Proč ses dal na studium designu?
Už na střední jsem si říkal, že by mě naplňovala nějaká kreativní práce. Rád jsem si kreslil a skládal. Navštěvoval jsem lidovou školu umění, kurzy kreslení a kurzy architektury. Postupně mě to přivedlo ke grafickému designu. Když mě pak po střední přijali do Plzně, právě na grafický design, byl jsem neuvěřitelně překvapený a nadšený zároveň. U nás doma se umění nikdo nikdy nevěnoval, jsem v tomhle směru taková černá ovce rodiny. Maminka je zubařka a táta je programátor. Přesto, že oni sami umělci nejsou, mě ve studiu grafiky hodně podporovali, což pro mě bylo hodně důležité, já se totiž studia designu bál.
Jaký máš vztah k obalovému designu?
Obal na pizzu, se kterým jsem letos vyhrál Young Package, je mojí první prací co se obalového designu týká. Jako druhý ateliér jsem si ve škole vybral produktový design a právě spojením grafiky a produktu se dostáváme k obalům. O obalový design jsem se zajímal spíše jen okrajově, ale lákalo mě spojit vše, co jsem se ve škole naučil, proto jsem se vlastně přihlásil.
Jak ses dozvěděl o soutěži Young Package?
Soutěž je hodně známá. Každý, kdo dnes studuje design, alespoň ví, že existuje. Ani nevím, kdy jsem o ní poprvé uslyšel, patří do mého obecného povědomí. V rámci ateliéru produktového designu jsme měli vytvořit “obalový design” a když jsme hledali téma, využili jsme PACKAGE UNLIMITED.
Většina studentů odevzdává práci těsně před deadlinem, jak to bylo u tebe?
Obecně jsem za své studium pochytil a přejal to, že se vše dělá na poslední chvíli. Zkoušel jsem to dělat jinak, ale bez úspěchu. Ona ta práce pod tlakem má také něco do sebe, člověk ze sebe přeci jenom vyždímá první poslední. Po deadlinu si zase můžu dát nohy na stůl.
Jak tě napadlo vytvořit víceúčelový obal na pizzu?
Hodně mi pomohla moje přítelkyně, která na stejné škole studuje keramiku. Vždycky si navzájem vypomáháme. Když má ona nějaké zadání, tak jí řeknu svůj názor a obráceně. Když jsme přemýšleli nad PACKAGE UNLIMITED (obaly na více použití), jedli jsme zrovna pizzu a začali o tom přemýšlet. Co s obalem na pizzu? Pochopili jsme, že se musí opravdu vyhodit. To ale neznamená, že nemůže mít další využití. Udělali jsme z toho v podstatě designový kousek do bytu a rovnou v několika barevných variantách.
Jak dlouho jsi vytvářel finální obal?
Je zajímavé, že jsem měl nejdříve mnohem sofistikovanější návrhy. Nakonec jsem od těch složitých postupoval až k naprosto jednoduchému konceptu. Neustále jsem ubíral, až zůstala v podstatě čistá konstrukce. Myslel jsem i na vyrobitelnost. Cílem nebylo vytvořit obal, který bude nákladný, naopak. Měl být levný a snadno vyrobitelný a to se myslím povedlo. Kdybych vyrobil obal, který by byl dražší než dosavadní obal na pizzy, neviděl bych v tom význam.
Soutěžící musí na svou práci umístit soutěžní číslo. Ty jsi ho napsal na účtenku od pizzy, jak tě to napadlo?
Přiznám se, že jsem si tuto podmínku přečetl až po vyrobení obalů. Nechtěl jsem práci žádným způsobem znehodnocovat. Napadlo mě nalepit číslo na nějaký post-it, ale přišlo mi to nedůstojné k celému tomu systému kreativní práce. Tak jsem přemýšlel, co vždycky dostanu k pizze, když mi ji přinesou a měl jsem to - účet.
Práci jsi vytvořil sám nebo ti s ní někdo pomohl?
První prototyp jsem si vyrobil sám. Materiál byl špatný, ale konstrukce byla v pořádku. Když jsem zjistil, že to funguje, nechal jsem si to vytisknout u nás ve škole, kde máme k tomuto účelu tiskárnu. Člověk, který obsluhuje školní tiskárnu, mi doporučil jednu firmu, do které jsem zavolal. Řekl jsem jim, že se hlásím k Vám do soutěže a že bych potřeboval vytisknout obaly na pizzu a oni řekli, ať přijdu. Nakonec za to nic nechtěli a moc mi drželi palce.
Proč jsi šel za firmou? Mohl sis přeci vyrobit obaly sám...
Faktem je, že kdybych se rozhodl vyrobit si obaly svépomocí, měl bych jistotu, že bude vše přesně podle mě. Na druhou stranu je to velmi časově náročné, což mohlo být i oslovování firem, ale dal jsem na doporučení a vyšlo to. Navíc jsem se snažil přemýšlet dál. Aby byla moje práce užitečná, musí být vyrobitelná a právě o to mi šlo - zjistit, zda se můj návrh dá realizovat. Když se ukáže, že je to vyrobitelná funkční věc, tak je to naplnění vize designéra.
Takže ještě před odevzdáním práce sis zkusil vytvořit prototyp obalu, tisk, výrobu a komunikaci s firmou, která vyrábí obaly?
Ano. Dokonce mě provedli výrobou a ukázali mi, jak fungují stroje. Pro mě to bylo jako pro nováčka skvělé a přínosné. Už jenom to, že jsem si něco takového zkusil a zjistil, jak to všechno funguje, je velmi obohacující. V jiných soutěžích se většinou nevytváří prototypy, člověk si to nakreslí v počítači, vytiskne a odevzdá. Young Package nás nutí vytvářet reálné objekty.
Pracuješ při škole?
Ano, jsem druhým rokem ve studiu Remembership_, které zakládal můj kamarád a bývalý spolužák Petr Rubáček s Martinem Kozákem. Já jsem se přidal rok po založení, stejně jako Michaela Dylová. Společně jsme navrhli například grafiku k některým dílčím akcím Plzeň 2015 nebo vizuální identitu plzeňského Festivalu světla.
Která z oceněných prací tě nejvíce zaujala?
Třeba hned druhé místo ve vysokoškolské kategorii. Obal na nože Opinel je krásná věc, Marián Čižnár navrhl velmi dobře promyšlený obal. Třetí místo mě také velmi zaujalo, sice nerozumím té technologii, ale nápad je to skvělý.
Co uděláš s výhrou?
Pojedeme s přítelkyní do Kambodže a do Thajska :)
