Navrhla edukativní pomůcku pro předškoláky. Designérka Tereza Horičková nejraději tvoří pro děti, aby si sama mohla hrát

KOCKI je dětská stavebnice vytvořená pro edukativní účely. I Zdroj: Archiv autora / Proutěná kolébka se stala vítězným návrhem v soutěži Olověný Dušan 2022 v kategorii jednotlivci. I Zdroj: Archiv autora KOCKI je dětská stavebnice vytvořená pro edukativní účely. I Zdroj: Archiv autora / Proutěná kolébka se stala vítězným návrhem v soutěži Olověný Dušan 2022 v kategorii jednotlivci. I Zdroj: Archiv autora

Při navrhování si ráda hraje, možná proto je většina produktů od studentky Fakulty architektury ČVUT v Praze určená pro děti. A jejího talentu si všimli i ostatní – je nositelkou Národní ceny studentského designu a vítězkou soutěže Reborn Design, která ve světě designu představuje svěží vítr. Ačkoliv je mladá studentka Tereza Horičková stále na začátku své kariéry, už dnes za ní můžeme vidět neskutečný kus práce.

Design jako správná cesta

Jaká byla vaše cesta k designu? Byla to láska na první pohled, nebo jste se k němu propracovala postupně?

TEREZA: Umění mělo v celém mém životě hlavní místo. Mé první návrhy vznikaly, když mi byly tři roky, a počmárala jsem všechny stěny ve svém dětském pokoji. Musím ale říct, že přímo k designu mě přivedla moje maminka. Studovala jsem na gymplu, ale věděla jsem, že bych raději pokračovala kreativní cestou. Vždy jsem se cítila rozpolceně mezi tím technickým a analytickým světem a mezi světem umění. Nakonec za mnou jednoho dne přišla maminka, že už to má. Pro mě bude jako stvořený design. A také se tak stalo. Teď si neumím představit studovat něco jiného.

Vystudovala jste bakalářské studium na FA ČVUT v Praze a nadále studujete. Co vás během studia zde překvapilo?

TEREZA: Pozitivně vnímám hlavně možnost výběru z mnoha ateliérů zaměřených na jiný typ designu a jejich vzájemné propojení. Studenti si každý semestr mohou vyzkoušet jiný směr designu, mnohdy ve spolupráci s fungující firmou. Člověk tak postupně zjistí, k čemu víc inklinuje, a samovolně se začne soustředit na to, co ho baví. Momentálně zde funguje 6 ateliérů od industriálního designu přes produkt, menší architektonické projekty či eko-design až po design přesahující do výtvarného umění.

Stolová podnožka AYA je vyrobená z ohýbané bukové překližky. I Zdroj: Archiv autoraStolová podnožka AYA je vyrobená z ohýbané bukové překližky. I Zdroj: Archiv autora

TEREZA: Při studiu byla asi nejvíce negativně překvapená moje peněženka. Tvorba modelů a občas i funkčních produktů je finančně náročná a bez příspěvků od školy nás naše projekty často vycházejí na tisíce. Rovněž bych přijala, kdyby se zde na fakultě věnovalo více pozornosti designu. Občas všichni máme pocit, že je zde design vedle architektury jen jako jeho malý bratr. 

Vy jste ze Slovenska, takže studujete mimo svůj domov. Je něco, co vám odtamtud opravdu chybí?

TEREZA: Kromě blízké rodiny a brynzových halušek mi v současnosti asi nejvíc chybí možnost dát najevo svůj postoj k politickému vývoji. Na Slovensku je momentálně ve vzduchu jakýsi boj mezi demokratickými hodnotami a šířící se nenávistí a hloupostí. To, co se děje v poslední době na politické scéně, není růžové. Kultura zažívá na Slovensku obtížné období. Mrzí mě, že se nemůžu častěji připojovat ke slovenské občanské společnosti a dávat najevo, že to, co se děje, se mi nelíbí a nechci to nechat jen tak. Přece jen mi na mé domovině záleží a mrzí mě, že se mladí šikovní lidé musí uchylovat k odchodu do zahraničí.

