Navrhnul brýle inspirované Miladou Horákovou. Ondřej Vicena neúnavně propaguje brýlový design a jeho historii

Deset let uběhlo od prvních sběratelských počinů. Dnes je z Ondřeje Viceny slibný designér brýlí s mnoha plány do budoucna. | Foto: Tomáš Princ Deset let uběhlo od prvních sběratelských počinů. Dnes je z Ondřeje Viceny slibný designér brýlí s mnoha plány do budoucna. | Foto: Tomáš Princ

Brýle ho provázejí téměř celý život. Nosí je od dětství a pojí ho s nimi nejedna veselá historka. Když o nich mluví, září mu oči. Ondřej Vicena se o brýle a jejich historii zajímal už na AVU. Sotva by ho však napadlo, že se jednou od sběratelství posune až k jejich navrhování a výrobě. Svůj podíl zásluhy na tom měla i jeho partnerka Eliška Lhotská, profesí šperkařka, která ho k tomu tak trochu popichovala. A tak si Ondřej ke své volné umělecké tvorbě postupně přidal i brýlařské řemeslo.

Jeho zapálení pro to, co dělá, je obdivuhodné stejně jako šíře jeho tvůrčího záběru. To, že ho práce těší a má z ní upřímnou radost, je cítit i ve chvílích, kdy přibližuje složitosti svého řemeslného oboru, popisuje rozjezd vlastní dílny nebo vznik výstavy a publikace mapující československý design brýlí, která je aktuálně k vidění v Retromuseu Cheb.

Je vaším obrýleným hrdinou stále Andy Warhol?
ONDŘEJ: Musím říct, že je. Jednu dobu jsme se hodně bavili s Markem Therem (vizuální umělec a spolutvůrce projektu Optiqa, pozn. red.). A ten opravdu Andyho Warhola hltal, a díky tomu jsem se i já trošku naladil na tuhle vlnu. On byl v Medzilaborcích, měl na sobě jeho koženou bundu. Je pravda, že ten příběh mě k tomu dovedl.

Dalo by se říci, že stál u zrodu vašeho budoucího profesního zaměření?
ONDŘEJ: Svým způsobem ano, protože jsem chtěl nosit podobné brýle jako Andy.

A co se vám na nich líbilo?
ONDŘEJ: Warhol nosil krásné transparentní brýle Moscot, které z něho dělaly ikonu. Když jsem začínal, tak se takové obroučky u nás nedaly moc najít.

To je tak deset let zpátky?
ONDŘEJ: Ano. Nýtované brýle tu tehdy ještě nebyly. Vlastně jsem se začal zajímat, proč ty brýle vypadají tak, jak vypadají. Uvědomil jsem si, že brýlové obruby mohou být zajímavá věc. V té době jsem navštívil pražské MatériO a měl už pojem o tom, co je třeba acetát celulózy. Tehdy už Nastassia Aleinikava dělala na své diplomce. Potkali jsme se na designSUPERMARKETu a já viděl, že ty brýle se dají nějak vyrobit. Tam, kde je ona teď a vlastně i její muž Pavel, jsem si nedokázal představit, že bych vůbec kdy byl. To jsem byl ještě malý pívo. (smích)

Od sběratele brýlí k profesi designéra

Když jste studoval AVU, tak vás vůbec nenapadlo, že byste se jednou věnoval uměleckému řemeslu a designu?
ONDŘEJ: O designérské kariéře jsem rozhodně nepřemýšlel. Přes partnerku Elišku Lhotskou, která dělá šperk, jsem k tomu však postupně přičichával. Bavilo mě, že si člověk může budovat svou značku. Ona mě docela ponoukala, abych začal mimo své umělecké vzdělání řešit i design.

Takže od sběratelství jste se posunul k brýlařství?
ONDŘEJ: Ano. Začalo to tak, že jsem pro sebe hledal nějaké pěkné modely brýlí. K tomu mě zajímala historie, která mě přivedla k výzkumu toho, jak se brýlařské řemeslo u nás vyvíjelo.

Kolik máte brýlí?
ONDŘEJ: Myslíte, kolik jich nosím? Zase tolik jich nemám. Pro oko není dobré, když se mění velikost čočky, navíc si zvykáte i na rám. Spíš tíhnu k tomu mít vlastní tvar v různých barvách, což je třeba Okula OV3, který i současně nosím. Ty jsem si navrhl v podstatě pro sebe a jsem spokojený i s tím slunečním klipem, na léto je to bezvadné. Ten systém byl vymyšlen už ve 30. letech, je to taková pružící hrazda, která drží klip pomocí háčků a síly pružení na obrubě. Také jsem se naučil klipy letovat, takže si je do budoucna dokážu vyrobit na jakékoliv brýle.

