Nalejto je skupina mladých designérek, které se nebály vyjít se svojí kůží na trh. Společně tvoří porcelán, aniž by jediná z nich ztrácela svůj směr nebo identitu. O tom, že lze fungovat jako skupina a zároveň jako solitér, že porcelán je více než zajímavý materiál a že inspiraci můžete snadno nalézat všude okolo sebe, si můžete přečíst v následujícím rozhovoru.
* Pod značkou Nalejto vystupujete jako seskupení designérek orientujících se na design porcelánu. Představte se mi. Kdo jste, co děláte, jak dlouho fungujete a jak jste se daly vůbec dohromady?
Skupina Nalejto vznikla v ateliéru keramiky na FDULS ZČU v Plzni. Momentálně je nás pět: Markéta Kalivodová je asistentka v ateliéru keramiky. Mária Kobelová je studentkou druhého ročníku magisterského studia, současně se však věnuje i designu kovu a šperku. Její spolužačkou je Lucie Vostalová, která kromě keramiky studuje Kurátorská studia v Ústí nad Labem. Lenka Záhorková aktuálně dokončuje své bakalářské studium na keramice a Lenka Širůčková je absolventkou tohoto ateliéru. Pod touto značkou se chceme prezentovat a poukazovat na současnou porcelánovou tvorbu, která vzniká v našem bezprostředním okolí. Skupinu jsme založily na jaře roku 2015, přičemž se od té doby naše složení již proměnilo a nově s námi spolupracuje Mária Kobelová.
* Jak jste se dostaly k porcelánu?
Lenka Záhorková: Každá z nás má svou individuální cestu k porcelánu, ale spojuje nás to, že máme rády krásné věci a porcelán krásným materiálem bezesporu je. Pro mne je porcelán kompromisem mezi designem a řemeslem. Na střední škole jsem totiž studovala řemeslný obor a na vysoké potom dva roky produktový design. Hledala jsem cestu, která bude obsahovat obojí. Markéta Kalivodová měla jasno a porcelánu se věnuje už od střední školy. Pro Lucku Vostalovou a Lenku Širůčkovou je to spíš souhra různých událostí než cílený záměr.
Mária Kobelová: Po vystudování bakalářského oboru Kov a šperk jsem si vybrala porcelán, protože je pro mě materiálově dobře uchopitelný jako komunikační prostředek. Vnímám podněty a dávám je do nových nečekaných souvislostí, které předávám divákovi, ať už pomocí šperku nebo porcelánu.
Lenka Širůčková, Snídaně v trávě
* Jsou vaše práce čistě individuální záležitostí, nebo na nich společně pracujete třeba formou konzultací?
Většinou jsou individuální, ale samozřejmě je společně konzultujeme. Každá dělá to, co ji baví. Máme za sebou jeden společný projekt - před Vánoci jsme navrhovaly a vyráběly designové porcelánové ozdoby na stromeček. Kvůli společným výstavám již bylo ve vzduchu i to, že budeme navrhovat nové produkty na jedno společné téma. Nyní začínáme společně pracovat na projektu, který bychom rády představily na Designbloku16.
* Vaše portfolio je - co se týče funkcí - velice široké. Najdeme u vás věci čistě dekorativní, objekty na pomezí funkčnosti až s ryze produktovým účelem. Co kterou z vás baví víc?
Lucie Vostalová: Mám raději věci s jasným účelem a snažím se takové i navrhovat. I když experimentuji s materiálem, myslím na funkci a snažím se vyvarovat samoúčelným objektům.
Lenka Širůčková: Já nejraději kombinuji. Když pracujete na něčem a jste svázána pravidly pro funkčnost, ráda si pak odskočíte k experimentům bez hranic a forem. Baví mě ale asi více experimenty. Porcelán má spoustu možností a jít na jejich hranice je vždy velice zajímavé.
Lenka Záhorková: To nejde takhle říct. Jsou to 2 roviny. Funkční design naproti experimentálním konceptuálním věcem. Baví mě to střídat, práce pak není stereotypní.
Mária Kobelová: Pro mne funkce není to nejdůležitější, důležité je, co mě inspiruje a co chci vyjádřit. To určí funkci, nebo je funkce pouze přidanou hodnotou.
* Zabýváte se i netypickými technikami, ve kterých se vracíte k různým tradicím a kulturám. Která z technik zpracování vás v poslední době ovlivňuje nejvíc?
Markéta Kalivodová: Mě teď baví sklo a propojování jeho technologie s technologií porcelánu. Experimenty s jejich propojováním jsem začala zkoušet už dávno. Při této příležitosti jsem poznala sklo jako surovinu, na kterou jsou všichni skláři a firmy, kteří se jí věnují, pyšní. Rozhodla jsem se pokusit spojit dvě největší tradice tady u nás v Čechách. Vyráběla jsem například porcelánové broušené vázy s klasickým brusem pro sklo a teď se zabývám dekorováním porcelánu sklářskou technikou ledování. Pomocí teplého klihu je tvořen povrch připomínající námrazu.
Lucie Vostalová: Myslím, že je důležité osvojovat si tradiční techniky a čerpat z nich. Aktuálně pracuji na sadě objektů u nichž se zabývám kombinací papíru s porcelánem a skrze probarvování papíru se snažím docílit jakési "novinové" barevnosti hmoty. Poměrně dlouhou dobu jsem také pracovala s technikou rýžového porcelánu, který známe z čínských čajových souborů. Je to velice jemná a estetická dekorační technika, ke které se ráda vracím.
