Návrat zástěry! Karla Kislingerová využívá odpadní materiál, ze kterého šije pestrobarevné pracovní oděvy

Zástěry pro všechny! Karla Kislingerová za pomoci deadstockových materiálů vytvořila kolekci  pestrobarevných zástěr. | Zdroj: Karla Kislingerová Zástěry pro všechny! Karla Kislingerová za pomoci deadstockových materiálů vytvořila kolekci pestrobarevných zástěr. | Zdroj: Karla Kislingerová

„Zástěra z Maré, do domácnosti i kanceláře!“ vzkazuje nám nadějná designérka Karla Kislingerová. Její pestrobarevné zástěry, které na první pohled zaujmou, v sobě snoubí tradiční prvorepublikové návrhy s inovativním přístupem. Kde hledala inspiraci a kdo jí s kolekcí pomáhal?

Karla Kislingerová studuje na pražské UMPRUM, kde aktuálně působí v Ateliéru textilu u Jitky Škopové. Její kolekci puntíkatých zástěr jste mohli zaregistrovat v rámci výstavy Jablko a jeho stín v Galerii Středočeského kraje. Šestice studentek z Ateliéru textilu na UMPRUM volně reagovala na práce výtvarníků a architektů, kteří v období první republiky spolupracovali s firmou Josefa Sochora. 

Textilní závody podnikatele Josefa Sochora představovaly prvotřídní textilní výrobky a zásadně formovaly český design v první polovině 20. století. Až do druhé světové války s továrnou Sochor spolupracovala řada významných umělců, mezi které patřili například František Kysela, Josef Gočár, Pavel Janák, Toyen, Jiří Trnka či Marie Fischerová-Kvěchová. 

Fotografie Josefa Sochora z roku 1930 | Zdroj: UMPRUMFotografie Josefa Sochora z roku 1930 | Zdroj: UMPRUM

Vytvořit dezény a následně vzniklé vzory užít v praxi – tak znělo semestrální zadání, které dalo vzniknout Karlině kolekci. Podoba zástěr vzešla z dialogu mezi aktuálním počínáním v oblasti dezénů společně s velmi populární produkcí dané doby – textilními závody Sochor. Karla na zástěry použila odpadní a deadstockové materiály, tzn. odpadní materiály z textilní výroby či nevyužitý textil, který vzniká zvýšenou nadprodukcí. 

Méně je někdy více

Užité umění jste původně studovala v Ateliéru K.O.V. Co vás přimělo přejít na textil?

KARLA: Oba ateliéry umožňují experimentovat s materiály a vyzkoušet si na ně navazující techniky. Zároveň mají vybavené dílenské zázemí, a tak postupem času můžete po vyzkoušení rozličných technik zjistit, co vám jde a co vás baví… A já to našla v textilu. Textil je v dnešní době občas podceňovaný, ale když zjistíte, jak rychle se vyvíjí a že mezi jeho možnostmi není pouze tvorba ložního prádla a drobností do domácnosti, začne vás bavit čím dál víc. Zároveň jde většinou o práci s měkkými a hapticky přitažlivými materiály, což u mě také hrálo překvapivě velkou roli.

Střihy zástěr jsou konstruovány dle subjektivních požadavků dnešní nositelky, od těch prvorepublikových se však nijak markantně neliší. | Zdroj: Karla KislingerováStřihy zástěr jsou konstruovány dle subjektivních požadavků dnešní nositelky, od těch prvorepublikových se však nijak markantně neliší. | Zdroj: Karla Kislingerová

Používáte deadstockové a odpadní materiály či vylepšujete obyčejné předměty. Jak přistupujete k otázce ekologie a udržitelnosti?

KARLA: V dnešní době mi přijde využívání deadstockových materiálů, zbytků z velkých provozů a obecně odpadu jako samozřejmost. Nesnažím se každou věc udělat jen z těchto prvků a používat je násilně nebo tak, že už se nedají znovu recyklovat. V případě, že ta možnost je (a většinou vždy je), ji volím. Myslím, že „mít méně na výběr“ je občas fajn varianta v rozhodování a hledání nových cest pomocí modifikace plošných i prostorových tvarů, které jsou předem definovány. 

Proč jste si k zadání klauzurní práce zvolila právě téma zástěr?

KARLA: Vedla jsem dialog s artiklem, spíše než s umělcem. Já přišla se zástěrou jako populárním pracovním oděvem té doby – Jitka Škopová s magazínem Dobrý odbyt (domácí časopis firmy Josef Sochor – poznámka redakce), jehož obsah byl plný právě zástěr. Reklamní slogany navíc zněly, jako by byly na míru mým rozpracovaným zástěrám, propagovaly „nové módní“ střihy a veselé látky s puntíkem, tak jsme se shodly, že cesta povede tudy. 