Kde jste ulovil svůj nejzajímavější kousek?
ONDŘEJ: Občas jsem něco objevil na bleších trzích. Těch zachovalých brýlí zase tolik není. Spíš jsem hledal u nás, jednu dobu jsem byl i v Berlíně. Dokonce jsem tam našel i československé Okuly.

Najít hezké a zachovalé obroučky vintage brýlí bývá složité. Studio Optiqa rovněž nabízí původní a nikdy nenošené new old stock vintage brýle. | Foto: Tomáš Princ Najít hezké a zachovalé obroučky vintage brýlí bývá složité. Studio Optiqa rovněž nabízí původní a nikdy nenošené new old stock vintage brýle. | Foto: Tomáš Princ

Není to tak, že by se v Německu hledalo lépe?
ONDŘEJ: U těch brýlí je trošku problém v tom, že je to spotřební zboží, čili není úplně snadné najít opravdu hezky dochované brýle.

Takže je to spíš mravenčí práce?
ONDŘEJ: Co se týče vintage, tak máme new old stock brýle. Nošené obroučky už v takové míře nesháníme, nedá se najít tolik kusů v dobrém stavu. Vyloženě se soustředíme na weby, které se new old stockem zabývají.

Inspirujete se designem brýlí, které se vyráběly v 70. a 80. let v Československu. Co všechno se dá z jejich designu vyčíst a čím je pro vás výjimečný?
ONDŘEJ: Tak Warhol je spíš záležitost šedesátých let. On nosil klasické nýtované panto brýle, což je ještě styl starého brýlařského řemesla. Vloni na Designbloku jsem představil práci pana Jaroslava Trubače, který navrhoval brýle pro celé Československo. Jeho kariéra se nejvíce rozvíjela v šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých letech. A on se snažil proti těmto nýtovaným brýlím svým způsobem bojovat, protože se mu zdály v tehdejší době zastaralé.

Technologie výroby totiž často určovala i vzhled obrub. V té době také vznikaly různé metody jako třeba výroba brýlí vstřikováním do forem a na tu se Jaroslav Trubač později zaměřil. Designéři si díky této vymoženosti mohli dovolit dělat mnohem zajímavější kreace. Na prototypech brýlí Jaroslava Trubače je obdivuhodné, že něčím připomínají sochařinu.

V čem se odlišovaly brýle z Východu od těch ze Západu?
ONDŘEJ: Když přišly do módy velké rámy brýlí, na Západě se do nich používaly plastové čočky, které byly lehčí. Na Východě, respektive v socialistických státech, plastové čočky takřka nebyly. Tam to viděli v časopisech, ale použili ty těžké skleněné. Rámy brýlí z Východu také dost často mohly působit nedokonale. Celkem dobře je to vidět na polyamidových verzích vstřikovaných obrouček. Vstřikovací formy totiž nebyly na takové úrovni jako na Západě a lidé v Československu vlastně ani nepožadovaly takový luxus, protože na trhu téměř nic nebylo.

A samotný design se kopíroval?
ONDŘEJ: Také. Třeba tím, že zdejší oční optiky se nestíhaly zásobovat. Obroučky se tak kromě Okuly v Nýrsku vyráběly také pod Národním podnikem Oční Optika v malosériové dílně, kde se západní brýle vyloženě obšlehávaly, aby se do obchodů stihl dodat určitý počet obrub. Pan Trubač, designér v Okule, kterého jsem mimochodem představil na loňském Designbloku v projektu Brejle a Okuliare, Design brýlí v Československu, byl ale skutečně invenční. Navrhoval, přemýšlel o designu brýlí, a o tom byl jeho život, jezdil i na veletrhy do Francie a sledoval vývoj brýlařiny.

V čem byl nadčasový?
ONDŘEJ: Třeba tím, že ve své době dělal odvětrávané nosníky, což byla jeho specialita a spočívala v profrézování brýlí rýhami v oblasti nosu. To ani nevím, jak vypadalo, protože ty modely se nedochovaly a znám tyto brýle jen z vyprávění.