Barvy, tvary a čísla

Nedávno jste získala Národní cenu studentského designu za svou stavebnici KOCKI, jaký jste z toho měla pocit?

TEREZA: Samozřejmě jsem měla obrovskou radost. Bohužel jsem se nemohla zúčastnit slavnostního vyhlášení, takže jsem slavila z Belgie. Beru to jako odměnu za strávený čas a úsilí, které jsem stavebnici věnovala. Myslím si, že podobné soutěže jsou hlavně pro studenty a začínající designéry velmi motivující, protože jim to může pomoci zviditelnit se a ukázat, že jejich práce je skvělá a hodnotná.

KOCKI je dětská stavebnice vytvořená pro edukativní účely. I Zdroj: Archiv autoraKOCKI je dětská stavebnice vytvořená pro edukativní účely. I Zdroj: Archiv autora

Mě osobně na stavebnici zaujala nejvíce její ohromná flexibilita. Co bylo při návrhu nejdůležitější pro vás?

TEREZA: Dobrá hračka má děti dlouhodobě bavit, má být flexibilní a naučná. V dnešní době blikajících a zvonících hraček děti často ztrácejí kontakt s nutností přemýšlet a zodpovídat za svoji zábavu vlastním přičiněním. Ztrácejí kontakt s hmotou, váhou a prostorovým viděním, tím, že se vše postupně digitalizuje.

Snažila jsem se stavebnici zaměřit na jednoduché naučné prvky, základní fyzikální jevy a trénování jemné motoriky. Můj záměr byl v podstatě vytvořit edukativní pomůcku pro předškoláky s tou podmínkou, že si při učení budou hrát. Chtěla jsem, aby se z této pomůcky stala jejich oblíbená hračka, která je po pár hrách nepřestane bavit. Při hraní se stavebnicí KOCKI si děti mohou natrénovat zavazování tkaniček, barvy, tvary, čísla, ale i koncepty, jako je gravitace či rovnováha. Ze stavebnice lze postavit konkrétní zvířátka, domy či dopravní prostředky, ale i stavby, které umí pojmenovat jen jejich samotný tvůrce.

Na stavebnici se mohou děti seznámit i s takovými koncepty, jako je gravitace nebo rovnováha. I Zdroj: Archiv autoraNa stavebnici se mohou děti seznámit i s takovými koncepty, jako je gravitace nebo rovnováha. I Zdroj: Archiv autora

Hračky však často mohou být zajímavé pro dospělé, ale už ne tolik pro děti. Jak jste se toho snažila vyvarovat?

TEREZA: Téma své bakalářské práce jsem vybírala na základě skutečnosti, že jsem tehdy pracovala s dětmi. Učila jsem ve školce a škole keramiku. Měla jsem s nimi tedy během celého procesu navrhování pravidelný kontakt. Mohla jsem jim nosit své prototypy a získávat tak jejich feedback. Díky tomu jsem mohla pozorovat, jaké překážky a výzvy jim jejich věk staví. Předškoláci měli na seznamu množství dovedností, které musí při nástupu do školy ovládat. Mým cílem bylo vytvořit spíše edukativní pomůcku s podmínkou, aby si děti mohly při učení co nejlépe zahrát. Při našich setkáních je to bavilo, takže doufám, že se mi to alespoň zčásti podařilo.

Testování stavebnice I Zdroj: Archiv autoraTestování stavebnice I Zdroj: Archiv autora

Máte v plánu dostat stavebnici do distribuce?

TEREZA: Mnoho lidí mi kladlo stejnou otázku, což mi ukázalo, že by o ni možná mohl být zájem. Momentálně to zvažuji. Bylo by ale třeba provést několik změn a oficiální testování bezpečnosti, jelikož současné normy na dětské hračky jsou poměrně striktní.

Kdo si hraje, nezlobí

Na jaký svůj projekt jste nejpyšnější a který vás nejvíce bavil?

