„Nechci dělat jen věci na efekt, každý svůj produkt mám opodstatněný,“ říká Vlastimil Šenkýř, designér, který kromě své vlastní tvorby působí jako člen týmu studia Dechem a pedagog Střední odborné školy uměleckoprůmyslové ve Světlé nad Sázavou. Co mu dalo studium pod vedením Ronyho Plesla, proč by se neměli designéři podceňovat a jak přistupuje k tématu upcyklace? To a mnohem více se dočtete v našem rozhovoru.
Na UMPRUM jsi vystudoval obor Sklo, na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara v Plzni jsi studoval zase dva rozdílné obory: Sochařství se specializací na keramiku a Design kovu a šperku. K čemu máš nejblíže a proč?
VLASTIMIL: Nejblíže mám ke sklu. Baví mě variabilita tohoto materiálu, ať už v rámci volného umění nebo užitého designu. Zároveň má u nás v Čechách sklo dlouhou tradici, což mi přijde poetické. Tvořím také šperky, raději mám ale výtvarnější přístupy s materiály jako plexisklo nebo silikony než klasickou „šperkařinu“, přes kterou nedokážu adekvátně vyjádřit svou myšlenku.
Do velké míry odsuzuji těžko rozložitelné materiály, které se v rámci každodenního života snažím redukovat na minimum. U některých mých prací jsou ale do velké míry nenahraditelné. Bez nich výsledek není takový, jaký bych potřeboval. Především skrze materiálovou konzultantku Elišku Knotkovou se snažím získávat informace o novinkách ohledně rozložitelných materiálů. Bohužel pro některé mé kolekce kromě plastů a silikonů není vhodné nic, co by mělo takovou trvanlivost a estetiku, jakou potřebuji. I když se snažím pracovat s ekologickými materiály, u něčeho to prozatím nejde.
Kolekce váz VIP (very important plant) | Foto: Natálie Kuznetsová
U výrobků musí být spousta odpadního materiálu, snažíš se ho nějakým způsobem využít?
VLASTIMIL: Samozřejmě snažím, ale v rámci odpadu, především u skla, je recyklace a upcyklace poměrně složitá a jako lidstvo jsme zatím nedospěli k těmto variantám zpracovávání ve větším měřítku, poněvadž písku, který je základním prvkem skla, je na světě zatím dost. Všeobecně platí, že když se smíchají dvě skla s rozdílnými vlastnostmi, které nejsou kompatibilní, a nedojde k jejich dostatečnému protavení, dochází k pnutí a následnému praskání. Například ve své diplomové práci – Lapis philosophorum – jsem použil barevné základy, jež jsem dále obaloval v různých barevných sklech a posypával oxidy kovů. V tomto případě se tedy jednalo o upcyklaci, vše ale pocházelo ze stejné sklárny, kde byl namíchaný kmen se stejnou roztažností.
Studium pro radost
Proč ses rozhodl nastoupit na UMPRUM? Jaký z přístupů, když porovnáš Sutnarku a UMPRUM, je ti blíž?
VLASTIMIL: V Plzni jsem studoval dva magisterské obory v ateliérech Kov a šperk a Keramika. V posledním ročníku na FDULS v Plzni mě napadla myšlenka, že by se mi líbilo studovat ještě sklo na UMPRUM, protože mi imponovalo, co studenti tohoto ateliéru tvořili, včetně tvorby samotného Ronyho Plesla. Domluvil jsem si tedy konzultaci, kde jsem jim ukázal svou tvorbu, a na rovinu se mě zeptali, co bych od nich chtěl slyšet. Neměl jsem zrovna moc času na rozdávání. Zajímalo mě, zda by se mnou, jako se studentem, chtěli pracovat a jestli má smysl se vůbec hlásit a připravovat celé portfolio, včetně funkčních webových stránek, které byly podmínkou přijetí do druhého kola. Řekli mi, že samozřejmě netuší, kolik kvalitních studentů se bude hlásit, ale ať to určitě zkusím. Jelikož jsem měl už jedno magisterské studium úspěšně ukončené, dělal jsem to hlavně pro radost.
To muselo být do jisté míry osvobozující, necítit takový tlak, že musíš mít magisterský titul.
VLASTIMIL: Bylo to super! Na UMPRUM jsem se díky tomu mohl uvolnit a rozvíjet, co mě bavilo a zajímalo v rámci skla. Rony mi důvěřoval a nechával mi volné pole působnosti, pouze mě vždy nasměroval tam, kam by se má práce měla ubírat, především co se velikosti týče. Ne jednou mi řekl, že to mám desetkrát zvětšit a mám „zelenou“. Rony má rád velké věci. Díky tomu skoro vše, co jsem vytvořil na škole, bylo obrovské, teď postupně věci zmenšuji. Studium v tomto ateliéru jsem si opravdu užil.
