Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Nový ateliér Romana Vrtišky a Vladimíra Žáka má neuvěřitelný genius loci. Zasedací místnost, kde se rozhovor udál byla doslova zalitá světlem díky velkým oknům a světlíkům | Foto: Michal Hančovský Nový ateliér Romana Vrtišky a Vladimíra Žáka má neuvěřitelný genius loci. Zasedací místnost, kde se rozhovor udál byla doslova zalitá světlem díky velkým oknům a světlíkům | Foto: Michal Hančovský

Nebojíme se toho! Studio Vrtiška & Žák slaví deset let existence a patří mezi lokální špičku

S Romanem Vrtiškou a Vladimírem Žákem se potkáváme v jejich novém ateliéru v Karlíně. Stavba ve vnitrobloku má vysoké stropy, světlíky a neuvěřitelný genius loci. Během velmi příjemné hodiny jsme probrali snad vše ohledně jejich nového ateliéru, práce, výročí 10 let studia, aktuálních projektů i motivací. Výběr toho nejzajímavějšího, co zaznělo, naleznete v rozhovoru.

Po dlouhé době jste změnili ateliér. Dokonce jste na webových stránkách nabádali, aby vám lidé doporučili místo. Proč ta změna?

VLADIMÍR: O prostoru bývalého ateliéru jsme od začátku přemýšleli jako o dočasné variantě. I když jsme přemýšleli nad změnou, nebylo kam jít. Zhruba přes rok jsme chodili po nabídkách, ale vždycky tam bylo nějaké ale. Tam, kde jsme předtím měli naše studio, to bylo docela fajn. Ale chtěli jsme se přesunout dál. Prostor, kde nyní sedíme, je ojedinělý.

ROMAN: To předchozí provizorium, jak jsme o něm uvažovali, trvalo skoro 7 let. Chtěli jsme se posunout dál. Na jednom místě má člověk tendenci zakrnět, je dobré jednou za čas udělat krok kupředu, i když jde o krok náročnější, a posouvat si příčku výš a výš.

VLADIMÍR: Chcete jít do lepšího, do něčeho, co vás bude bavit. Má to tady svůj spirit a příběh – majitelé jsou rádi, že se jim sem vrátila nějaká kreativní energie. V 1. polovině 20. století tento objekt sloužil jako štukatérský ateliér firmy O. Rákosník. Jejich potomci v domě stále žijí a i to je hodně důležité. Díky tomu se tu drží taková malá komunita lidí, kterým tohle prostředí není lhostejné.

Roman Vrtiška a Vladimír Žák v jejich novém ateliéru v Karlíně | Foto: Michal HančovskýRoman Vrtiška a Vladimír Žák v jejich novém ateliéru v Karlíně | Foto: Michal Hančovský

Hodně lidí nějakým způsobem definuje vaši práci. Jak byste ji popsali vy sami?

ROMAN: Když bych měl charakterizovat naši tvorbu, řekl bych, že pokud je možnost produkt nějakým způsobem posunout – konstrukčně, materiálově nebo funkčně – tak se mu snažíme dát tuhle přidanou funkci. Pak má nový design v záplavě ostatních věcí větší právo na život.

VLADIMÍR: Baví nás a charakterizuje tvůrčí přesah – dělat konvenčně nás nebaví. Pouštíme se do projektů, který jsou zdánlivě šílený, ať už jde o prostory, hodinky, katamarán, nábytek atd. Přesah se dá vždy v daném tématu nalézt. Dá se tam vtisknout něco, co někdo jiný standardním myšlením nevidí. A to se snažíme předat i svým studentům.

ROMAN: I malá inovace, která může působit banálně, tu věc posouvá dál. Druhý aspekt, který charakterizuje naši tvorbu možná více než ten první – nezaměřujeme se na jedno téma.

VLADIMÍR: Spíš se „toho“ nebojíme. 

