Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek

Návrat ke kořenům. Mizející řemeslné techniky dostávají na výsluní české designérky

Tkaní koberců, gobelínů, tvorba autorských textílií, modrotisk. Už dávno neplatí, že tradiční materiály, techniky zpracování a potisky tak, jak je vyráběly naši předci, jsou v současné době jen záležitostí krojů nebo předmětem výzkumu folkloristů. Návrat k tradičním českým řemeslům a rukodělným technikám práci je jedním z aktuálních svěžích trendů, který přenáší mladá generace designérů do současného módní tvorby.

Hravý modrotisk

Když se řekne modrotisk, každému, kdo sleduje současnou módní tvorbu, se vybaví jméno módní designérky Alice Klouzkové, která vede Ateliér módního designu na škole současného umění Scholastika. V rámci doktorského studia na UMPRUM se dlouhodobě zabývá tradičními rukodělnými technikami Čech a Moravy, z nichž se nejvíc zaměřuje právě na modrotisk.

Modrotisk v podání Alice Klouzkové, zdroj: aliceklouzkova.czModrotisk v podání Alice Klouzkové, zdroj: aliceklouzkova.cz

Pro ni osudové setkání proběhlo před devíti lety v jihomoravské Strážnici. Spolu s kolegyní Janou Jetelovou ze SISTERSCONSPIRACY tu natáčely dokument o různých technikách potiskování textilií. A právě kombinace modrého podkladu a bílých vzorů, která má v sobě hravost i eleganci, ji nadchla natolik, že hned začala přemýšlet, jak s modrotiskem začít pracovat ve své tvorbě.

Projekt Modré inovace v Tokiu, zdroj: aliceklouzkova.czProjekt Modré inovace v Tokiu, zdroj: aliceklouzkova.cz

„Okamžitě mě oslovila ta technika samotná. Je poměrně náročná a unikátní, má dlouhou tradici a v modrotiskařských rodinách se předává po několik generací. Byla jsem nadšená také z lidí, kteří se starají o chod dílny i o to, aby modrotisk na našem území nezanikl. Jsou to mistři ve svém oboru, tisknou s láskou a je radost s nimi spolupracovat. Úžasný je také archiv dřevěných ručně vyřezávaných matric, kterými se tiskne,“ říká autorka kolekce Heritage a také putovní výstavy Modré inovace. Klasické dřevěné matrice pro modrotisk seženete už jen u Milana Bartoše a Jaroslava Pluchy ze Dvora Králové, posledních dvou výrobců u nás.

Milan Bartoš, výrobce modrotiskových matric, zdroj: Tomáš BrabecMilan Bartoš, výrobce modrotiskových matric, zdroj: Tomáš Brabec

Rodinné tajemství

Modrotisk je výjimečný poměrně složitým postupem tisku a následného barvení. Konkrétně se jedná o rezervážní tisk, během kterého je textilie ručně potištěna rezervou (tzv. popem) a následně obarvena za studena v indigové lázni. Jedině pak se může hovořit o pravém modrotisku. Přesný postup je ale tajemstvím každé modrotiskařské rodiny, které se předává z generace na generaci. Dodnes zůstaly v provozu jen dvě dílny – Danzingerova dílna v Olešnici a dílna rodiny Jochových ve Strážnici.  

„Se zapsáním modrotisku na seznam nehmotného dědictví UNESCO se o něm mluví stále víc, což je skvělé. Bohužel je někdy pojem modrotisk používán i pro označení látek, které nemají s technikou modrotisku nic společného. Například termín digitální modrotisk je úplný nesmysl a strojově tištěné modrobílé vzory na tradiční technice jen smutně parazitují,“ říká Alice Klouzková, která spolupracuje s předními lokálními výrobci, včetně dílny ve Strážnici.

Modrý workshop v rámci festivalu designSUPERMARKET, zdroj: aliceklouzkova.czModrý workshop v rámci festivalu designSUPERMARKET, zdroj: aliceklouzkova.cz

„Nejjednodušší způsob, jak začít s modrotiskem pracovat, je použít některé stávající materiály ze strážnické nebo olešnické dílny. Každý si může ve spolupráci s dílnami vytvořit jednoduše i vlastní modrotiskové vzory a experimentovat třeba i s různými přírodními materiály,“ radí případným zájemcům o tuto techniku.