Kolekce váz EPIC VASES | Foto: Tomáš Slavík
Co sis od Ronyho Plesla odnesl?
VLASTIMIL: Rony je vizionář, který se nikdy nezastaví. Stanoví si nějaké cíle, nabere toho na sebe strašně moc, z ničeho nechce ustoupit a všechno chce zvládnout prvotřídně, a zvládá! Na studenty toho nakládal opravdu hodně. Což je samozřejmě dobře. Když se tedy vrátím k tvé otázce, myslím si, že jsem se naučil toho na sebe nakládat docela dost, z ničeho nepolevovat a snažit se dosáhnout vizí, které mám.
Jak Sutnarka, tak UMPRUM má velmi kvalitní pedagogy. UMPRUM má však dlouholetou tradici, což je znát. Když se na ní cokoli stane, ví o tom široká veřejnost. Plzeň se v tomto ohledu v poslední době hodně zlepšila, hlavně díky studentům jako Lenka Záhorková s projektem Tak to bylo, holkám z Nalejto nebo Marii Kobelové, což je přímo moje spolužačka z ročníku. Tito lidé začínají být teď ve věku, kdy se už více prosazují. Tím proslavují i Sutnarku. To za mě, když jsem studoval, ještě nebylo, jelikož škola byla relativně nově vzniklá.
Například, když byla vernisáž na Sutnarce, zájem veřejnosti nebyl tak vysoký jako na UMPRUM, což jsem nečekal, a proto jsem si s sebou na hlídání výstavy vzal knížku na čtení (smích). Místo toho jsem se nezastavil, proudy lidí se valily do ateliéru, lidé se hodně ptali a zajímali. UMPRUMku navíc oslovují společnosti s nemalými zakázkami, což je naprosto skvělé! Dost často tam probíhají výběrová řízení, kam můžete přihlásit svůj projekt.
LOVAS GRIT | Foto: Natálie Kuznetsová
Rozdílné přístupy
Vnímáš to tedy tak, že UMPRUM tě lépe připravila do praktického života?
VLASTIMIL: Určitě ano. Rony Plesl se nám snažil dohazovat zakázky a navazovat spolupráce. Také nám předával informace o tom, jak si správně nacenit produkty. V Plzni se lidé velmi podceňovali, svoji tvorbu často podhodnocovali. Rony nám řekl jasná kritéria. Například za jakou částku by se měla prodávat váza určitých rozměrů od vysokoškoláka a odůvodnil nám proč. Do nacenění se musí započítat provize, kterou má prodejní prostor, kde produkt nabízíte, náklady na výrobu, náš čas plus nápad. Když svoji věc podhodnotíme, snížíme tím i hodnotu práce ostatních. Nejde nám o to obrat zákazníka zbytečně o jeho peníze, ale o to fungovat a živit se tím, co máme rádi. I když váza stojí několik tisíc, designér z ní může mít, v některých případech, jen pár set korun.
V Plzni pro mě byly skvělé dva rozdílné přístupy. Gabriel Vach z ateliéru Keramiky po nás chtěl vždy nějakou nadsázku a vtip. Naopak v ateliéru Kov a šperk po nás Petr Vogel požadoval hluboké konceptuální myšlení. Finální podoba pro něj byla pouhou třešinkou na dortu. Přístupy se velmi lišily. Měl jsem tedy naprosto odlišnou průpravu od Gabriela i Petra. Rony mi na základě těchto zkušeností nechal volné pole působnosti v rámci experimentů se sklem a vedl mě správným směrem do výsledné podoby díla. Za všechny přístupy jsem vděčný!
Je neuvěřitelné, do jaké míry tě daný vyučující ovlivní.
VLASTIMIL: Mám bakaláře z ateliéru Produktový design, což bylo neopodstatněné estetické obalování nějakých předmětů. Potom jsem nastoupil na dva magistry v Plzni, kde mě oba pedagogové stáhli k sobě v rámci jejich uvažování a nastínili mi, jak by to mělo ve skutečnosti vypadat.
Díky propracovanému konceptu tvé diplomové práce jsi vyhrál i cenu v mezinárodní soutěži Talente 2020, pokud se nepletu.
VLASTIMIL: Ano, tato diplomová práce se zabývá tím, že všichni jsme součástí jednoho celku. Do nosných zdí UMPRUM jsem vyhloubil díry, do nichž jsem vystavil své nepřírodní kameny a nasvítil je. Staly se tak součástí celku, součástí školy.
Během studia jsi také absolvoval tři stáže, jedna z nich byla v zahraničí. Cítil jsi nějaký rozdíl mezi tím, jak ke stážistům přistupují české a jak zahraniční firmy?
