„Kromě návrhu produktu jsme navázali přátelství s dětmi a jejich rodiči. Projekty jako Hands Up demonstrují hodnotu sociálního designu tím, že zapojují koncové uživatele, v tomto případě děti, do celého procesu navrhování,“ říká designér Marek Kuźmiński, který se svým návrhem protézy pro děti s vrozenou vadou zvítězil hned v několika kategoriích v letošní zlínské soutěži Best in Design pořádané Zlin Desing Weekem.
Handicap jako superschopnost
Jaké byly vaše pocity ve chvíli, kdy jste obdržel několik ocenění v soutěži Best in Design?
MAREK: Byl jsem příjemně překvapen počtem cen, které jsem získal. Rozhodně jsem to nečekal. Jsem velmi šťasten a poctěn, že projekt Hands Up ocenilo tolik lidí. Co mě obzvlášť těší, je sdílení příběhů každého jednotlivého dítěte, se kterým jsme na návrhu protézy spolupracovali. Věřím, že druhotný vliv mé práce je také zvýšení empatie ve společnosti. Díky festivalovým zážitkům a rozhovorům s různými lidmi jsem si uvědomil, že tenhle projekt skutečně dává smysl.
Jak jste se dozvěděl o soutěži Best in Design?
MAREK: Moje kolegyně a absolventka Design school Kolding Natalie Venckovska mě při spolupráci na jednom školním projektu přiměla, abych se do soutěže Best in Design přihlásil. Tak jsem tak učinil a dobře jsem udělal.
Jak jste při návrhu protézy postupoval?
MAREK: Tvůrčí proces byl rozdělen do tří fází: výzkumné části, osobní zkušenosti a rozvoje spolu s testováním.
Během fáze výzkumu jsem se soustředil na obecný přehled a znalost vědeckých poznatků, na odbornou perspektivu, pochopení sociologických aspektů a zkoumání existujících řešení. Abych nabyl rozličných pohledů a pochopil dlouhodobé možnosti pro osoby s handicapem, vedl jsem v této fázi také rozhovory s rodiči a dětmi různého věku trpícími různými handicapy končetin. Rozhovory s dospělými jedinci s vrozenou absencí horních končetin mi umožnily nahlédnout do budoucích životů dětí s touto vadou a osvětlily mi výzvy, kterým tím pádem mohou v budoucnu čelit.
Fáze tzv. osobní zkušenosti zahrnovala workshopy s dětmi předškolního a školního věku a jejich rodiči hned na dvou místech: v Národní galerii Zachęta ve Varšavě a ve Slezském muzeu v Katovicích. V rámci těchto workshopů se děti staly „odborníky“ a jejich rodiče pak „asistenty“. Děti měly workshopy ve vlastních rukách, zatímco rodiče dětem poskytovali podporu, aniž by příliš zasahovali. Děti navrhly a vymyslely své superschopnosti a prokázaly obrovskou míru kreativity. Poprosil jsem svou sestru Natalii, oligofrenní pedagožku, aby mi pomohla usnadnit hrací aktivity s barevným padákem, které měly za cíl prolomit ledy, podpořit týmovost a zároveň vytvořit bezpečný prostor. Tato fáze procesu byla pro tento projekt i pro mě osobně klíčová. Potkávat se s dětmi a jejich rodiči, pozorovat, učit se jeden od druhého a budovat důvěru mezi mnou (sociálním designérem) a dětmi (konečnými uživateli) byla obohacující.
Testovací fáze barevně laděné protézy | Zdroj: archiv designéra
Ve fázi rozvoje a testování byly vybrány dvě děti pro další vývoj designu protézy. Děti byly pozvány na workshop AutoMedPrint, na kterém byl použit 3D sken, který pak vytvořil základ protézy. Já osobně jsem s dětmi spolupracoval tak, abych všechna jejich přání přetransformoval do výsledné designové podoby s důrazem na funkčnost a estetiku vizuálu. Během video hovorů jsme společně podobu pozměňovali a nápady se snažili co nejlépe promítnout do celého projektu. Finální fáze se pak skládala z testování a vytváření detailních poznámek pro případná zlepšení. Během navrhování protéz jsme přirozeně navázali blízké vztahy s dětmi i jejich rodiči a toho si velmi cením.
Spojení designu a bioinženýrství
Jak přispěla spolupráce s AutoMedPrint z Poznaňské technické univerzity k vývoji protetických končetin?
MAREK: AutoMedPrint poskytl technologii a odborné znalosti, zatímco já jsem do projektu přispěl svými dovednostmi v oblasti sociálního a průmyslového designu. Spolupracovali jsme tedy s úmyslem spojit naše různorodé dovednosti. 3D skeny, základní části protéz a znalosti bioinženýrství pomohly s utvářením projektu. Naopak zařazení „superschopností“ je vrstva, kterou umožnilo právě zapojení dětí. Převedení jejich tužeb do funkčních prvků byl zase můj přínos. Aby všechny mé nápady mohly vzniknout také v „reálném světě“, byla nutná asistence tří bioinženýrek, Julie Sidło, Weroniky Czerniejewské a Pauliny Biniaszewské, které vedl Filip Górski z AutoMedPrint.
