třeba v pražské Uhříněvsi, kde byl postaven objekt ukrývající toaletní zařízení, který řeší mnoho problémů se stavbou a existencí toalet spojených. O detailech projektu si můžete přečíst v našem dřívějším článku.

Dobrým příkladem práce s prostorem a začleněním veřejných toalet do prostředí jsou toalety v Uhříněvsi. | Zdroj: ceskacenazaarchitekturu.czDobrým příkladem práce s prostorem a začleněním veřejných toalet do prostředí jsou toalety v Uhříněvsi. | Zdroj: ceskacenazaarchitekturu.cz

Podívali jsme se také na to, jak si s podobnou problematikou poradili v zahraničí, a na několika případech jsme se snažili přijít na klíč k tomu, jakým způsobem stavět toalety ve veřejných prostranstvích elegantně, funkčně a s ohledem na okolí.

Kde není kout, tam není prach

Japonské město Nakanojo hostívá festival umění zvaný Nakanojo Biennale. Pravidelný přísun množství lidí tak podnítil vedení města, aby se zamyslelo nad organizací akce, se kterou není spojen jen kvalitní program, ale také vstřícné doprovodné prostředí, ke kterému patří i dostatek kvalitních veřejných toalet.

Esovitý půdorys toalet umožňuje dobré proudění lidí skrze objekt. | Zdroj: kbtsm.comEsovitý půdorys toalet umožňuje dobré proudění lidí skrze objekt. | Zdroj: kbtsm.com

Z tohoto důvodu město oslovilo studio Kubo Tsushima Architects. Požadavkem bylo vytvořit toalety, které nebudou dalším neutěšeným prostorem, jak už to s toaletami ve městech často bývá, ale aby se záchodky staly funkčním znakem města i festivalu. Architekti se rozhodli nepracovat s klasickým čtvercovým tvarem, který je podle nich zdrojem skličující a nehostinné atmosféry veřejných toalet. Rohy takových prostor jsou totiž často stinné a snadno se v nich sbírá prach a tvoří pavučiny.

Architekti se vyvarovali ostrých rohů, kde se obyčejně shromažďuje prach. | Zdroj: dezeen.comArchitekti se vyvarovali ostrých rohů, kde se obyčejně shromažďuje prach. | Zdroj: dezeen.com

Navrhli tedy postavit dvě propojené buňky toalet na půdorysu ve tvaru písmene S. Vytvořili tak dva samostatné prostory s dostatečnou distancí mezi toaletou pro muže a pro ženy. Díky tomuto rozložení také vznikla forma uzpůsobená přijímání proudu lidí z obou stran ulice, a tedy možnosti volnějšího pohybu. Objekt toalet se nachází na parkovišti ve vozovém parku, poblíž místního chrámu. Nenajdeme zde žádná okna, do prostor vstupuje jen přirozené sluneční světlo shora skrze střešní světlíky. Necelých 10 m² prostoru tak dokáže skloubit pohyb lidí, práci s okolním prostorem i pohodlí interiéru. Svou neutrální formou bez oken toalety nijak nepobuřují své okolí a stávají se tak, podle původního přání, součástí tváře města.

Objekt vznikl spojením dvou půlkulatých buněk. | Zdroj: kbtsm.comObjekt vznikl spojením dvou půlkulatých buněk. | Zdroj: kbtsm.com

Bez oken a dveří

Ne vždy se toalety ve městě objevují jen jako samostatné unifikované buňky. Určité prostory si vyžadují, aby s nimi bylo zacházeno individuálně, podle kontextu, ve kterém se nacházejí. Tak to bylo taky v případě portugalské vesnice Ilhavo. Na místním hřbitově São Salvador sice již stály veřejné toalety, svým rozložením však zakrývaly výhled na sousední kapli a nevyhovující byla také jejich velmi složitá údržba i kontextu neodpovídající vzhled.