Martina Dvořáková a její pojetí modrotisku, zdroj: www.facebook.com/madebyordinaryMartina Dvořáková a její pojetí modrotisku, zdroj: www.facebook.com/madebyordinary

Kombinaci tradičního modrotisku s vlastními ručně malovanými minimalistickými motivy ve své tvorbě využívá Martina Dvořáková, která také dlouhodobě spolupracuje se strážnickou dílnou a tvoří pod značkou Made By Ordinery. Pracuje s plátnem barveným pouze v indigu, které bylo tradičně užíváno jako všední materiál pro pracovní krojové zástěry.

Modrotisk a minimalistické motivy, zdroj: www.facebook.com/madebyordinaryModrotisk a minimalistické motivy, zdroj: www.facebook.com/madebyordinary

Gobelíny: dědictví po předcích

Textilní obrazy, gobelíny či tapisérie, nepatří jen do sbírek šlechtických rodů a na stěny zámeckých komnat. Poptávka po ručně zpracovaných designových produktech a tradičních technikách pořád stoupá. Experimentální gobelínové tvorbě, ale také tkaní látek pro designéry, se věnuje Daniela Danielis ve svém ateliéru Wnoozow.

Gobelínům se věnuje Daniela Danielis v ateliéru Wnoozow zdroj: autorkaGobelínům se věnuje Daniela Danielis v ateliéru Wnoozow zdroj: autorka

Daniela se ke gobelínům dostala už na střední škole, kde vystudovala přímo obor ruční zpracování textilu – gobelínů. Učila se tu od specialistek z Gobelínky ve Valašském Meziříčí, které ji zasvětily do tajů tkaní. Po škole založila v Praze domácí textilní ateliér Wnoozow, pro který zkupovala různé historické látky, učila se šít a zkoušela různé tradiční techniky vyšívání a tkaní.

Barvy a vzory, gobelín slaví renesanci. Zdroj: Daniela DanielisBarvy a vzory, gobelín slaví renesanci. Zdroj: Daniela Danielis

„Gobelínové manufaktury v Čechách, ve Valašském Meziříčí i Jindřichově Hradci, které mají více než stoletou tradici, jsou teď na pokraji zániku. Vzhledem k tomu, že jsem se chtěla gobelínům věnovat, jiná možnost než začít tkát vlastní pro mě nebyla,“ přibližuje Danielis začátky svého podnikání.

Před třemi lety se tak pustila spolu se studentkami ze střední školy řemesel v Praze do tkaní na náměty grafika Martina Lukáče. Zanedlouho přišly první nabídky od různých módních značek – Nehera, Klára Nademlýnská nebo Woolmark.

„Potvrdilo se mi, že zájem o tradiční textilní techniky pořád sílí a že česká a slovenská módní generace nechce upustit od obrovského dědictví, které tu máme,“ říká Daniela.

Tkaní jako rituál

Řemeslné tkaní je v době jednotvárné a konfekční módní produkce neuvěřitelně potřebné. Dalším obrovským benefitem téhle práce je duchovní rozměr.

Ateliér Wnoozow, zdroj: http://wnoozow.com/Ateliér Wnoozow, zdroj: http://wnoozow.com/

„V manufaktuře máme kolovraty, na kterých spřádáme příze, ze kterých pak tkáme gobelíny a látky. Při jaké jiné činnosti než při řemesle se můžete dotknout tak hluboce našich předků? říká Daniela. Vedle tkaní pořádá ve Wnoozow workshopy a kurzy tkaní pro širokou veřejnost.

„Dennodenně nosíme materiály, které se dotýkají naší pokožky. Len, se kterým pracuju, má antiseptické vlastnosti, hedvábí zase léčivé účinky, zaceluje buňky a hladí pokožku. Představte si sílu oblečení, které je vyrobené z těchto materiálů, které ručně spředu a utkám,“ dodává.

Abstraktní tapisérie

Abstraktním ručně tkaným tapisériím s osnovní malbou se věnují absolventky Ateliéru textilní tvorby na pražské UMPRUM Linda Kaplanová a Klára Spišková ze studia GEOMETR. Vytvářejí autorské textílie pro design interiéru i módní tvorbu, přičemž vycházejí z ručních tkalcovských technik.

