Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Vlevo: Petra Ptáčková portrét | Zdroj: video Chapter_05 by Kilian Kudela / vpravo: chapter_03 doma na Čerňáku - adjustable pillow hat piece | Foto: Sully Vojtíšková Vlevo: Petra Ptáčková portrét | Zdroj: video Chapter_05 by Kilian Kudela / vpravo: chapter_03 doma na Čerňáku - adjustable pillow hat piece | Foto: Sully Vojtíšková

Na UMPRUM ji nevzali, až ve světě jí došlo, že se módou může živit. Návrhářka Petra Ptáčková je hrdá, že pochází z Černého Mostu, a nebojí se šokovat

Módní designérka Petra Ptáčková se po letech strávených v zahraničí usazuje v Praze v Holešovicích, kde si na Dělnické 13 nedávno otevřela svůj první showroom. Spolu jsme se sešly ještě v době, kdy probíhaly finální přípravy na slavnostní otevření, a povídaly si o tom, jak těžké je prorazit na českém trhu, proč se rozhodla vrátit zpět do Prahy, jak moc je důležité investovat do kvalitního spodního prádla nebo o tom, co ji v současnosti nejvíce zaměstnává.

Z koníčku práce

Kdy přišel moment, že jste se rozhodla věnovat módě jako své profesi? 

PETRA: Záliba se často přehoupne v práci, aniž by si toho člověk všimnul. Přirozeně se mi takto děje spousta věcí. Neplánuji většinou moc dopředu. Nejlépe se cítím, když se neustále něco děje, už od mala se potřebuji udržovat v konstantním pohybu, což je do jisté míry velmi náročné pro mé okolí. Jsem takový nezastavitelný, roztěkaný opičák (smích). Rozhodnutí, že se módě budu věnovat jako profesi, se asi stvrdilo, když jsem se rozhodla odejít do Paříže. Tam jsem ale odešla trošku i z důvodu toho, že mě nepřijali na UMPRUM. Mohla jsem se třeba odvolat, ale nechtěla jsem tlačit na pilu. Získala jsem ale dobrou zpětnou vazbu od tehdejšího vedoucího ateliéru, který mi potvrdil, že mám určitý rukopis, se kterým by se dalo pracovat. Bylo mi líto, že mě nepřijali, ale na druhou stranu mě v Česku v tu chvíli nic nedrželo, jelikož UMPRUM byla škola, na kterou jsem vsadila vše. V Paříži mi potom došlo, jak moc blízko je můj koníček realitě, že bych se módou mohla živit. České prostředí tuto náladu naopak moc nevytváří. 

chapter_03 doma na Čerňáku, banner upcycled adjustable piece: transformer rain jacket/maxi bag v jednom, spolupráce s EyeLevel pro využití vyřazených citylightů apod. Model: Miky, pes model Denis Penis | Foto: Sully Vojtíškováchapter_03 doma na Čerňáku, banner upcycled adjustable piece: transformer rain jacket/maxi bag v jednom, spolupráce s EyeLevel pro využití vyřazených citylightů apod. Model: Miky, pes model Denis Penis | Foto: Sully Vojtíšková

Čím si myslíte, že to je? Máte například pocit, že je tady trh malý, ale návrhářů přehršel? 

PETRA: Taky mě tedy zaráží, kolik je na světě škol a kolik z nich ročně vyleze studentů. Myslím si ale, že spousta z nich po nějaké době zjistí, že to není to, co čekali. Až dnes zpětně vím, že bych se chtěla spíš dostat na studium textilu, namísto módní tvorby. Jak materiály fungují, jak se získávají a celkově nauka o nich je mnohem větší zábava, o to víc v dnešní době, kdy řešíme udržitelnost. Je dobré materiálům rozumět od jejich podstaty. 
Dřív mi přišlo, že je v Česku těžké se uživit, ne však kvůli tomu, že by nás tu bylo hodně. Každý má svým způsobem trochu jiné zákazníky. Důležité si je uvědomit, zda se zaměřovat jen na lokální trh, nebo se rozhlédnout do dálek.