Zaostřeno na optiku minulých dekád | Zdroj: OptiqaZaostřeno na optiku minulých dekád | Zdroj: Optiqa

Probuzení minulosti

Plánujete oprášit nějaký nerealizovaný návrh pana Trubače, který si dělal sám pro sebe?
ONDŘEJ: Určitě. Teď jeho brýle vlastně přicházejí do módy. Jsme spolu v kontaktu a budeme chtít zřejmě spolupracovat na nějaké kolekci. Ve své disertační práci, která by měla mít i fyzické vzorky, chci jeho myšlenky přetavit do určitých návrhů. A nebojím se to přiznat, že z něho vycházejí.

Na tradici československých brýlí vaše studio Optiqa navázalo prototypem OV1, které jste navrhli pro Okulu. Vaše spolupráce s ní ale začala docela náhodně, ne?
ONDŘEJ: Začalo to tak, že jsem chtěl navštívit jejich firemní archiv. Potom, co jsem založil svůj vintage projekt, jsem se více zabýval historií brýlí, a tak jsem do Okuly zavolal, jestli nemají nějaké studijní materiály. Úplně na začátku se na druhé straně ozvalo, že materiálů moc nemají, a ani to nevypadalo, že by vyloženě chtěli, aby tam za nimi někdo přijel.

Nevzdal jsem se a po nějakých dvou letech jsem to zkusil znovu. To už jsem do projektu přizval i svého kamaráda Michala Pavláta, kterého jsem oslovil s vizí brýle vyrábět. Michal je technický typ a dá se říct, nebo alespoň to tak máme rozhozené, že já jsem tvůrce brandu a designér a on se primárně stará o výrobu brýlí, kterou jsme vlastně teprve teď přivedli k nějaké finalizaci.

Potom co jsem zavolal do Okuly znovu, se na druhé straně sluchátka kupodivu ozvalo nadšení. Spolu s Michalem i mojí Eliškou jsme tak naplánovali do Okuly výlet a následně se sešli i s vedením. Nakonec jsme se na schůzce s vedením podniku toho letního dne dozvěděli, že jejich současný podnikový designér míří do důchodu. Zřejmě nebylo úplně snadné najít někoho, kdo by v jeho práci pokračoval, jelikož v Česku se o design brýlí mnoho lidí nezajímalo a doposud nezajímá. Dali nám zkrátka šanci a myslím, že jsme nezklamali.

Hrála v tom svoji roli tato situace a také skutečnost, že se u nás nikde nevyučuje design tohoto druhu. Já jsem v tu dobu však měl v hlavě návrh brýlí Okula OV1 se slunečním klipem, který byl posléze doplněn i o model OV2. Jednalo se vlastně o redesign tenkých celuloidových obrouček Okula typu panto z 50. let, které jsem sám nosil a odzkoušel v prváku na akademii. Ten model jsem Okule představil v jiné konstrukci a byl přijat.

Inspirace minulostí, posun k současnosti. Unisexové brýle se slunečním klipem studio navrhlo pro Okulu.  | Zdroj: OptiqaInspirace minulostí, posun k současnosti. Unisexové brýle se slunečním klipem studio navrhlo pro Okulu. | Zdroj: Optiqa

Takže šlo v podstatě o souhru náhod?
ONDŘEJ: Jednoznačně. Byla to absolutní souhra náhod. My jsme se do Okuly vypravili a vůbec jsme nevěděli, že jejich designér pan Keyr, který tam docela dlouhou dobu navrhoval obruby, odchází. Vedení firmy si kladlo za cíl oslovit více mladou generaci, která Okulu moc neznala. A celkově to vyšlo. Okula zainvestovala kolekci, kterou jsme později společně odprezentovali na Designbloku v roce 2017. Vlastně byl můj zájem od začátku na tom, aby lidé více poznali československé brýle a Okulu. V té době jsem již znal střípky jejich produkce na základě svého sběratelství, ale to, co jsem objevil přímo v Nýrsku, mi vyrazilo dech. I díky tomu jsem se rozhodl uspořádat výstavu Brejle a Okuliare, Design brýlí v Československu.

Designéři brýlí byli v minulosti schovaní za prací pro národní podniky. Překvapilo mě, že informace o nich jsou téměř nedohledatelné. Jak jste s tímto faktem naložil při tvorbě historické publikace?
ONDŘEJ: Bylo trochu nešťastné, že se Okula zbavila mnoha archivních materiálů. Firma sice staví na tradici, ale spíše ji vztahuje k období svého vzniku koncem 19. století a léta období socialismu měla po roce 1989 ve většinové společnosti hořkou pachuť. Je možné, že se nová akciovka Okula od minulosti chtěla v porevolučním étosu odtrhnout. Všichni si mysleli, že je to tak správně a archivace starých modelů se neřešila. 

