Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Linda Havrlíková dokazuje, že i česká ovčí vlna si zaslouží pozornost tuzemských fashion designérů. | Foto: Tomáš Gál Linda Havrlíková dokazuje, že i česká ovčí vlna si zaslouží pozornost tuzemských fashion designérů. | Foto: Tomáš Gál

Navrací slávu ovčí vlně. Textilní designérka Linda Havrlíková věří, že vlna z lokálních zdrojů má veliký potenciál a snaží se ho využít

Ačkoli bylo ovčí rouno ještě v nedávné minulosti jedním z nepostradatelných tuzemských textilních materiálů, v současné době se na něj neprávem zapomíná. Dostupné kvalitní zdroje nahrazují logisticky náročné zahraniční materiály a česká vlna přichází nazmar. Textilní designérka Linda Havrlíková zná její cenu už od svého dětství a svým udržitelným programem na pomezí výzkumu a textilní tvorby se její potenciál snaží vrátit do hry. Během studií na Technické univerzitě v Liberci a pražské UMPRUM začala pracovat na projektu Can You Feed Your Coat, který zvítězil ve studentské soutěži UMPRUM a Ministerstva životního prostředí a veřejnosti ho poprvé představila na loňském Designbloku.

Jak jste se ke zpracování české ovčí vlny dostala? Co vás k myšlence využití lokálních zdrojů inspirovalo?

LINDA: Narodila jsem se na venkově, kde jsme měli pár ovcí kvůli spásání velké zahrady. Takže jsem se s tímto lokálním materiálem setkávala už odmala. Bohužel jsem se ale také setkávala s jeho likvidováním – vlna se u nás po zrušení výkupů jednoduše vypalovala. Z krajiny se začaly vytrácet i ovce samotné, protože nebyl důvod je více chovat. A to mi přišla obrovská škoda.

Vzhledem k současné otázce udržitelného způsobu výroby a bytí vůbec mi připadá návrat ovcí do naší krajiny jako skvělá varianta. Stále tu ale zůstává otázka, jak vlnu v takovém množství nejlépe zpracovat. Na tu jsem si začala odpovídat po studiu na Technické univerzitě v Liberci, kde jsem své původní sny stát se módní návrhářkou postupně vyměnila za mnohem větší výzvu – pracovat s tím, co nám tu z textilního průmyslu zbylo. Dva roky zpátky v rámci diplomové práce jsem tedy začala pracovat s českou ovčí vlnou.

Autorka projektu Linda HavrlíkováAutorka projektu Linda Havrlíková

Před revolucí mělo v Čechách zpracování ovčí vlny velkou tradici, nicméně se zahraniční konkurencí lokální produkce začala upadat. Proč tomu tak bylo? 

LINDA: Textilní a oděvní průmysl u nás dlouhá léta patřil k nejvýznamnějším odvětvím. Konkrétně zpracování ovčí vlny se vždy pyšnilo vysokou kvalitou, které nedosahovala většina okolních zemí. Zlom přišel v 90. letech, kdy po revoluci naše podniky nedokázaly dále vzdorovat konkurenci. Přes hranice začalo přicházet nejrůznější zboží, často bez jakékoliv kontroly kvality. A tomu naše zdlouhavá výroba na zastaralých strojích, společně s podnikatelskou neschopností zkrátka nemohla stačit. V současnosti je opravdu málo ryze českých podniků, a pokud mluvíme o vlně, surový materiál se dováží přes půlku světa (především z Austrálie), u nás se vyrobí v podniku zahraničního majitele a opět vyveze ven. Tak je tento obvod v podstatě naprosto uzavřen českému designérovi. Vedle toho existuje rukodělná výroba, se kterou máme české vlněné produkty (bohužel) často spojené. Jedná se především o nejrůznější plstěné výrobky prodávané na trzích.