ROMAN: Máme hodně rozmanité portfolio realizací a díky tomu potřebujeme být pružní – děláme interiéry, architekturu, věci většího měřítka, nábytek, teď jsme připravili novou kolekci svítidel pro Brokis, navrhujeme židle, hodinky, katamarán, venkovní mobiliář. Dovolím si tvrdit, že právě ta pestrost je pro nás hodně specifická. A často i velmi osvěžující.

Letošní novinka - židle Lopa pro JAVORINU, vítěz letošního Designbloku v kategorii Nejlepší kolekce nábytku, zdroj: facebook studia Vrtiška & Žák | Foto: Kristina HrabětováLetošní novinka - židle Lopa pro JAVORINU, vítěz letošního Designbloku v kategorii Nejlepší kolekce nábytku, zdroj: facebook studia Vrtiška & Žák | Foto: Kristina Hrabětová

Designéři se snaží udržovat dobré vztahy s výrobci, vznikají tak dlouhodobé spolupráce. Pro JAVORINU např. vloni vytvořily stolky Hriby | Zdroj: javorina.skDesignéři se snaží udržovat dobré vztahy s výrobci, vznikají tak dlouhodobé spolupráce. Pro JAVORINU např. vloni vytvořily stolky Hriby | Zdroj: javorina.sk

Plody přinesla i spolupráce s U1, zde pracovní stůl Only 2 | Zdroj u1.czPlody přinesla i spolupráce s U1, zde pracovní stůl Only 2 | Zdroj u1.cz

Pracujete na velkém množství projektů. Máte někdy tvůrčí krizi?

VLADIMÍR: Pokud jste nadšený kuchař, tak vás baví vařit, uspokojuje vás předat jídlo a dívat se, co to s lidmi udělá. Je to jenom příměr, ale pokud je vám práce koníčkem, pak vás nemůže nikdy omrzet. Když už to nadšení a radost ve vás klesá a jste zaseknutí, tak je tu ten druhej, se svým postojem a nadhledem. Tím neustálým vzájemným pingpongem se doplňujeme a vyvažujeme.

ROMAN: Lidi se často ptají, jak nám to může společně takhle fungovat. V momentě, kdy jste zacyklený, nastaví vám ten druhý zrcadlo. V případě, že jste na dně, tak vás podpoří a zase naopak. Práce v tandemu je obrovské plus. Jde jen o to udržet kvalitní vztah a komunikaci. Za posledních pár měsíců jsme si sáhli dost na dno. Stěhovali jsme ateliér, měli jsme výročí, spouštěli jsme nový korporát, připravoval se Designblok. Bylo toho strašně moc, ale studio nemůžete zastavit, projekty musí běžet... Bylo to skoro přes čáru, v té únavě stejně koukáte na to, až bude vše hotové. Ten moment vám vlije novou krev do žil a najednou si zase řeknete dobrý, jedeme dál.

Četla jsem, že všechny projekty děláte spolu.

VLADIMÍR: Jinak by to ani nemohlo fungovat.

ROMAN: Projekt musí vždy vznikat rukou nás obou, i když na něm každý dělá trochu něco jiného – jeden např. kreslí, druhý dává nápady, nebo naopak. Není důležité, kdo a co dělá, důležitá je tvůrčí synergie a výsledek.

Showroom nábytkářské firmy Rim, Pernerova 42, Praha | Zdroj: vrtiskazak.comShowroom nábytkářské firmy Rim, Pernerova 42, Praha | Zdroj: vrtiskazak.com

Už několik let učíte na VŠUP. Je něco konkrétního, co se snažíte naučit své studenty?

VLADIMÍR: Studenti občas čekají, že je naučíme postup, jak se to dělá. Něco je naučíme, ale ne všechno, postup je pokaždý jiný, jak jsou jiní oni, měl by být i jiný výsledek. Snažíme se je hlavně podporovat v tom, aby měli otevřené hlavy a byli sami sebou.

ROMAN: Co se jim snažíme „předat“ je euforie z tvoření. Ta samozřejmě na začátku projektu je, pak to skřípe, proces je dlouhý, náročný, ale na konci by zase měla být euforie. Je to o harmonii mezi vámi, tématem a zadavatelem, která tam musí být.