Nové toaletní zařízení tiše souzní s prostředím hřbitova. | Zdroj: dezeen.com / publico.ptNové toaletní zařízení tiše souzní s prostředím hřbitova. | Zdroj: dezeen.com / publico.pt

Pro rekonstrukci toaletního zařízení se zázemím pro pracovníky hřbitova byli osloveni místní architekti Sofie a Ricardo Senos ze studia M2Senos Arquitectos. Se stavbou pracovali tak, aby se stala součástí svého prostředí. Díky horizontálnímu rozložení stavby se návštěvníkům hřbitova odkrývá dříve blokovaný pohled na místní kapli. Forma objektu vizuálně souzní se zelenými prvky trávníků a záhonů v okolí, a to díky použití olivově zelených kachlí. Kachlové obklady jsou v portugalské architektuře velmi časté, obvyklé je však použití kachlí s ornamentálním dekorem, čehož se tady architekti zřekli a vytvořili tak jednotnou neutrální stavbu.

Ke vstupu do objektu vyzývá postupně se rozšiřující průchod namísto obyčejných dveří. | Zdroj: dezeen.comKe vstupu do objektu vyzývá postupně se rozšiřující průchod namísto obyčejných dveří. | Zdroj: dezeen.com

Toalety jsou skvělým dílem především díky své vizuální nekomplikovanosti, kdy architekti nepoužili žádná okna, dveře, verandy ani přístřešky, a tak vnímáme toalety jako celistvý blok materiálu. Světlo je do prostor vnášeno opět střešními světlíky. Místo dveří do objektu vyzývá ke vstupu rozšiřující se průchod, zvenku tak nevidíme žádné dveře toalet, lidi umývající si ruce nebo stojící ve frontě a celá scenérie tak zůstává klidná, jak je na tomto místě vhodné.

Uvnitř objektu je kromě toalet také zázemí pro pracovníky hřbitova. | Zdroj: yellowtrace.com.auUvnitř objektu je kromě toalet také zázemí pro pracovníky hřbitova. | Zdroj: yellowtrace.com.au

Barevná vodítka

Institut městského plánování v japonské Hirošimě vybral v architektonické soutěži projekt, podle kterého se rozhodli každý rok postavit ve veřejných parcích několik veřejných toalet. Od roku 2009 se tak tu a tam mezi městskou zelení a na dětských hřištích objeví stavba připomínající papírovou skládanku origami. Návrh pochází od japonského studia Future Studio.

Každá stavba má jinou barvu střechy a stává se tak dobrým orientačním prvkem v městských parcích. | Foto: Toshiyuki YanoKaždá stavba má jinou barvu střechy a stává se tak dobrým orientačním prvkem v městských parcích. | Foto: Toshiyuki Yano

Objekty veřejných toalet jsou opět průchozí skrz na skrz – napomáhají tak dobrému proudění vzduchu a uvnitř tak nejsou zapotřebí přidaná ventilační zařízení. Dva vchody jsou také výhodou pro lepší pohyb osob. Uvnitř je část, která je společná a otevřená, najdeme tady umyvadlo a pisoár, ve druhé části je uzamykatelná kabinka. Celý interiér je bílé barvy, což podporuje optickou celistvost a pocit, že je prostor vizuálně uklizený a čistý. Výraznými prvky jsou veškerá madla a podpůrná opěradla, která tvoří jakási barevná vodítka v prostoru.

Červená madla a opěradla vytvářejí barevná vodítka v prostoru. | Foto: Toshiyuki YanoČervená madla a opěradla vytvářejí barevná vodítka v prostoru. | Foto: Toshiyuki Yano

Opět vidíme, že architekti nevyužívají prvek oken, ale pouze světlíků ve střeše a horní části stěn, kterými přivádějí do místností přirozené denní světlo. Zajímavé je, že všechny toalety jsou stavěny svou trojúhelníkovou střechou směrem na sever a na všech toaletách tak vznikají stejné hry světla. Povrch betonové střechy je ošetřen fotokatalyckým nátěrem, který se snadno očišťuje od případných stop vandalství a zároveň v různých barevných provedeních od sebe jednotlivé toalety odlišuje jako orientační body v parcích.