Samozřejmě pak musím těmto faktorům samotnou tvorbu dost přizpůsobit. Za hranicemi je konkurence daleko větší než tady, ale v Česku se mi cíl fungovat a živit se jako designér v oblasti módy zdá vzdálenější. Jde zejména i o to, na což jsem přišla až nedávno, že potřebujete dobrý tým. Vlastní značku si tu vytvoří s čerstvou energií kde kdo, ale za tím vším hezkým navenek je to pak často velká bída. Existuje zde spousta lidí, kteří mají vystudovaný marketing a tyto podobné věci, ale ve finále, když přijde na práci, vidíte, že umějí často „naprostý kulový“. Podpora z této strany, kterou designér potřebuje, je tady dost malá. Designér může být šikovný, jak chce, sám toho dlouho moc nezmůže.

chapter_03 doma na Čerňáku - adjustable pillow hat piece - banner upcycled adjustable piece: transformer rain jacket/bagpack v jednom, spolupráce s EyeLevel pro využití vyřazených citylightů, model: Vanessa Paskevyc | Foto: Sully Vojtíškováchapter_03 doma na Čerňáku - adjustable pillow hat piece - banner upcycled adjustable piece: transformer rain jacket/bagpack v jednom, spolupráce s EyeLevel pro využití vyřazených citylightů, model: Vanessa Paskevyc | Foto: Sully Vojtíšková

Česko a design

A co zákazníci, zdejší trh? Máte pocit, že Češi dokážou utrácet za design? 

PETRA: Myslím, že se to zlepšuje. Země, ke kterým z tohoto ohledu vzhlížíme s tím, že mají ideální trh, nemůžeme porovnávat s naší ekonomikou a celkovou životní úrovní. Nemyslím si, že se u nás žije špatně, ale existuje zde určitý nepoměr. Zkrátka, když máte jiné peníze, přemýšlíte jinak. Pak je tu samozřejmě otázka hodnoty. Spíš než kvantitu, potřebuji osobně kvalitu, a to je něco, co je do určité míry dané i výchovou. Myslím si, že s tím bohužel naše historie zacloumala a moje generace se s tím stále pere, jelikož jsme ovlivněni prarodiči a rodiči. Samozřejmě se také pohybuji ve své sociální bublině, úzké skupině, která si je ochotná za kvalitu připlatit a zainvestovat i do jména, které není známé, ale pořád to tak nějak nemáme v kultuře.

Za mě tady ve vzduchu visí ale ještě jeden problém. Trh je zde samozřejmě malý a nemůžu být závislá jen na něm, to bych se pak dostala do fáze, kdy bych se musela až příliš přizpůsobovat konzumentům, kteří zároveň ale nevidí za humna, přijímají jen to, co je venku už dávno potvrzené a schválené. To se pak může vyvinout jen ve slepé kopírování toho, co lidé znají ze zahraničí. Pokud se s tím nechci smířit, je nutné expandovat do zahraničí. Je to samozřejmě jiné, stojí to peníze a k tomu v eurech a pojí se s tím jiné problémy. Zase se tím dostávám na počátek toho, co už jsem zmiňovala – potřebujete hlavně dobrý tým, zázemí. 

chapter_05 3D knitted merino The Arch Bucket hat piece, merino Crème de la Crème back window access short jumpsuit, model: Nina Kirk, boty: Par Prague | Zdroj: video Chapter_05 by Kilian Kudela, Petr Adamecchapter_05 3D knitted merino The Arch Bucket hat piece, merino Crème de la Crème back window access short jumpsuit, model: Nina Kirk, boty: Par Prague | Zdroj: video Chapter_05 by Kilian Kudela, Petr Adamec

Napadlo vás někdy, že byste v zahraničí zůstala? Co vás přivedlo zpět?  

