Rozhovor s módní návrhářkou Veronikou Bijok

Veroniko, vím, že ve svých kolekcích hodně pracuješ s motivem krajky. Proč?

VERONIKA: Vždycky mě zajímal folklor a tradice. Krajka vycházela z tradičních krojů. V minulých desetiletích byla běžnou součástí ženy. Tím, že ženy začaly pracovat, potřebovaly něco praktičtějšího, a tak se postupně vytratila. Stala se součástí slavnostních oděvů a nakonec se její využití omezilo na spodní prádlo. Začala jsem krajku chápat jako symbol ženy. Je složitá, je křehká. Je to něco, s čím se musí zacházet opatrně a dokáže toho zároveň hodně vydržet. Ve své diplomové práci jsem použila ruční krajku z přelomu století, kterou jsem koupila ve Francii. Byla to nádherná věc. Došlo mi, že když se o ní dobře staráte, vydrží staletí.

Šaty z kolekce Fragile, foto: Eliška Kyselková

Jak si s krajkou pracovala?

VERONIKA: Přemýšlela jsem, jak ji přizpůsobit dnešnímu životnímu stylu. Začala jsem dělat laserové výřezy. Používala jsem vzory krajky a přenášela je do kůže a jiných materiálů. V dalších kolekcích jsem to ještě zjednodušovala, abych mohla vzory krajky použít i v běžném oděvu. Někde jsem zalévala původní krajku do pryskyřice. Jinde jsem použila krajku jen v detailu a snažila se tím připomenout, že stačí drobnost, aby žena zůstala ženou.

Šaty z kolekce Křehká, foto: Jana Němcová

Myslíš, že je dnešní žena málo ženská?

VERONIKA: Když se dívám, jak chodí ženy oblékané v korporátních firmách, vidím převážně zmužštělou módu – košile, kostýmy. Ano, může být krásně padnoucí kostýmek, který podpoří postavu, ale pořád je to uniforma, která pochází z mužské módy.

Když se žena obléká více jako muž, nebudou ji muži vnímat jako objekt zájmu, ale sobě rovnou.

VERONIKA: Určitě. Žena, která pracuje mezi muži, se musí obrnit, být drsná a vytrácí se z ní křehkost. Překvapivě ženy, které pracují mezi muži, si pak doslova ujíždí na spodním prádle. To je prostor, kde mohou své ženství projevit. A opět přichází ke slovu krajka.

Šaty z kolekce Křehká, foto: Jana Němcová

Šaty z kolekce Fragile, foto: Eliška Kyselková

Děláš víceméně oděvy na zakázku. Co dnešní žena chce?

VERONIKA: Ano, řeší rovnoprávnost, ale pořád by chtěla být ozdobou. Chce být krásná nejen pro svého partnera, ale také pro sebe. Vnímám, že spousta žen se uzavřelo v praktičnosti a ztrácí samu sebe. Spousta žen trpí ztrátou sebevědomí.

Jaké zakázky řešíš nejčastěji?

VERONIKA: Svatební šaty a zejména těhotenské svatební šaty, které mají svá specifika. Musí být volné, ale také musí perfektně sedět. Většinou mají ženy v tomto období výhodu, že mají v tu dobu hezká prsa, ale zas musíme dávat pozor na to, aby pak šaty stále vypadaly něžně a ne vulgárně.

Šaty z kolekce Fragile, foto: Eliška Kyselková

Tvůj poslední projekt byl šaty na porod. Co o ženě vypovídá, že chce mít designové šaty i na porod?

VERONIKA: Bylo to pro mě překvapivé. Klientka, která je objednala, mi ale vyprávěla, že se v její rodině vždycky něco dědilo z matky na dceru. Ona chtěla své dceři také předat nějaký příběh. A napadly ji šaty, ve kterých ji porodila. Myslím, že to překvapivě hovoří o tom, že se dnešní žena chce vrátit k tradicím a hledá je. Nejde o to, že by už nevěděla, co „roupama“ dělat.

Šaty z kolekce Fragile, foto: Eliška Kyselková

Jak se ztráta tradic projevuje v módě?

VERONIKA: Změnilo se přemýšlení o oděvu. Dřív se kabát dědil z generace na generaci. Dnes je všeho moc, kvalita je nízká stejně jako cena. Některé ženy už nechtějí mít skříně plné věcí, které se na ně jen sypají. Chtějí mít jen pár kousků. Zároveň ale nejsou ještě zvyklé platit za kvalitu poměrně vysoké částky – protože obchodní řetězce cenu kazí. V historii chodila zákaznice do salonu, kde jí skvěle poradili. Cítila se opečovávaná a všechny části šatníku se jí pak k sobě hodily. Proto je všude tolik stylistů, protože tyhle tradiční salóny zmizely.

Šaty z kolekce Diva, foto: Jana Němcová

My se právě nacházíme v jednom konceptu – showroomu u Výtoně, který se tento trend snaží znovu přinést.

VERONIKA: Ano v showroomu u stylistky Lenky. Klientky tady mají soukromí a totální servis. Právě myšlenka na šaty na porod vznikla tady.

Vraťme se ještě k nim. Jak si šaty na porod pojala?

VERONIKA: Dlouho jsem přemýšlela, v jaké barvě je udělat. Chtěli jsme je původně červené, protože prý u některých domorodých národů byla barva určená porodu právě červená. Nakonec je ale zákaznice chtěla ve smetanové barvě. Materiál měl být pratelný, aby šaty vydržely. Proto jsem nakonec zvolila materiál, ze kterého jsou vyrobené látkové pleny. Je příjemný a k tomu se dá skvěle vyvařit.

Šaty z kolekce Diva, foto: Jana Němcová

Je možné u tebe objednat i košilky na šestinedělí?

VERONIKA: Ano, tvořím je na zakázku. Myslím, že mě to napadlo, když jsem byla v porodnici. Dnes chce být žena krásná, i když je v porodnici nebo kojí. Oblečení jí pomůže cítit se sebevědomě. Pamatuji si, že když jsem byla před pěti lety poprvé v porodnici, sháněla jsem kojící podprsenku, a protože mi všechny končily až někde u krku, nakonec jsem kojila ve sportovních podprsenkách. O tři roky nato jsem měla chlapečka a už jsem vnímala velký posun. Výrobci spodního prádla na to přišli. Kvalitní ženské módy pro těhotné a kojící ženy je ale stále málo.

Co jsou tvoje aktuální projekty?

VERONIKA: Právě pro showroom, ve kterém se nacházíme, plánujeme mít vlastní značku oblečení. Ženská témata zkoumám i dál a brzy mě určitě napadne něco nového.