Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Zuzana Svatik se svým tvůrčím partnerem Štefanem Sekáčem ukazuje, že ke složitým a kontroverzním tématům lze přistupovat i s humorem. | Foto: Archiv Zuzana Svatik Zuzana Svatik se svým tvůrčím partnerem Štefanem Sekáčem ukazuje, že ke složitým a kontroverzním tématům lze přistupovat i s humorem. | Foto: Archiv Zuzana Svatik

Nebojí se šokovat. Trojice designérek boří předsudky a umí zpracovat citlivá témata s nadsázkou a humorem

Feminismus a aktivismus v designu a umění vždy nemusí pouze pobuřovat. Zuzana Svatik, Tereza Chytilová a autorský tandem Nic novýho ukazují, že palčivá témata lze sdělit i s nadsázkou a humorem.

Umění nám dává možnost vyjádřit vlastní názor bez toho, abychom ho museli nahlas a jasně vyslovit. Obraz a tvar je mnohem více variabilní a škálovatelný než slova, a jejich význam tak nemusí vést ke konfliktu, ale k porozumění. Umělkyně Tereza Chytilová, Zuzana Svatik a tvůrčí tandem Nic novýho skrze tvorbu bojují za svoji pravdu. Komentují silná, často kontroverzní témata, která se naše společnost snaží tabuizovat. Vtipnou, nadnesenou formou se vyjadřují k ženským tématům jako genderová nerovnost, stereotypní vnímání mužských a ženských rolí nebo fyzický akt menstruace a porodu. Hovoří o tématech, před kterými si mnoho lidí zakrývá uši. Jakou má jejich kontroverzní tvorba moc, co jim samotným přináší a dokáže se publikum s takovým vyjádřením smířit?

Prázdnej sex, Kříž, Jebem Tvoje Love…Prostě Nic novýho

Ironie a nadsázka je tvůrčímu tandemu Nic novýho víc než blízká. | Foto: Lucie DesmondIronie a nadsázka je tvůrčímu tandemu Nic novýho víc než blízká. | Foto: Lucie Desmond

Tvůrčí duo Nic novýho nám na loňském ročníku Designbloku přece jen něco novýho představilo. Vázy z kolekce Českej rap přináší fúzi klasického přístupu ke keramice s lehkou nadsázkou současné městské poetiky. Jak spolupráce Karolíny a Silvie vznikla, co jim přinesla a jak na ni reaguje české publikum?

Karolína a Silvie svůj společný projekt Českej rap představily na loňském Designbloku. | Foto: Kristýna NovotnáKarolína a Silvie svůj společný projekt Českej rap představily na loňském Designbloku. | Foto: Kristýna Novotná

Silvie Vytvarová a Karolína Jeřábková se u společných debat poprvé setkaly v ateliéru Designu keramiky na ústecké FUD, kde Karolína studovala a Silvie přijela realizovat svoji absolventskou práci pro Scholastiku. V předchozích letech se tvůrkyně prezentovaly samostatně: Silvie s poměrně klasickým sochařským přístupem například v roce 2016 realizovala pískovcové sochy Adaptace tvaru pro Studijní a vědeckou knihovnu v Hradci Králové, Karolína s projektem Kapsle pro Ambiente (2019) či Czech Design Week (2019) šla zase více produktovou cestou. Společný humor a láska k porcelánu je ale brzy svedly dohromady a designérky se rozhodly vytvořit koncept reflektující jejich společný přístup k práci.

Neonový nápis se stal jednou z hlavních součástí instalace loňského Designbloku. | Foto: Štěpán RomanovNeonový nápis se stal jednou z hlavních součástí instalace loňského Designbloku. | Foto: Štěpán Romanov

Hledání kompromisů a propojování často odlišných názorů může být složité, ale zároveň inspirativní. Silvie s Karolínou si v tomto tandemu velmi brzy našly své vlastní místo. „Společná práce svým způsobem může limitovat, my na tom ale zatím vidíme jen samá pozitiva. Díky tomu, že jsme dvě, máme dvakrát více nápadů a trávíme spolu spoustu času i mimo dílnu, takže si dáváme okamžitou zpětnou vazbu a vzniká tak kvalitní koncept za poměrně krátkou dobu,“ vysvětluje Silvie. Jak prozrazuje i již zmíněný projekt Českej rap kombinující názvy českých rapových písní do vtipných a ironických významů, inspiraci duo čerpá především z poetiky všedních dní, problémů a výzev, které k nim z různých stran intuitivně přicházejí. Největší inspirací je pro nás asi život, který během navrhování prožíváme. Naše práce reflektují společné, klidně několikahodinové diskuze – ať už jsou to životní strasti, hudba, vztahy nebo samotný design,“ popisuje Karolína.