Naštěstí v nýrském muzeu byla parta nadšenců, kteří, jakmile se ze závodu něco odváželo pryč, tak se toho zmocnili, protože to primárně souviselo s městečkem Nýrskem. Podařilo se jim třeba zachránit sbírku prototypových brýlí pana Trubače. Což ani samo muzeum nevědělo, že jde o modely pana Trubače, a že jsou to vlastně exempláře brýlí, které jsou jen jedny na světě. 

Skrze muzeum a také současné vedení Okuly jsme se nakonec dopátrali asi k šesti brýlovým katalogům a byli jsme překvapeni, kolik různých tvarů obrub se v Československu dělalo sériově. Nyní se naše spolupráce s Okulou posunula do té míry, že pro ni navrhujeme již několikátý model brýlí v řadě a jsem rád, že tuto značku můžeme z části reprezentovat i na poli designu a odkazovat se k tradici československého brýlařství.

Berete minulost jako inspiraci nebo přemýšlíte také o tom, co o nás vypovídá? Co všechno si z ní berete v rámci své umělecké a řemeslné tvorby?
ONDŘEJ: Nevím, jak u brýlí. Spíš je to zřejmé v umělecké tvorbě. Co se týče brýlařství, tak tam čerpám hlavně z archivů a inspiruji se minulostí. Hodně a rád pracuji s vrstevnatostí historie. Vždycky když dělám nějakou instalaci, tak se snažím přemýšlet o kontextu místa.

Model OV1 navržený studiem Optiqa pro Okula eyewear je inspirován celuloidovými obrubami, které československá Okula Nýrsko vyráběla v 60. letech. | Zdroj: OptiqaModel OV1 navržený studiem Optiqa pro Okula eyewear je inspirován celuloidovými obrubami, které československá Okula Nýrsko vyráběla v 60. letech. | Zdroj: Optiqa

V MeetFactory jsem třeba vytvořil instalaci Inwald, v níž jsem se snažil oživit historickou budovu bývalé továrny na výrobu skla. Hrál jsem si trošku na to, že ta továrna pořád vyrábí skleněné lahve a zachrání nás před neekologickými plasty. Pracuji výtvarně romantizujícím způsobem. To mám trochu podobné s Markem Therem. Baví mě, když to má vtip a není to žádný čistý konceptualismus.

Podobný romantický plán mám i s objektem bývalé brusírny čoček Okula v Nýrsku, kde by mohla v budoucnu vyrůst úctyhodná expozice československých brýlí Okula a možná i obrub východního socialistického bloku.

Brýle pro Miladu

V loňském roce jste navrhli brýle Vinohrady, které byly inspirované osobnosti Milady Horákové. Na základě čeho jste si tuto osobnost vybrali?
ONDŘEJ: Někdo mi říkal, jestli už to není přes čáru. Jde o zajímavou osobnost a navíc s pohnutým osudem a my prezentujeme tvar brýlí tímto způsobem. Nicméně je zajímavé, že z dochovaných filmových materiálů je vidět, že měla celuloidové transparentní obroučky a podle našeho názoru jde vlastně o nejznámější transparentní brýle v Československu. 

Chtěli jsme dělat z transparentního acetátu a sešlo se to. Zároveň nás zajímalo silné spojení s její osobností. Nejzajímavější ale bylo, že se mi jako vyšší prozřetelnost ozval člověk ze Slovenského Národního divadla, kde zrovna chtěli hru o Miladě dělat a potřebovali brýle.

A nevěděli, že takové brýle chystáte?
ONDŘEJ: Nevím, jestli jsem to někde zmínil, ale sešlo se to. Díky té divadelní hře jsme pak pro Designblok zorganizovali focení. Já jsem o tom fakt přemýšlel a vyloženě jsem si tu spolupráci přivolal. Asi to tak mělo být.

Brýle pro Miladu. | Foto: Tomáš Princ Brýle pro Miladu. | Foto: Tomáš Princ

Plánujete vytvořit brýle i podle dalších osobností?
ONDŘEJ: Určitě. Teď máme Miladu, kterou jsme spíš vyrobili od stolu, těch modelů proto moc není. Ale plán je takový, že na příští Designblok budeme mít tvar, který bude ve vícero kusech a barevných provedeních, to už bude vyloženě prodejní kolekce. Tím, že ji budeme vyrábět u nás, tak bude trošku dražší a chystáme se udělat ještě jeden model po nějaké osobnosti.

