Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Matyáš Barák a Tripus | Foto: Anna Marie Křížová Matyáš Barák a Tripus | Foto: Anna Marie Křížová

Navrhl nábytek, který ochrání vaši osobní zónu. Sedací objekt Tripus Matyáše Baráka řeší bezpečnost ve veřejném prostoru

Na nějaký čas byly s veřejným prostorem ve městech spojeny obavy a strach z jeho obývání. Lidé se z ulic a náměstí vytratili a utíkali před pandemickými hrozbami do přírody. Přirozeně ale krom úprku vznikala také řada aktivit, která by na tento problém reagovala a hledala cesty, jak udělat z veřejného prostoru místo, kde se lidé budou cítit opět v bezpečí. Jedním z takových projektů je sedací objekt Tripus Matyáše Baráka, se kterým jsem se sešla a o tématu bezpečné osobní zóny ve veřejném prostranství jsme si pro Czechdesign popovídali.

Matyáši, co pro tebe bylo podnětem k vytvoření Tripusu?

MATYÁŠ: Začalo to reakcí na pandemický stav. Představil jsem si, že veřejný prostor je místo, kde se lidé setkávají a nemoc se nejsnáze přenáší. Chtěl jsem navrhnout kus nábytku, který by člověku ve veřejném prostoru pomohl ochránit jeho osobní zónu. Člověk se posadí doprostřed trojnožky a chapadla kolem něj vykreslí jeho osobní prostor, kde se může cítit bezpečněji. Kdyby bylo trojnožek na jednom místě více, vzniklo by prostředí, ve kterém mohou být jednotlivci každý sám, ale přitom spolu.

Tripus, též trojnožka, sedací objekt do veřejného prostoru | Foto: Mojmír BurešTripus, též trojnožka, sedací objekt do veřejného prostoru | Foto: Mojmír Bureš

Promítlo se téma pandemické hrozby nějakým způsobem i do estetiky, kterou jsi Tripus utvářel?

MATYÁŠ: Vytvořil jsem Tripus, aby se lidé nebáli chodit ven a veřejný prostor se mohl přizpůsobit současné situaci mobiliářem se zábavnou estetikou. Není to jenom o výstražných trojúhelnících, varování může vypadat i jinak. Výstražný může být i takovýhle nábytek. Červená barevnost je pro mě spojena s výstrahou a v městském prostředí je dobře vidět. Samotný tvar Tripusu pak vzniknul propojením místa k sezení a třech bodů, které vymezují ochrannou zónu. Zrodila se chapadla, která po vnějším obvodu stráží váš prostor a ve středu vytváří sedátko.

Setkání nad Tripusem v prostoru nového kulturního centra v Radotíně | Foto: Maria FurletováSetkání nad Tripusem v prostoru nového kulturního centra v Radotíně | Foto: Maria Furletová

Jak bys představil Tripus v kontextu své dosavadní tvorby?

MATYÁŠ: Tripusem reaguju na období pandemie, ale zároveň jsem se ve své tvorbě vždycky zajímal o osobní prostor, osobní zónu. Tam má Tripus taky přesah. Věřím, že i mimo pandemii si lidé rádi sednou tak, aby nebyli v těsném kontaktu s ostatními. Je to klasická situace, kdy si člověk nesedne na už obsazenou lavičku nebo k někomu na dvojsedačku v tramvaji. Téma osobního prostoru jsem ve své práci několikrát naťuknul. Třeba na umprumce jsem dělal svítící knížku, která se celá rozevřela a mohla kolem tebe vytvořit kruh, který svítil, a tys byla ve středu toho kruhu. Nešlo ale tolik o knížku, ale spíš o světlo samotné, které se pro mě stalo metaforou bezpečného prostoru, který si můžu vzít s sebou, ať už se vydám kamkoliv.

Projekt Vstupte vytváří osobní prostor pomocí světla. | Zdroj: archiv Matyáše Baráka

Dalším Matyášovým projektem, kde se objevuje téma prostoru, je třeba projekt Fireplace, ve kterém osvobozuje nábytek v interiéru od jeho závislosti na čtyřech stěnách. Vytváří nábytek nový a situuje jej kolem společného pomyslného středu místnosti do tvaru kruhu, jako by se uprostřed nacházelo ohniště. Nábytku i dění v místnosti tak dává novou orientaci.

