Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Modelky se na přehlídce Martina Kohouta procházely po ručně malovaném plátnu. Jeho výroba trvala čtyři měsíce. | Foto: archiv Martina Kohouta, Lucie Vysloužilová Modelky se na přehlídce Martina Kohouta procházely po ručně malovaném plátnu. Jeho výroba trvala čtyři měsíce. | Foto: archiv Martina Kohouta, Lucie Vysloužilová

Na UMPRUM ho 3x nevzali, teď patří mezi obdivované návrháře. Ta škola by mě zabila, raději jdu vlastní cestou, říká talentovaný samouk Martin Kohout

Jeho přehlídka v Pragovce uhranula půlku Prahy a po objemných snových šatech inspirovaných Alenkou v říši divů a tvorbou malíře Yvese Kleina je na Instagramu sháňka. Návrhář Martin Kohout si s námi povídal o studiu fotografie na pochybné střední škole, osudu tuzemského fashion weeku a balancování na hranici mezi instantní popularitou pro masy a tvorbou pro věrné zákaznice, které se vracejí.

Říká se o vás, že jste se naučil šít hlavně za pomoci knih, internetu a vlastní babičky – je to pravda?

MARTIN: Babička umí šít, takže mi hodně pomohla, i teď mi hodně pomáhá. Mě šití upřímně moc nebaví. (smích)

Vy jste tedy nestudoval žádnou oděvní školu?

MARTIN: Ne, ani žádné kurzy šití, nic takového. Pro mě je chození do školy, jako třeba na UMPRUM nebo na nějaké kurzy, hrozně stresová situace, takže se všechno radši učím sám. 

U čeho jste začal, co byl ten první krok?

MARTIN: Zprvu jsem dělal výtvarnější modely, zpracovával jsem olejomalby, takže to nebylo úplně klasické šití, šlo jenom o sešití různých jednoduchých střihů. Až o pár let později jsem se učil vyloženě klasické šití.

Co byla první věc, kterou jste ušil? A pro koho?

MARTIN: Sukně pro jednu paní z Gruzie, kterou si objednala asi po mé druhé přehlídce na fashion weeku. Zároveň šlo i o moji první zakázku. Našla mě přes Instagram, posílal jsem jí sukni na fashion week do Tbilisi.

S modelkou Annou Praibišovou návrhář Martin Kohout spolupracuje od samého začátku své tvorby. | Foto: Jiří Královec S modelkou Annou Praibišovou návrhář Martin Kohout spolupracuje od samého začátku své tvorby. | Foto: Jiří Královec

Je podle vás problém, když návrhář neumí šít? 

MARTIN: Je spoustu návrhářů, kteří mají okolo sebe obrovský tým lidí a mají jenom ten nápad. Celou práci nechávají na týmu. Myslím, že v zahraničí je to celkem normální.

V Česku to takhle někde funguje, nebo tady spíš návrháři šijí sami?

MARTIN: U Zuzany Kubíčkové, ta už má zavedený tým lidí a funkční ateliér. Jinak si myslím, že to tady moc není, tady nejsou takové prostředky.

Tohle všechno se tedy návrháři učí na škole a vy jste se to musel naučit sám.

MARTIN: Já jsem se na UMPRUM k Liběně Rochové hlásil třikrát a ani jednou jsem neuspěl, všechno jsem se musel učit sám a postupně si budovat značku.

A i přesto jste vyhrál soutěž Van Graaf Junior Talent na fashion weeku.

MARTIN: Ano, před tím jsem se na UMPRUM hlásil jednou a nedostal jsem se. Pak jsem se přihlásil do Van Graaf soutěže, a tu jsem vyhrál, tak jsem se pak zase přihlásil k Liběně Rochové do ateliéru, ale opět jsem se nedostal.

Co myslíte, že porotu tehdy nejvíce zaujalo na vaší kolekci?

MARTIN: Upřímně si ani nemyslím, že to byla přímo ta kolekce, ale spíš můj přístup k celé soutěži. Bral jsem ji asi víc vážně než ostatní. Myslím, že to mě dostalo dopředu.

