Žijte ve své zahradě. To je hlavní motto českého ateliéru Flera, který dnes patří k největším v Evropě. Jeho zakladatel Ferdinand Leffler zanechal svoji zelenou stopu i v zahraničí, aktivně se věnuje osvětě v oblasti krajinné architektury a věří, že nejdůležitější je ptát se a zajímat, co konkrétní člověk od své zahrady očekává. Co si myslí o dekoračních trpaslících, proč je česká a slovenská zahradní architektura na špici a co je hedonistic sustainability? Nejen to bylo předmětem rozhovoru s uznávaným krajinným designérem.
Co pro vás představuje zahrada?
FERDINAND: Zahrada je pro nás v ateliéru Flera vyvážením nejen městského a urbanizovaného prostředí, ale i interiéru domu. Měla by přinášet harmonické splynutí s tím základním, co nám naše planeta nabízí. Sluneční svit, obloha, vítr, vůně, proudění vzduchu.
To je něco, před čím nás dům chrání. Dneska jsme v západním světě tak rozmazlení tím, že jsme pořád někde zavření, málo se hýbeme, že kontakt s přírodou a planetární kvalitou jako takovou nám zůstává dost často skrytý. A zahrada nám tohle všechno dokáže nabídnout.
Jen tak být
Co by tedy všechno měla splňovat, nabízet?
FERDINAND: Prožitky, které v rámci města nebo našeho domu nenajdeme. To znamená prostor, kde máte kus svého příjemného trávníku, kde se rozeběhnete, uděláte kotrmelec, kde se zhoupnete, hodíte si balónem, ponoříte se do studené vody, čichnete si k rozkvetlé květině.
Nebo si sednete k ohni a jen tak jste. To je takový náš prazáklad, který si všichni pamatujeme z táborů a hezkých prázdninových zážitků, o kterých si dodnes povídáme. Kromě toho, že se můžete neskutečně realizovat po všech možných stránkách, ať už jde o pěstování, nebo cvičení, tak je to odpočinek, pohoda, zeleň. Je to něco, co potřebujeme.
Soukromá zahrada z portfolia ateliéru Flera v Černolicích | Zdroj: Atelier Flera – Zuzana Stiborková
Procházky po přírodě jsou fantastické a každému je doporučuji, ale musíme se k nim dostat. Jsou to spíš víkendové nebo prázdninové záležitosti. Zahrada je připravena vám tyto zážitky poskytnout každý den.
Každý den, celý rok
Na této filozofii je, předpokládám, postavený i ateliér Flera?
FERDINAND: Naše hlavní myšlenka je dostat majitele do zahrady. Řídíme se mottem: „Žijte ve své zahradě“. Zní to trochu banálně, ale projektovat zahrady, ve kterých se dobře žije, je naprostý základ.
Devadesátá léta ne úplně umně reagovala na to, co se u nás dělo za socialismu. Tehdy byly zahrady spíše produkční záležitost, popřípadě nebyly žádné. V reakci na to začaly být po revoluci až příliš načančané, líbivé, aniž by si uměly odpovědět na otázku, k čemu vlastně mají sloužit. Vystihuje to termín okrasná zahrada, což je za mě koncept, který je celý špatně.
Zahrada má být samozřejmě krásná, ale rozhodně to není její doména. Má být hlavně obytná, aby v ní člověk chtěl trávit čas v průběhu celé sezóny. Ne v pár letních dnech, kdy si udělá grilování na terase. Musí v ní člověk mít co zažívat a nacházet jak v lednu, tak v srpnu. To je základní filozofie mého ateliéru. Dostat člověka do zahrady každý den, každou denní dobu a ve všech ročních obdobích.
Dobře se ptát
Hledáte nějaký kompromis mezi těmito aspekty? K okrasné a produkční funkci přidáváte koncept zahrady jako místa pro život, odpočinek?
FERDINAND: Nejdůležitější je umět se zeptat konkrétního člověka, který bude v zahradě žít, co od ní očekává. Pro někoho může být motivace, proč se do zahrady vydat, opravdu to, že si jde utrhnout rajče nebo okopat jahodu. Ale pro někoho jiného to může být, že si jde lehnout do svého kanapíčka se sklenkou dobrého chardonnay.
Děti venku najdou spoustu radostí v průběhu celého dne a roku. Dostat do zahrady dospělé ale spočívá v pokládání sofistikovaných otázek, na základě kterých se snažíme přijít na to, co lidi v zahradě baví a proč se do ní budou vydávat. Spoustu z nich dostanete až na to, že jim venku uděláte primitivní, ale pohodlnou saunu. Každý má jiný důvod a my ho musíme najít.
Zahradní laboratoř
Jaká je vaše zahrada, co jsou ty vaše důvody, proč do ní chodit?