Ovce nejen, že dávají vlnu, ale především kultivují českou krajinu. | Fotografie ze záběrů od Tomáše Ročka a Daniela HotovéhoOvce nejen, že dávají vlnu, ale především kultivují českou krajinu. | Fotografie ze záběrů od Tomáše Ročka a Daniela Hotového

Mnoho Čechů si také stěžuje na kousavost ovčí vlny, a proto preferují právě australskou vlnu merino. Jak to, že jsou mezi českou vlnou a merinem takové rozdíly? 

LINDA: Ovčí rouno má mnoho úžasných vlastností pro výrobu oděvů, které jsou v přímém kontaktu s lidským tělem. České podnebí ale neumožňuje výskyt vlny s tak jemnými vlákny, jako je kupříkladu právě merino, tedy vlna pocházející ze suchého a stálého prostředí. Česká vlna je kratší, hrubší a mastnější díky střídaní ročních období. Tato vlákna tudíž nelze tak dokonale zpracovat. To se projevuje občasným vyčuhováním krátkých vláken na povrch látky a ta je potom kousavá.

Vlna musí projít složitým procesem zpracování. | Foto ze záběrů Tomáše Ročka a Daniela HotovéhoVlna musí projít složitým procesem zpracování. | Foto ze záběrů Tomáše Ročka a Daniela Hotového

Vlna z českých ovcí má ale určitě i své materiálové výhody… 

LINDA: Největší výhodou je to, že ji máme přímo za humny, a nemusíme tak znečišťovat naše životní prostředí logistikou, která má obrovské dopady na českou krajinu. Protože tato vlna má vlastnosti úplně stejné jako jakákoliv jiná vlna. Její jev kousavosti ke všemu není vůbec na škodu, takový materiál je stále vhodný pro výrobu silnějších látek na svrchní oděvy, do interiéru či dokonce pro technické účely. 

Mým cílem je právě vytyčit přednosti české vlny a ukázat je v novém světle. V současném projektu nechávám v kooperaci s dalšími firmami vyrobit další materiál a hledám jeho efektivní zúročení. Je na tom spousta práce, ale výsledkem by měla být zejména podpora nedoceněných českých farmářů, kteří odvádí obdivuhodnou a nepostradatelnou práci, a přitom jsou v pomyslném řetězci na nejspodnější příčce.

Říkala jste, že srst, která se nevykoupí, se vypaluje? A jaké další ekologické aspekty za jejím nedostatečným využitím stojí?

LINDA: Nevyužitá vlna se dá jednoduše na hromadu a zapálí. Je to velmi nešetrné, ale pro farmáře jiná možnost neexistuje. Každý rok se musí ostříhat nová vlna a tu starou nelze dlouho skladovat. Spásání pastvin stádem ovcí udržuje přirozený ráz krajiny a v takto obhospodařených oblastech se začaly opět vyskytovat vzácné byliny. Oděvy a interiérové doplňky z vlny se nemusí tak často prát, některé se dokonce neperou vůbec. Vlna je přirozeně prodyšná a má takzvaný samočistící efekt. Stačí jí vyvětrat na čerstvém vzduchu. Tím narážím na obrovské znečišťování vody následkem horečného praní prádla v domácnostech, protože oděvy ze syntetických materiálů jsou po pár minutách nošení zapocené a smradlavé.

Příze vzniká v tradiční tkalcovské dílně rodiny Strmilů. | Foto ze záběrů Tomáše Ročka a Daniela HotovéhoPříze vzniká v tradiční tkalcovské dílně rodiny Strmilů. | Foto ze záběrů Tomáše Ročka a Daniela Hotového

Odkud vy osobně berete vlnu pro svoji tvorbu a kde ji zpracováváte?

LINDA: Název projektu Can You Feed Your Coat? již napovídá, že jsem použila vlnu ovcí z vlastní zahrady. To je plemeno chované spíše pro maso, což znamená, že vlna je velmi mastná, hrubá a krátká. Obrovské díky patří Strmilovské tkalcovně, která si i s takovou vlnou dokázala poradit, a vznikl opravdu krásný materiál. Tímto projektem jsem chtěla připomenout, že i taková vlna se dá zpracovat, ale především dokáže najít své uplatnění. 