Pro tvorbu Martina Kohouta je typické propojování s ruční malbou. | Foto: Marek MičánekPro tvorbu Martina Kohouta je typické propojování s ruční malbou. | Foto: Marek Mičánek

Jaký byl přístup ostatních soutěžících?

MARTIN: Před soutěží byly různé schůzky s make-upem, s kadeřníky, fitting,... Je to velký tým lidí, kteří s námi počítali, že tam přijdeme a všechno si nazkoušíme, takže se minimálně očekávalo, že třeba aspoň přijdeme včas a budeme s nimi nějak komunikovat. To bylo tehdy jenom u mě. Myslím, že i tohle mi k vítězství pomohlo. A ke kolekci – mohli jsme ušít šest až deset modelů a já jsem celou kolekci vytvořil novou, ostatní tam používali svoje staré věci z různých školních kurzů a tak.

Co vás na módě tak fascinovalo, že jste se jí začal naplno věnovat?

MARTIN: Když tady byl první fashion week pod vedením Lukáše Loskota, měla tam přehlídku Petra Ptáčková a ona se zrovna tehdy inspirovala také Alenkou v říši divů. Její přehlídka mě zaujala natolik, že jsem se o módu začal víc zajímat a začal jsem si pro sebe dělat právě ty výtvarné věci z plátna. Z toho jsem na střední škole i maturoval, vytvořil jsem si svoji minikolekci a nafotil ji. 

Co konkrétně vás na té kolekci Petry Ptáčkové tak bavilo?

MARTIN: Že je hodně výtvarně zaměřená, bavilo mě, že užívá malbu na látky právě tak, jak to teď využívám já. Takže hlavně výtvarné zpracování. Bylo to úplně jiné než ostatní kolekce, které byly vytvořené vyloženě pro prodejní účely.

Měl jste někdy moment, kdy jste si řekl, že módu dělat nebudete, když jste se na školu nedostal?

MARTIN: Ne, nikdy. Já upřímně ty přijímačky tehdy nebral moc vážně. Odpuzoval mě kolektiv na UMPRUM, myslím, že by mě to zabilo, kdybych tam chodil, jak kreativně, tak psychicky.

Martina Kohouta inspiruje tvorba designérek Cecilie Bahnsen a Simone Rocha, obdivuje práci značek Marni a také Alexander McQueen pod vedením Sarah Burton. | Foto: Jiří KrálovecMartina Kohouta inspiruje tvorba designérek Cecilie Bahnsen a Simone Rocha, obdivuje práci značek Marni a také Alexander McQueen pod vedením Sarah Burton. | Foto: Jiří Královec

V čem spatřujete výhodu toho, že oděvní tvorbu nikde nestudujete?

MARTIN: Nejsem ovlivněný žádným ateliérem, žádným vedením, mám svobodnou volbu, dělat si cokoliv chci, nikdo mi do toho nic neříká. To je asi největší výhoda. I proto jsem rád, že nejsem na UMPRUM, že se nenechávám ovlivnit vedením, protože ono je to znát. Každý rok se v ateliéru objeví nová Daniela Pešková nebo Natálie Dufková, pořád se to vlastně točí dokola.

A žádnou nevýhodu v tom nevidíte?

MARTIN: Ono se říká, že se na UMPRUM chodí kvůli kontaktům. Naštěstí jsem si všechny důležité kontakty nasbíral i tou svojí cestou, takže ani to už neberu jako výhodu toho chodit na uměleckou školu.

Kontakty jste získal asi díky té soutěži?

MARTIN: Díky soutěži, ale většinou si lidé naštěstí našli mě. Nemusel jsem za nikým dolézat.

Mě zaujalo, že nemáte ani svůj web, máte jenom Instagram. Je v tom určitá forma exkluzivity?

MARTIN: Spoustu lidí mi vyčítá, že nemám web. Je v procesu, bohužel. Být to na mně, tak ho nedělám.