FERDINAND: Rozhodně si myslím, že zahradní i klasický architekt nemůže projektovat něco, v čem sám nežil. Já jsem určitě měl úplně jinou představu o zahradě, než jsem si pořídil vlastní. Až každodenní setkávání s tímto prostorem mě přesvědčuje o tom, jestli moje rozhodnutí byla, nebo nebyla správná.
Svoji zahradu jsem předělával desetkrát. Mám v ní tři psy a čtyři děti, takže ten tlak na její podobu a funkci je obrovský. Zároveň není velká, má zhruba 700 metrů čtverečních. Až postupem času jsem se dostal k tomu, že naše zahrada poskytuje zážitky, které jsou zajímavé pro moje pubertální děti, pro mě i moji ženu.
Mám tam biotopické jezero se saunou, pingpongový stůl, basketbalový koš, šipky, velké ohniště, spoustu laviček umístěných v zeleni. Ale taky vyvýšené záhony, kde leccos pěstujeme, a praktické věci typu kompostér, dřevník, stolky. Ke všemu jsem se dostal zkušeností. Chtěl jsem si splnit svoje představy a vyzkoušet, jestli jsou v reálu opravdu tak dobré, jak jsem si myslel.
V jednom rozhovoru jste řekl, že je to taková vaše laboratoř.
FERDINAND: Ano. Všechno je dobré si vyzkoušet, protože teprve pak se můžete začít ptát klientů, co oni chtějí v zahradě dělat. Jak stárnu, mohu jim předávat svoje životní zkušenosti. Často se setkávám s lidmi, kteří si zařizují první bydlení.
Vyvážení městského prostředí i interiéru domu | Zdroj: Atelier Flera – Zuzana Stiborková
Stejně tak je hrozně zajímavé, když za mnou přijde někdo, kdo má životní zkušenost větší. Jako architekt to musím velmi rychle přečíst, poslouchat ho a vnímat. S velkou pokorou se ptát, jestli mu umím pomoct, a spíš mu nabízet odpovědi na jeho životní zkušenost. Protože jsem ji sám ještě nežil a spíš si představuji, jaká je. A to je zase úplně jiné dobrodružství.
Hedonistic sustainability
Jednou z vašich hodnot je i udržitelnost a citlivý přístup k životnímu prostředí. Můžete rozvést, jak to při projektování zohledňujete?
FERDINAND: Je to aspekt, který by měl být pro krajinného architekta tak samozřejmá součást každého projektu, že to ani nepovažuji za věc, o které by se mělo nutně mluvit. Mně se strašně líbí, když Bjarke Ingels z Dánska mluví o tzv. hedonistic sustainability.
Znamená to nabídnout udržitelnost a pokoru k životnímu prostředí takovým způsobem, že ji klient vlastně chce dodržovat, protože to pro něj je pohodlné. Architekt je tak trochu režisér toho, aby lidi žili udržitelně. Když dneska lidem nabízím zpracování dešťové vody nebo práci s ornicí, tak jim v první řadě říkám, co jim daná filosofie přinese zajímavého, příjemného.
Nemám tolik prostoru a času, abych řadu lidí vychovával a vysvětloval jim, jak je důležité se chovat zodpovědně k životnímu prostředí. Ale zvládnu jim vysvětlit, že je to nejlepší věc, kterou mohou udělat pro sebe. Mít v zahradě stromy, lokální rostliny, využívat dešťovou vodu.
Umět si odpovědět na každý aspekt
Dá se v případě zahradní architektury hovořit o aktuálních trendech?
FERDINAND: Já vždycky doufám, že každý z trendů, kterého si všímáme, je nadčasový. Nějaké manýry raději ani nepojmenováváme, protože odejdou tak rychle, jak přišly. Když mluvím o trendu, snažím se mluvit o něčem, co tady, doufejme, bude déle.
Dneska dost lidí v západní Evropě zajímá, jak si něco vypěstovat, protože si uvědomují cenu vlastnoručně vypěstovaného hrášku. Je to zkrátka jiný pocit, než si ho koupit v supermarketu. Uvědomují si hodnotu, která nemá nic společného s penězi.
Soukromá zahrada z portfolia ateliéru Flera v Oboře | Zdroj: Atelier Flera – Zuzana Stiborková
Stejně jako si uvědomují, jakou hodnotu má prostředí, ve kterém se dobře žije. Mít velkou terasu, ve které se cítíte v soukromí, jste tam sami sebou, je k nezaplacení.
Jestliže se v oblasti gastronomie bavíme o jednoduchých surovinách a kombinacích, bio potravinách, tak to je pro mě dneska zahradní architektura. Čistá, přehledná zahrada, kde si umíte odpovědět na každý aspekt. Nic tam není proto, aby se to líbilo sousedovi, ale aby se to líbilo vám.
Soukromá zahrada z portfolia ateliéru Flera v Oboře | Zdroj: Atelier Flera – Zuzana Stiborková
To nejlepší opravdové
Jsou Češi něčím specifičtí ve vztahu k zahradám, zejména pokud se bavíme o těch soukromých?