Osvobození nábytku od čtyř stěn a jeho nová orientace na pomyslné ohniště v projektu Fireplace | Zdroj: archiv Matyáše BarákaOsvobození nábytku od čtyř stěn a jeho nová orientace na pomyslné ohniště v projektu Fireplace | Zdroj: archiv Matyáše Baráka

Jak si představuješ působení Tripusu ve veřejném prostoru?

MATYÁŠ: Od začátku jsem si projekt představoval spíše jako krajinu, kde by objektů bylo víc, minimálně tři. Ve své hlavě vidím tři, pět nebo sto Tripusů. Lidi tedy můžou být spolu na jednom místě, ale Tripus jim pomáhá udržet od sebe bezpečnou vzdálenost. Přemýšlel jsem, jak lidem tento nápad představit, že nejde jen o jeden kus, ale o více kusů, aniž bych jich ale musel více vyrábět. Tuhle výzvu jsme vyřešili s kamarádem Štěpánem Kuczmanem a studiem VR_MUSASHI, se kterými jsme vytvořili prezentaci ve virtuální realitě. Současně jsme tak pokořili i druhou výzvu, jak vlastně lidem říct, že si na to můžou sednout. V momentě, kdy lidi přišli k Tripusu, řekli jsme jim, pojďte se posadit, my vám nasadíme brýle a vy se rozhlédnete po tripusové krajině.

Krajina Tripusů | Foto: Mojmír BurešKrajina Tripusů | Foto: Mojmír Bureš

Setkal ses se zpětnou vazbou veřejnosti? Jak na Tripus reagovali?

MATYÁŠ: Někteří byli, pravda, udivení, že se na tom dá sedět, někteří si Tripus interpretovali jako květináč. Uvědomil jsem si, že na začátku ho nestačí jen někam dát a čekat, že to všichni pochopí. Proto jsem se rozhodl ukázat ho na letošním Czech Design Weeku a na Designbloku. Přišlo mi důležité být tam s návštěvníky, představit jim tak atypický objekt a ukázat jim k němu cestu.

Matyáš představil krajinu Tripusů ve formě virtuální reality. | Foto: Anna Marie KřížováMatyáš představil krajinu Tripusů ve formě virtuální reality. | Foto: Anna Marie Křížová

Říkáš, že někteří považovali Tripus za květináč. Proč jsou vlastně jeho součástí rostliny?

MATYÁŠ: Sám jsem řešil období karantény útěkem do přírody, kde přišel i nápad na Tripus, bylo mi v přírodě dobře. Proto jsem do něj zapojil i rostliny, abych přinesl trochu toho dobrého pocitu z přírody zpátky do města. Objekt tak ožil a taky doufám, že lidi se k němu budou chovat ohleduplně a nebudou do něj nic házet právě proto, že tam jsou květiny (smích).

Když budete mít štěstí, uvidíte z chapadel i květiny růst. | Foto: Maria FurletováKdyž budete mít štěstí, uvidíte z chapadel i květiny růst. | Foto: Maria Furletová

Kolik Tripusů je v současné době na světě? A co vlastně to tajemné slovo Tripus pod sebou skrývá?

MATYÁŠ: Nejprve ten tajemný název. Vytvořil jsem stoličku, která má tři nohy, a ta mi připomínala chobotnici (octopus), ale tahle měla tři nohy, tak jsem ji nazval Tripus. Když jsem ale zadal slovo „tripus“ do vyhledávače, zjistil jsem, že se tak říká obecně všem trojnohým stoličkám.

Rozhovor o Tripusu | Foto: Maria FurletováRozhovor o Tripusu | Foto: Maria Furletová

No a prozatím jsem vyrobil dva Tripusy. Jeden je v depozitu v Londýně a u druhého jsme se spolu sešli. Stojí dočasně na vnitřním náměstí v nově vzniklém kulturním středisku U Koruny v Radotíně, kde si ho můžou lidé vyzkoušet. Není určený k dlouhému sezení, proto se hodí pro toto místo, kde se lidé můžou posadit a vypít si kafe nebo třeba počkat na kamaráda a v tu chvíli si právě užít svůj osobní prostor. Od počátku jsem věděl, že se tady v Radotíně, odkud napůl pocházím, buduje kulturní centrum. Když jsem Tripus představil ředitelce, byla nadšená. S Radotínem je Tripus spojený skrze mé kořeny, ale taky jsem ho tady celý vyráběl. Místní pán mi ho pomohl svařit, jiný zase nalakovat. Je to tedy Tripus radotínský.