VLADIMÍR: Hlavně děláme svou práci proto, že nás to baví, ovace jsou vedlejší. U studentů mám občas pocit, že je to opačně.

ROMAN: Nejsme žádní kmeti, patříme mezi mladší generaci. Ale máme zkušenosti, respekt k věcem, umíme udělat krok zpátky. To mládí nemá, dere se dopředu hlava nehlava a pak je to na škodu, zpřetrhají různé lidské vazby a bez nich to nejde. Největším oceněním je pro nás to, že se k nám lidi vracejí. Po skoro deseti letech nás takhle oslovilo mmcité, ať pro ně něco uděláme. To je super. Je vidět, že funguje osobní i profesní vazba a že se vracejí proto, že v nás vidí potenciál.

VLADIMÍR: Z naší strany je to neustálá diskuse se studenty, aby věděli proč a jak co dělat. 

Roman Vrtiška v zasedací místnosti | Foto: Michal HančovskýRoman Vrtiška v zasedací místnosti | Foto: Michal Hančovský

Velmi kladně jste hodnotili svoji stáž v Helsinkách. Vidíte u svých studentů před a po stáži rozdíl?

VLADIMÍR: Samozřejmě. Studenti se stáží posouvají. Jste najednou v konfrontaci s úplně jinými lidmi. Když se člověk vrátí ze stáže, tak vyroste a nejenom ve svém oboru, ale i mentálně. Tady je mezi svými, zná to tady. Když vyjede, je tam často sám, musí si zvykat, budovat si sociální vazby, najít si místo ve společnosti a začít fungovat. Najednou s těma lidma tvoří novou komunitu. Pro mě to bylo zcela zásadní období života.

ROMAN: Je ale klíčové, kam na stáž jedete. Jsou školy a školy, země a země. Taky je dobré si uvědomit, že jelikož jste v cizí zemi, lidé tu často uvažují jinak, než u nás. Přijedete do jiné společnosti, pochopíte, jak funguje jiná země a jiná mentalita, otevřete si obzor, poznáte jiný přístup. My sice studenty nemůžeme nutit, aby na stáže jezdili, ale chceme je do toho nutit!

VLADIMÍR: Často se ale bojí někam jít, tak třeba pendlují jen mezi ateliéry, což úplně není účel stáže. Musíte vykročit ze své komfortní zóny, musí vás to kompletně vyosit.

Jaká je vaše bilance po deseti letech a co vás teď čeká?

ROMAN: Čeká nás trošku klid a oraz – teď toho bylo opravdu moc. Občas to mohlo připomínat rozjetý vlak bez strojvůdce. Chceme se znovu věnovat produktovému designu, ke kterému jsme se cíleně začali vracet před dvěma lety. Lidé nás totiž vnímali spíše jako studio zabývající se interiéry a to nám začalo vadit. Víc a víc se ale věnujeme i architektuře, kde jsou projekty naopak dlouhodobé, takže máme opět škálu hodně pestrou a nudit se určitě nebudeme.

Většinu ateliéru však zabírají počítače, zde Vladimír Žák těsně před rozhovorem. | Foto: Michal HančovskýVětšinu ateliéru však zabírají počítače, zde Vladimír Žák těsně před rozhovorem. | Foto: Michal Hančovský

Vrtiška & Žák

Seznámili se na VŠUP v ateliéru produktového designu, oba absolvovali stáž v Helsinkách, jejich prvním dlouhodobým společným projektem byl boutique Hotel Moods, poté už u spolupráce zůstali. Na projektech pracují vždy spolu, cení si názoru toho druhého a ani po deseti letech se jich netýká ponorková nemoc. Za své produkty i interiéry posbírali už nespočet cen, více si ovšem cení spokojených zákazníků. Svojí energii věnují také učení, od roku 2016 vedou Ateliér designu nábytku a interiéru (D2) na VŠUP v Praze.

Galerie

Další články