Kolekci zástěr Karly Kislingerové jste mohli na vlastní oči spatřit na výstavě Jablko a jeho stín v GASKu. | Zdroj: Karla KislingerováKolekci zástěr Karly Kislingerové jste mohli na vlastní oči spatřit na výstavě Jablko a jeho stín v GASKu. | Zdroj: Karla Kislingerová

Při práci na zástěrách jste používala digitální tisk, ale i sítotisk. Jaká technika je vám bližší?

KARLA: Sítotisk je řemeslná metoda, kde celým procesem procházíte za pomoci dílenských takřka sám. Zároveň v něm ruční prací často vznikají kdejaké chyby, které jsou ve finále dost zábavné. Digitální tisk má zase tu výhodu, že za poměrně krátký čas dokáže zhmotnit dezény v rozličné barevné škále a velkém objemu. Když najednou vidíte bavlněnou metráž o pěti metrech posetou vlastními motivy přesně tak, jak vypadaly ve skicáku, je to poměrně radostný a motivující moment.

Karla využila k tvorbě a tisku dezénů dvě varianty – tvorbu dezénu v programu a digitální tisk na bavlněný popelín a přenos dezénu na látku pomocí metody sítotisku. | Zdroj: Karla KislingerováKarla využila k tvorbě a tisku dezénů dvě varianty – tvorbu dezénu v programu a digitální tisk na bavlněný popelín a přenos dezénu na látku pomocí metody sítotisku. | Zdroj: Karla Kislingerová

Textilní závody Josefa Sochora spolupracovaly s tehdejší uměleckou elitou. Která jejich díla vás nejvíce zaujala?

KARLA: Ve spolupráci se Sochorovými závody mne zaujala práce Jiřího Trnky, více než z textilních tisků jsem ale čerpala z jeho dětského hororového příběhu Zahrada (trochu i právě proto se na textiliích objevují motivy rostlin a zeleniny). Kromě Trnky pak určitě práce manželů Kybalových.

Ilustrace z knihy Zahrada od Jiřího Trnky | Foto: Josef Škrhola / Tvorba textilních dezénů v rámci semestrálního zadání | Zdroj: Karla KislingerováIlustrace z knihy Zahrada od Jiřího Trnky | Foto: Josef Škrhola / Tvorba textilních dezénů v rámci semestrálního zadání | Zdroj: Karla Kislingerová

Vlastnit jeden kus od každé části oděvu bylo naprosto přirozené

Moc se mi líbilo, že jste na zástěrách spolupracovala se svou maminkou. Zmiňujete přitom myšlenku ženské síly, která provází celou vaši práci. Mohla byste ji prosím více rozvést?

KARLA: Vzhledem k tomu, že rovnoprávnost žen a mužů (například při výměře platů či obsazenosti v politice) stále není tam, kde by měla být, je pro mě tenhle symbol v jakékoli spolupráci důležitý. Baví mě čistě dámské kolektivy napříč spektrem, kde se ženy podporují, spolupracují. U spolupráce s maminkami to platí obzvlášť. Jsou to většinou ty, se kterými máme nejhlubší vztah, a proto míra pochopení v časovém presu je nadmíru uklidňující. Po bližším zkoumání zjišťuji, že ve velkém množství podobných projektů pomáhají rodiče, jen nejsou třeba na první pohled vidět.

Karla Kislingerová se svou maminkou. | Zdroj: Karla KislingerováKarla Kislingerová se svou maminkou. | Zdroj: Karla Kislingerová

Vnímáte zástěry v návaznosti na nějaký sociálně a kulturně historický kontext? Případně projevují se nějak takové vazby ve vaší tvorbě?

KARLA: Často ve své práci přemýšlím o rozdílu mezi hodnotou oblečení dnes a v minulosti – v době, kdy lidé měli jeden kus od každé části oděvu a bylo to naprosto přirozené. „Reprezentativní“ oděvy se kryly pracovními zástěrami, přešívali se, vyspravovali, párali a přeplétali. To je mi obecně sympatické a sama se o to často snažím. Jednou ve formě zástěr z deadstockových materiálů, jindy zase látáním děr nebo tvorbou obrazů kompletně jen z páraných dětských svetrů, které jsou kvůli míře poškození na odpis. Inspirují mě ve stejné míře textilní umělci, ale i lidé, kteří toto řešení hledají z ekonomické či materiální nouze, což není žádná ostuda.