Takže vám někdo doporučil, že by bylo dobré web mít?

MARTIN: Já teď hodně pracuji s Lucií Kratochvílovou (fashion influencerka a majitelka obchodu Lula Vintage Prague, pozn. red.), která mi radí se všemi byznys věcmi, i s poslední přehlídkou mi hodně pomohla, co se týče spoluprací ohledně make-upu, vlasů a tak.

A proč byste ten web nechtěl mít?

MARTIN: Pro mě je to starost navíc. Připadá mi, že už je kontakt s klientkami pak hodně anonymní. Mám rád, když si mě najdou trochu složitější cestou.

Takže děláte hodně věcí na zakázku?

MARTIN: Ano, ale naštěstí většinou klientky chtějí střihy, které běžně dělám, nevymýšlí si žádné svoje návrhy.

Přehlídka nejnovější kolekce Martina Kohouta se odehrála v prostoru Maxspace v areálu Pragovka. | Foto: Jiří KrálovecPřehlídka nejnovější kolekce Martina Kohouta se odehrála v prostoru Maxspace v areálu Pragovka. | Foto: Jiří Královec

Děláte i nějaké pánské věci, nebo se věnujete jenom dámské módě?

MARTIN: Nedělám pánské věci. Mně přijde, že muži nejsou tak… Nechci, aby to vyznělo špatně, ale muži jsou pohodlnější. Ženy k módě přistupují víc kreativně. Přistoupí na odvážnější střihy i materiály, u mužů bych řekl, že jde hlavně o pohodlí, aby všechno sedělo. Takže pánská klientela pro mě ne.

Studoval jste fotografickou střední školu, proč jste se fotce přestal věnovat?

MARTIN: Abych se mohl věnovat módě. Ale taky to bylo kvůli vedení fotografického ateliéru na škole. Čtvrtý ročník byl tak nepříjemný, že se mi to až zhnusilo. Ta škola už ani neexistuje, bylo to u Mladé Boleslavi. Byly o ní i nějaké reportáže v televizi, fungovala asi dvanáct let, byl to bývalý klášter. Vedení tam bylo dost na punk.

Proč jste si vybral tuhle školu?

MARTIN: Chtěl jsem se věnovat filmu a ta škola byla fotografická a zároveň filmová. První dva roky jsem se filmu věnoval, ale pak jsem kvůli vedení ateliéru změnil obor na fotku. Ze strany vedení docházelo i k sexuálnímu obtěžování spolužaček. Odcházelo kvůli tomu spoustu učitelek i studentek.

Vy jste to věděl, už když jste tam studoval? Nechtěl jste ze školy odejít?

MARTIN: Byl jsem rád, že jsem mohl v klidu přestoupit na fotografii, protože už kvůli tomu jsem měl velké peklo. Ta škola se už zrušila, respektive se přestěhovala do Buštěhradu u Prahy a je to hrozný bizár, protože je to soukromá střední škola youtuberismu. Když jsem tam ještě studoval, lidi z FAMU tam přijeli natočit dokument jako nějaké cvičení a na FAMU se tomu doteď smějou, že není možné, že něco takového fakt existuje. Myslí, že je to hraný dokument. Byly tam různé problémy, hlavně co se týče finančních věcí, učitelé nedostávali včas výplatu, čekali na ni třeba tři měsíce. Proto různě odcházeli, třeba rok jsme ani neměli učitele na angličtinu. Zpětně jsem se dozvěděl, že náš internát neměl ani zkoušku statiky. Celé čtyři roky jsme tam bydleli a tohle nebylo vůbec vyřešené.

V půlce května jste představil kolekci inspirovanou Alenkou v říši divů. Proč jste se rozhodl uspořádat vlastní přehlídku a ne prezentovat kolekci v rámci Mercedes-Benz Prague Fashion Weeku? 