Jednou z tváří vašich brýlí byla i moderátorka Saskia Burešová. Jak jste na ni přišli?
ONDŘEJ: To jsme zase přemýšleli o propojení osobností s brýlemi a Československem a vyšla nám z toho paní Saskia. Ona je opravdová legenda, navíc spojená s Kalendáriem a my jsme chtěli udělat zvláštní kolekci fluidních roztékajících se obrouček a vyfotit to na ní. Bylo to trošku umělecké. 

Je úctyhodné, že je paní Saskia stále aktivní, vypadá pořád stejně a na svůj věk opravdu dobře, navíc se umí tvářit jako modelka. Oslovili jsme ji a bylo to pohodové focení. Na té knížce, kterou chystám v rámci projektu Brejle a Okuliare, se objeví znovu, fotili jsme ji v československém modelu brýlí pana Trubače. Na přebalu knihy bude také, ale skrytě, tam bude hlavním motivem ruka svírající čočku od ilustrátorky Marii Makeevy, což je vlastně archetyp prvních brýlí a skrze to budou prosvítat ty československé brýle.

Prozradíte mi koncept výstavy a připravované knihy?

ONDŘEJ: Bude to forma časové linky a objeví se tam i brýle, které v Česku takřka nikdo neviděl. Spolupracuji s panem Vilémem Rudolfem, což je mezi optiky známý sběratel nejstarších brýlí vůbec. Takže má třeba gotické modely, dokonce sehnal i inuitské sněžné brýle, takové ty štěrbinové obroučky, které se považují za nejstarší na světě, ty nemá ani Náprstkovo muzeum

Bude to vyloženě jako učebnice nebo obrazová publikace pro lidi, kteří by se někdy chtěli zajímat o design brýlí. Ve světě už podobné publikace vyšly třeba od Mosse Lipowa Book of Eyewear. Spolupracuji také s teoretikem brýlí Nielem Handlym, který tam bude mít malý článek o východním designu brýlí. Budu se snažit to zasadit do mezinárodního kontextu. Graficky na ní dělá ostravský designér Ondřej Gerik. No a výstava je v Chebu a následně se přesune do UMPRUM. Mělo by to být vystaveno i v Bratislavě a možná se to objeví i v Českých centrech.

Obojí vyjde paralelně?
ONDŘEJ: Mělo by.

Výrazné brýle pro výraznou osobnost | Zdroj: OptiqaVýrazné brýle pro výraznou osobnost | Zdroj: Optiqa

Trendy vs. osobitost

Co je na výrobě brýlí nejtěžší?
ONDŘEJ: Všechno. Když chce člověk brýle vyrobit, trvá to i týden. Pokud se budou dělat ručně, mohou stát i desetitisíce. Jde o různé detaily, které není jednoduché udělat. Musíte na to mít frézky, strojky, přípravky. Třeba na frézování drážky pro čočku, ohýbač nosníku, ke konci, když se spasovává pantík se stranicí, je třeba úhlové zařezávačky nebo to musíte pilovat ručně a snažíte se, aby ty brýle měly správný inklinační úhel. Je to alchymie. Je také důležité, aby držely na nose. Na konci přichází ještě fáze leštění, která je také dlouhá. Proto tady taky není tolik brýlařských značek. (smích)

Existuje nějaký univerzální typ brýlí, který by slušel všem?
ONDŘEJ: To je opravdu individuální, každý má jiný obličej, důležitá je i barevnost pleti. Člověka to vždycky hodí do nějaké kompozice. Brýle omlazují nebo zestaršují, s tím se dá také hodně pracovat. Pro výrobce je snazší udělat trendy brýle. Hodně se třeba vyskytovaly černé kulaté rámečky. To je takový základ, černou si obleče každý. Jenomže někdo v té černé může vypadat příliš intelektuálně nebo může působit škrobeně, proto je dobré nabídnout i různé barevné škály. 

Naší výrobnou, kterou připravujeme zřejmě na příští Designblok, se snažíme právě o tu širší škálu. Když jsme na začátku prezentovali kolekci, kde byly různé prototypy v několika barevných provedeních, tak jsme se setkali s tím, že si lidi mysleli, že jde o jiný tvar obroučky, šlo ale jen o jinou barvu.