Karla využila dětské párané svetry k tvorbě obrazů. | Zdroj: Karla KislingerováKarla využila dětské párané svetry k tvorbě obrazů. | Zdroj: Karla Kislingerová

Dříve byly zástěry běžným pracovním, ale i společenským oděvem či součástí uniformy. Co pro vás zástěra představuje v současnosti?

KARLA: Lásku k pracovním oděvům jako uniformě mě naučil můj kluk, který svůj šatník pro jejich vzhled a odolnost skládá většinou jen ze skladnických plášťů, pracovních košilových bund a kutilských overalů. Zkusila jsem v návaznosti na to rešeršovat dámské pracovní oděvy napříč lety a začala nalézat overaly emancipovaných žen a zástěry, které vůbec nemusely být jen na vaření a úklid, ale měly například kapsu na šrouby, a to mě baví. Zároveň skrze toto téma nacházíte spoustu velmi inspirativních žen. Z Československa například Boženu Rothmayerovou-Hornekovou, která spolupracovala s Alicí Masarykovou na vytváření moderní dámské konfekce.

Ukázka z výstavy Božena Rothmayerová-Horneková a Alice Masaryková: Svěřenkyně a mentor | Zdroj: Muzeum města PrahyUkázka z výstavy Božena Rothmayerová-Horneková a Alice Masaryková: Svěřenkyně a mentor | Zdroj: Muzeum města Prahy

Nosíte sama zástěry?

KARLA: V jistých podobách ano, občas si vezmu tu svou – zelenou s puntíky, ale spíš tak na ozdobu. Mám k ní asi vybudovaný citový vztah a nedokážu v ní pracovat, čímž ale trochu devalvuji to, nač jsem zástěry šila, tak v ní musím alespoň někdy podniknout nějaké dobrodružství.

Škála dámských pracovních oděvů napříč historií je až překvapivě pestrá. | Zdroj: Karla KislingerováŠkála dámských pracovních oděvů napříč historií je až překvapivě pestrá. | Zdroj: Karla Kislingerová

Tvorba na něco i úplně na nic

Popište mi prosím svůj projekt Studio Talířek. Můžeme vaši tvorbu vidět v současnosti i někde jinde?

KARLA: Studio Talířek vytváří objekty a textilní produkty na něco i úplně na nic, které do života majitele přináší radosti a strasti. Používá především deadstockové a odpadní materiály nebo obyčejné věci, které lze pomocí drobné změny vzhledu pozvednout v hodnotnější. V současné době se zabývá především zakázkovou výrobou či vylepšováním oděvů.

Vynález zkázy | Zdroj: Karla KislingerováVynález zkázy | Zdroj: Karla Kislingerová

Kde se vidíte v budoucnosti a kam byste chtěla svou tvorbu posunout?

KARLA: Tahle myšlenka má zatím neurčitý obrys. Ráda bych řekla, že zavalená horou textilu před nějakou velkou důležitou výstavou. Každopádně svět nám teď začíná vracet to, jak se k němu desítky let chováme, a tak uvidíme, kde budeme za pár let potřeba a jakou roli v téhle záchraně textil povede.

Související

Svoje vázy prodává v Paříži nebo Vídni, přitom teprve dokončil školu. Zkušenosti s vedením zatím nemám, přiznává zakladatel značky Plody Erlanu
Produktový design

Svoje vázy prodává v Paříži nebo Vídni, přitom teprve dokončil školu. Zkušenosti s vedením zatím nemám, přiznává zakladatel značky Plody Erlanu

Petra Boháčová - 25. 4. 2023

Vymyslela plastovou židli, která nadchla mezinárodní odborníky. Studentka ČVUT navrhla vizionářský produkt jen z plastu
Produktový design

Vymyslela plastovou židli, která nadchla mezinárodní odborníky. Studentka ČVUT navrhla vizionářský produkt jen z plastu

Kristýna Jandová - 26. 4. 2023

Často od lidí poslouchám, že moje práce vypadá jako já, říká Gréta Kušnírová, nová tvář českého porcelánu a keramiky
Produktový design

Často od lidí poslouchám, že moje práce vypadá jako já, říká Gréta Kušnírová, nová tvář českého porcelánu a keramiky

Redakce Czechdesign - 25. 1. 2023

Naším hlavním cílem je vzbudit v lidech pocit zvědavosti, shoduje se trojice, která stojí za působivým katalogem diplomantů na FUD v Ústí
Grafický design

Naším hlavním cílem je vzbudit v lidech pocit zvědavosti, shoduje se trojice, která stojí za působivým katalogem diplomantů na FUD v Ústí

Nikol Galé - 6. 1. 2023

job shop
Přerov lab
výstava czd
SHOP Snoubení