VLASTIMIL: Ani jedna z nich nebyla placená. Češi to berou tak, že pokud je stáž neplacená, nemají ani moc tendenci člověka naučit něco nového, využijí ho na to, co umí. Pokud už mu za to platí, chtějí, aby znal ideálně vše. Což není možné. Pro německou stáž jsem získal grant, který pokryl základní věci. Pracoval jsem pro firmu Radian, která vytváří 3D tisknuté produkty, především šperky. Cokoli jsem neuměl, mi vysvětlili. Cítil jsem, že v Německu si opravdu stážistů váží a nepovažují je za samozřejmost. Ani jsem neuměl pořádně anglicky, ale to také nevadilo, řekli mi, že také od toho tam jsem. Se Sandrem (Sandro Schieck – zakladatel značky Radian – pozn. red.) jsme se spřátelili a začali jsme spolu spolupracovat. Vytváříme společně kolekci váz, která bude kombinací skla a 3D tisku. Přesto, že je tato firma malá, jsou její produkty vystaveny v galeriích po celém světě.
Kolekce váz CUT VASES | Foto: Loony Creators
Různorodé projekty
V současné době pracuješ mimo své tvorby i v dalších zaměstnáních?
VLASTIMIL: Ano, po škole jsem si našel poměrně rychle dvě zaměstnání, což jsem vůbec nečekal. Učím na Střední odborné škole uměleckoprůmyslové ve Světlé nad Sázavou, čemuž přispělo také to, že jsem si na vysoké škole udělal pedagogické minimum. Dále ještě pracuji ve studiu Dechem. U těchto dvou prací naopak nepočítali s tím, že umím vše. Ve Světlé nad Sázavou jsem byl rok na zaučení, mohl jsem pedagogům nahlížet pod ruce. Teď mám první půlrok již svou vlastní třídu. Ve studiu Dechem byli také velmi vstřícní a vše mi vysvětlili a vysvětlují.
Co tě v současné době nejvíce zaměstnává?
VLASTIMIL: Stanovil jsem si své vlastní deadliny před koncem minulého roku, kdy jsem dokončil kolekci váz Cut Vases, včetně finálního výstupu. To samé i s brožemi Universe. V letošním roce mám v plánu dokončit projekt se Sandrem, což je kolekce váz vycházející z kolekce Cut Vases. Ve skle je slída, která svou strukturou připomíná 3D tisk, což je velmi příhodné. Měli jsme různé návrhy. Jedna část jde přímo do mé vlastní tvorby, druhá pro mě a pro Sandra. Výsledná podoba bude mít rozdílný vizuál.
Kolekce váz CUT VASES | Foto: Loony Creators
S mojí partnerkou Kristýnou Lovasovou, studentkou ateliéru Design oděvu a obuvi na pražské UMPRUM, pak dokončujeme doplňky pro značku Takavete v rámci kolekce Epic, která vychází z mé diplomové práce. Vytvořili jsme skleněné panákové skleničky a vázy a teď pracujeme na dvou variantách rozkládacích tašek. V rámci značky Takavete se chceme přihlásit na módní přehlídku WE‘RE NEXT 2021. Kristýna o mě říká, že už jedenáct let bydlím s fashion designéry a sice neumím nic ušít, ale v podstatě to vypadá, jako kdybych to vystudoval (smích). Tuším, jak vznikají trendy, jaké střihy jsou aktuální a jaké materiály jsou zrovna v kurzu…V rámci Takavete chceme každý rok vytvořit jeden projekt bez ohledu na to, co jsme vytvořili předtím. Takavete vzniklo pro radost, abychom dělali společně něco, co nás baví a naplňuje. Jde to sice proti tomu, jak by se měl budovat branding v dnešní době, ale díky tomu zároveň nejsme limitovaní.
V současné chvíli jsem spojil síly s designérkou skla Annou Jožovou a pravděpodobně v následujících dvou měsících vyjdeme s novou společnou kolekcí, tak na to se moc těším. Spolupráce s Aničkou je bezvadná nejen v rámci shody, kam by se naše dílo mělo ubírat, ale také se u toho hodně nasmějeme. Pokud situace dovolí, byl jsem přizvaný k vystavení prací ještě s jedním umělcem v Praze. Rád bych se také přihlásil na Designblok a Czech Design Week.
Kolekce broží UNIVERSE | Foto: Viktorie Macánová
Je možnost zakoupit si tvou tvorbu v nějakém obchodě/galerii?
VLASTIMIL: Snažím se dostat více do povědomí lidí. Kvůli současné situaci to nejde tak rychle, jak bych si představoval. Cut Vases je možné vidět v Qubusu v DOXu a umístění mám domluvené i s dalšími galeriemi. Vystavené vázy mám také v Karlových Varech. Je samozřejmě možné kontaktovat i mě osobně, v letošním roce plánuji zprovoznění e-shopu.