Takže lidé trendům nepodléhají? Spíš se chtějí cítit dobře?
ONDŘEJ: Teď si myslím, že to tak víc bude. Určitě ale módní tendence jsou. Teď spíš frčí retro, brýle jsou hezké, zdobené, většinou kulaté, je na nich třeba nějaký prvek připomínající želvovinu.
A je tam také vidět víc té tradice.

Lepší než zkoušet šaty. Brýle studia Optiqa jsou k vidění a vyzkoušení v Showroomu v Křemencově ulici v Praze. | Foto: Tomáš Princ Lepší než zkoušet šaty. Brýle studia Optiqa jsou k vidění a vyzkoušení v Showroomu v Křemencově ulici v Praze. | Foto: Tomáš Princ

Připravujete vlastní dílnu. Jak se shání starý stroj na výrobu obrub?
ONDŘEJ: No, to není stroj, to je soubor strojů. (smích) To je vyloženě celá brýlařská dílna, která se nám dostala do rukou. To byla velká náhoda, v různých jazycích jsem do vyhledávače zadával slova jako stroj a brýle a podle obrázku už jsem byl schopen poznat, co by mě zajímalo. Bylo to ale opravdu jako hledat jehlu v kupce sena. Třeba ve Francii se dají ještě sehnat staré a zachovalé stroje, nicméně jejich cena je vysoká, musel jsem tedy hledat více na východ.

Musíte si na to vzít půjčku?
ONDŘEJ: Teď musím říct, že jsme měli docela štěstí. Stojíme na počátku delšího splácení, ale ve finále to bylo tak, že jsme dostali vlastně dárek. (pobavený smích) Narazili jsme na pána ze Slovinska, který chtěl před deseti lety brýle vyrábět, ale nepodařilo se mu to, protože je to časově i technicky náročné, a zabíralo mu to celý prostor garáže, už se posunul někam jinam a dlouhou dobu sháněl kupce. Nikomu to ale nemohl prodat a my chtěli jen části souboru, nakonec nám to tak nějak nechal. (smích) Hodně nám pomohl, ale uvidíme, jestli se nám to povede. Je to nová zkušenost a ta nás teď čeká.

Takže zase souhra náhod?
ONDŘEJ: Tak nějak. (smích)

Na místě objektu bývalého skladu zemědělského družstva v Nýrsku by snad jednou mělo stát muzeum, kde by jedna z expozic měla být věnována brýlím. Našli jste pro budovu už architekta?
ONDŘEJ: Uvažovali jsme o tom, psal jsem několikrát starostovi. Ta budova je krásná, ale město Nýrsko o to nemá takový zájem. Je to ta moje romantická představa. Spíš se budu snažit tu expozici udělat někde v Praze, uvidíme, ale líbilo by se mi do okolí Nýrska občas jezdit na výlet.

Odvážné plány

Brýle pro každou profesi | Zdroj: OptiqaBrýle pro každou profesi | Zdroj: Optiqa

S kamarádem a spolutvůrcem Michalem Pavlátem se znáte z AVU?
ONDŘEJ: Ne, on je můj vedoucí ze skautu. (smích)

A čím je profesně?
ONDŘEJ: On je velmi zručný, vystudoval technický obor, ale nevím přesně jaký. Mimochodem v současnosti pracuje jako profesionální hasič, než se postaví naše dílna samozřejmě.

Aha, tak už chápu váš vizuál s hasičem.
ONDŘEJ: No. (smích) Jednou jsme dělali takovou hasičskou verzi s odkazem na hořlavost celuloidu, který se používal na brýle v minulosti.

Plánujete projekt i v rámci rodiny?
ONDŘEJ: Jako rodinnou kolekci s Eliškou? (smích) Také jsme se o tom bavili. Hezké by mi přišly nějaké řetězy na brýle. Komponenty jsou určitě zajímavé. I díky 3D tisku by si člověk mohl navrhovat vlastní komponenty brýlí jako panty a nýtky.

Co vám aktuálně dělá radost?

ONDŘEJ: Syn Kvido. Ten mi dělá radost.

Ještě vám žádné brýle nerozbil?
ONDŘEJ: (smích) On je bere jako součást táty, bojí se jich dotknout. Ví, že s nimi nemá něco dělat. Samozřejmě hodně mi ještě dělá radost i to, že jsme se posunuli v tom, co chceme v budoucnu dělat. Budeme schopni vyrobit i obroučky a budeme moci experimentovat. Jsem rád, že se nám povedlo získat dílnu na brýle s minimálními náklady.