Ze série autorských textilií Crossing, zdroj: www.facebook.com/geometrtextilZe série autorských textilií Crossing, zdroj: www.facebook.com/geometrtextil

„Naší prvotní inspirací byla dvouletá stáž v Indonésii, kde jsou tradiční textilní techniky pořád živé. Nadchla mě technika ikatu, která spočívá ve specifickém barvení přízí před samotným protkáváním,“ říká Linda Kaplanová.

V Čechách se jim naskytla možnost využití tkalcovského stavu po textilní výtvarníci Marii Applové. Vzhledem k tomu, že chtějí designérky nabízet autorské textilie do veřejných i soukromých prostor, zaměřily se na tapiserii jako autorský textilní obraz, při jejichž tvorbě volně navazují na techniku ikatu.

GEOMETR zve umělce z nejrůznějších oborů ke spolupráci na projektech, na nichž se dají představit konkrétní materiály v různých vztazích a kontextech. Kromě toho, že se snaží vrátit slávu českému autorskému textilu, spolupracují s návrháři – loni například s Pavlem Brejchou. Za kolekci Kontrasty a kontexty byla autorská dvojice vyhlášena objevem roku na Czech Grand Design.

GEOMETR na Designbloku, zdroj: https://www.facebook.com/geometrtextilGEOMETR na Designbloku, zdroj: https://www.facebook.com/geometrtextil

Autorské koberce od Kladošové & Štěpánkové

Pestré barvy, hravé motivy a unikátní technika tuftování – to jsou určující znaky projektu designérek Anny Štěpánkové a Terezy Rosalie Kladošové. Společně se pustily do výroby originálních autorských koberců. 

Autorský koberec z dílny Kladošové & Štěpánkové, zdroj: Vojtěch VeškrnaAutorský koberec z dílny Kladošové & Štěpánkové, zdroj: Vojtěch Veškrna

„Vždycky mě zajímaly textilní řemeslné techniky. Dlouho jsem sledovala Textile Lab v Holandsku, kde jsem objevila techniku tuftování. Nadchlo mě, že je to jako 3D malba, kterou se ale dá udělat koberec. Při přemýšlení jaký produkt bychom s Annou chtěly společně dělat, nás napadly koberce, tak jsme začaly pátrat, kde bychom je mohly touto technikou vyrábět u nás,“ popisuje počátky projektu Tereza, která loni vyhrála Czech Grand Design s módní kolekcí Merino Recycle.

Autorský koberec Souhvězdí koně, zdroj: Vojtěch VeškrnaAutorský koberec Souhvězdí koně, zdroj: Vojtěch Veškrna

Na podkladové plátno napnuté na velkém rámu se ručně střílejí kousky vlny pomocí speciální pistole poháněné elektřinou. Postupně se začnou pod rukama designérek rýsovat pestrobarevné, často surrealistické motivy.

Na tuftování je skvělé to, že můžete celkem snadno vyrobit unikátní kus koberce a není to tak časově náročné jako ruční tkaní. Na druhou stranu musíte investovat do poměrně drahého vybavení,“ vysvětluje Kladošová. Výrobě koberců se bude dále věnovat Anna Štěpánková pod novou značkou, Tereza se plánuje zaměřit opět na módu. 

Koberce se vyrábějí technikou tuftování, zdroj: Vojtěch VeškrnaKoberce se vyrábějí technikou tuftování, zdroj: Vojtěch Veškrna

Designérky se shodují v tom, že návrat k tradičním technikám i produktům je podle nich spojená s potřebou zpomalení životního tempa a přehlcení masovou módní produkcí.

„Tradiční techniky se už delší dobu vrací na výsluní, což je skvělé. Lidé se zase zajímají o ruční výrobu a unikátní kusy, protože jsou zahlcení masově vyráběnými produkty. Takovým produktům většinou chybí duše a příběh,“ říká Kladošová.

Nevýhodou práce tradičními technikami je časová náročnost. U takto náročné řemeslné činnosti je třeba mít klienty, kteří umí unikátní práci ocenit a vidí v ní hlubší smysl. 

„Je to opakující se cyklus, úpadek, po kterém za nějaký čas následuje vzestup,“ myslí si o aktuálním trendu využívání tradičních technik Linda Kaplanová. „V Čechách je to cítit stále v menší míře, například v textilním odvětví se tak děje jen na úrovni několika jedinců, ale děje se,“ dodává.

Další články