S jakými konkrétními výzvami jste se při návrhu a výrobě protetiky setkali, zejména pokud jde o materiál PLA (polyaktidová vlákna)?
MAREK: Během vývojového procesu jsme se setkali s mnoha kreativními nápady, které někdy znesnadňovaly finalizaci návrhů do té doby, než se vyvinuly nápady nové. Co se týče materiálu, s PLA se pracuje relativně snadno a zároveň i poměrně udržitelně, přestože některé díly mohou být vyrobeny z ABS nebo flexibilních materiálů, vše záleží na potřebách uživatele, v tomto případě je tedy technika 3D tisku šikovná a umožňuje skutečně experimentovat. Rozsah nových materiálů dostupných pro 3D tisk je velmi široký. Kromě udržitelnosti pak bylo další prioritou pohodlí. Vzhledem k tomu, že se jedná o projekt malého rozsahu, zahrnoval pečlivou řemeslnou práci s důrazem na každý detail a použitý materiál.
Odlišnost je cool
Jak zajistíte, aby protetické končetiny sloužily nejen funkčním účelům, ale také přispívaly ke zvyšování sebevědomí dětí školního věku, které je používají?
MAREK: Kromě základních funkcí běžné protézy a možnosti jejího připevnění byly protézy navrženy s plným zapojením dětí. Samotný proces navrhování budoval jejich sebevědomí, a to tím, že se seznamovaly s protézou od úplného začátku.
Personalizace a zahrnutí superschopností bylo dosaženo díky úzké spolupráci mezi mnou a inženýry. Díky tomu, že děti zapojili do procesu navrhování, mohli jsme naslouchat jejich požadavkům. Konečné produkty tak odrážejí jejich osobnost a preference a jsou díky tomu hravější.
Výsledná podoba protéz v rámci projektu Hands up | Zdroj: archiv designéra
Jak se děti do procesu návrhu konkrétně zapojily?
MAREK: Cílem tohoto projektu bylo přeměnit společenské vnímání „postižení“ v běžné schopnosti, kterými oplývají všechny děti. Během workshopů se děti aktivně zapojily tím, že popustily uzdu své fantazii a vytvořily návrhy, které odrážely jejich přání, představy či potřeby. Arteterapie a hravý přístup vytvořily bezpečný prostor jak pro děti, tak i pro jejich rodiče. Aktivní zapojení dětí a rodičů mi poskytlo cenné poznatky o tom, jak děti využívají svou představivost a kreativní schopnosti k vytváření silných a smysluplných návrhů.
Ve spolupráci s AutoMedPrint jsme se zaměřili na tvorbu protéz pro děti s loketními klouby. Každé dítě je jedinečné a může vyžadovat jiné protézy. Mým cílem bylo vytvořit nejen protézy, ale také bezpečné prostředí, které podporuje sebevědomí a sebeúctu. Z pohledu bioinženýrů bylo cílem učinit protézy jednodušší na výrobu, přizpůsobivější a cenově dostupné.
Na protéze spolupracoval designér s firmou AutoMedPrint. | Zdroj: archiv designéra
Projekt znovu ožije na podzim
Jak si představujete budoucí vývoj vašeho projektu?
MAREK: Na podzim se k projektu opět vrátím, tentokrát s podporou v podobě stipendia Bevica Foundation, které jsem získal loni v říjnu. Plánuji se zaměřit na aspekty, které jsem předtím neměl čas řešit. Zajímá mě nejen řešení problémů souvisejících s produktem, ale také pochopení potřeb jednotlivců a přeměna „postižení“ ve schopnost. Doufám, že v budoucnu zrealizuji více zautomatizovaných procesů, jako je „virtuální zrcadlo“ VR pro testování návrhů protéz.
Jak se vám líbilo ve Zlíně? Zúčastnil jste se nějakých workshopů nebo přednášek?
MAREK: Zlín je okouzlující město s neuvěřitelnou historií a mnoha pozoruhodnými stavbami, které prolínají minulost se současností. Festival byl organizován s pečlivým důrazem na detail a bylo působivé vidět mladé lidi, jak se s vášní zapojují do celého procesu. Během své návštěvy jsem absolvoval výstavy na Zlínském zámku, módní přehlídku, workshopy a prohlídku města pro účastníky soutěže Best in Design. To mi umožnilo se setkat s dalšími designéry. Kromě všech úžasných zážitků a obdržených cen jsem si navíc mohl dopřát něco, po čem jsem už dlouho toužil: smažený sýr. (smích)