Jste dost činorodý? Jak to zvládáte s rodinným životem?
ONDŘEJ: Ono vypadá, že toho máme víc, ale musím říct, že se to dá zvládnout i tím, že jsem na doktorátu, to je jako bych chodil do práce, ale jsem časově flexibilní. Je ale pravda, že těch projektů je několik a působí to tak, že toho dělám hodně. Čtyři instalace na Designblok byly ale nálož. Naštěstí máme hlídání, takže se to dalo dokončit. Eliška si značku už celkem vybudovala, má kolem sebe lidi a jede si to hierarchickým způsobem. K čemuž jsme se my třeba ještě úplně nedostali. Pořád se snažíme budovat brand spíše vlastními silami, ale myslím, že je to jediná cesta, jak to do budoucna v týmu dělat.

Rozjezd vlastní dílny a brýle na míru, takové jsou plány Ondřeje Viceny a jeho kolegy Michala Pavláta do budoucna. | Foto: Tomáš Princ  Rozjezd vlastní dílny a brýle na míru, takové jsou plány Ondřeje Viceny a jeho kolegy Michala Pavláta do budoucna. | Foto: Tomáš Princ

Brýle nosíte od klukovských let?
ONDŘEJ: Brýle mám od první třídy.

A jako dítě jste to řešil, nebo ne? Mám totiž pocit, že dnes už brýle nikoho neudivují, ale před třiceti a více lety, když jsme byli malí, tak se to možná jako jinakost vnímalo.
ONDŘEJ: Moc ne. Jak byl v devadesátkách ten film Báječná léta pod psa, tak tam byl kluk jménem Kvido a já vypadal přesně jako on. Takže možná v tu chvíli to bylo celkem zábavné i spolu s tím, jak jsem byl ve skautu. Já jsem teda nebyl přezdívkou Kvido, to byl brácha, já jsem byl Báječná léta pod psa. Nosil jsem silné brýle z těžkého skla a měl jsem z nich otlačený nos. Při sportu jsem hodně vnímal, že mám brýle, ale už jsem byl s brýlemi sžitý a rozhodně z nich nemám žádný mindrák. Dost jsem kreslil a ve třídě jsem si vybudoval status umělce podivína. Byl jsem občas ten divnej, zábavnej, takže smysl to dávalo.

Syn je proto Kvido?
ONDŘEJ: Souviselo to trochu s tou přezdívkou, protože bráchovi říkali Kvido a mně to přišlo zábavné. Měl jsem vyzkoušené, jak to jméno u osoby funguje. Nyní jsme zjistili, že má i hezké zdrobněliny. Je to svým způsobem hodně veselé jméno.

Vtipná příhoda s brýlemi také byla, když se ke mně z jednoho čísla časopisu Bravo dostala fotka Lunetiku, na níž měli všichni různě barevné čočky brýlí. Nosily se velké hranaté černé brýle a oni měli sklíčka zabarvená do určitého tónu. U optika jsem si tenkrát vybral podobné brýle a zeptal jsem se, zda jdou zatónovat, chtěl jsem je do žluta, mimochodem stály docela dost, ale líbila se mi kombinace černé a žluté. Když mi je optik přinesl hotové, byl jsem dost překvapený, jak hodně byly žluté, a když jsem je nosil, měl jsem pocit, že je svět kolem jak z filmu Limonádový Joe. Světlo jako z pouště. Byla to docela zábavná etapa mého nošení brýlí. Vlastně furt bylo léto. (smích)

Plánujete také vyrábět brýle přímo na míru?
ONDŘEJ: Určitě půjdeme touto cestou. Výroba brýlí na míru může být taková, že když se dělá jedna obroučka, tak se na to využívají ještě další různé fígle, a když už chce člověk udělat ten tvar, tak je jednodušší si to nakreslit na počítači a potom ten jeden model nechat vyfrézovat. Určitě se budeme snažit brýle dělat takhle individuálně. Vlastně k tomu máme všechno. Také bychom takto chtěli vytvářet i prototypy některých brýlí pro Okulu, abychom měli rovnou hotový model.

Chápu to dobře, že je to jako když si někdo nechá ušít oblek?
ONDŘEJ: Může to tak vypadat, spíš bych to ale přirovnal k botám, protože boty se leští a u brýlí je leštění ta poslední fáze a působí to fakt podobně. Je to i produkt, který se tomu docela podobá z hlediska toho, že musí padnout jako ulitý.