Lenka Širůčková: Mám ráda tradiční techniky. Myslím že tradice s inovací je nejlepší kombinací pro vytvoření dobrého designu. Momentálně mě baví reliéfní dekorování užitého porcelánu.
Lenka Záhorková: Právě dokončuji svoji experimentální práci, na které jsem pracovala skoro třičtvrtě roku. Vyrábím sérii objektů, které jsou tvořeny pro porcelán netypickou technikou – vytvářím je z porcelánového prachu ve vysoké teplotě bez jakékoliv nosné konstrukce. To mě v poslední době určitě ovlivňuje. Během experimentování jsem se ocitala v různých fázích tvorby, kdy jsem musela řešit kudy dál. Určitě bych se na tato rozcestí chtěla vrátit a vyzkoušet i další cesty, které se mi otevřely. Takže myslím, že mě tato technika bude ještě nějakou dobu provázet.
* Pro mě, jako pro laika, je porcelán těžko uchopitelná věc. Vlastně nevidím nikdy nic jiného, než finální výstup. Popište mi tedy proces tvorby.
Nejčastěji jde o vytvoření modelu z modelovací hlíny, či ze sádry, na který se udělá minimálně dvoudílná sádrová forma, následně se do formy lije porcelán a přes několikeré retušování, přežahový výpal a glazování se dostaneme až k finálnímu výpalu. Není to však pravidlem. Výroba každého jednoho produktu má své zákonitosti a pravidla. I proces tvorby může být odlišný. Někdy ani forma není potřeba, protože je možné modelovat takzvaně "z ruky", z plastického porcelánu. Také je nutné vědět, že se porcelánová hmota po výpalu smršťuje o 14 procent, a že má tvarovou paměť- to znamená, že pokud výrobek omylem zdeformujete a poté narovnáte do původního stavu, v peci se deformace opět projeví. Výroba je poměrně pomalý a zdlouhavý proces, při kterém nám každý výrobek několikrát projde rukama, než je možné jej poslat dál k finálnímu zákazníkovi.
* Kde nejčastěji nacházíte inspiraci?
Lucie Vostalová: Na to se ptá hodně lidí a odpověď je vždy stejná - je to různé a zdrojem inspirace může být cokoliv, vždy záleží na okolnostech. Všeobecně nejde říct, že bych čerpala inspiraci převážně jen z jednoho proudu. Někdy ani nehledám, přijde to samo, někdy jsou to sny, sám materiál, nebo cesta vlakem. Inspirují mě lidé, se kterými se stýkám nebo je jen tak potkám, stačí málo.
Mária Kobelová: Inspiraci nacházím všude kolem, všechno možné na světě. Vnímám podněty a dávám je do nových, nečekaných souvislostí.
Lenka Širůčková: Ve všedních a obyčejných věcech, které chci změnit na nevšední. Když jdu třeba na kávu, funguje moje profesní deformace tak, že obracím talířek či šálek, abych zjistila, kdo ho vyrobil. Často pak zkouším, jak se hrnek drží a jak dobře se z něj pije. To mě posouvá dále.
Lenka Záhorková: Všude kolem a samozřejmě i v historii. Často se odvíjí jedna práce od druhé. Výroba jednoho produktu a kontakt s materiálem mě přivádí k dalším nápadům.
* V poslední době je o vás hodně slyšet. Která z akcí, na které jste v nedávné době byly, vás potěšila nejvíc? A kde všude můžeme vaše práce najít?
Nejvíc nás bavila asi výstava Nalejto v Laufenu / Jak roste porcelán v Prague Gallery Laufen/. Byla to naše první ničím nelimitovaná společná výstava. Dostaly jsme k dispozici prostor, který jsme proměnily v malou porcelánovou zahrádku a porcelán jako rostliny vyrůstal z hlíny. Instalace promluvila k divákovi hned ve dvojím smyslu - s nadsázkou bylo ukázáno, jak jednoduše bychom si představovaly výrobu našich produktů. Zároveň jsme přiblížily fakt, že podobně jako u rostlin si porcelán žije tak trochu vlastním životem a nikdy pořádně nevíte, jak dopadne finální výsledek po výpalu.
Naše práce můžete najít například v pražských obchodech Gulzan Concept Store, Flexup, The Chemistry Gallery a další. Také nás naleznete v Originál design shopu v Plzni a na různých internetových platformách jako jsou např.: Designeros, ArtBe…
Lenka Záhorková, Svítidlo 1.0.
* Jaké jsou vaše vize do budoucna?
Kromě toho, že působíme v Nalejto, se každá z nás věnuje svým dalším povinnostem - ať už je to práce nebo studium. Není jednoduché skloubit všechny naše aktivity a zájmy dohromady, proto naše vize sahá vždy maximálně tak půl roku dopředu. Mezitím nás zaměstnává organizace a příprava výstav, designových přehlídek a akcí, kterých se účastníme. Momentálně jsme představily nové kolekce na Prague design weeku, ale každá z nás má už další nápady na nové věci. Na nich budeme pracovat a v budoucnu je určitě představíme na některé další designové přehlídce.
Nebránily bychom se také tomu, kdyby se naše skupina rozrostla o další zajímavé autory a projekty.