Tripus chrání vaši osobní zónu. | Foto: Maria FurletováTripus chrání vaši osobní zónu. | Foto: Maria Furletová

Tripus je dost výrazným prvkem. Myslíš, že by se ujal i na jiných veřejných prostranstvích?

MATYÁŠ: V Česku mi často ve veřejném prostoru chybí nějaký nápad, zábava, nadsázka. Dobrou aktivitou v tomhle ohledu je u nás například Landscape festival, v rámci kterého vznikají různé nápadité instalace do veřejného prostoru. Nemusí to být napořád. Může to být jako Tripus, na čas někam přiletět, zapůsobit tam a zase odletět.

Intervence do veřejného prostoru v rámci Landscape festivalu | Foto: Jakub NedbalIntervence do veřejného prostoru v rámci Landscape festivalu | Foto: Jakub Nedbal

Obzvlášť během pandemie bylo výzvou pracovat s veřejným prostorem, kterého se lidé báli. Všiml sis nějaké dobré iniciativy, která by v tomhle ohledu pomáhala?

MATYÁŠ: Veřejný pandemický prostor byl hlavně polepen nálepkami, které upozorňovaly na dodržování odstupu. Všiml jsem si ale několika projektů, které se snažily lidem a jejich bezpečí ve veřejném prostoru vyjít vstříc. Například v New Yorku vznikly tzv. Social circles, šlo o kruhy namalované na trávníku v Domino Parku. Kruhy vymezovaly prostor a vzájemnou vzdálenost tak, aby v nich lidé mohli venku trávit čas, ale zároveň byli v bezpečné vzdálenosti jeden od druhého. Projekt mi připomněl umělé kopečky v Central parku Opatov, kde jsme se už jako náctiletí scházeli s kamarády. Každá parta na jiném kopci, v dostatečné vzdálenosti, ale přitom jsme mohli dobře sledovat, co se na ostatních vrcholcích děje. Ale to je jiný příběh a navíc také bez mobiliáře.

Social circles vymezují bezpečnou vzdálenost pro pobyt ve veřejném prostoru. | Foto: Marcella Winograd Social circles vymezují bezpečnou vzdálenost pro pobyt ve veřejném prostoru. | Foto: Marcella Winograd

Dalším projektem, který řeší podobnou problematiku, je třeba pikniková deka Here Comes the Sun od britského designéra Paula Cocksedge. Jednotlivé kruhy mají opět vymezit bezpečnou vzdálenost pro postpandemický život, aby lidé mohli trávit čas venku spolu, ale zároveň sami.

Here Comes the Sun je pikniková deka, která udržuje vzdálenost mezi piknikujícími. | Zdroj: dezeen.comHere Comes the Sun je pikniková deka, která udržuje vzdálenost mezi piknikujícími. | Zdroj: dezeen.com

Napadá tě příklad veřejného prostoru, který je i v nezávislosti na pandemii kvalitním prostorem, jenž nabízí jak bezpečné osobní zóny, tak místo pro setkání více lidí?

MATYÁŠ: Příklad dobrého veřejného prostoru je podle mě třeba v Kodani od studia BIG. Superkilen Urban Park je hravým místem, které nabízí množství fyzických aktivit a také množství možností posezení.

Superkilen Urban Park v Kodani je hravým veřejným prostorem. | Zdroj: centerforactivedesign.orgSuperkilen Urban Park v Kodani je hravým veřejným prostorem. | Zdroj: centerforactivedesign.org

V Praze takové místo postrádám. Třeba nově revitalizované Komenského náměstí vypadá dobře, chybí mi tam ale nějaké umění, třeba propojení s místními umělci nebo hravost, kterou se mi, doufám, do Tripusu podařilo vložit.

Komenského náměstí v Praze nabízí různé typy sezení, samostatné i skupinové. | Foto: Miroslav CikánKomenského náměstí v Praze nabízí různé typy sezení, samostatné i skupinové. | Foto: Miroslav Cikán

MA Matyáš Barák

Matyáš je absolventem Royal College of Art v Londýně. Jeho studijní cesta vedla Ateliérem produktového designu na pražské UMPRUM, ateliérem interiérového designu na stockholmském Konstfacku i architektonickým ateliérem Javiéra Corvalána v Paraguayi. Ve vlastní tvorbě se rád věnuje tématu osobního prostoru, které se stalo stěžejní inspirací i pro projekt Tripus.

Matyáš Barák a Tripus na Czech Design Weeku | Foto: Anna Marie KřížováMatyáš Barák a Tripus na Czech Design Weeku | Foto: Anna Marie Křížová

Galerie

Další články