Uvnitř objektu je společná část umývárny a samostatná kabinka. | Foto: Toshiyuki YanoUvnitř objektu je společná část umývárny a samostatná kabinka. | Foto: Toshiyuki Yano

Souhra s okolím

Jsou to právě parky a jiná zelená veřejná prostranství, kam je nejčastěji potřeba umisťovat veřejné toalety. Skvěle fungující příklad najdeme třeba v texaském Austinu, v parku kolem Lady Bird Lake, který je oblíbeným místem běžců a cyklistů, kteří sem vyráží na dlouhé trasy, a veřejná toaleta tedy přijde vhod. O stavbu prvních toalet v tomto parku se postarala nezisková organizace The Trail Foundation, která oslovila studio Miró Rivera Architects.

Veřejné toalety jsou estetickým objektem ve veřejném prostranství. | Zdroj: mirorivera.comVeřejné toalety jsou estetickým objektem ve veřejném prostranství. | Zdroj: mirorivera.com

Architekti tady pracují s cortenovými plochami (jde o povětrnostně odolnou ocel, vhodnou pro venkovní použití), které formují do dynamického tvaru spirály. Ta postupně uzavírá prostor až do svého středu, kde se nachází kabina s toaletou. Souvislá plocha materiálu, která tvoří zdi, by nebyla dostatečně pevná a vlivem větru by se kymácela, i z tohoto důvodu je tedy spirála sestavena z několika jednotlivých ploch, které mezi sebou výškově kolísají. Toto sestavení dává možnost dobrému proudění vzduchu v objektu, díky čemuž opět není potřebné žádné přidané ventilační zařízení.

Světlo je dovnitř přiváděno střešním otvorem. | Zdroj: mirorivera.comSvětlo je dovnitř přiváděno střešním otvorem. | Zdroj: mirorivera.com

Uvnitř spirály vzniká jak soukromý prostor v kabině, tak veřejný prostor s venkovní sprchou a pítkem pro osvěžení sportovců. Snahou architektů bylo vytvořit toalety, které budou vyžadovat minimální údržbu. Toho docílili už zmíněným zajištěním proudění vzduchu namísto ventilace, použitím cortenu, na kterém není příliš patrné opotřebení časem a má velmi vysokou odolnost, použitím nerezového potrubí a také střešním otvorem, kterým může do kabinky vstupovat denní slunce a není potřeba přidané osvětlení.

Součástí toalet je i venkovní sprcha a pítko. | Zdroj: dezeen.comSoučástí toalet je i venkovní sprcha a pítko. | Zdroj: dezeen.com

Jak se může poučit naše prostředí?

Ze světových příkladů si můžeme odnést hned několik poučení. Viděli jsme, že není na škodu volit místo krabice s oknem a dveřmi netradiční tvary, které pracují s prostorem a uvažují o tom, kudy lidé k toaletám vstupují a odcházejí, a brát v potaz třeba i to, že se u toalet často tvoří fronty. Přístupem co největšího možného množství světla do objektu se z toalet stane přívětivější místo, které neodstrašuje a nenahání strach. Také použitím jednolité barevné plochy nebo volbou jednotného materiálu se dá dobře docílit vizuální čistoty prostoru, která je u toalet důležitým prvkem. Je taky příhodné volit co nejodolnější materiály, které třeba ve svém vzhledu umí skrýt stopy času a opotřebení.

I veřejné toalety utvářejí prostor kolem nás. | Foto: Toshiyuki YanoI veřejné toalety utvářejí prostor kolem nás. | Foto: Toshiyuki Yano

Zájem o veřejný prostor

Veřejné toalety jsou komplikovaným tématem, které neřeší jen architekti, ale zabývají se jím také studenti. Na pražské UMPRUM v současnosti vzniká projekt ve spolupráci s Institutem městského plánování hl. m. Prahy, který hledá ideální podobu toalet městských parků. Můžete se stát součástí zkoumání této problematiky a zapojit se do projektu vyplněním jednoduchého dotazníku, jenž mapuje i vaše zkušenosti s veřejnými toaletami.

Galerie

Další články