PETRA: Samozřejmě. Žila jsem venku dlouho na to, abych si to mohla oťukat. Problémy, na které narážím v Česku a které mě štvou skoro denně, by v zahraničí nevznikly, z čehož je mi někdy do breku. To, co se zde třeba někomu snažíte vysvětlit dva měsíce a stejně pořád narážíte do zdi, je v zahraničí automatické. Pokud se tam člověk motá kolem módy s tím, že musíte vědět, kde ty spravné lidi potkat, předpokládá se, že to bude profesionál. Vysvětlit zde třeba lidem ve fabrikách, že by se věci daly dělat jen trošku jinak, je často nadlidský úkol. Když se to pak ale podaří, máte z toho o to větší radost. Často se třeba stává, že výrobce, se kterým spolupracujete, toho umí až nějak podezřele moc. Pak ale zjistíte, že má několik subdodavatelů, třeba z Německa, Polska apod. Ve finále to není ani nejlevnější řešení a o nic menší sraní. Někdy mi zůstává rozum stát. 

chapter_05 Black bridge cammo blu illustrated uniform, 3D knit X pack batoh, model: Miky, boty: Par Prague z videa Chapter_05 by Kilian Kudela, Petr Adamecchapter_05 Black bridge cammo blu illustrated uniform, 3D knit X pack batoh, model: Miky, boty: Par Prague z videa Chapter_05 by Kilian Kudela, Petr Adamec

Čím víc času ale trávím mimo naši republiku, tím spíš se i přes to všechno vracím ráda domů. Na jednu stranu je skvělé, že Češi jsou dost přizpůsobiví a soběstační. Je běžné, že za celou módní značkou stojí jen jeden člověk. V zahraničí na vás koukají jako na zjevení. Když jsem studovala pleteniny v Itálii, hodně mi drželi palce jen za to, že jsem měla odvahu a jakýsi důvod a chuť založit si vlastní značku. Na školy tam chodí lidé, jejichž sen je z 90 % pracovat pro již existující módní dům. U nás v Česku je to normální, že si chce skoro každý pracovat jen na sebe. Ve finále mi potom všem přijde, že jsem tu moc ráda. Spousta věcí, které tady mám, mi zahraničí nevynahradí, mám kolem lidi z jiných oborů, kteří jsou skvělí technologové a vývojáři, moje tvorba tak může být přirozeně víc ovlivněná nárokem na funkčnost a bytelnost, což ke mně ze své podstaty patří víc, než načančané řasení a volánky bez odůvodnění. I když mi do jisté míry zahraničí chybí, nikdo neříká, že nemůžu odjet-přijet, produkovat věci napůl venku, napůl u nás. Naopak, se zázemím tady to jde vlastně líp, mám se kam vracet, mám domov, a to jde prostě všechno líp. 

Spodní prádlo jinak

Nedávno jste založila značku MADLOVE BODY, která se zaměřuje primárně na spodní prádlo. Máte pocit, že zaplňujete nějakou díru na trhu? 

PETRA: Ještě bych jen chtěla uvést na pravou míru, že to není moje značka. Já funguji jako art director. Byla jsem u založení, ale je naplánováno, že já ji jen nastartuji a pak za dozoru a konzultačního fungování budu dohlížet na její rozvoj. Značka by měla být otevřená spolupracím i pro další designéry.

Spolupráce pro MADLOVE BODY, pánské trenky, ručně pletené bavlněné ponožky, dámské vysoké kalhotky a podprsenka bez výztuh, doplněné Man fish kabátem (Petra Ptáčková) | Foto: Paulina Spolupráce pro MADLOVE BODY, pánské trenky, ručně pletené bavlněné ponožky, dámské vysoké kalhotky a podprsenka bez výztuh, doplněné Man fish kabátem (Petra Ptáčková) | Foto: Paulina

A kdo tedy stojí za tou původní myšlenkou značku založit? 