MARTIN: Na fashion week se teď nechystám. Minulý rok na jaře, když byl v Pražské tržnici jenom pro auta, jsem účast odmítl, protože už jsem měl v hlavě svůj projekt samostatné přehlídky. Kvůli covidu nebyla ani možnost to udělat jako třeba Honza Černý, že bych byl v programu, akorát bych měl svoji lokaci. Pak jsem se chtěl přihlásit v září, už jsem podal přihlášku, ale pár dnů před uzavřením přihlášek jsem to zrušil, protože jsem nestíhal došít kolekci a nějak to celé dokončit, zajistit prostor a podobně. A tenhle rok už se proslýchalo, že by se fashion week měl trochu změnit, že se jinak vytvoří program, takže jsem se chtěl přihlásit teď na ten poslední, jenže tentokrát nebyly žádné veřejné přihlášky pro designéry.

Takže fashion week jenom oslovil designéry, kteří tam pak prezentovali?

MARTIN: Ano, oslovili jenom ty, které tam chtěli, což byli už zavedení designéři, kteří, si myslím, ani nepotřebují žádnou podporu takovéhle platformy. Což si dost protiřečí s původní filosofií fashion weeku. Takže jsem se po vzoru Zuzany Kubíčkové rozhodl uspořádat svoji vlastní show.

V kolekci inspirované dílem Alenka v říši divů se objevují zejména objemné řasené šaty. | Foto: Lucie VysloužilováV kolekci inspirované dílem Alenka v říši divů se objevují zejména objemné řasené šaty. | Foto: Lucie Vysloužilová

Co tedy obnášelo zorganizování vlastní přehlídky bez podpory fashion weeku?

MARTIN: Výhoda je, že fashion week zajistí všechno – modelky, make-up a tak dále. Musel jsem zařídit hostesky, security, světla, techniku, celý casting modelek. Všechno, co si umíte představit. Většinu modelek jsme vybírali s Lucií. 

Podle čeho jste je vybírali, co byl ten klíč?

MARTIN: S polovinou už jsem pracoval dřív na přehlídkách na fashion weeku, byly tam i známé, třeba s Terezií Kovalovou nebo Annou Praibišovou pracuju už úplně od začátku, takže je hezké, že spolu děláme na každém projektu. Na přehlídku jsem si šetřil rok a půl, protože se mi nepodařilo najít nějakého sponzora, takže i proto to bylo náročné. Celkově jsou samé pozitivní reakce, nečekali jsme až takové ohlasy. Asi jsme nečekali ani to, že přijde tolik lidí.

Proč jste si vybral jako inspiraci právě Alenku v říši divů?

MARTIN: Já zprvu nechtěl, protože mi připadá, že se snad každý designér inspiruje Alenkou v říši divů. Ale řekl jsem si, že téma zpracuju prostě jinak, že to nebude snad tak prvoplánově vidět. No a pak jsem vymyslel spojení Alenky a malíře Yvese Kleina, jeho tvorba mi přijde taková říše snů. Sháněli jsme materiál na instalaci prostoru na přehlídce a nakonec jsme sehnali plachty, které byly určené k likvidaci, staré bannery s reklamami třeba na pojišťovnu, pivo a tak. A chtěli jsme tam nějaký prvek z Kleinovy tvorby, vybrali jsme si asi jeho nejznámější malbu a malovali jsme to čtyři měsíce. Myslím, že se to spojení povedlo.

Celkově tedy trvala příprava té kolekce jak dlouho?

MARTIN: Rok a půl. Šlo o kolekci, co jsem chtěl původně prezentovat na fashion weeku. Byl to stejný koncept, na fashion weeku už věděli, že bych chtěl mít plachty a i prostor Maxspace, ale pak už se k tomu nějak nevyjadřovali. Mít na přehlídce něco navíc byl můj velký sen už od začátku.

Plánujete na téma ještě nějak navazovat, nebo je to pro vás uzavřená věc?

MARTIN: Brzy vyjde ještě další minikolekce, která bude navazovat na Alenku v říši divů, bude to něco, jako jsem se v zimě inspiroval dílem Valerie a týden divů. Půjde o jednodušší střihy za docela nízké ceny, abych si vydělal na další přehlídku. 