FERDINAND: Troufám si říct, že česká a slovenská zahradní architektura je dneska na špici. Neskromně řeknu, že je to i díky osvětě, kterou se u nás – nejenom náš ateliér, ale i řada dalších – snažíme dělat. Zajímá nás, jak městská i venkovská zahrada vypadá. Snažíme se odpovědět designem na to, co nám nabízí krajina a daná oblast. Ve smyslu dostat z ní to nejlepší, ale to nejlepší opravdové.
Určitě mám ale zkreslenou představu, protože částečně žiju ve své bublině. Za mnou už přicházejí klienti, kteří díky tomu, co komunikuji ven v rámci PR a osvěty, vědí, co ode mě mohou očekávat. Nepotkávám se s lidmi, kteří by měli požadavky v rozporu s naší filosofií.
Vzhledem k povaze vaší klientely se tedy asi nesetkáváte s nějakými kuriózními požadavky, jako jsou zahradní trpaslíci a podobně.
FERDINAND: Kuriozní požadavky přináší kuriozní lidé. Já si klidně dokážu představit, že nějaký můj klient bude mít požadavek, aby měl v zahradě trpaslíky. A vlastně bych se tomu ani nesmál. Za mě je to úplně v pořádku, pokud se bavíme o něčem, kvůli čemu do té zahrady budou rádi chodit.
Pro mě nastává problém v momentě, kdy po mně lidé chtějí něco, co je do zahrady nevytáhne. Co tam chtějí mít jen proto, že to viděli v časopise. Za mě je trpaslík, který rodinu do zahrady vytáhne, ve výsledku rozhodně lepší než drahá designovka, se kterou se klient neztotožní.
Resort Art Villas na Kostarice | Zdroj: Boys Play Nice
Kýče a komedie
Co podle vás stojí za úspěchem ateliéru Flera?
FERDINAND: Pro architekty i pro designéry je strašně důležité, aby lidé znali jejich práci. V momentě, kdy si vás někdo objedná, musí vědět, co od vás čekat. Proces, kdy si s klienty vyříkáváte, jestli k sobě vůbec patříte, je hrozně vyčerpávající.
Základem úspěchu je, aby k vám chodili zákazníci, kteří chtějí to, co nabízíte. Když přijde padesát procent lidí, se kterými se dohadujete a nakonec s hořkou pachutí zjistíte, že jste si navzájem nedali, co jste chtěli, přestane vás vaše práce bavit. Tento bod je potřeba přeskočit.
Je něco, co vám obecně vadí na zahradách?
FERDINAND: Pokud jde o materiály, nesnáším, když jsou dovezené přes půlku planety. Nebo umělé napodobeniny, jako jsou třeba plastová prkna. Byl bych hrozně rád, kdyby lidé pochopili, že jsou praktická asi jako plastová lžička ve filmu Pelíšky. Stejně jako potřebujete zamíchat čaj nerozpustnou lžičkou, tak si potřebujete lehnout na dřevo, cítit ho.
Vadí mi komedie, které lidé hrají sami na sebe. Zahraniční vlivy, které nemají své opodstatnění. Symbolika japonské kultury je prázdné gesto, jenž pro daného člověka absolutně nic neznamená, pokud se nezajímá o Japonsko. Kýče ve smyslu cestiček v místech, kudy nikdo v životě nepůjde, nebo přístřešky v korunách stromů, na které nikdo nikdy nevyleze.
Zprostředkovat, ne znásilňovat
Projektujete zahrady po celém světě. Které země tohle řemeslo podle vás dělají dobře?
FERDINAND: Hned se mi vybaví Skandinávie a Kanada. To jsou země, kde jsou zahrady naprosto přirozené.
A v jakých pražských zahradách se cítíte dobře?
FERDINAND: Mám hrozně rád Stromovku. Ve své podstatě nemá moc obdoby. Ale rád zajdu i na Petřín nebo na Kampu. Tyto plíce města nejsou přeorganizované, jsou plné zeleně, která nevyžaduje neustálou péči. Baví mě správné rozmístění věcí, jako jsou lavičky. Nic nepřekáží výhledu na řeku a na město. Je důležité si uvědomit, že nepotřebujeme znásilňovat krajinu a ukazovat, jak jsme hrozně dobří architekti, ale zprostředkovat to, co venkovní prostor sám nabízí.
Máte nějakou vysněnou zakázku?
FERDINAND: Zrovna jsem na Zanzibaru v resortu Zuri, kde jsem před pěti lety navrhoval s Janou Pyškovou zahradu. Takhle vypadá vysněná zakázka. Když se vrátím na místo, které jsem projektovat, a vidím, že se každý kout využívá tak, jak jsem si vysnil. Do zahraničí jezdím moc rád. S pokorou si můžu znovu potvrdit, jestli moje filosofie přístupu obstojí i v jiných podmínkách a jiné kultuře.