Nechceme divákům nutit pouze naši myšlenku a postoj, chceme ho nechat vytvořit si vlastní názor na danou problematiku, vysvětlují dámy. | Foto: Lucie DesmondNechceme divákům nutit pouze naši myšlenku a postoj, chceme ho nechat vytvořit si vlastní názor na danou problematiku, vysvětlují dámy. | Foto: Lucie Desmond

Všechny tyto momenty pak dostávají vizuální rozměr a slova z diskuzí se přepisují do produktové formy kombinující klasické tvarosloví moderní keramiky a samotný myšlenkový koncept. „Na čistý tvar aplikujeme samotnou myšlenku díla, ať už barevně, typografií, nebo jiným médiem. Zároveň je pro nás důležité nechat velký prostor divákovi, nenutit mu jen vlastní myšlenku a postoj, ale nechat ho vytvořit si vlastní názor na danou problematiku, kterému se dílo věnuje,“ vysvětlují dámy.

Karolína Jeřábková (vlevo) a Silvie Vytvarová, mozky a ruce projektu Nic novýho | Foto: Vít Beránek Karolína Jeřábková (vlevo) a Silvie Vytvarová, mozky a ruce projektu Nic novýho | Foto: Vít Beránek

Formální designérské vzdělání a koncepční způsob myšlení vede tvůrčí tandem Nic novýho k hledání mezer na pomezí designu a umění. Baví nás balancovat na hraně. Z našeho pohledu není třeba hledat rozdíly mezi uměním a designem. Ať už se jedná o ruční práci v malé sérii, nebo o jeden artefakt, všechny naše výrobky jsou a budou prodejné, a to člověku, kterému se líbí a dokáže je osobně ohodnotit,“ dodává duo. Kladná hodnocení přichází z mnoha směrů. „Neodborné publikum reaguje velice pozitivně, stejně tak odborná část. A toho jsme se přesně snažily docílit, že si v tom každý najde to své.“

Utlačování a stereotypy versus ironie a vtip Zuzany Svatik

Zuzana Svatik a její tvůrčí partner Štefan Sekáč s humorem komentují vztahové stereotypy. | Foto: Archiv Zuzana SvatikZuzana Svatik a její tvůrčí partner Štefan Sekáč s humorem komentují vztahové stereotypy. | Foto: Archiv Zuzana Svatik

Keramika se stala hlavním médiem i pro umělkyni Zuzanu Svatik, která se skrze ni vyrovnává s obecnými tématy i otázkami dotýkajícími se vlastní identity. Svoji práci v posledních letech aktivně prezentovala na výstavách a přehlídkách v Německu, Belgii, Francii, na Slovensku i v Česku, v roce 2016 a 2018 získala ocenění na bratislavském Designweeku a neminulo ji ani několik dalších nominací od zajímavých evropských institucí. Studijní stáže v Jeruzalémě a Berlíně její práci posunuly nad lokální rámec akcentovaných témat.

Název díla Smutné kokoty na lopatke hovoří za vše. | Foto: Zuzana SvatikNázev díla Smutné kokoty na lopatke hovoří za vše. | Foto: Zuzana Svatik

Díky své tradičnosti keramika v určitém smyslu zůstává nepopsaným listem, ale zároveň si ponechává svoji historickou a společenskou hodnotu. Možná právě proto si ji Zuzana vybrala jako hlavní médium pro svá sdělení. „Keramika má potenciál kromě estetické a užité funkce přinášet i přidanou hodnotu v podobě kritické a angažované polohy tvorby. Vázu totiž nemusí zdobit jen květy a abstraktní vzory, ale může zprostředkovat i důležité a pozitivní odkazy, zrcadlit realitu a současné dění, politické pnutí nevyjímaje,“ popisuje autorka svůj vztah ke keramice.