TEREZA: Nejvíce jsem si užila proces tvorby proutěné kolébky, která vznikla během spolupráce ateliéru Jaroš/Bednář s tradičními řemeslníky pod záštitou projektu Bohemian Perfection. Strávila jsem tehdy celý proces výroby v dílně košíkáře Petra Krále, kde jsem mu pomáhala. To byl můj první kontakt s košíkářstvím a myslím si, že určitě ne poslední. V budoucnu plánuji toto řemeslo prozkoumat více do hloubky. Samotná kolébka má několik nedokonalostí, ale myslím si, že jsem na tento projekt asi nejvíce pyšná. Navrhla jsem ji ve druhém ročníku po roce distanční výuky, kdy jsem se s designem teprve seznamovala. Tehdy jsem překvapila sebe samu.

Proutěná kolébka se stala vítězným návrhem v soutěži Olověný Dušan 2022 v kategorii jednotlivci. I Zdroj: Archiv autora Proutěná kolébka se stala vítězným návrhem v soutěži Olověný Dušan 2022 v kategorii jednotlivci. I Zdroj: Archiv autora

Zdá se, že se ve vaší tvorbě často objevují práce pro děti. Co vás na tom baví?

TEREZA: Myslím si, že mě na tom baví to, že si při navrhování sama můžu, vlastně i musím hrát. Je fajn si zpříjemnit všechny technické aspekty navrhování něčím, co je zábava. Baví mě design, který je něčím hravý, nemusí být určen pouze pro děti. Ráda pozoruji, jak se dospělí často tváří seriózně, ale když se jim naskytne možnost si hrát, užívají si to plnými doušky. Kromě toho mám k dětem pozitivní vztah. Tím, že představují v podstatě naši budoucnost, mám jakousi potřebu jim pomáhat se rozvíjet správným směrem.

Co je vaše nejoblíbenější hračka z dětství?

TEREZA: Moje sestra. S ní se dalo hrát nejvíc her. Hračky byly často kulisami k našemu divadélku. Nejraději jsme ze všech stavebnic, co jsme měly, postavily velké město po celém obýváku a pak jsme tam donesly všechny postavičky a zvířata a příběh začal. Kdybych ale měla jmenovat nějakou konkrétní hračku, na kterou jsem nedala dopustit, bude to asi Littlest Pet Shop, což byly malé figurky zvířátek s velkými hlavami. Tím jsem byla posedlá a doposud si je se sestrou schováváme na půdě pro naše děti.

Zelený design

Cena studentského designu však není jediná. Získala jste i hlavní cenu v soutěži Olověný Dušan nebo v soutěži Reborn Design. Kdybyste měla poradit, do jaké z těchto soutěží se vyplatí přihlásit mladému designérovi, která by to byla?

TEREZA: Mně osobně se moc líbila výzva Reborn Design, která v sobě nese smysluplný koncept využití odpadních materiálů. Když jsem se v ní zúčastnila já, myslím, že v roce 2022, byl to tehdy první ročník. Během této soutěže jsem se seznámila s pojmy jako cirkulární ekonomika či udržitelný design a s tím, jaká je pravá hodnota materiálů. Firma Lavaris poskytuje soutěžícím většinu potřebných materiálů ke ztělesnění jejich vize spolu s prostory a stroji pro jejich výrobu, což je velkým plusem projektu. Už ve druhém ročníku výzvy (2023) se organizátorům podařilo pozvednout soutěž o level výše a celý projekt postupně začíná nabírat na obrátkách. Takže doporučuji každému se zapojit.

 Houpačka Sida je určena pro děti do 7 roků. I Zdroj: Archiv autora Houpačka Sida je určena pro děti do 7 roků. I Zdroj: Archiv autora

Jak pracujete s výběrem materiálu? Snažíte se ve své práci reflektovat ekodesign?

TEREZA: Vzpomínám si, jak Elias Karraa z Reborn Designu při jednom našem rozhovoru poznamenal, že jeho snem je jednoho dne si koupit smetiště. Tehdy jsem se zasmála, ale postupně se začíná ukazovat, jak hodnotné jsou všechny suroviny, se kterými lidstvo hospodaří. Mladá generace se stále více začíná soustředit na původ a dopad produktů, kterými se obklopují. Ani já nejsem výjimkou. Jako tvůrce produktů mám povinnost reflektovat hodnoty ekodesignu. Před pár lety to znělo jako nějaký moderní trend, který učiní design atraktivnějším. Dnes by to měl být již nezbytný aspekt každého návrhu. Suroviny jsou vzácné, takže se snažím dobře zvolit materiál tak, aby co nejlépe a nejdéle sloužil svému záměru. Preferuji přírodní materiály, ale nebráním se použití jakéhokoli materiálu, ať už nového nebo recyklovaného charakteru, pokud je použit rozumně.