PETRA: Projekt vznikl ve spolupráci několika designérů a kreativců. Pavel Mádl, majitel agentury MADLOVE, který mě zná jako designéra a objednává si oblečení z mých autorských kolekcí, mi jednou zavolal a říká, že nemá spodní prádlo, které by ho bavilo a sedělo mu, proto oslovil mě, což mi dávalo smysl. Často vznikají smysluplné projekty díky tomu, že vám něco z vlastní zkušenosti chybí. U někoho to byly pánské trenky. Když už jsou dobré střihem, tak mají třeba infantilní potisky, jsou obětí různých svátků – přes Vánoce až po Valentýna (smích). Na to se připojily dvě grafičky z Madlove, které zase přispěly tím, že nevyztužených, nude braletek je na trhu docela hodně, a že by rády něco, co má vtip. Naše prádlo proto nese zajímavý detail, přesto je pořád ultra pohodlné. Dělali jsme si rešerše a nakoupili spodní prádlo od různých značek. Často se způsob zpracování moc nesešel se zvoleným materiálem a valná většina je prostě pořád dokola všitá kolem dokola do gumy s logem, protože je to levnější řešení. Dělá to tak CK, tak to budeme dělat všichni. Chtěli jsme tam vnést trochu nostalgie, jemnost, zároveň hravost… 

Spolupráce pro MADLOVE BODY, dámské vysoké kalhotky a podprsenka bez výztuh, tvarovaný top bez výztuh s potahovanými ramínky, vysoké kalhotky potisk z koláží z ilustrací teamu Madlove | Foto: Paulina Spolupráce pro MADLOVE BODY, dámské vysoké kalhotky a podprsenka bez výztuh, tvarovaný top bez výztuh s potahovanými ramínky, vysoké kalhotky potisk z koláží z ilustrací teamu Madlove | Foto: Paulina

U vás tedy najdou svou vysněnou podprsenku i dívky či ženy s větším obvodem? 

PETRA: Máme podprsenky do velikosti XL. Podle naváděcích tabulek zjistíte, zda si vůbec nějakou objednat. Nejsem „prádlař“, a bylo proto důležité, abychom se spojili s partnerem, který se na prádlo specializuje. Spolupracujeme s českými výrobci, kde při odstupňovávání velikostí s modelářkami řešíme, jak má být střih případně mírně pozměněn s ohledem na plnější velikost. Když chcete používat veškeré technologie a stroje a mít výrobek pod jednou střechou, musíte jít do větší výroby. Malá dílna nemůže být dostatečně vybavená. Samozřejmě jsme řešili, zda chceme dělat prádlo, které uspokojí i všechny větší velikosti. Byla jsem toho názoru, že pro startovací kolekci se nebudeme pouštět dál. Nestavíme značku na nadměrných velikostech, ale na designu, vtipu a zajímavém zpracování vedle pohodlí a dobrých materiálů. Sama mám trojky-čtyřky prsa, takže jsem ohledně takového typu prádla náročný zákazník, o to víc bylo testování a úprav. Myslím si, že má náš produkt rozhodně co říct.  

Proč si myslíte, že je důležité investovat do kvalitního spodního prádla? Může dobře padnoucí prádlo zvedat sebevědomí? 

PETRA: Myslím, že určitě. Zaprvé, že se nemusíte ošívat a nevíte o něm, je strašně fajn. Já sama mám nekonfekční velikost, vždy mi cpou kostice, což mi je nepříjemné. Dobře padnoucí a hezké prádlo může zvednout sebedůvěru. Na druhou stranu, co znamená hezké? Dřív jsem si myslela, že hezké holčičí prádlo rovná se krajka, což tak nemusí být. Doufám, že jsme do naší značky dostali také nějaký element ze sportu a domácího prostředí, ve kterém jsme v průběhu pandemie trávili spoustu času. 