Vtipné, naivní kresby Zuzana propojuje s klasickým tvaroslovím keramiky a obecně známými symboly. | Foto: Martin TomečkoVtipné, naivní kresby Zuzana propojuje s klasickým tvaroslovím keramiky a obecně známými symboly. | Foto: Martin Tomečko

Ačkoli se Zuzana ve svojí práci vymezuje proti nejrůznějším otázkám, feministická rovina je jí v současnosti nejbližší. Fascinují ji rodové stereotypy a postavení žen především v kontextu východní Evropy. „Ve střední a východní Evropě si člověk nemůže vybrat, zda o postavení žen uvažovat bude, nebo ne. Sexismus a veřejné ponižování žen tu není vnímané jako něco negativního, ale jako projev mužnosti, čemuž dav ještě nadšeně tleská. Primitivnost a sprostota je tu natolik rozšířeným jevem, že se pomalu stává standardem. Adekvátní otázkou tedy není, zda by se něco mělo změnit, ale zda vůbec existuje něco, co by se změnit nemělo,“ vysvětluje.

Performance se Štefanem Sekáčem se pohybují daleko za hranou kýče a zaběhlých pravidel. | Foto: Archiv Zuzana SvatikPerformance se Štefanem Sekáčem se pohybují daleko za hranou kýče a zaběhlých pravidel. | Foto: Archiv Zuzana Svatik

I přes tento poměrně silný a kontroverzní názor tematiku ale obaluje vtipem a nadsázkou, která sdělení uvádí na rovinu glosy. Vtipné naivní kresby ženských těl pojí s klasickými symboly, což jí umožňuje jednoduchou a přijatelnou formou komentovat i ty nejzávažnější otázky. „Myslím, že právě díky mojí osobní zkušenosti s danou problematikou do své tvorby dokážu vnést ironii a vtip, určité vizuální odlehčení. To je pro mě důležité,“ vysvětluje. Tento nadhled se objevuje i v její spolupráci se slovenským umělcem Štefanem Sekáčem, se kterým se od studií v Bratislavě schází u společných projektů více performativního charakteru. Mezi oběma umělci panuje na první pohled velmi silná dynamika, skrze kterou se jim jemným humorem daří vyjádřit k genderovým stereotypům.

 

Kromě feministické tematiky se Zuzana dotýká i dalších globálně diskutovaných společenských otázek. | Foto: Martin TomečkoKromě feministické tematiky se Zuzana dotýká i dalších globálně diskutovaných společenských otázek. | Foto: Martin Tomečko

A jak na její tvorbu reaguje publikum? Podle Zuzany se často rozpačitá reakce vztahuje především k jejímu specifickému užívání keramiky jako média. „Když někomu povím, že pracuji s keramikou, často dostanu otázku, na kterém trhu prodávám nebo zda by si ode mě mohl koupit šálky a misky. Ačkoli je keramika v rámci současného kapitalistického trhu na vzestupu, stále je vnímána jako řemeslo. Předpokládám tedy, že na moji tvorbu publikum reaguje rozpačitě především kvůli způsobu, jakým s tímto médiem pracuji,“ vysvětluje autorka. Ať už je to kvůli autentickému využití keramiky jako média nebo choulostivosti témat, která ve svých dílech ztvárňuje, Zuzana Svatik patří mezi umělkyně, které díky odlehčenému přístupu dokážou jinak poměrně kontroverzní otázky uchopit s lehkostí a humorem.

Ženy bez hlavy Terezy Chytilové

Tereza Chytilová svoji pozornost obrací k silným a často kontroverzním tématům jako feminismus, sexualita, přitažlivost, porod a menstruace. Přistupuje k nim ovšem jemnou cestou osobní zkušenosti a ironického humoru. | Foto: Kateřina SýsováTereza Chytilová svoji pozornost obrací k silným a často kontroverzním tématům jako feminismus, sexualita, přitažlivost, porod a menstruace. Přistupuje k nim ovšem jemnou cestou osobní zkušenosti a ironického humoru. | Foto: Kateřina Sýsová