Za přípravou vlněné tkaniny stojí dlouhá a náročná práce. Mohla byste celý proces popsat? 

LINDA: Ten postup zpracování vlny je opravdu náročný a zdlouhavý. Jde o živočišný materiál, a tak se v něm nachází spousta nečistot. Srst se musí důkladně proprat, i několikrát během procesu. Vlákna se vytřídí a urovnají do jednoho směru zvaného mykání a pak se sloučí do jedné příze. Finální příze se namotává na cívky, a nakonec se materiál tká na tkalcovském stavu, případně se z příze plete.

Takto vypadá hotová příze. | Foto ze záběrů Tomáše Ročka a Daniela HotovéhoTakto vypadá hotová příze. | Foto ze záběrů Tomáše Ročka a Daniela Hotového

V současné době, kdy zákazníci často preferují kvalitu, tradici a lokální produkty nad zahraničním fast fashionem, má česká vlna opravdu velký potenciál. Na druhou stranu se s tímto materiálem táhne odér trhového zboží, které často nesplňuje estetické ani kvalitativní požadavky, což jeho pověsti ubližuje. Přemýšlela jste nad nějakou strategií, jak Čechy přesvědčit o nadčasovosti tohoto lokálního zdroje? 

LINDA: To je právě ten problém. Na začátku rozhovoru jsem zmiňovala dva sektory vyskytující se na českém trhu. Na jedné straně tu jsou obrovské zakázky podniků, které vlnu zpracovávají po tunách a český designér jim může jen přihlížet. Na straně druhé jsou to právě ty rukodělné produkty podomácku vyráběné. A já hledám chybějící zlatou střední cestu. Zajímá mě současný designérský sektor, jež by dokázal přispět svou tvorbou k efektivnímu zúročení této suroviny. Tak by se mohla vlna používat ve vší noblesnosti a úctě, kterou si zaslouží. Já jsem tu od toho, abych celý proces výroby vlněné látky procházela sama, protože je to obor sám o sobě a potřebuje spoustu energie. Samotnému designérovi nebo komukoliv, kdo by chtěl s materiálem pracovat, chci v budoucnu nabídnout již připravený vzorník vlněných látek českého původu. 

Nadčasové vlněné sako | Foto: Tomáš GálNadčasové vlněné sako | Foto: Tomáš Gál

Kam vy osobně hodláte svoji tvorbu posunout? Jaké jsou vaše budoucí plány?

LINDA: Současná globální situace mi umožnila zůstat na venkově a k životu ve městě se už vracet nebudu. Do budoucna zde chci vybudovat soběstačný ateliér, kde bych mohla chovat spoustu oveček, udržovat krejčovské řemeslo a propagovat určitý životní styl, který jsem začala sama praktikovat. Protože ten je základem ke všemu dalšímu udržitelnému chování člověka. Řídím se heslem „řemeslo není luxusem pro pár lidí, nýbrž nezbytnou strategií pro celou naši společnost“.

Co se týče samotného zpracovávání české vlny, usilovně pracuji na výrobě dalších vlněných materiálů a již brzy je budu moci nabídnout odborné veřejnosti. A dokud se něco nezmění, budu nadále pokračovat ve snaze podpořit naše chovatele ovcí a lokální produkci vytvořením efektivní poptávky, a tím se pokusit dát opět do pohybu fungující řetězec farmář->výrobce->designér->uživatel. Chtěla bych ji totiž ukázat v takovém světle, aby ji měl každý rád a nedal na ni dopustit. Protože si to opravdu zaslouží. Buďme pyšní na českou krajinu, hýčkejme ji, pěstujme a chovejme a tvořme z toho, co nám nazpět nabízí! 

Další články