Spolupráce pro MADLOVE BODY, tvarovaný top bez výztuh s potahovanými ramínky, vysoké kalhotky, potisk z koláží z ilustrací teamu Madlove | Foto: Ivan KaššaSpolupráce pro MADLOVE BODY, tvarovaný top bez výztuh s potahovanými ramínky, vysoké kalhotky, potisk z koláží z ilustrací teamu Madlove | Foto: Ivan Kašša

Už víte, s kým dalším budete spolupracovat? 

PETRA: To ještě vůbec nevíme, spíš se musí prvně nová kolekce nadechnout. Je důležité nastavit mantinely pro spolupráci, aby to nesklouzlo do jiného rukopisu. Stále držet jednotnou linku, uvnitř které se dá ale vyřádit a je tam prostor pro hru. 

Nové místo, nové možnosti

Před nedávnem proběhla na Dělnické 13 otvíračka vašeho nového showroomu. Plánujete v něm do budoucna zůstat sama, nebo se spojit i s jinými značkami? 

PETRA: Od ledna mám zde v Holešovicích na Dělnické 13 ateliér. Fakt, že mám poprvé v životě v Praze dobré zázemí, se projevuje i na mé tvorbě. Ráda bych ukázala, že mé věci nejsou jen pro zahraniční trh. Doposud jsem se potýkala s otázkami, kde mohou lidé mé věci sehnat. Tímto bych chtěla odstartovat fungování své značky i na lokální scéně. Samozřejmě záleží, jak se bude situace vyvíjet. Ráda bych showroomovou část propojila s pár dalšími, mně blízkými značkami. 

chapter_03 doma na Čerňáku - adjustable pillow hat piece case, rain jacket illustrated by Nina Kirk - banner upcycled adjustable piece: transformer rain jacket/bagpack v jednom, spolupráce s EyeLevel pro využití vyřazených citylightu, model: Bára Hlásná | Foto: Sully Vojtíškováchapter_03 doma na Čerňáku - adjustable pillow hat piece case, rain jacket illustrated by Nina Kirk - banner upcycled adjustable piece: transformer rain jacket/bagpack v jednom, spolupráce s EyeLevel pro využití vyřazených citylightu, model: Bára Hlásná | Foto: Sully Vojtíšková

Zároveň zde máte i svůj ateliér?  

PETRA: Určitá část procesu je často o času ve fabrikách a taky jsou moje věci částečně dělané v Německu a Itálii a kdo ví, kam se výroba posune. Ale ano, dílna a showroom společně mi smysl dává, pokud chcete lidem nechat nahlédnout do svého světa. A pro mě je to u mojí tvorby důležité. Když jsem se sem v lednu nastěhovala, myslela jsem si, že si přední část nechám jen pro instalace, showroom. Teprve teď mám ale čerstvě dověšená světla a nově vymalováno (smích). Spousta tvůrců mé generace už své místo má, pár z nich se zabydlelo například ve SmetanaQ. Dlouhou dobu jsem hledala, co je pro mě ideální prostor. SmetanaQ je na mě až moc krásná, nesouzní se mnou. Pocházím úplně z jiného prostředí a stále mě to dost formuje, hrávala jsem si u staré Tesly ve Vysočanech a kolem trati, vyrůstala jsem na sídlišti… Ráda si výlet do centra udělám, ale není to mé prostředí. Jak dlouho vůbec člověk přichází na to, odkud je a co ho s tím spojuje, a jak moc nemá cenu proti tomu bojovat, naopak to, že můžu být „čerňácká špína“ si jen užívám. Holešovice jsou v tuto chvíli fajn. 

chapter 04 - adjustable pillow hat piece case, bilé košilové šaty back window access button up, all waste knit deka-kardigan uklizená do NAUT postrojů, model: Bára Hlásná | Zdroj: video Chapter_04 by Tom a Adam Elsikchapter 04 - adjustable pillow hat piece case, bilé košilové šaty back window access button up, all waste knit deka-kardigan uklizená do NAUT postrojů, model: Bára Hlásná | Zdroj: video Chapter_04 by Tom a Adam Elsik

Další články