Sida byla vytvořena z plastu z aut ve spojení s bezpečnostními pásy. I Zdroj: Archiv autoraSida byla vytvořena z plastu z aut ve spojení s bezpečnostními pásy. I Zdroj: Archiv autora

Stav houby

Momentálně jste na Erasmu v Belgii. Zaznamenala jste nějaké rozdíly ve vzdělávání designérů zde oproti České republice? 

TEREZA: Určitě zde nějaké rozdíly rozeznávám, i když to tedy neumím porovnat úplně ve velkém měřítku. Na fakultě, kde momentálně v Belgii studuji (University of Antwerp), převládá podobná úroveň jako na domovské univerzitě v Praze. Avšak vidím pár rozdílů ve svých a jejich znalostech. Moji spolužáci mají mnohem lepší znalosti při analýze zadání a celkově ve výzkumné sféře. Studenti designu absolvovali předměty jako statistika, trh a společnost nebo virtuální verifikace, což se v našich končinách příliš nevyučuje. Také jsou zde velmi aktuální digitální technologie a umělá inteligence. Výuka designu na fakultě zde v Antverpách se soustředí více na samotného uživatele a celkově na lidi. Design je zde více sociální a snaží se vyřešit různé problémy. U nás v Česku je mnohem více cítit vztah k tradicím a řemeslu.

Na čem v současné době pracujete?

TEREZA: Momentálně dokončuji své projekty zde v Belgii. Pracovala jsem například na vývoji vzpomínkového disku a softwaru sloužícího k tvorbě audiovizuální biografie člověka nebo na dokončování výzkumu o výuce řemesel prostřednictvím online prostředí. Kromě toho si hledám práci a plánuji, do čeho se pustím po návratu do Prahy. Mám pár projektů, které bych chtěla posunout dál, takže uvidíme, jak to půjde.

Vzpomínkový disk Enso vznikl na téma End of life narratives. I Zdroj: Archiv autoraVzpomínkový disk Enso vznikl na téma End of life narratives. I Zdroj: Archiv autora

Máte nějaké plány do budoucna nebo nějaký sen, co byste si chtěla splnit?

TEREZA: V blízké budoucnosti je mým hlavním cílem zúčastnit se zahraniční stáže, jelikož díky pobytu v Belgii vidím, jak velký byl můj svět nejen v designu před Erasmem a jaký je teď. Myslím si, že je třeba využívat možností, které naše generace v oblasti cestování má. Takže prozatím je mým hlavním plánem zachovat si stav houby a nasávat nové podněty, kde se jen dá.

Související

Industriální hala, která ohřívá skleník na střeše nebo parkovací zábrany. Studenti ČVUT hledali, jak udělat svět lepší
Interiér a architektura

Industriální hala, která ohřívá skleník na střeše nebo parkovací zábrany. Studenti ČVUT hledali, jak udělat svět lepší

Redakce Czechdesign - 23. 3. 2023 - 6 min.

Absolvent ČVUT zabodoval s návrhem nového letištního terminálu. Výhra mu přinesla zkušenost v ateliéru prestižního studia Thomase Heatherwicka
Interiér a architektura

Absolvent ČVUT zabodoval s návrhem nového letištního terminálu. Výhra mu přinesla zkušenost v ateliéru prestižního studia Thomase Heatherwicka

Redakce Czechdesign - 5. 8. 2020 - 5 min.

Chyběla jim ideální hračka pro vlastní děti, navrhli ji proto sami. Manželé ze Šumperka a příběh dřevěné stavebnice Urbix
Produktový design

Chyběla jim ideální hračka pro vlastní děti, navrhli ji proto sami. Manželé ze Šumperka a příběh dřevěné stavebnice Urbix

Tereza Bíbová - 24. 6. 2020 - 7 min.

jelínek
Kavelky MYP 2024