Jaký typ lidí k vám chodí?
ONDŘEJ: Zatím máme koncept značky dělaný pro všechny, dá se říci, že naše brýle jsou dostupnější. Ještě se nepohybujeme v kolekcích pro elity a ani se tak nesnažíme profilovat. U sériových se třeba dostanete cenově níž, ale když bychom dělali obruby od kusu, tak se to k těm desetitisícům vyšplhá. Výhoda je, že když už si člověk nechá vyrobit brýle na míru, tak má svůj tvar a může mít i určitou doživotní záruku toho, že když se mu na nich něco zničí, tak my budeme schopni to vyměnit nebo udělat rám v jiné barvě a tvar přitom zůstane stejný.

A už jste takové brýle vyrobili?
ONDŘEJ: To byly brýle Milada, které byly zatím naším největším zářezem z hlediska výroby. Musíme se tomu ale věnovat víc. Hodně času nám zabírá distribuce vintage brýlí, což je naše základní gró, abychom si mohli nakupovat stroje a další věci, a také návrhářská práce pro Okulu. Plán je takový, že budeme mít dílnu, kde bude přiznaný proces výroby, bude tam showroom a dokonce nyní začínáme fušovat i do oční optiky. To je další level. Chceme dělat zábrus a optometrii, takže bychom chtěli mít v budoucnu optometristu přímo u nás v showroomu.

To se bavíme v jakém horizontu?
ONDŘEJ: Optometristu zatím hned mít nebudeme, jelikož vyžaduje nároky na prostor a vybavení, ten bude za delší čas, ale že si u nás někdo bude moci nechat udělat skla na recept a my budeme mít dílenského optika, tak to se bavíme v horizontu roku.

Kdo by to byl řekl před deseti lety?
ONDŘEJ: To jo. (smích)

Výstava Brejle a Okuliare, Design brýlí v Československu
Retromuseum Cheb 
nám. Krále Jiřího z Poděbrad 2/17
13. 1. – 4. 4. 2022
Poté se výstava přesune do UMPRUM v Praze.

Související

Sběratelská edice váz od Františka Jungvirta baví svou rozličností. Zdobí ji brouci, žáby a ještěrky
Produktový design

Sběratelská edice váz od Františka Jungvirta baví svou rozličností. Zdobí ji brouci, žáby a ještěrky

Redakce Czechdesign - 5. 6. 2024 - 3 min.

Móda zohledňující handicapy. Festival ZDW oslavil 10 let své existence a zodpověděl otázku, jak design promění budoucnost
Produktový design

Móda zohledňující handicapy. Festival ZDW oslavil 10 let své existence a zodpověděl otázku, jak design promění budoucnost

Tereza Bíbová - 3. 6. 2024 - 5 min.

Výběr nábytku na 700 m². Designový nábytek otevřel první showroom v Praze, jeho zakladatel slibuje bleskové dodání
Produktový design

Výběr nábytku na 700 m². Designový nábytek otevřel první showroom v Praze, jeho zakladatel slibuje bleskové dodání

Tereza Bíbová - 12. 6. 2024 - 23 min.

Jak se dělá design. Na apríla oslavilo duo Janský a Dunděra druhý rok ve svém letenském ateliéru. Ten si vymazlili až ke stropu autorským nábytkem
Interiér a architektura

Jak se dělá design. Na apríla oslavilo duo Janský a Dunděra druhý rok ve svém letenském ateliéru. Ten si vymazlili až ke stropu autorským nábytkem

Redakce Czechdesign - 21. 5. 2024 - 5 min.

Pugéty jsou projevem konzumu, myslí si keramička Helena Patelisová, autorka vázy pro jednu květinu, kterou navrhla v duchu slow design
Produktový design

Pugéty jsou projevem konzumu, myslí si keramička Helena Patelisová, autorka vázy pro jednu květinu, kterou navrhla v duchu slow design

Anna Novák - 30. 5. 2024 - 14 min.

Zajíci a divočáci? Ne, tady se loví porcelán a český cibulák! Zakladatelka Lovden Zuzana Dvořáčková ví, kde najít ten nejkrásnější s puncem nostalgie
Produktový design

Zajíci a divočáci? Ne, tady se loví porcelán a český cibulák! Zakladatelka Lovden Zuzana Dvořáčková ví, kde najít ten nejkrásnější s puncem nostalgie

Adéla Zahálková - 4. 6. 2024 - 10 min.

jelínek
SHOP BANNER UNOR 2024