Martin Kohout v roce 2018 zvítězil v soutěži Van Graaf Junior Talent pořádané v rámci Mercedes-Benz Prague Fashion Weeku. | Foto: Jiří Královec, Marek MičánekMartin Kohout v roce 2018 zvítězil v soutěži Van Graaf Junior Talent pořádané v rámci Mercedes-Benz Prague Fashion Weeku. | Foto: Jiří Královec, Marek Mičánek

A tu plánujete za jak dlouho? 

MARTIN: Chtěli bychom ji stihnout do konce roku, už máme vytvořený koncept, i prostory máme, první návrhy už také.

Tím, že si přehlídky chcete organizovat sám, se asi nemusíte držet ani klasického módního kalendáře?

MARTIN: Jde mi hlavně o to, abychom to stihli do uzávěrek nominací na Ceny Czech Grand Design. (smích)

Je to pro vás důležité? Jak ocenění vnímáte?

MARTIN: Já si myslím, že je to to největší, co tady může designér získat. Je to další věc, kterou bych chtěl dokázat tím, že nikde nestuduju a nikdo mě nevede, že jsem se jako samouk dostal až takhle daleko. Ale to zní trochu egoisticky.

Máte ještě nějaký návrhářský sen, který byste si chtěl splnit? Koho byste třeba chtěl obléknout? 

MARTIN: Z českých osobností jsou to Eliška Křenková a Lenka Vlasáková. Něco pro ně vytvořit je můj sen. Taková možnost by třeba byla v Karlových Varech na festivalu, ale nelíbí se mi, že tam je to takové anonymní, kdy osobnosti obléká stylista a vybírá z různých looků. Já bych chtěl vytvořit něco přímo pro ně. A ze zahraničních je to Marion Cotillard. Trochu nereálné, ale je to jeden z mých velkých snů. Další můj sen je mít jednou zahraniční přehlídku, nejlépe v Dánsku, chtěl bych se dostat na severní trh.

Další přehlídku by Martin rád uspořádal ještě v letošním roce. | Foto: Jiří KrálovecDalší přehlídku by Martin rád uspořádal ještě v letošním roce. | Foto: Jiří Královec

Kdo jsou vlastně nejčastěji vaše zákaznice?

MARTIN: Moje nejlepší zákaznice je asi učitelka v mateřské školce. Pořád se ke mně vrací, už má ode mě několik kousků, je jí kolem třiceti. Mám štěstí, že mám klientky, které se vrací. Teď jsme zrovna s Lucií řešili, že už se ozývají lidé, kteří by si jinak moje věci na sebe nejspíš nikdy nevzali, ale jak je to teď trochu víc v popředí, tak lidi, kteří jsou vidět, to nějak chtějí všichni. Je problém, že to pak bude všude.

A to nechcete?

MARTIN: Není mi moc sympatický boom ve smyslu „mají to tihle, tak to potřebuju taky, i když to není můj styl“.

Bojujete s tím, jestli do toho jít kvůli financím?

MARTIN: Budu právě muset, abych se tím uživil, bohužel. 

Spíš byste si chtěl zachovat užší okruh lidí?

MARTIN: Ano, jsem rád, že si mě našel určitý okruh lidí a vracejí se. Jako třeba herečka Beáta Kaňoková, která mě hrozně podporuje a koupila si ode mě spoustu věcí, aby mě podpořila v získání financí na tuhle poslední přehlídku.

Takže nechcete být návrhář, co bude mít takový ten velký „hype“?

MARTIN: Nechci tam spadnout. Spousta lidí se mě ptala, proč neprodávám na přehlídce třeba tašky. Já nechci spadnout do toho, že budu mít za chvíli kondomy s nápisem, propisky, zapalovače nebo popelníky, to mi přijde úplně zbytečné.

Chcete se tedy držet vyloženě oděvů a nedělat žádné doplňky?

MARTIN: Ne, nikdy. Parfémy bych někdy udělat chtěl, třeba za dvacet let. Ale jinak nic.

 

Další články