Růžová torza s roztaženými končetinami. Vagíny, ze kterých proudy teče krev. Série výšivek na tmavých látkách patří k nejexplicitnějším pracím české designérky Terezy Chytilové. Představuje barevné výšivky menstruujících a rodících žen bez hlavy.  „Vyrostla jsem v tom, že se o menstruaci nemluví a celé dospívání jsem prožila ve strachu, že třeba někdo uvidí, jak vyhazuji vložku do koše. Zároveň mi přijde neskutečné, že tak velká životní událost, jako je porod, nebyla dlouho uznaná jako zásadní životní moment pro psycho-spirituální vývoj člověka, ať už rodí, nebo je rozen,“ říká designérka.  Svou výšivku vytvářela v době, kdy sama zažívala velmi bolestné stavy. Chtěla poukázat na vnímání ženy jako objektu, plodícího stroje. „Někteří muži, kterým jsem výšivku ukazovala, si až po dlouhé době všimli, že tělu chybí hlava…,“ podotýká Chytilová.

Výšivka je jedním z autorčiných oblíbených médií. | Foto: Archiv Tereza ChytilováVýšivka je jedním z autorčiných oblíbených médií. | Foto: Archiv Tereza Chytilová

Tereza Chytilová v rámci bakalářského studia prošla ateliérem 3D Design ve Velké Británii, následně začala magisterské studium v ateliéru Architektury III u Imricha Vaška na pražské UMPRUM a po absolvování meziateliérové stáže se rozhodla věnovat designu oděvu a obuvi pod křídly Liběny Rochové. Jako pro mnoho jiných umělců, i pro ni bylo jednodušší své myšlenky vyjadřovat skrze médium tvorby než slovy. Pomohla jí tak flexibilita práce s látkami a fashion, které byly tradičně vnímány spíš jako typické vyjadřovací prostředky ženského umění. Dokáže tak svému publiku komunikovat citlivá i kontroverzní témata týkající se menstruace, feminismu, porodů nebo jiných kontroverzních společenských témat, mezi které patří strach z kastrace i fetišismus.

Autorka o své sexualitě, ženství a traumatech mluví zcela otevřeně. | Foto: Archiv Tereza ChytilováAutorka o své sexualitě, ženství a traumatech mluví zcela otevřeně. | Foto: Archiv Tereza Chytilová

Ačkoli svoji pozornost obrací k silným a často kontroverzním tématům jako feminismus, sexualita, přitažlivost, porod a menstruace, přistupuje k nim jemnou cestou osobní zkušenosti a ironického humoru. „Cítím, že se mě tyto otázky dotýkají osobně. Jsem citlivá, a kdybych se nesnažila s věcmi a lidmi vyrovnávat, připadala bych si něco dlužna,“ vysvětluje své koncepční myšlení Chytilová.

V projektu NobleWarning se od klasického fashionu odklání k více performativní rovině. | Foto: Kateřina SýsováV projektu NobleWarning se od klasického fashionu odklání k více performativní rovině. | Foto: Kateřina Sýsová

Výšivku vnímá jako jedno ze zásadních médií své tvorby. Mimo ni však pracuje s dalšími technikami, které používá i rituálním způsobem. Zajímavým příkladem je například její aktuální projekt Sassy Liberation, ve kterém se skrze performativní fashion kolekci s nadsázkou věnuje tématu klimatické krize. Ze starých kožichů vytvořila kolekci pro novodobého člověka žijícího na planetě „po“ globálním oteplování. V důsledku zvýšených teplot už mu nebyly nic platné staré kožichy. Ve vyholené verzi však mohou posloužit jako doplněk módy, nosit se přes plavky na pláž nebo jako základ pro výrobu atraktivních flip-flopů. Uvědomila jsem si, že tradičně zimní oblečení jako například kožichy budou za nedlouho k ničemu a potřebují tak redesign. Cílem projektu bylo především na problematiku poukázat s humorem a nadsázkou,“ popisuje autorka svůj záměr.

Humor a nadsázka se objevuje v mnoha pracích autorky. | Foto: Archiv Tereza ChytilováHumor a nadsázka se objevuje v mnoha pracích autorky. | Foto: Archiv Tereza Chytilová

Stejně jako většinu dalších prací i tuto autorskou kolekci lze považovat spíše za jemnou aktivistickou performance než prodejní designérský kus. „Žádný nový produkt problém nevyřeší, musíme se zaměřit na lepší nastavení obecného systému a získávání energií,“ říká Chytilová. „Vadí mi nespravedlnost a od určitého okamžiku mám nedůvěru k systému.“ Svojí tvorbou se snaží ukázat ostatním, že v tom nejsou sami.

Další články